Ekologické problémy Nového Zélandu

Nový Zéland je v zahraničí známý jako čistá, nedotčená země. Bohužel, díky intenzivnímu zemědělství to již není pravda. Zpráva o stavu novozélandské přírody ukazuje velmi nelichotivý obrázek země, která se dlouhá léta prezentovala jako ráj na Zemi.

Vyplývá z ní katastrofální ztráta biodiverzity, znečištěné vody a ničivý růst měst i pastvin. Tato zpráva nazvaná Environment Aotearoa (Aotearoa je maorský název Nového Zélandu) je první velkou zprávou o přírodě Nového Zélandu za čtyři roky. Vychází z dat tamního ministerstva životního prostředí a statistického úřadu.

Ukazuje úplně odlišný obrázek než reklamní kampaně, které tam každoročně úspěšně lákají miliony turistů z celého světa. Nejdůležitějším poselstvím je, že Nový Zéland je velmi silně postižen invazivními druhy.

Od doby, co se na něm usídlili lidé, z tamní přírody zmizelo 75 druhů zvířat a rostlin. Nejhůře je postižena ptačí říše, která bývala v minulosti chloubou ostrovů: vyhynutím je momentálně ohroženo 90, respektive 80 procent druhů mořských a suchozemských ptáků.

Hrozba kolapsu visí podle této zprávy nad dvěma třetinami novozélandských vzácných ekosystémů. Během posledních 15 let se riziko ohrožení zhoršilo u 86 druhů, naopak zlepšilo se za posledních 10 let u pouhých 26 druhů. Autoři zprávy přitom zdůrazňují, že rozsah poškození životního prostředí není úplně jasný, protože vědci zatím znají precizně jen dvacet procent novozélandských druhů.

Čtěte také: Potřebujete zlikvidovat auto v Novém Jičíně? Zvolte ekologickou cestu!

Pro deník Guardian se ke zprávě vyjádřil šéf environmentální organizace Forest and Bird Kevin Hague. Podle něj je čtení této zprávy jako ledová sprcha a ukazuje, že celá desetiletí si lidé odmítali přiznat vážnost problému a jen prokrastinovali.

„Nový Zéland ztrácí druhy a ekosystémy rychleji než drtivá většina jiných zemí,“ uvedl. „Čtyři tisíce našich původních druhů se ocitly v problémech, kvůli pastvinám pro dobytek i destruktivnímu rybolovu, který poškozuje mořské dno. Nenapravitelně poškozujeme svou přírodu.“

Podle vyjádření novozélandského ministra životního prostředí Davida Parkera tato zpráva nenabízí žádná velká překvapení, ale zdůrazňuje nutnost mít čistou vodu a stát se uhlíkově neutrální zemí do roku 2050. „Pokud se všemi svými výhodami nedokáže Nový Zéland překonat své environmentální problémy, pak to nedokáže ani zbytek světa,“ uvedl Parker.

Problém jménem dobytek

Nový Zéland zaznamenal během posledních dvaceti let masivní nárůst počtu dobytka, což má ničivý dopad na kvalitu pitné vody. To je klíčová oblast, která by se měla podle vlády vylepšovat. Její zlepšení přislíbila ve své volební kampani i současná premiérka Jacinda Ardernová.

Podle zprávy to ale bude těžké splnit. V 59 procentech sledovaných studní se nedaří držet vhodnou úroveň bakterií E. coli a ve 13 procentech úroveň nitrátů. Špatná kvalita vody byla odhalena také u 57 procent monitorovaných jezer, přičemž vymřením je ohroženo 76 procent původních druhů sladkovodních ryb - totéž se týká třetiny sladkovodního hmyzu.

Čtěte také: Třídění odpadu v Novém Boru se mění

Hlavní příčinou negativních změn v kvalitě vody je podle organizace Forest and Bird intenzivní používání hnojiv, zavlažování a chov dobytka. Ministr pro klimatickou změnu James Shaw dodal, že problémy dále zhoršuje efekt globálního oteplování, které se projevuje například zvyšováním hladiny oceánu a oteplováním moře i pevniny.

Ekologie po zélandsku

Nový Zéland se často popisuje jako zelený ráj s nedotčenou přírodou. V hlubokých lesích Jižního ostrova můžete pít vodu z potoků a celé dny tu nepotkáte živou duši. Ekosystém Nového Zélandu se dlouhou dobu rozvíjel izolovaně, proto zde najdeme velice specifickou flóru a faunu.

Před příchodem člověka tu, kromě dvou druhů netopýrů, nebyli žádní suchozemští savci, lesy byly bohaté na ptáky a hmyz. Mnozí ptáci, neohrožovaní žádným predátorem, dokonce ztratili schopnost létat (například kivi nebo papoušek kakapo).

Odhaduje se, že první lidé, předci dnešních Maorů, začali osídlovat Nový Zéland asi před tisícem let. Živili se jak lovem, tak i pěstováním dovezených plodin. Změna habitatu, intenzivní lov a první dovezené zvířecí druhy postupně začaly původní prostředí narušovat: Maoři například úplně vylovili obří ptáky moa.

