Objem kovového odpadu: Definice, druhy a zpracování

Jelikož odpad představuje velký problém pro současnou společnost, je velice důležité vědět, jak s ním zacházet. A to nejen z důvodu jeho dalšího využití, ale i k omezení jejich škodlivých účinků na životní prostředí.

Definice a zdroje kovového odpadu

O zpracování starého kovového odpadu se usilovalo již od pradávna. Jeho skutečná recyklace však započala v druhé polovině 19. století. V té době byla totiž vynalezena martinská pec pro výrobu oceli a staré železo se tak hromadně začalo recyklovat a stalo se vzácnou surovinou.

Předtím, než kovový odpad postoupí k recyklaci, je nutné, aby prošel vhodnou úpravou, roztříděním a vyčištěním. Tyto faktory zásadně ovlivňují zpracovatelnost kovu. Kovový odpad obsahuje kovy v nultém mocenství.

Druhy kovového odpadu

Kovový odpad je následně rozdělen do 3 skupin:

• Výrobní odpad: což jsou zbytky surovin z výrobního procesu. Tento odpad je nekvalitní a neodpovídá požadovaným technickým normám. Většina závodů ho rovnou využije tzv. na vlastní půdě.
• Zpracovatelský odpad: je odpad vzniklý během kování, obrábění, lisování, vypalování apod. Nejčastěji se jedná o piliny, kovové třísky či zmetky. S kvalitnější technologií a modernějšími stroji ale vznik zpracovatelského odpadu stále klesá.
• Amortizační odpad: Nejpoužitelnější je amortizační odpad, který vzniká vyřazováním starých strojů. Objem amortizačního šrotu je určován stupněm vývoje tzv. kovového fondu. Tento šrot tvoří zhruba 85 % celého objemu odpadu. Využití závisí na jeho složení. U tohoto šrotu je běžné, že se na jednom předmětu vyskytuje i několik druhů technických materiálů, např. obyčejné a legované oceli, různé slitiny, nejrůznější plasty, dřevo, textil, kůže, sklo a keramické hmoty, navzájem spojené v obtížně rozebíratelných vazbách.

Výroba kovů z kovového odpadu je mnohem ekonomičtější než jeho výroba z primárních zdrojů.

Čtěte také: CELIO: Odpady a jejich vliv

Ocelový a litinový odpad

Dodávky ocelového šrotu a litiny musí odpovídat ČSN 42 0030. Dodavatel odpovídá za to, že kovový odpad je prost výbušnin a škodlivých látek, že neobsahuje uzavřené nádoby, látky jedovaté, předměty snadno vznítitelné, schopné vyvolat požár nebo výbuch, vyzařující nebezpečné záření a jakékoliv nebezpečné předměty, které by mohly při manipulaci způsobit škodu, ohrozit zdraví nebo lidský život.

Ocelový a litinový odpad nesmí být mechanicky znečištěn přimísitelnými neželeznými kovy kromě normou stanovených zvláštních druhů. Silné mechanické znečištění látkami, které brání efektivnímu využití běžnými úpravárenskými a hutními pochody (např. gumou, PVC, dehty, oleji, barvami, chemikáliemi) způsobí jeho vyloučení z dodávek. Ocelový odpad rovněž nesmí být mechanicky znečištěn neželeznými kovy. Znečištění neškodnými nekovovými látkami (hlína, dřevo, hadry, porcelán, beton a pod.) se připouští do 1 % u těžkého ocelového odpadu a do 2 % u lehkého ocelového odpadu, balíků, třísek a druhu 17.

Ocelový šrot vznikající při zpracování ocelových materiálů - např. třísky, amortizační odpad opotřebovaných základních prostředků a jejich součástí, opotřebované spotřební předměty z oceli - může obsahovat příměsi neželezných kovů a dalších látek. Podle chemického složení se dělí na ocelový odpad legovaný a ocelový odpad nelegovaný.

Litinový odpad se od ocelového odpadu liší především vyšším obsahem hliníku a způsobem zpracování. Tvoří jej opotřebované výrobky a jejich části z odlévaných železných materiálů a odpady vzniklé při zpracování odlitků. Zlomkovou litinu lze členit na kusovou litinu, kokilovou litinu, třísky. Stejně jako ocelový šrot se využívá tradičně v metalurgickém průmyslu jako náhrada prvotní suroviny.

Podle zdrojů se ocelový a litinový odpad dělí do základních skupin:

Čtěte také: Průvodce výběrem velikosti popelnice.

