Současná ochrana neživé přírody v České republice

Diplomová práce se věnuje tématu právní úpravy obecné ochrany přírody a krajiny a svým rozsahem pokrývá zejména § 4-13 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Cílem práce je poskytnout ucelený přehled o nástrojích obecné ochrany přírody a krajiny, detailně je popsat a poukázat na legislativní nedostatky současné právní úpravy. V práci je uplatňována deskriptivní a analytická metoda. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola je věnována úvodu do problematiky ochrany přírody a krajiny, seznamuje s nejdůležitějšími pojmy a představuje nástroje uplatňované v rámci ochrany přírody a krajiny. Druhá kapitola se věnuje nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti ochrany přírody a krajiny, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament České republiky a jimiž je Česká republika vázána. Následující kapitola popisuje evropské předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny. Největší pozornost je věnována čtvrté a páté kapitole. Čtvrtá kapitola popisuje právní úpravu obecné druhové ochrany přírody a krajiny. Věnuje se tedy problematice ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin včetně ochrany ptáků, která je v systematice zákona o ochraně přírody a krajiny vyčleněna samostatně.

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů. Obecnou ochranu přírody a krajiny komplementárně doplňuje zvláštní územní ochrana přírody a krajiny a zvláštní druhová ochrana, resp. vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana.

K nástrojům obecné ochrany přírody a krajiny s významným územním průmětem patří zejména ochrana a vytváření územních systémů ekologické stability, ochrana významných krajinných prvků včetně jejich registrace, ochrana krajinného rázu včetně zřizování přírodních parků s klíčovou vazbou na ochranu a rozvoj hodnot v území prostřednictvím nástrojů územního plánování.

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení.

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství1c) v České republice soustavu Natura 2000.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Územní ochrana

Územní ochrana je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb). V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území. Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000. Do velkoplošných zvláště chráněných území spadají dvě kategorie, do maloplošných čtyři a do soustavy Natura 2000 dvě kategorie chráněných území.

Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci. S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky.

Výjimky ze zákazů je možné povolit pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Rozhodnutí o povolení výjimky obsahuje podmínky, za nichž je předmětnou činnost možné uskutečnit a důvody k tomu vedoucí.

Pro zabezpečení zvláště crháněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území. V takovém pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány pouze některé činnosti vymezené příslušný paragrafem zákona o ochraně přírody a krajiny.

K označení zvláště chráněných území v terénu se podle vyhlášky č. 45/2018 Sb. Pruhové značení hranic na sloupcích či hraničních stromech u NPR, NPP, PR, PP a I. zóny NP - jedná se o dva červené pruhy 5 cm široké a oddělené 5 cm širokou mezerou.

Čtěte také: Proč studovat latinu?

Přehled zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR i detailní právní, správní a odborné informace o jednotlivých územích určené zejména pro pracovníky státní správy najdete v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

Ochrana geologického dědictví

Česká republika je z pohledu geologa velmi rozmanitá, s množstvím odlišných a různě starých geologických jednotek, stratigrafickými sekvencemi, horninami mnoha typů. Na území republiky nacházíme doklady vývoje zemské kůry a vývoje života staré až 600 milionů let. V České republice máme světově první na vědeckém základě vybraný mezinárodní stratotyp - Klonk u Suchomast. Ochrana geologického dědictví je integrální součástí státní ochrany přírody.

Podle zákona č. Chráněny jsou zkameněliny (tzv. paleontologické nálezy) - pozůstatky organizmů žijících v geologické minulosti a stopy jejich činnosti.

Jeskyně jsou přirozeně vzniklé podzemní prostory. Jeskyně samotné i jejich výplně a výzdoba (krápníky, sintry) jsou dokladem geologického vývoje, vzniku morfologie krajiny i života na povrchu. Jeskyně jsou zároveň životním prostředím pro některé specifické organizmy. Jeskyně a s nimi spojené krasové jevy na povrchu (škrapy, závrty, ponory, vývěry) jsou chráněny před poškozováním a ničením, není dovoleno měnit jejich dochovaný stav. AOPK ČR vede pro celé území České republiky Jednotnou evidenci speleologických objektů (JESO).

Geologické lokality, zejména paleontologická a mineralogická naleziště a geomorfologické útvary mohou být chráněny formou registrovaného významného krajinného prvku (VKP) nebo jako přechodně chráněná plocha. Význam pro ochranu geologického dědictví mají všechny kategorie zvláštní územní ochrany - národní park, chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní památka.

Čtěte také: Více o současné ekologii

Nejvhodnější a nejvyužívanější je pro geologické lokality kategorie přírodní památka a národní přírodní památka - podle zákonné definice je to „přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický, naleziště nerostů, a to i takový, který formoval svou činností člověk…“.

Územní ochranou jsou chráněny např. mezinárodní stratotypy, k jejichž ochraně jsme vázáni mezinárodně přijatými pravidly (pravidla Mezinárodní stratigrafické komise při Mezinárodní unii geologických věd). Nelegislativní formou ochrany geologického dědictví jsou geoparky. Kromě ochrany lokalit a péče o ně slouží zejména pro popularizaci geologie. Vznik a existence geoparků je upravena Směrnicí MŽP č. 9/2018.

Neopominutelnou součástí ochrany geologického dědictví je práce s veřejností - jak místní, tak nejširší. Poučení místní obyvatelé, kteří přijmou ochranu geologického dědictví za vlastní, jsou nejlepšími spolupracovníky státní ochrany přírody.

Pro ochranu vzorků minerálů a zkamenělin má kompetence resort kultury podle zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty a podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy. Památkově chráněná mohou být některá důlní díla.

Definice pojmů

Krajina je v § 3 odst. 1 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“ Ekosystém je přitom definován jako „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“ (§ 3 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).

Úmluva Rady Evropy o krajině definuje krajinu jako „část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“, přičemž úmluva se aplikuje na celé území států, které úmluvu přijaly, a pokrývá přírodní, venkovské, městské a příměstské oblasti. Zahrnuje plochy pevninského rázu, vnitrozemské vodní plochy a mořské oblasti.

tags: #obecna #ochrana #nezive #prirody #v #ceske

Oblíbené příspěvky:

• Seznam nejkrásnějších míst
• Doporučení pro ubytování škol v přírodě na Moravě
• Správné vypouštění odpadu z karavanu
• Služby pro čištění odpadů
• Drcení polystyrenu