Rok ochrany přírody a aktivity s ním spojené v České republice

Česká příroda a krajina si v roce 2026 připomínají několik výročí. Jsou to sedmdesátiny chráněné krajinné oblasti (CHKO) Moravský kras, padesátiny CHKO České středohoří, Lužické hory, Kokořínsko - Máchův kraj a Pálava, deset let uplynulo od vyhlášení CHKO Brdy. Na význam chráněných krajinných oblastí pro přírodu a pro obyvatele, místní podnikatele i návštěvníky bude proto po celý rok upozorňovat řada akcí. Uskuteční se pod hlavičkou „Rok chráněných krajinných oblastí“, zaštítila ho i Česká komise pro UNESCO.

Rok hořců

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vyhlašuje rok 2026 Rokem hořců. Cílem je upozornit na tyto krásné a ohrožené rostliny, ale také na možnosti ochrany a údržby biotopů, které obývají. Připravuje se řada akcí jako celostátní seminář, přednášky, vycházky, dobrovolnické dny, putovní výstava nebo soutěže.

Lidé mohou tyto rostliny vidět poměrně běžně v horách, v nížinách jsou ale některé druhy na pokraji vyhubení. Kritická situace se týká i hořečků, tedy menších příbuzných hořců. Na vině jsou změny ve využívání krajiny i přímé ničení lokalit s jejich výskytem. Ochránci na to chtějí upozornit v kampani, uvedli v tiskové zprávě.

Mnoho lidí si podle svazu spojuje hořce se zářivě modrými zvoncovitými květy. Této představě podle ochránců přírody odpovídá například hořec tolitovitý, který lidé mohou najít zejména v Krkonoších či v Beskydech. České hořce jsou ale podle ochránců přírody i v různých odstínech fialové nebo i žluté, a ne všechny mají výrazně zvoncovité květy. V současné době v České republice planě roste devět druhů hořců, z čehož jeden je nepůvodní, a pět druhů hořečků. Všechny naše původní druhy patří k ohroženým druhům.

V Roku hořců připravuje svaz v současné době putovní výstavu a publikaci o hořcích, hořečcích a jejich ochraně v České republice, uvedla koordinátorka kampaně Eliška Prouzová. „Nebudou samozřejmě chybět ani vycházky do terénu, ale vzhledem k tomu, že většina našich druhů kvete na přelomu léta a podzimu, budou soustředěny až ve druhé polovině roku,“ dodala Prouzová.

Čtěte také: Potřebujete zlikvidovat auto v Novém Jičíně? Zvolte ekologickou cestu!

ČSOP nabízí finanční a odbornou podporu subjektům, které chtějí pomáhat s ochranou vzácných druhů rostlin a cenných lokalit. V programu Ochrana biodiverzity mohou spolky získat peníze na mapování výskytu druhů i menší terénní zásahy.

Výzva na podporu projektů - Program ochrana biodiverzity

Dne 19. 12. 2025 byla vyhlášena výzva na podporu projektů v rámci programu Ochrana biodiverzity na rok 2026. V rámci výzvy je každoročně podpořeno okolo 150 projektů zaměřených na ochranu přírody.

Rok obojživelníků

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vyhlašuje rok 2025 Rokem obojživelníků. Po celé České republice budou probíhat zajímavé aktivity, díky kterým se veřejnost dozví více o této zajímavé skupině živočichů i o možnostech jejich ochrany. Již nyní však ČSOP nabízí pro aktivity na pomoc obojživelníkům finanční podporu.

V České republice se vyskytuje 21 druhů obojživelníků - osm druhů patří mezi tzv. ocasaté obojživelníky (čolci, mlok) a třináct druhů mezi žáby. Všechny naše druhy obojživelníků jsou v současnosti zařazeny buď do Červeného seznamu ohrožených druhů nebo mezi zvláště chráněné druhy, téměř všichni jsou tedy nějakým způsobem ohroženy nebo chráněni.

Jak už jméno napovídá, obojživelníci ke svému životu potřebují souš i vodu. Dospělí žijí převážně na souši, kde musí najít dostatek úkrytů a dostatek potravy. Pro vývoj však vyhledávají vodu. Vodu čistou, vodu spíše mělkou, tedy (dle druhu) ideálně tůně, louže, prameny… Pro jejich přežití je proto nezbytné prostředí hodně členité, různorodé. A to je právě to, co v naší krajině chybí. Pro záchranu a obnovu mokřadů se sice v posledních letech již mnoho udělalo, stále zde však máme velký dluh a velké rezervy. A s celkovou různorodostí prostředí je to ještě horší. Naše krajina je stále unifikovanější, stále stejnější. Kromě představení obojživelníků jako zajímavých živočichů, kteří si zaslouží naši pozornost a pomoc, chce Český svaz ochránců přírody ve své kampani upozornit právě i na tyto širší souvislosti.

Čtěte také: Třídění odpadu v Novém Boru se mění

Stejně jako v předešlých letech lze v průběhu celého roku očekávat komentované vycházky odhalující tajemství obojživelníků přímo v terénu, putovní výstavu, přednášky, workshopy, soutěže, metodické materiály i lecjaká překvapení. Sledujte aktuality na webových stránkách rokobojzivelniku.cz.

