Objem stavebního odpadu a statistiky v České republice

V České republice představují stavební a demoliční odpady (SDO) trvale nadpoloviční většinu materiálového toku odpadů. V letech 2015 až 2020 se tato hodnota pohybovala přibližně v rozmezí 52 % až 57 %, což konkrétně představovalo 18 až 22 milionů tun ročně.

Stavební odpad je jakákoli látka, hmota nebo věc, která vzniká v důsledku stavebních prací či demoličních prací. Přes polovinu z celkové produkce všech odpadů v ČR tvoří právě stavební a demoliční odpady. Ty však jsou v současnosti téměř kompletně využity a ze 70 % znovu recyklovány. V dnešní době stavební a demoliční odpady představují významný zdroj druhotných surovin.

Analýza minerálních stavebních a demoličních odpadů v České republice v letech 2007 až 2022 ukázala, že produkce recyklovaných minerálních stavebních a demoličních odpadů se v tomto období zvýšila čtyřnásobně. Podíl recyklovaných minerálních stavebních odpadů na trhu s minerálními stavebními odpady činí přibližně 15 %.

Legislativa a nakládání se stavebními odpady

Dne 1. ledna 2021 vstoupil v platnost zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. V červenci 2021 vyšla vyhláška 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, která komplexně nahradila sedm předchozích vyhlášek. S novými právními předpisy se vynořila celá řada nových otázek, problémů, ale i příležitostí pro využívání produktů jejich recyklace.

Vyhláška č. 273/2021 Sb. mimo jiné upravuje požadavky na nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Této problematice je věnována hlava 4 vyhlášky. V § 42 Nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby, vybourané stavební materiály a výrobky, které je možné opětovně použít, nebo stavební a demoliční odpady, které je možné recyklovat; tato povinnost se vztahuje alespoň na materiály nebo odpady vymezené v bodě 1 přílohy č. Předně jednoznačně zavazuje k zajištění nejvyšší možné míry opětovného použití a recyklace stavebních odpadů. A to od samotného vzniku těchto odpadů - a nejen odpadů, ale i dalších materiálů ze staveb. Proto přímo v § 15 ukládá zákon původcům odpadů povinnost dodržet určitý postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, s vedlejšími produkty a se SDO vzniklými při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby.

Čtěte také: CELIO: Odpady a jejich vliv

Z hlediska právního je také velmi důležité ukončení nakládání s materiálem získaným při demolici jako s odpadem (tzv. konec odpadu). Toto řeší § 83 vyhlášky č. 273/2021 Sb.

Povinnosti původců SDO

Původci SDO mají v zákoně nově povinnost mít jejich předání zajištěno písemnou smlouvou, a to ještě před jejich vznikem. Tato povinnost se týká i občanů, pokud nemají možnost předat SDO obci v rámci obecního systému, a byla do zákona vložena jako prevence vzniku černých skládek.

Stavební odpad může být směsí přebytečných materiálů pocházejících z vyklízení staveniště, výstavby, výkopových prací, renovací, demolicí, a dokonce i prací na silnici.

Typy stavebního odpadu

Stavební odpad zahrnuje velké množství různých materiálů a aby bylo jejich třídění efektivní, lze ho roztřídit do několika typů:

• Bagrovací materiály: stromy, pařezy, hlínu, kameny atp.
• Izolační a azbestové materiály: podlahové krytiny, těsnění, izolace potrubí, stropů a stěn, obklady kotlů, stropní desky (jedná se o nebezpečné odpady).
• Beton, cihly, dlaždice a keramika: materiály, které neobsahují žádné nebezpečné látky, pokud jejich součástí nejsou kabely apod.
• Dřevo, sklo a plast: nejlépe recyklovatelné materiály. Z dřevěných materiálů to může být překližka, třísky, řezivo, hobliny a piliny. Plastový materiál zahrnuje PVC, PVC obklady, instalatérské trubky, plastové fólie a polystyrenová izolace. Mezi skleněné materiály patří odpad ze skleněných výplní oken nebo dveří.
• Kovový odpad: měď, bronz, mosaz, hliník, olovo, železo, ocel, cín, smíšené kovy; všechny tyto odpady nejsou nebezpečné a lze je snadno recyklovat.
• Sádrokarton: často zbydou přebytečné desky po výstavbě nové budovy.
• Cement: obvykle zbývá po skončení stavebních prací.
• Barvy, laky, lepidla a tmely: patří mezi nebezpečné stavební odpady a mohou kontaminovat zeminu.