• Vratný (výrobní) odpad: vzniká v hutním cyklu výroby, v ocelárnách, slévárnách, kovárnách a u sochorových válcovacích tratí. Tvoří jej odstřižky konců bram, cáglů a sochorů, konce velkých trub, okraje rozválených plechů a pásů, zmetkové profily, rozvalky, odřezky, ingoty, vtoky, nálitky, odpady při volném kování, zbytky surového železa z pánví, hutnické třísky a odštěpky, okuje, části strusky s obsahem nad 20 % železa a jiné, technologií hutnického procesu vynucené zbytky ocelí. Vratný odpad je zpravidla beze zbytku využit. Snahou je, aby jeho podíl ve šrotové vsázce byl co největší. K přednostem patří nízký propal. Výskyt vratného odpadu se relativně snižuje. Uplatňují se snahy o snížení ztrát při výrobě. Na jeho snižování se zaměřují i všechny modernizace hutních zařízení a nejnovější metody jakými jsou plynulé odlévání oceli, odlévání pod exotermickými struskami apod.
• Zpracovatelský odpad: vzniká při vlastní výrobě strojů, nářadí a jiného kovového zboží, tj. během kování, lisování, obrábění, a dalšího zpracování hutních polotovarů jakými jsou profily, plechy, odlitky a výkovky. Tvoří jej zbytky materiálů jako jsou třísky, odstřižky, okuje, odřezky, piliny a zmetkové součásti. Nerovnoměrnost výskytu zpracovatelského odpadu značně ztěžuje jeho svoz a využití. Projevují se důsledky opatření zaměřených na snižování spotřeby materiálů, uplatňují se různá zlepšení organizace zásobování, opatřují se nejvhodnější profily a polotovary.
• Amortizační odpad: je přesně vymezený druh ocelového odpadu. Zahrnuje vyřazené stroje a jejich části, likvidované zařízení průmyslových závodů a domácností, vysloužilé dopravní prostředky, kovové obaly, ocelové konstrukce a jiné staré kovové výrobky, které se vracejí na šrotiště k sešrotování a následně jsou odeslány do hutí k opětovnému využití. U tohoto šrotu je běžné, že se na jednom předmětu vyskytuje i několik druhů technických materiálů, např. obyčejné a legované oceli, různé slitiny, nejrůznější plasty, dřevo, textil, kůže, sklo a keramické hmoty, navzájem spojené v obtížně rozebíratelných vazbách. Amortizační šrot se upravuje mechanickými způsoby, mezi něž patří roztloukání, drcení odlitků, stříhání, lámání kolejnic, drcení a mletí šrotu. Vedle mechanických postupů se užívají také termické způsoby úpravy šrotu, jako je rozřezávání šrotu plamenem (kyslík-acetylen nebo propan-butanovým plamenem) nebo elektrickým obloukem.

Způsoby zpracování kovového odpadu

• Lisování: odpad se tzv.
• Elektrozařízení: Elektroodpad prochází ruční demontáží, drcením, granulováním a také separací. Výstupem je směs železných kovů, plastů, mědi a hliníku.
• Autovraky: Již neprobíhá jejich štosování na skládkách, ale přistupuje se k recyklaci autovraků. Autovrak je ze 75 % tvořen kovem, z 25 % nekovovými materiály.
• Baterie a akumulátory: je nutné ekologicky zlikvidovat, protože obsahují nebezpečné těžké kovy. Při ručním třídění je nutné oddělit od sebe především kovové a nekovové materiály.

Mezi recyklační technologie zařazujeme třídění, stříhání, lámání, lisování, briketování a paketování, kryogenní drcení a podobné, které vedou k homogenizaci a mechanické úpravě kovového odpadu, takže se z něj stává druhotná surovina.

První stroje na paketování se začaly uplatňovat po první světové válce, s rozmachem výroby oceli a s její orientací na zvyšování podílu šrotu ve vsázce do Siemens-Martinských pecí. Hlavním důvodem zavedení této technologie je ulehčení dopravy, úspora skladovacích prostor a zhutnění, které má velký význam při sázení do ocelářských pecí, snížení propalu a lepší využití pecního prostoru.