Ochraně obojživelníků se Český svaz ochránců přírody věnuje systematicky a dlouhodobě, ať již jde o ochranu či obnovu míst jejich výskytu, jejich mapování nebo záchranné transfery obojživelníků přes komunikace v době jejich jarního tahu. Nabízí však také finanční pomoc dalším subjektům, které by se chtěly do ochrany (nejen) obojživelníků zapojit.

V rámci národního programu ČSOP Ochrana biodiverzity mohou spolky žádat o finanční podporu jak na mapování, tak na drobnější praktická opatření v terénu či na již zmíněné záchranné transfery. Ti, kteří se chtějí starat o přírodně cenné lokality dlouhodobě, se mohou zapojit do dalšího programu ČSOP a založit pozemkový spolek. Pozemkové spolky jsou neziskové organizace, chránící přírodu a pečující o ní na základě vlastnického či smluvního vztahu k pozemkům.

Záchranné transfery obojživelníků

Již brzy začnou ze zimovišť vylézat první obojživelníci, kteří budou směřovat do míst rozmnožování. Tahové cesty však často kříží silnice. V takových úsecích jsou pak pod koly aut každoročně usmrceny stovky až tisíce jedinců. Aby k takovým masovým úhynům nedocházelo, je potřeba obojživelníkům pomoci. Na mnoha místech napříč Českou republikou budou již od března ochránci přírody stavět stovky metrů zábran podél rizikových úseků silnic.

Český svaz ochránců přírody v rámci svého programu Ochrana biodiverzity podporuje záchranné transfery obojživelníků v době jarního tahu na vybraných úsecích komunikací také finančně. Loni takto podpořil zajištění 19 úseků komunikací, celkově bylo instalováno 6 700 metrů zábran a přes nebezpečné komunikace přeneseno 27 438 obojživelníků.

Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu

Pomoci mohou i dobrovolníci z řad široké veřejnosti. Mapa rizikových úseků, kterou ČSOP již řadu let za pomoci veřejnosti zpracovává, je k dispozici na adrese www.mapotic.com/akce-zaba. Znát riziková místa je základním předpokladem k nalezení někoho, kdo by si vzal úsek na starost, či k vymyšlení jiného vhodného řešení.

Jiným způsobem, jak pomoci našim obojživelníkům, je vhodná údržba a obnova prostředí, v němž žijí, rozmnožují se, loví potravu, přezimují. Jde o budování či obnovu tůní, citlivé prořezávky dřevin, vytváření různých hromad jako úkrytů, prostě vytváření a udržování co nejpestřejší krajiny s dostatkem drobných vodních ploch.

V polovině března se rozbíhá první etapa akce 3x 30 dní pro mokřady, která bude zaměřena právě na obojživelníky. Jejím cílem je iniciovat poznávání přírody ve svém okolí - objevování mokřadů a pozorování života v nich.

Pokud jste kreativní a rádi tvoříte, neměly by vám uniknout soutěže spojené s tématikou obojživelníků a mokřadů, které vyhlásilo Sdružení mladých ochránců přírody ČSOP. Do literární a výtvarné soutěže mohou děti, dospívající i dospělí zasílat svá díla do 25. května do fotografické soutěže pak až do 14. října. Na výherce čekají zajímavé ceny.

Záchranné transfery a další aktivity jsou financovány v rámci národního programu ČSOP Ochrana biodiverzity. Generálním partnerem tohoto programu jsou Lesy České republiky, s. p., program je dále spolufinancován Ministerstvem životního prostředí, Nadačním fondem Veolia, společností BILLA a Nadací Ivana Dejmala. Některé z aktivit Roku obojživelníků jsou součástí rozsáhlejšího projektu Naše mokřady v době klimatické změny, který byl podpořen Evropskou unií v rámci Národního plánu obnovy.

Obojživelníci v České republice

Obojživelníky našich "vod a strání" se dělí na ocasaté (čolek a mlok) a žáby. Zatímco mlok je u nás pouze jediný (mlok skvrnitý), čolků žije v Česku hned 7 druhů (obecný, velký, horský, dunajský, dravý, hranatý a karpatský).

Nejvíce rozmanité jsou druhy našich žab, mezi kterými je například rosnička zelená; skokan zelený, hnědý, ostronosý, štíhlý, skřehotavý, krátkonohý; ropucha obecná, krátkonohá nebo zelená a kuňka obecná (ohnivá) či žlutobřichá.

Žábou roku 2025 je blatnice skvrnitá, drobná žabka, která obvykle měří 4 - 6,5 cm. Na vrcholu hlavy má charakteristické zaoblení, tzv. přilbu. Blatnice se vyskytuje jen tam, kde je nejvhodnější půda - zejména lehká hlinitopísčitá (při ohrožení se zadníma nohama rychle zahrabává). Oblíbila si zejména oblast Polabí.

Také kuňka obecná je malým druhem žáby, která dosahuje velikosti maximálně 5 cm; pro charakteristické červené skvrny na břiše bývá nazývána také kuňka ohnivá. S kuňkou žlutobřichou si je ale natolik podobná, že se v přírodě kříží a v některých oblastech se dokonce nacházejí spíš kříženci než čisté druhy.

