Ohrožené druhy stepí a lesostepí v České republice

08.12.2025

Fauna Českého krasu je velmi bohatá. Velké zastoupení mají především druhy stepí a lesostepí, a druhy obývající krasové dutiny, jeskyně a štoly. Na území CHKO je v současné době potvrzen výskyt 165 zvláště chráněných druhů živočichů, z toho je 23 druhů ohrožených kriticky.

Význam stepí a lesostepí pro biodiverzitu

Často jde o bývalé pastviny, kde zvířata udržovala nízký porost a kopýtky narušovala drn. I na Pouzdřanské stepi takové porosty jsou. Velká část zejména východních svahů kopce i svahy pod Kolbami je dnes porostlá širokolistým suchým trávníkem, kterému dominuje zejména válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), statná výběžkatá tráva s širokými listy. V těchto porostech najdeme řadu rostlinných druhů, které dnes z krajiny mizí proto, že jejich lokality zarůstají dřevinami, invazními rostlinami a nikdo se už o ně nestará.

Navzdory výše řečenému jsou i u nás místa, která si snad opravdu zaslouží označení za step. Na příkrých vysychajících svazích, vystavených žáru letního slunce v oblastech s nízkým množstvím srážek, se dodnes přirozeně udržuje travnatá vegetace i bez většího přispění člověka. Jihozápadní svahy a temeno Pouzdřanského kopce porůstají souvislé porosty tvrdých, trsnatých trav - kavylu sličného (Stipa pulcherrima), kavylu vláskovitého (Stipa capillata) a kostřavy valiské (Festuca valesiaca).

Les Kolby, který propůjčil jméno i zdejším známým vinicím, je doslova i obrazně tak trochu ve stínu menší, avšak proslulé Pouzdřanské stepi. Celý rozsáhlý komplex lesa, lesních lemů, křovin, postagrárních lad, ale především stepních trávníků náleží mezi biologicky nejcennější lokality v ČR.

Ohrožené druhy živočichů

Velmi významný je především výskyt letounů - netopýrů a vrápenců, kterých zde žije 21 druhů, což jsou ¾ ze všech druhů ČR. Početnost vrápence malého v posledních letech pomalu roste; naopak velký početní úbytek zaznamenáváme u netopýra velkého. Raritou je zdejší dosud jediné pozorování vrápence velkého na území Čech a výskyt netopýra parkového.

Čtěte také: Vývoj stepního klimatu

Mezi největší vzácnosti patří zbytková původní populace sysla obecného na loukách u Loděnice, kde přežívá posledních 30 až 40 jedinců. Častěji než v okolní krajině se zde můžeme setkat s jezevcem lesním a kunou skalní. Především jezevec dokáže pro své nory využívat i menší krasové dutiny a oběma druhům vyhovuje členitý ráz zdejšího terénu.

Avifauna je díky bohatým hnízdním příležitostem početnější než v sousedních oblastech, zejména pokud jde o pěvce. Ze stepních ptáků je potřeba jmenovat především křepelku polní, pěnici vlašskou a ojedinělé zahnízdění dudka chocholatého poblíž Šanova kouta. Druhy vázané na skalnatý terén jsou zastoupeny především kavkou obecnou a poštolkou obecnou, hnízdí zde několik párů výra velkého a velmi vzácně bělořit šedý.

Skupina plazů je specifická zejména hojnějším výskytem užovky hladké, při Berounce a jejím přítoku Kačáku také užovky podplamaté i obojkové. Obojživelníci jsou i přes poměrně silné znečištění vod zastoupeni mlokem skvrnitým, čolkem obecným, rapidně ubývajícím č. velkým a ojediněle také chladnomilnějším č. horským. Je zde možné nalézt až osm druhů žab. Mezi nejvýznamnější patří silná populace skokana skřehotavého v údolí Berounky a vcelku častá ropucha obecná a zelená.

Z hmyzu jsou typicky zastoupeny především teplomilné a suchomilné druhy, jinak rozšířené hlavně v jižní a jihovýchodní Evropě. Dosti rozšířený je v Českém krasu potemník Platydema violaceum, považovaný na území Čech za vzácného brouka. Z chráněných brouků byli v Českém krase také na několika lokalitách zjištěni silně ohrožený zlatohlávek huňatý, který se během posledních let v teplých oblastech šíří a je tak v CHKO poměrně hojný, a méně hojný zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis), dále pak ohrožený krajník hnědý (Calosoma inquisitor), roháč obecný (Lucanus cervus) či zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa).

Zvlášť úzký vztah k vápencovému podkladu mají měkkýši, vyskytuje se jich zde více než 100 druhů.

Čtěte také: Více o využití stepí

Ohrožené druhy rostlin

V České republice roste planě pět druhů konikleců. Všechny patří mezi vzácné a chráněné druhy naší přírody. Relativně nejběžnější jsou koniklec velkokvětý a koniklec luční, které lze stále ještě nalézt na stovkách lokalit; koniklec velkokvětý přirozeně výhradně na jižní a střední Moravě, koniklec luční v menší míře též na Moravě, především však ve středních a severozápadních Čechách.