Paketovací lisy vytvářejí pakety s dosažitelnou hutností 2500 až 3500 kg.m-3 a zpracují za hodinu až 100 tun šrotu. Pohon lisů je zásadně hydraulický. Tato technologie se používá pro materiály, které jsou nesmíchané, homogenní a čisté. Amortizační šrot lze využít do tloušťky až 12 mm. Ocelový odpad, který přichází do paketovacího lisu, nesmí být delší než 600 mm.

Průřez finálního paketu je obdélníkový nebo čtvercový. Pro jeho další použití je důležitá jeho hustota a délka (závisí na objemu navážky). Paketovací lisy se rozlišují podle maximální lisovací síly, rozměru sklopné a shrnovací násypky, rozměru lisovní skříně, výkonnosti lisu, instalovaném příkonu a vhodnosti pro dané tloušťky materiálu (max. 12 mm). Lisy mohou být stacionární nebo mobilní. Ty jsou upevněny na podvozku nákladního automobilu a mají tu výhodu, že je lze kdykoliv převést do místa, kde je lze maximálně využít.

Nařízení Rady (EU) č. 333/2011

Nařízení Rady (EU) č. 333/2011 ze dne 31. března 2011 stanoví kritéria vymezující, kdy železný, ocelový a hliníkový šrot, včetně šrotu ze slitin hliníku, přestává být odpadem. Toto nařízení stanoví kritéria vymezující, kdy železný, ocelový a hliníkový šrot, včetně šrotu ze slitin hliníku, přestává být odpadem.

Čtěte také: Sběrný dvůr: řešení pro stavební odpad

Železný a ocelový šrot přestává být odpadem, jsou-li při jeho přepravě od výrobce k dalšímu držiteli splněny všechny tyto podmínky. Hliníkový šrot, včetně šrotu ze slitin hliníku, přestává být odpadem, jsou-li při jeho přepravě od výrobce k dalšímu držiteli splněny všechny tyto podmínky.

Výrobce nebo dovozce vydají ke každé dodávce kovového šrotu prohlášení o shodě podle vzoru uvedeného v příloze III. Výrobce nebo dovozce předají toto prohlášení o shodě dalšímu držiteli dodávky kovového šrotu. Ponechají si kopii tohoto prohlášení o shodě nejméně jeden rok od data jeho vystavení a na požádání ji předloží příslušným orgánům.

Výrobce zavede systém řízení kvality umožňující prokázání shody s kritérii, na něž se odkazuje v článcích 3 a 4. Systém řízení kvality zahrnuje řadu dokumentovaných postupů, které se týkají všech těchto aspektů. Systém řízení kvality předepisuje pro každé z kritérií zvláštní požadavky na sledování kvality, které jsou uvedeny v příloze I a II.

Dovozce bude od svých dodavatelů požadovat, aby zavedli systém řízení kvality, který bude v souladu s požadavky odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku a který bude ověřen nezávislým externím ověřovatelem.

Další druhy odpadu a jejich likvidace

• Bioodpad je biologicky rozložitelný odpad, který pochází především z údržby zahrad, ale i kuchyní. Některá města a obce v České republice organizují pro občany jeho oddělený sběr.
• Elektroodpad představuje odpad ve formě elektrospotřebičů a jejich částí, elektrických a elektronických součástek. Je oddělen od komunálního a směsného odpadu a má stanovena svá pravidla sběru.
• Nebezpečný odpad je takový druh odpadu, který má negativní vliv na životní prostředí, zdraví lidí a zvířat nebo při manipulaci s ním hrozí nějaké další nebezpečí. Je nutné ho likvidovat ve speciálních spalovnách nebezpečných odpadů či se dále recykluje ve specializovaných firmách. Jako nebezpečný odpad se obvykle označuje ten, který vykazuje některou z vlastností jako je výbušnost, toxicita, dráždivost, oxidační schopnost, žíravost, karcinogenita, infekčnost, vysoká hořlavost a další.
• Průmyslové odpady vznikají jako výsledek průmyslové výroby a řadí se mezi nebezpečné odpady. Patří sem odpady z klasické strojírenské výroby a těžkého průmyslu, ale také z dalších odvětví průmyslu (výroba potravin) či například odpad vznikající při těžbě nerostných surovin.