Ačkoli se může zdát, že čolci žijí ve vodě, není tomu tak. Ve vodním prostředí se rozmnožují a přivádějí na svět mladé. Poté se skrývají většinou na souši v úkrytu. Narazit na ně můžete v blízkosti čisté vody bez ryb. V noci si loví potravu v podobě hmyzu a různých červů. Na rozdíl od pulců narůstají čolkům nejprve hrudní nožky, zadní se vyvíjejí později. Než dospějí, jsou larvy přizpůsobeny i k dýchání pod vodou. K tomu jim slouží vnější keříčkovité žábry. Od pozdního podzimu do jara zimují čolci pod trouchnivými kmeny, v opuštěných norách zvířat, pod kameny či v hromádce kompostu.

Mezi naše nejvýraznější obojživelníky patří černo-žlutý mlok skvrnitý. Dospělý mlok může měřit až 28 cm a v zajetí se dožívá až 50 let (v přírodě průměrně 20 let). Rád si smlsne na malých žížalách, stonožkách, drobném hmyzu, pavoucích, červech nebo slimácích. Mlok skvrnitý miluje divoké lesy - žije výhradně ve vlhkých smíšených či listnatých lesích v podhorských lokalitách do nadmořské výšky 1 200 m.

Nejznámějšími obojživelníky, které jste v přírodě jistě mnohokrát spatřili nebo slyšeli, patří žáby. Mezi vodní žáby se řadí skokan zelený, který žije ve vodě a bezprostředně kolem ní po celý rok. V zimě zalézá ke dnu do bahna, kde ve stavu strnulosti přečká i mrazivé období. Jak už jméno tohoto skokana říká, převažuje u něho - na hřbetu, bocích i hlavě - zbarvení v různých odstínech zelené, často doprovázené kresbou z tmavých skvrn a pruhů. Spodní strana těla je světlá, žlutá až žlutobílá, někdy i slabě skvrnitá. Největší jedinci dorůstají délky až 12 cm, dožívá se 10 až 14 let. Většinou žije u jednoho rybníka, jezírka nebo tůně několik skokanů.

Skokanů hnědých je také několik druhů - patří mezi ně skokan hnědý, ostronosý a štíhlý. Hnědí skokani patří k zemním žabám, které se ve vodě pouze rozmnožují a zbytek vegetační ho období tráví na souši, ovšem v těsném okolí vodních zdrojů. Skokana štíhlého poznáte podle velmi ostře zakončeného čenichu a výrazně dlouhých nohou. Velkou zajímavostí je, že samci skokana ostronosého na jaře změní svou hnědou barvu na světle modrou, modrošedou nebo fialovou. Děje se tak jen v období "zamilovanosti" a zbarvení přetrvává pouze několik dní.

I rosnička zelená není zcela vodním druhem - drobná žabka o velikosti asi 5 cm tráví čas nejraději na stromech v okolo vodních ploch. Proslula jako "přírodní barometr", který umí předpovídat počasí. Pravda je taková, že reaguje na změnu tlaku, který kolísá obvykle před deštěm, a začne skřehotat. Na rozdíl od skokanů má pouze jeden rezonanční měchýřek umístěný pod tlamkou. Rosničky jsou aktivní především v noci a během dne se intenzivně sluní a spí. Během dne je rosnička obvykle v blízkosti vodní plochy na širokolisté vegetaci nebo v rozsáhlých travních porostech. Jen na horách bývají aktivní i přes den. Dospělé rosničky se živí převážně většími bezobratlými, obvykle hmyzem a pavouky, které nacházejí na listech stromů a které často loví pomocí rychlého skoku, na který kořist nestačí většinou nijak zareagovat. Dožívají se 12 až 15 let. Zimuje na souši, v mokřadech, v děrách, štěrbinách a pod kmeny stromů.

Také ropuchu obecnou znají všichni milovníci přírody. Jedná se o zemní žábu, která žije na souši a k vodě se chodí pouze rozmnožovat. Pokud jí objevíte na zahradě, může u vás (za vhodných podmínek) žít 25-30 let. Velká, široká, mohutně stavěná žába, dosahuje délky těla 8-12 cm, na jihu Evropy dokonce až 20 cm. Hnědě zbarvené tělo mají ropuchy pokryté malými hrbolky připomínajícími bradavice. Za očima se nacházejí jedové žlázy, které v případě ohrožení vylučují dráždivý bufotoxin. Jed ropuch, pokud si po podržení ropuchy v ruce následně šáhnete do oka, může způsobit nepříjemné pálení. Bufotoxin ji ochraňuje před některými predátory, například kočkám ropucha nechutná (zatímco skokani ano).

tags: #nový #rok #ochránci #přírody #aktivity

Oblíbené příspěvky:

• Harmonogram Svozu Odpadu
• Co znamená "Barvy přírody popletené"
• Jak vybrat WC v Ústí nad Labem?
• Likvidace Jaderného Odpadu
• Změny klimatu a zemědělství v ČR