Překvapujícím se může zdát, že jedním z nejcennějších prvků Pouzdřanské stepi je vegetace okrajů polí a obnažených míst na mezích teras se souborem vzácných plevelných druhů.

Les jako botanická zahrada. Stepní doubravy, které porůstají hřbet dělící step od lesa, jsou nahrazeny panonskými dubohabřinami, kde jsou zmíněné teplomilné duby nahrazeny habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním (Quercus petraea) a javorem babykou (Acer campestre).

Ochrana konikleců

Primárně zajistit ochranu a péči o místa, kde dosud koniklece rostou. Obnovit pastvu, načasovanou do vhodných období roku, nebo vzít do rukou pily, kosy, křovinořezy… Právě o to se na mnoha lokalitách již desetiletí starají místní organizace ČSOP a další pozemkové spolky. Na některých místech se kvůli zvěři koniklece oplocují (uvidíte-li koniklec v kleci, je to právě proto).

Ochrana konikleců má význam i pro řadu dalších druhů rostlin a živočichů. Koniklece jsou totiž takzvaně deštníkovými druhy. Pokud se někde daří koniklecům, pak jde vždy o lokalitu s bohatou druhovou rozmanitostí (biodiverzitou).

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pouzdřanská step - památník doby ledové

Geologický podklad Pouzdřanských kopců tvoří tzv. ždánické flyšové souvrství, což je soubor nesourodých usazených vrstev jílovců, pískovců a slepenců z dob paleogénu, kdy na území dnešní ČR zasahovalo moře Tethys a kontinenty se rozcházely z původního obrovského prakontinentu Pangea směrem ke svým dnešním pozicím. A právě spraší je dnes přikryt třetihorní flyš na většině území Pouzdřanské stepi.

Většina travinobylinných společenstev, která zde chráníme, by nezůstala v této podobě a rozsahu dlouhodobě zachována bez zásahu člověka. Takzvaná stepní lada, jak je nazýváme, vznikla za významného přispění místních hospodářů v předchozích stoletích.

Vzhledem ke zhoršujícímu se stavu území byla tato situace dlouhodobě zcela neudržitelná. Teprve od roku 1993 začal být na území zahrnutém v původní NPR Pouzdřanská step - Kolby postupně obnovován management dle schváleného plánu péče. V té době se již výrazně projevovaly různé degradující vlivy - hromadění stařiny, zarůstání náletem, šíření invazních a expanzivních druhů, eutrofizace.

Abychom zachovali přírodní hodnoty, kvůli kterým chráněná území vyhlašujeme, musíme se o ně aktivně starat. Proto nezbývá, než se snažit dřívější hospodaření napodobit. A tak se zde můžete v určitých obdobích setkat se stádem ovcí nebo s lidmi, kteří některé plochy kosí, hrabou nebo vyřezávají křoviny.

Už v 90. letech 20. století se začaly na Pouzdřanské stepi odstraňovat porosty nepůvodního akátu (Robinia pseudoacacia). Dřívější převážně němečtí obyvatelé Pouzdřan pěstovali v okolí obce lékořici (Glycyrrhiza glabra). Na různých místech chráněného území i v okolí nám tak zůstala nechtěná památka - zplanělá lékořice, která prorůstá cennou travinobylinnou vegetací. Snažíme se s ní bojovat různými způsoby a alespoň jí tak zamezovat v dalším šíření.

Koniklec luční český - Dolní Povltaví

Koniklec otevřený má u nás již jen posledních zhruba dvacet lokalit, především v Podkrušnohoří, Českém středohoří a Podbezdězí. Ještě mnohem hůře je na tom koniklec jarní, který přežívá v Čechách na posledních pár lokalitách, na Moravě pravděpodobně vyhynul. Koniklece potřebují ke svému životu sušší osluněná místa s nepříliš zapojeným porostem jiných rostlin.

Brněnská přírodní rezervace je díky koniklecům světovou raritou. Potřebují světlo a volný prostor. Často jde o bývalé pastviny, kde zvířata udržovala nízký porost a kopýtky narušovala drn. Právě o to se v mnoha lokalitách již desetiletí starají místní organizace ČSOP a další pozemkové spolky.

Celkem bylo zaznamenáno 69 druhů v 19 čeledích. Významné nalezené druhy spadající do kategorie LC (téměř ohrožené) jsou pavučenka ploskonosá (Mecopisthes silus) a běžník plochý (Coriarachne depressa), v kategorii VU (zranitelné) jsou plachetnatka kmenová (Agyneta innotabilis), slíďák vřesový (Pardosa nigriceps), mikarie slezská (Micaria silesiaca), skákavka masková (Sitticus saxicola) a skákavka bělovousá (Talavera petrensis).