Recyklace stavebního odpadu

Recyklací minerálních stavebních a demoličních odpadů vzniká recyklované kamenivo (běžně a hovorově označované výrazem „recyklát“). Recyklované kamenivo je kamenivo získané při úpravě anorganického materiálu dříve použitého v konstrukci. Jedná se o produkt recyklace (drcení + třídění + separace znečištění) inertního minerálního stavebního a demoličního odpadu v zařízeních k tomu určených, který je materiálově složený z drcených a tříděných betonů, cihelného zdiva, keramiky, asfaltových směsí, zeminy a kamení (podle vyhlášky č.

Čtěte také: Průvodce výběrem velikosti popelnice.

Je jednoznačně prokázáno, že produkce kvalitních jednodruhových recyklátů ze SDO je možná pouze z kvalitně vytříděného materiálu, vstupujícího do procesu recyklace. Znečištění různými příměsemi (zejména plasty, dřevem, papíry atd.) zvyšují značně náklady na výrobu (nutností provádět, zpravidla ruční, separaci). Zároveň je pro úspěšnou recyklaci nepostradatelné příslušné strojní zařízení - minimálně mobilní drtič s předtřídičem a separátorem feromagnetických materiálů a minimálně jeden dvousítný třídič.

Možnosti využívání „recyklovaného kameniva“ v pozemních i liniových stavbách jsou dány v řadě ČSN EN. Ve zmíněných normách je v části Termíny a definice vždy uvedeno, že kamenivo je zrnitý materiál používaný ve stavebnictví; kamenivo může být přírodní, umělé nebo recyklované.

Pro další podporu korektního využívání recyklovaných SDO byl mimo jiné vytvořen pracovníky kolektivu ČVUT v Praze UCEEB Katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin pro použití ve stavebnictví. Katalog vydala Česká agentura pro standardizaci, s.p.o., ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Obsahuje jak přehled SDO s potenciálem dalšího využití ve stavební výrobě, tak také postupy certifikace a zkušební postupy pro prokázání shody.

Alternativní materiály a cirkulární ekonomika

V současnosti společností rezonuje v rámci udržitelného rozvoje mimo jiné i pojem cirkulární ekonomika, a to napříč celým spektrem výrobních aktivit. Je všeobecně známo, že mezi nejdůležitější součástí ekonomiky patří stavebnictví. Pro stavebnictví tvoří jedny ze základních surovin stavební kámen a štěrkopísky.

Recykláty ze stavebních a demoličních materiálů a výrobky z nich lze na trh uvádět jako nestanovené výrobky, které musí vyhovět alespoň požadavkům zákona o obecné bezpečnosti výrobků č. 102/2001 Sb. Stavební a demoliční odpady jsou cenným zdrojem surovin. V oblasti inertních minerálních odpadů se jedná o zdroj druhotných surovin jako náhradu přírodního kameniva a štěrkopísků v aplikacích, kde je to technicky možné a výhodné.

Čtěte také: Sběrný dvůr: řešení pro stavební odpad

Nevyhnutelnost využívání recyklovaných stavebních a demoličních odpadů (SDO) v co nejvyšší míře je také v souladu s cirkulární ekonomikou ve stavebnictví.

Výzkum i praxe ukazují, že o tyto materiály je zájem, a to i přesto, že recykláty ve stavebnictví stoprocentně nenahradí kvalitou primární suroviny. V České republice se za rok spotřebuje okolo 10 milionů m3 betonu, k čemuž je zapotřebí zhruba 20 milionů tun přírodního kameniva. Toto číslo přitom může být podstatně menší, pokud přírodní kámen nahradí alespoň zčásti recyklát.

Jako další alternativní materiál se už v nejednom výzkumu osvědčila také ocelářská struska jakožto vedlejší produkt hutní výroby. Hlavním problémem tohoto materiálu je však přirozeně zvýšená koncentrace chromu, vanadu nebo molybdenu v sušině. Za tím stojí způsob výroby a zušlechťování oceli bez ohledu na to, odkud struska pochází. To při užití v nestmelených aplikacích a kontaktu s životním prostředím, hlavně tedy s vodou, představuje do jisté míry riziko pro životní prostředí.

Stejně zajímavou alternativou je spalovenská struska, tedy škvára, která se v České republice zkoumá již poměrně dlouhou dobu. Posledních zhruba sedm let se navíc vymezily jasnější požadavky na aplikace této škváry jako odpadu ve vyhlášce 273/2021 Sb.