Třídění a recyklace dalších materiálů

• Papír: Ze všech tříděných odpadů vyprodukuje průměrná česká domácnost nejvíce papíru. A právě proto, že je papír dobře recyklovatelná surovina, vyplatí se ho dále zužitkovat.
• Plasty: Ve srovnání s papírem vydrží plasty několikanásobně déle a přírodu velmi zatěžují. Bohužel je recyklace plastů jedna z nejméně ekologických, proto se jako nejlepší řešení zdá omezení tohoto odpadu ve všech domácnostech.
• Pneumatiky: Třídění pneumatik je velmi důležitou otázkou v oblasti ekologie a to zejména proto, že každoroční hranice produkce pneumatik v České republice se blíží k hranici 70 000 tun. Naštěstí se objevuje čím dál tím více firem, které se zabývají recyklací ojetých gum.
• Sklo: Sklo tvoří významnou část celkového množství vyprodukovaného odpadu a na rozdíl od plastů se řadí mezi dobře recyklovatelné suroviny, proto by se mělo všeobecně preferovat.

Stavební odpad

Při rekonstrukcích i demoličních pracích vzniká velké množství různého stavebního odpadu. Podle statistik tvoří přibližně polovinu všech produkovaných odpadů právě stavební materiály, a tak je jejich třídění a recyklace velkou výzvou pro města, obce, firmy i jednotlivce.

Třídění stavebního odpadu

Pokud se pouštíte do rekonstrukce, snažte se odpadní materiál průběžně třídit už v průběhu stavebních prací. Oddělujte stavební suť (cihly, kameny, štěrk, beton) od železných trubek, dřeva, skla, izolačních materiálů nebo sádrokartonu. Průběžné třídění se vám vyplatí i z finančního hlediska. Pokud chcete odvézt odpady na skládku nebo svěřit likvidaci profesionální firmě, za vytříděné materiály zpravidla zaplatíte méně.

Likvidace stavebního odpadu

Svěříte-li likvidaci stavebního materiálu specializované firmě, zařídí vše potřebné za vás. Postará se o přistavení kontejneru a po jeho naložení odpad odveze a správným způsobem zlikviduje. Odpady ze stavby můžete samozřejmě vytřídit i svépomocí.

Podmínky likvidace stavebního odpadu nejsou u sběrných dvorů jednotné - v některých obcích mohou občané svážet stavební suť zdarma do určitého objemu, jinde zase vždy zaplatí. Než se na sběrný dvůr vydáte, zjistěte si konkrétní pravidla v dané provozovně a poptejte se, jaký typy odpadů přijímají. Sběrné dvory mohou a nemusí přijímat nebezpečné odpady, stejně tak můžou mít specifické požadavky na způsob ukládání.

Opětovné využití stavebního odpadu

Některé typy odpadu můžete při rekonstrukci nebo demolici znovu využít pro další stavební práce. Zbytky cihel lze po očištění používat k dalšímu zdění, kameny zase poslouží jako výplň do betonové konstrukce. Na stavbě můžete opětovně zužitkovat i staré omítky a malty. Potřebovat budete ocelové síto s většími oky (tzv. katr neboli prohazovačku), díky kterému oddělíte jemné částice od hrubých. Ty hrubé pak při stavbě využijete k zásypům, z jemných můžete namíchat novou maltu. Při stavebních pracích proto vždy přemýšlejte, které typy odpadů dokážete znovu používat.

Některé druhy odpadů lze opětovně využívat, jiné recyklovat či přeprodat, další zase patří na skládku nebo k uložení nebezpečného odpadu.

Specifické stavební materiály

• Drátěné sklo: Je tvořeno kombinací dvou materiálů - kovu a skla. Protože se v něm nachází zpevňující kovové mřížky, nelze drátosklo vytřídit do zelených kontejnerů na sklo.
• Akrylátové sklo (plexisklo): Má vlastnosti termoplastu. Nepatří však ani do kontejneru na sklo, ani plasty.
• Molitan: Nepatří do žlutých kontejnerů na plasty.
• Polystyren: Čistý polystyren je možné v menší míře vyhazovat do žlutého kontejneru. Sem však patří zejména polystyreny, které se používají jako výplně krabic nebo termoobaly.
• Minerální vata: Staré minerální vaty mohou obsahovat podíl až 80 % recyklovaného skla.
• Dřevo ze stavby: Patří mezi stavební suť. Odvézt jej můžete buď do sběrného dvora či na skládku, nebo při větším množství zajistit likvidaci specializovanou firmou. Pokud je čisté bez zbytků stavebních hmot nebo nátěrů, můžete jej znovu využít na stavbě, například pro výrobu dřevěného bednění.
• Linoleum nebo PVC: Jsou materiály používané pro výrobu podlahových krytin. Patří na sběrný dvůr, a to i v malém množství.
• Papírové pytle od stavebních hmot: Protože bývají znečištěné, nevyhazujte je do modrých kontejnerů na papír.
• Asfaltové pásy: Nachází se především na střešních konstrukcích, kde slouží jako hydroizolace. Asfaltové pásy se mechanicky odstraňují při rekonstrukcích střech. Starší typy nejsou na bázi asfaltu, ale dehtu, a tak jsou klasifikované jako nebezpečný odpad. Zjistěte si ve sběrném dvoře, jestli tento typ odpadu přijímají.
• Materiály s obsahem azbestu: Setkáte se s nimi zejména na starších stavbách. Odstraňování azbestu musíte ohlásit na stavebním úřadě. Při rekonstrukcích domů musí manipulaci s azbestem provádět stavební firma s patřičným povolením. U demolicí můžete likvidaci provádět i svépomocí, ovšem jen za dohledu stavebního dozoru s oprávněním pro provádění stavby podle zvláštního právního předpisu.

