Nový zákon o odpadech (č. 541/2020 Sb., účinnost od 1. 1. 2021) upravuje nakládání s komunálními odpady a dalšími odpady v obecním systému odpadového hospodářství v § 59 a násl.
Na tomto místě je dobré zdůraznit, že nově zákon o odpadech obcím ukládá tzv. třídící cíle, tedy povinnost zajistit, aby např. v roce 2025 vytříděné recyklovatelné složky tvořily alespoň 60 % z celkového množství komunálních odpadů (§ 59 odst. 3).
Nová odpadová legislativa zásadně mění dosavadní způsoby platby občanů za komunální odpad. Poplatky za komunální odpad řeší již pouze zákon o místních poplatcích (č. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 565/1990 Sb. právní úpravě.
Poplatek za obecní systém odpadového hospodářství vychází ze současného místního poplatku za provoz systému.
Existují dva typy místních poplatků:
Čtěte také: Potřebujete zlikvidovat auto v Novém Jičíně? Zvolte ekologickou cestu!
První z místních poplatků je poplatkem za možnost využívat existence obecního systému, poplatníkem je fyzická osoba přihlášená v obci a vlastník nemovité věci (byt, rodinný dům nebo stavba pro rodinnou rekreaci), ve které není žádná fyzická osoba přihlášena.
Druhý místní poplatek již zohledňuje množství vyprodukovaného odpadu poplatníkem. Základem tohoto poplatku totiž může být hmotnost odpadu, objem odpadu nebo kapacita shromažďovacích prostředků pro nemovitou věc na odpad připadající na poplatníka.
Co se týče tří zrušených dosavadních způsobů plateb za komunální odpad (úhrada a poplatek podle starého zákona o odpadech a místní poplatek podle § 10b zákona o místních poplatcích) platí pro ně přechodná ustanovení. Z těchto přechodných ustanovení vyplývá, že pokud obce chtějí, mohou ještě v roce 2021 tyto již zavedené způsoby platby využívat.
Obce díky nové legislativě mohou zajistit efektivní systém sběru, využití a likvidace odpadu. Cena, kterou budu platit za uložení odpadu nezávisí pouze na mě, ale na všech lidech v obci.
Kauzou, která může zajímat kdekoho, například majitele nemovitostí toho času neobydlených, chataře nebo chalupáře, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Afs 24/2016 - 26. Šlo v ní o placení za komunální odpad. Konkrétně o to, zda platit musí i ten, kdo má za to, že žádný odpad v nemovitosti, kterou vlastní, neprodukuje.
Čtěte také: Třídění odpadu v Novém Boru se mění
V této souvislosti se Nejvyšší správní soud zabýval i tím, kdy komunální odpad při běžném životě lidí vzniká a zda lze žít tak, že člověk žádný odpad neprodukuje.
Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost vyhodnotil jako přípustnou.
Klíčovou právní otázku daného případu představuje spor o to, zda stěžovatel má, či nemá být považován za poplatníka, resp. plátce poplatku za komunální odpad podle § 17a zákona o odpadech.
Stěžovatel má tedy pravdu potud, že skutečně může existovat situace, kdy určitá osoba nebude považována za poplatníka, resp. plátce poplatku za komunální odpad navzdory tomu, že má na území příslušné obce evidován pobyt nebo že zde vlastní nemovitost.
Zejména to platí v případě, že daná osoba tvrdí (a prokáže), že se na území obce, jež poplatek vyměřuje, ve vyměřovacím období vůbec nezdržovala, tudíž zde ani nevyvíjela žádnou činnost, při níž by mohl vznikat odpad. To je zásadní odlišnost od místního poplatku, kde takovéto tvrzení není relevantní a rozhoduje výhradně jen formální kritérium trvalého pobytu, resp. vlastnictví nemovitosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2008 č. j. 5 Afs 175/2006‑116, č. 2473/2012 Sb. NSS a na něj navazující rozsudky č. j. 1 As 116/2014‑29 a č. j. 9 Afs 81/2009‑48).
Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu
tags: #nový #zákon #o #odpadech #dvoji #platba