Trendy v recyklaci stavebních odpadů

Od roku 2010 rapidně stoupá objem zrecyklovaného stavebního materiálu i druhotných surovin. Recyklaci stavebního odpadu při realizaci staveb využívá 78 % dotázaných stavebních společností. Již čtvrtina stavebních firem má stanoveny měřitelné cíle pro snižování ekologického dopadu staveb. Většina stavebních společností (60 %) má na stavbách již zaveden také systém na třídění dřevěného odpadu.

Mezi největší překážky ekologických opatření patří jejich nákladová náročnost. Současně 26 % stavebních firem chce v budoucnu více investovat do recyklace nebo výzkumu a vývoje ekologicky šetrných technologií a materiálů. Pro 32 % stavebních firem je používání nových technologií časově náročné.

V roce 2024 dosáhla celková produkce odpadů v Česku hodnoty 40,2 milionu tun. Meziročně se zvýšila o 6 %, tedy o 2,3 milionu tun. O 8,9 % vzrostl meziročně i objem vyprodukováno komunálního odpadu na celkových 5,9 milionu tun.

Největší část celkové produkce odpadů tvořily odpady minerální (57,2 %), tedy stavební a demoliční odpady, zemina nebo odpad ze spalování. Druhý největší podíl na vyprodukovaných odpadech měl kovový odpad (15,2 %), následovaný směsným odpadem (11,6 %) a odpadem nekovovým (7,9 %). Nekovový odpad se skládal hlavně z odpadu z papíru a lepenky (48,4 %), plastů (24 %), dřeva (12,1 %) a skla (11,3 %). Zbývající část představoval pryžový a textilní odpad nebo odpad obsahující polychlorované bifenyly (PCB), spadající do kategorie nebezpečných odpadů. Nebezpečné odpady tvořily 3,8 % celkové produkce odpadů, což bylo 1,5 milionu tun, tedy přibližně stejně jako v předešlém roce.

Srovnáme-li produkci odpadů v jednotlivých krajích Česka, nejvíce jich bylo v roce 2024 vytvořeno v Jihomoravském kraji (5,7 mil. tun), naopak nejméně v Karlovarském kraji (0,8 mil. tun). Jihomoravský kraj je na pomyslném prvním místě i při přepočtu odpadu na obyvatele (4 678 kg). Celorepublikový průměr se zvýšil na 3 697 kilogramů odpadů na jednoho obyvatele. Produkce nebezpečných odpadů na jednoho obyvatele v roce 2024 dosáhla 140 kilogramů.

Z celkem 5,9 milionu tun komunálního odpadu pocházelo 4,9 milionu tun z domácností, respektive od občanů a dalších subjektů, pro které sběr odpadu zajišťují obce. V přepočtu na jednoho obyvatele Česka se v roce 2024 jednalo o 451 kilogramů. Krajem, kde se komunálního odpadu z domácností na jednoho obyvatele vyprodukovalo nejvíce, byl Moravskoslezský kraj s 570 kilogramy na osobu. Komunální odpad tvořily směsné odpady (57,4 %), nekovové odpady (15,9 %) a odpady živočišného a rostlinného původu (14,8 %). Největší část nekovových odpadů tvořil odpad z papíru a lepenky s podílem 41,1 %, 25 % zaujímaly plasty a 18,3 % sklo. Menší část nekovových komunálních odpadů tvořily odpady ze dřeva (12,8 %) a textilu (2,8 %)

V roce 2024 vzrostlo také množství vyvezeného odpadu z Česka o 10 % na 4,1 milionu tun. Dominantní složkou exportovaného odpadu byl s třemi miliony tun kovový odpad. Do Česka bylo dovezeno téměř dva miliony tun odpadu, což oproti předchozímu roku znamenalo pokles o 22,7 %.

Z pohledu nakládání s odpady převažovala v roce 2024 recyklace materiálu, která se na celkovém nakládání podílela 53,1 %. Následovalo zasypávání (využití odpadu k terénním úpravám) s 24,4 % a skládkování s 14,7 %. Tzv. energetické využití odpadu tvořilo 4,4 % a kompostování 3,1 %.

Tabulka: Produkce odpadů dle Katalogu odpadů

Velikost produkce odpadů této podskupiny je zřejmá z Tab. 1, a to včetně podílů jednotlivých druhů odpadů. Z hlediska materiálového využití je žádoucí, aby hmotnostní tok druhu odpadu 17 01 07, který tvoří směsi cihel, betonů, tašek a keramiky postupně klesal ve prospěch betonů a cihel.

tags: #objem #stavebního #odpadu #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Příklady suchozemských ekosystémů
• Výskyt Fibonacciho posloupnosti
• Psychologické Thrillery: Ekologický Magor Psychopat
• Lamart koš se senzorem - recenze
• Zajímavé fakty o tábornictví