Brzy po Cookově plavbě (1769) se k ostrovům začali sjíždět velrybáři a tuleňáři, kterým se podařilo tulení populace zdecimovat téměř do vyhynutí. Na ostrovy během 19. a 20. století také mířily vlny osadníků, které přivezly nejen nové technologie, ale i zvířecí druhy - ovce, koně, drůbež, hovězí dobytek. Porosty obrovských stromů kauri, které rostou až 3 000 let, začaly mizet závratnou rychlostí.

Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu

Dnešní krajina Nového Zélandu je stále krásná - zatravněné, svěže zelené kopečky a pláně s malebnými stády dobytka (lesy tvoří asi 25 procent původní rozlohy). Raní evropští osadníci vnímali novozélandskou přírodu jako nedokonalou - podmínky a klima sice byly podobné tomu, co znali z domova, ale v lesích nebyla žádná zvěř. Rozhodli se proto tento nedostatek napravit.

Kolem poloviny 19. století začaly vznikat „aklimatizační společnosti“, které dovážely a vypouštěly do lesů nejrůznější druhy zvířat: jeleny, divoké kočky, lišky, veverky, lamy, klokany, zebry, dokonce i slony. Řada druhů se v přírodě neujala, ale mnohé ano. Další pohromou byl řetězec spuštěný dovezením králíků.

Před koncem 19. století už byli tak přemnožení, že farmáři, kterým ničili pastviny, začali volat po nějakém řešení. To se našlo v podobě dovezení lasiček, fretek a hranostajů. Ptáky žere i další dovezený druh, australský opossum, kterému se tu říká posum a který je dnes populární lovnou zvěří.

Například si můžete koupit tričko s nápisem „Posumové jsou novozélandské zpomalovací prahy“. Posumové byli dovezeni kvůli kožešinovému chovu v roce 1831 a rozšířili se do volné přírody. Také domácí mazlíčci jako kočky a psi představují pro zdejší nelétavé ptáky pohromu.

Boj proti škůdcům

Péče o životní prostředí na Novém Zélandu má jinou pozici než třeba u nás. Hlavní zdroj obživy představuje zemědělství a potravinářský průmysl, třetina energie pochází z obnovitelných zdrojů (termální a vodní elektrárny) a turisté přijíždějící za pověstnou krásou zdejší přírody také přinášejí nemalé peníze.

Velká část péče o přírodu se soustředí na boj se zavlečenými zvířecími a rostlinnými druhy. Posumové, kočky, krysy nebo lasičky se chytají do pastí, na vosy čeká jedovatá návnada, jelení stáda se střílejí. Dostat loveckou povolenku je na Novém Zélandu snadné, stačí zajít do jedné z poboček ministerstva životního prostředí (DOC), které fungují jako turistická informační centra a jsou po celé zemi.

Lov vysoké zvěře je velkou zábavou pro místní i pro turisty. Lovecké zátahy cílí také na králíky. Ve městě Alexandra se každoročně koná novozélandská verze oslav Velikonoc: velikonoční hon na králíky. Loni jich během jednoho dne padlo přes 24 tisíc. V jedné jídelně se zdravou výživou jsme zase našli plakát, který hlásal: „Pojďte střílet králíky! Je to zábavné a ekologické!“

Boj proti králíkům se vede i za pomoci biologických zbraní. Také posumové jsou terčem různých vyhlazovacích taktik. Tihle roztomilí plyšáčkové totiž mimo jiné přenášejí bovinní tuberkulózu, která zabíjí ovce a skot. V osmdesátých letech čítala jejich populace asi sedmdesát milionů, dnes je to po soustředěných akcích asi polovina. I tak je to zhruba šestkrát více, než kolik tu žije lidí.

Posumové se nesmějí chovat, jejich kožešina se ale vykupuje od lovců na výrobu módních doplňků. I u výrobků z posumí kožešiny se dočtete, že jejich nákupem se stáváte pravými ekology.

Chemické zbraně

Mocnou zbraní, kterou DOC proti škůdcům používá, je metabolický jed fluoroctan sodný, nazývaný též 1080. Je nebezpečný hlavně pro savce, kteří zélandské přírodě škodí - lišky, psy, posumy, kočky, králíky. Nový Zéland je údajně největším spotřebitelem tohoto jedu na světě - putuje sem 90 procent světové produkce.

1080 se distribuuje ve formě otrávených návnad položených v lesích a také plošným práškováním. Vláda má právo práškovat i soukromé pozemky. 1080 se tak stává obrovským jablkem sváru. Ministr životního prostředí Steve Chadwick nedávno prohlásil, že „postřiky 1080 jsou stále naším nejlepším nástrojem na omezení škůdců v těžko dostupných horských oblastech.