Při likvidaci a třídění stavebního odpadu nezapomínejte na ochranu těla a dýchacích cest.

Likvidace plechovek od barev

Nevíte, kam s prázdnými plechovkami od barev po natírání? Správná likvidace je důležitá nejen kvůli životnímu prostředí, ale i kvůli předpisům.

Jak poznat, jestli je plechovka nebezpečný odpad

Nejprve zkontrolujte, zda v plechovce zůstaly zbytky barvy. Pokud ano, jde o nebezpečný odpad, který nikdy nepatří do běžného kontejneru. Důležité je také číst informace na obalu - výrobce často uvádí doporučený způsob likvidace.

• Plechovky se zbytky barvy = sběrný dvůr nebo sběrné místo nebezpečného odpadu
• Zcela prázdné a suché plechovky = recyklace kovů

Kam odvézt plechovky se zbytky barvy

Pokud vám v plechovce zůstalo větší množství barvy, nechte ji otevřenou, dokud barva úplně nezatvrdne. Takto zaschlou hmotu můžete seškrábnout a vyhodit do směsného odpadu. Samotnou plechovku ale vždy odneste na sběrný dvůr nebo sběrné místo nebezpečného odpadu.

Adresy sběrných dvorů a provozní dobu zjistíte na webu vaší obce.

Likvidace prázdných plechovek - kontejnery na kovy

Pokud je plechovka od barvy opravdu prázdná a suchá, můžete ji hodit do kontejneru na kovy. Tyto kontejnery bývají:

• šedé, nebo
• žluté s označením „kovy“.

Díky tomu se materiál dále využije a nezatěžuje životní prostředí.

Artisan TIP: při větší renovaci se vám může nahromadit více obalů. Myslete dopředu a připravte si pytel jen na kovy, ať máte třídění jednodušší.

Pozor na spreje a tlakové nádoby

Zvláštní kapitolou jsou spreje a tlakové nádoby s barvami či laky. Ty patří vždy mezi nebezpečný odpad a musí se odvézt na sběrný dvůr.

Systém EKO-KOM a sběr kovového odpadu

S účinností od 1. ledna 2015 mají obce dle zákona o odpadech povinnost zajistit třídění kovových odpadů. V návaznosti na výše uvedené, zahájil od 1. 7. 2020 AOS EKO‑KOM program podpory rozvoje sběrné sítě pro kovy. Za každou nádobu ve veřejné sběrné síti, do které bude možno třídit kovové obaly, samostatně nebo ve více komoditním sběru, obec obdrží čtvrtletně bonus 30 Kč za nádobu, ročně tedy 120 Kč. U nádob v individuálním sběru bude čtvrtletní sazba 6 Kč za nádobu, tedy 24 Kč ročně.

Není však pravda, že by nádoby na kovy v systému EKO‑KOM dosud úplně chyběly. Pro zajištění dalšího zpracování odpadu získaného tímto způsobem upravil AOS EKO‑KOM také sazebník pro dotřiďovací linky, ve snaze motivovat je k tomu, aby odebíraly vytříděné plasty, event. Nádobový (a pytlový) sběr kovu se stává výrazným prvkem v zajištění zpětného odběru obalových kovů a postupně jej zavádí stále více obcí.

tags: #objem #kovoveho #odpadu #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zahradničení: Hnojení kompostem
• Dokument o ekosystému
• Význam dusíku v kompostu
• Harmonogram svozu odpadu Šlapanice
• Život bez odpadu