Text poskytuje ucelený přehled o současném stavu vzdělávání pro udržitelný rozvoj v České republice. Zabývá se historickým vývojem, strukturou vzdělávacího systému a příslušnými politikami, přičemž klade důraz na integraci VUR do formálního i neformálního vzdělávání.
Hlavními dokumenty pokrývajícími předškolní až vyšší sekundární vzdělávání jsou Rámcové vzdělávací programy (RVP). Nedávno revidovaný dokument RVP nastiňuje kurikulární zásady zaměřené na integraci kompetencí (především kompetence pro občanství a udržitelnost) a průřezových témat (téma společnost pro všechny a téma udržitelné životní prostředí).
Tyto zásady byly navrženy tak, aby řešily klíčové problémy minulosti, včetně nedostatečného důrazu na aktivní a participativní metody učení, což často vedlo k pasivnímu vzdělávání, v němž převládala frontální výuka, a bránilo tak rozvoji kritických dovedností, jako je samostatné rozhodování, kritické myšlení a účinná komunikace.
V novém kurikulu by měly být inovativní pedagogické metody systematicky zaváděny transdisciplinárně, napříč kurikulem.
Environmentální vzdělávání má v ČR dlouhou tradici, výrazný rozvoj však v Česku zaznamenalo až koncem 90. let. Tehdy jsme začali častěji slýchávat o nově otevřených ekologických centrech, s nimi o ekologických stavbách a o ekologických produktech v ekologických obchůdcích.
Čtěte také: Sádrokartonové desky šetrné k životnímu prostředí
Se vstupem ČR do Evropské unie se otevřela možnost čerpání nemalých dotací - již nejen z tuzemských ministerstev (zejména MŠMT a MŽP), ale velkorysé částky z EU a norských fondů určené mimo jiné na podporu environmentálního vzdělávání. Tento vítr do zad cítíme dodnes, a přestože postupně slábne, stále stojí za spoustou projektů, které by jinak nevznikly.
Davové nadšení z BIO produktů jakoby pominulo, to hlavní však dotace do environmentálního vzdělávání splnily. Vytvořila se minimálně jedna generace, která se zajímá, jaký vliv na životní prostředí má to, v čem chodí, co jí, čím jezdí a podobně. Tedy jsou u ní často skloňované pojmy jako zero waste, lokální produkty, CO2 neutralita, fair trade, FSC a další certifikace.
Což je zásadní, neboť pro tuto generaci nekončí hranice pojmu „životní prostředí“ na hranicích Česka či střední Evropy, ale vnímají ho globálně, protože jen tak mohou ohleduplnost k budoucím generacím myslet vážně.
Důkazem, že v environmentálním vzdělávání ČR je globální pohled aktuální, může být mnoho nových publikací a projektů podpořených MŽP anebo MŠMT, které se zabývají závažným globálním problémem, a tím je změna klimatu. Trendem již naštěstí dávno není jen klimatickou změnu definovat, měřit a adaptovat se na ni, ale také o ní umět vyučovat srozumitelně a v souvislostech.
S problémem klimatické změny se pojí i rozvoj činnosti člověka. Dříve se mluvilo o trvale udržitelném rozvoji, poté spíše jen o dlouhodobě udržitelném rozvoji, neboť se nemůžeme trvale rozvíjet na planetě s omezenými zdroji. Nyní se začíná objevovat názor, že než zdroje planety jsou spíše omezení lidé, kteří ji obývají. Že se přece můžeme rozvíjet v rovině nejen ekonomické a technické, ale především v rovině sociální a environmentální.
Čtěte také: Opatovice a životní prostředí
Činnost člověka obvykle následuje vznik nebezpečného, nebo alespoň obtížně rozložitelného, odpadu. V tom je tento živočišný druh specifický. Člověk je však rozumný a tak mu začíná docházet, že údolí se nemohou donekonečna zavážet směsným a nebezpečným odpadem. A tak přichází s recyklací. V recyklaci jsme jedni z nejlepších v Evropě.
Vyšší úrovní odpadového hospodářství je odpad upcyklovat - využít ještě k hodnotnějšímu účelu, než byl předtím, kdy jsme ho nazvali odpadem. Nejvyšší úrovní je vzniku odpadu předcházet, žádný nevytvářet nebo-li zerowaste.
Již zde bylo zmíněno o ekologických potravinách. Jejich předpokladem je ekologické zemědělství. Často ho lidé zaměňují s dalším trendem - precizním zemědělstvím, což není totéž. Precizní zemědělství je přístup, ve kterém přistupujeme k poli nejen jako celku, ale jako k celku z mnoha částí, z nichž každé přizpůsobujeme množství hnojiva, osiva či ochranných prostředků a podobně. A ideálně to vše s individuálním načasováním.
Již mnoho let je tento přístup praxí i v Česku. Jeho rozvoj způsobilo zejména využití dat z přesných polohových systémů (například RTK s přesností 2 cm), bezpilotních letounů, nejnovějších satelitů s multispektrálním snímkováním a zemědělské techniky, která dokáže tyto vstupy bezdrátově přijímat a automaticky zpracovávat. V některých případech dokonce sama jezdí po poli bez potřeby posádky.
Usnesením číslo 699 ze dne 3. září 2025 byl vládou schválen v pořadí již třetí Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na léta 2026-2035. Státní program stanovuje východiska, vizi, ukazatele úspěšnosti a navrhuje opatření (zejména pro MŽP a MŠMT) pro následující dekádu (2026-2035). Realizace opatření pak bude probíhat prostřednictvím akčních plánů.
Čtěte také: Více o světelném znečištění
Dokument se v dílčích oblastech zaměřuje mj. na témata jako je spravedlivá transformace, cirkulární ekonomika, klimatická a energetická bezpečnost, zdraví a wellbeing, biodiverzita a péče o přírodu, propojování se sociálními a ekonomickými tématy, kompetence pro udržitelnost a enviromentální témata v RVP, rozvoj zelených dovedností pro trh práce, podpora dobrovolnictví a občanského zapojení, důraz na standardy kvality a certifikace v EVVO.
Specificky v kontextu aktuálních celospolečenských výzev (změna klimatu, bezpečnostní nejistoty aj.) klade nový Státní program EVVO důraz na budování odolnosti a schopnosti pružných reakcí (resilienci) na individuální i celospolečenské úrovni a jejich promítnutí do obsahu EVVO.
Nový SP EVVO má 2 části, strategickou návrhovou část Státního programu EVVO a analytickou část Státního programu EVVO, která obsahuje Závěrečnou zprávou o realizaci Státního programu EVVO za léta 2016-2025 a PESTEL analýzu.
Plnění Státního programu EVVO koordinuje MŽP, ve spolupráci s MŠMT a Pracovní skupinou EVVO při Výboru pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj Rady vlády pro udržitelný rozvoj.
První Státní program EVVO byl vládou ČR schválen v roce 2000 (usnesení č. 1048 z 23. října 2000) a druhý Státní program EVVO na léta 2016-2025 byl schválen usnesením vlády č. 652 ze dne 20.
Poskytovat školám všech stupňů a školským zařízením odborně-metodickou, mentorskou podporu. Dále podporovat bezprostřední kontakt žáků a studentů všech stupňů škol s přírodou a praxí.
Cílem je do roku 2025 posílit již vytvořenou síť infrastruktury a metodickou podporu v oblasti EVVO za účelem zvyšování kvality poskytovaných služeb a skupinami.
tags: #nove #zmeny #v #environmentalni #vycjove #v