Odpůrci postřiků, ať už jde o lovce, ekology či prostě jen lidi, kteří se bojí o své zdraví, ale tvrdí, že jde o látku, jejíž dopad na vodní ekosystémy a lidské zdraví zatím není dostatečně prozkoumaný. Poukazují také na to, že v suchém počasí a ve studené vodě se jed nerozkládá tak rychle, jak se o něm tvrdí, a že jeho oběťmi jsou i zvířata, v jejichž jménu se tyto postřiky provádějí.

Jsou důkazy, že na otravu fluoroctanem zemřeli i ohrožení horští papoušci kea a také domácí zvířata. Je jedovatý i pro člověka. Darell, usedlík z městečka Kurow na jižním ostrově, nám řekl: „Nový Zéland je známý jako zásobárna výborné pitné vody. Mezi vládou a odpůrci 1080 se už několik let vede lítá propagandistická válka.

Invazivní druhy

Studie, kterou publikoval prestižní časopis Nature Ecology and Evolution, vychází ze souhrnných dat o osmi skupinách organismů (cévnatých rostlin, pavouků, mravenců, ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců). Jejich výskyt hodnotili vědci na 186 ostrovech a v 423 pevninských oblastech.

Místa s nejvyššími počty zdomácnělých nepůvodních druhů, tzv. Severoamerická veverka šedá vytlačuje v některých zemích domácí veverku obecnou. Mezi tři nejvíce zasažené regiony patří Havajské ostrovy, Severní ostrov Nového Zélandu a indonéské Malé Sundy. Právě na Havajských ostrovech žije velký počet zdomácnělých druhů ze všech skupin, které studie zahrnula.

Patří mezi ně například ryby živorodky, zdivočelá prasata nebo invazní dřevina voskovník makaronéský. Nový Zéland na tom není o mnoho lépe. Kontinentálním oblastem vévodí Florida - zde mají problémy například s dobře známou krajtou tmavou z Asie, ale také s méně známými druhy mravenců.

V Evropě sice počty druhů cizího původu nedosahují hodnot jako na zmíněných ostrovech, avšak mezi pevninskými oblastmi patří tento kontinent k poměrně ohroženým. Netýkavka žláznatá se šíří podél řek a železnic.

„Pokud jde o příčiny rozdílných počtů zdomácnělých nepůvodních druhů v jednotlivých oblastech světa, hraje roli především ekonomická situace regionu a vliv člověka, v menší míře klima. Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR dodává, že nejsnáze se nepůvodním druhům daří zdomácnět skutečně na ostrovech a v pobřežních oblastech: „O ostrovech to víme, ve studii ale poprvé v globálním měřítku ukazujeme, že přímořská místa, kudy se mnoho druhů rostlin a živočichů na pevninu dostává, sama fungují jako ohniska pro šíření do nitra kontinentů.

I zde platí, že čím výkonnější ekonomika a vyšší hustota obyvatelstva, tím lepší podmínky pro nepůvodní druhy. Asijský bodavý mravenec druhu Pachycondyla chinensis je invazivním druhem, který se vyskytuje na jihovýchodě USA. Celosvětové snahy o omezení dopadů invazí nepůvodních rostlin a živočichů a s tím související ochrana původní biodiverzity by se proto měly soustředit především na ostrovy a přímořské oblasti.

„Vůbec poprvé přinášíme souhrnné hodnocení založené na širokém spektru organismů. Zastoupeny jsou rostliny, obratlovci, ale také bezobratlí živočichové. Jedním z řešení je soustředit se na ohniska s velkým počtem naturalizovaných druhů a na místa, kudy se tyto druhy dostávají do jednotlivých zemí.

„Taková regulace se již úspěšně děje například na Novém Zélandu.

Recyklace a odpady

Jižní Korea je na tom nejlépe díky propracovanému recyklačnímu systému. Za ní následuje Švédsko a Japonsko. Česká republika skončila na dvanáctém místě. Nejhůře naopak dopadlo Turecko kvůli velkému množství nelegálních skládek. Odpad se zde navíc nerecykluje, ani nespaluje.

Nejvíce recyklují Island (kde je ročně recyklováno až 366 kilogramů odpadu na obyvatele), Německo a USA. Největším producentem odpadů v přepočtu na obyvatele je USA - 809 Kg ročně. Z tohoto množství se 280 kg recykluje, 103 kg se spálí a 425 kg končí na skládkách. Nejméně odpadu naopak vyprodukuje Polsko (315 kg/ obyvatele ročně).

Česká republika se umístila v TOP 15 hlavně kvůli průměrnému ročnímu objemu odpadu vyprodukovanému v přepočtu na obyvatele.

Nyní na Novém Zélandu žije pět milionů lidí, ale také až 70 milionů kusuů a sto milionů krys. "Nemáme rádi zabíjení zvířat, ale situace je taková, že naše jedinečné druhy nemohou existovat společně s některými predátory.

tags: #nový #zéland #ekologie #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Fekální znečištění vody
• O inscenacích Labakan
• Opakování učiva přírodovědy
• Technická kontrola a emise: Doba platnosti
• České neziskovky pro životní prostředí