Elektřina, kterou odebíráme ze sítě, má letos nižší emisní stopu než v minulých letech. Roste podíl energie z jaderných elektráren, který již přesahuje 42 procent. Zatímco jaderné elektrárny s výjimkou nezbytných odstávek na výměnu paliva jednou zpravidla na plný výkon, většina uhelných elektráren zahálí. Jejich maximální výkon v lednu dosáhl 5915 megawattů, teď v letním období se pohybuje jen mezi 2000 a 3500 MW.
Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v Česku zůstává poměrně malý - podle aktuálních čísel se může jednat o zhruba 16 procent (po přičtení biomasy zahrnuté v parních elektrárnách a bez přečerpávacích elektráren). Prvenství mezi nimi drží solární elektrárny, které od počátku roku zajistily skoro šest procent celkové výroby elektřiny.
Okrajový význam v české energetice zatím mají plynové a paroplynové elektrárny, jejichž využití je limitováno relativně vysokou cenou zemního plynu. Na celkové výrobě elektřiny od ledna do poloviny července měly podíl menší než tři procenta.
Následující tabulka shrnuje výrobu elektřiny v České republice podle jednotlivých typů elektráren:
| Typ elektrárny | Výroba (GWh) | Podíl (%) |
|---|---|---|
| Jaderné | 16 003 | 42,18 |
| Parní (uhlí, biomasa) | 15 195 | 40,05 |
| Fotovoltaické | 2 250 | 5,93 |
| Vodní | 1 221 | 3,22 |
| Bioplynové a jiné | 1 165 | 3,07 |
| Plynové, paroplynové | 1 100 | 2,90 |
| Přečerpávací vodní | 608 | 1,60 |
| Větrné | 400 | 1,05 |
Zdroj: propočet ED na základě dat spol. ČEPS a webu Electricity Maps
Čtěte také: Význam obnovitelné energie
Podle dat společnosti ČEPS a webu Electricity Maps už letos neplatí, že Česko je vždy vývozcem elektřiny. Pozice Česka můžeme označit jako oportunistickou. Když k nám směřují přebytky zelené elektřiny z Německa a Polska za výhodnou cenu, tak ČEZ a další producenti omezují výrobu a část elektřiny dovážíme. Když počasí nepřeje provozu větrných a solárních elektráren, tak naopak elektřinu za vyšší ceny vyvážíme do okolních zemí.
V celkových číslech nicméně dál zůstává Česko v pozici netto vývozce elektřiny. Průměrnou výši exportu v období od ledna do poloviny července uvádí ČEPS ve výši 822 MW, což odpovídá kladnému saldu obchodu s elektřinou v objemu 3,9 TWh. Zhruba stejně velké toky elektřiny směřují z Česka do Rakouska, Polska a na Slovenska, naopak z Německa víc elektřiny dovážíme než vyvážíme.
Oficiální statistiky o výrobě a spotřebě elektřiny má zveřejňovat Energetický regulační úřad, ale činí tak s velkým časovým zpožděním. Například letos nezveřejnil zprávu o provozu elektrizační soustavu ani za první čtvrtletí.
Celková výroba elektřiny v ČR zaznamenala v roce 2024 druhý rok po sobě významný meziroční pokles, tentokrát o zhruba 4 %. České zdroje vyrobily v roce 2024 celkem 68,7 TWh. Tento pokles byl způsoben zejména nižší výrobou v uhelných elektrárnách, kdy hnědouhelné elektrárny vyrobily zhruba o 8 % méně elektřiny a černouhelné dokonce o 64 % méně elektřiny než v roce 2023. Snížila se také výroba v jaderných elektrárnách, které v meziročním srovnání do sítě dodaly o 2 % méně elektrické energie. Významně naopak vzrostla výroba solárních elektráren, ty díky nárůstu instalovaného výkonu vyrobily podle dat ENTSO-E o 40,5 % více elektřiny než v roce 2023.
Výroba elektřiny poklesla výrazně i v porovnání s krizovými lety, v porovnání s předpandemickým rokem 2019 poklesla vloni o téměř 15 %. Pokles výroby byl způsoben z velké části pokračujícím snižováním tuzemské spotřeby elektřiny a snížením exportu elektřiny do zahraničí, který poklesl druhý rok v řadě zhruba o třetinu.
Čtěte také: České startupy a energie
Jaderné a hnědouhelné zdroje jsou již tradičně největším zdrojem elektřiny v ČR, když se na celkové výrobě elektřiny podílely 40,8 %, respektive 33,5 %. Na třetí místo se vyhouply solární elektrárny, které svou výrobu navýšily druhý rok po sobě. S podílem 5,7 % na celkové výrobě elektřiny a meziročním nárůstem objemu výroby o více než třetinu tak předčily plynové zdroje, které se na celkové výrobě podílely 5,1 %. Další příčky s podílem mezi 3-4 % na celkové výrobě zaujaly vodní elektrárny, ostatní OZE a biomasa.
Výroba elektřiny v ČR je tradičně nejvyšší v zimních měsících a nejnižší v létě. Kopíruje tak sezónní výkyvy ve spotřebě elektřiny. Rok 2024 dosáhl nejnižší výroby téměř ve všech měsících za poslední roky. Za posledních šest let byla pouze v roce 2023 výroba v květnu, červnu, červenci, září, listopadu a prosinci srovnatelná s rokem 2024.
ČR bude v budoucnu nadále spoléhat na jaderné elektrárny, jejichž instalovaný výkon by měl v následujících deseti letech růst, zatímco uhelné elektrárny budou od roku 2030 postupně odstavovány. Ačkoliv ČR prozatím nemá stanovený termín odklonu od uhlí, mnozí provozovatelé uhelných zdrojů plánují jejich odstavení z ekonomických důvodů. Po roce 2030 se tak předpokládá, že uhlí bude spalováno především v menších teplárnách či výtopnách. Plánem současné vlády je prosadit odklon od uhlí do roku 2033.
Očekává se naopak rostoucí výroba obnovitelných zdrojů energie, a to vlivem nárůstu jejich instalovaného výkonu. Výroba fotovoltaických elektráren by se měla dle prognóz do roku 2030 zhruba ztrojnásobit a v případě větrných elektráren by měla být přibližně pětkrát vyšší. Výroba plynových zdrojů by se měla zhruba zdvojnásobit.
V následujících letech má podle předpokladů narůstat závislost ČR na dovozu elektřiny ze zahraničí. Ta má okolo roku 2035 dosáhnout svého vrcholu, kdy ČR bude importovat zhruba 20 % své spotřeby elektřiny. Díky dostavbě nových jaderných zdrojů má ale potřeba dovozu elektřiny následně klesat.
Čtěte také: Více o sluneční energii
Celková spotřeba elektřiny v ČR v roce 2024 stagnovala a nenavázala tak na klesající trend z předchozích let. Čistá spotřeba minulý rok dosáhla 57,9 TWh. Loňský rok přitom podle dat Úřadu začal plošným nárůstem spotřeby. Během ledna vzrostla spotřeba elektřiny meziročně o 5 %. Příčinou bylo chladné počasí v prvním měsíci tohoto roku.
Spotřeba elektřiny v ČR dosáhla svého krizového dna v roce 2023, tedy v čase, kdy přetrvávaly důsledky energetické krize, a byla nejnižší za posledních 14 let. Čistá spotřeba činila 57,8 TWh elektřiny, což bylo meziročně o 4,1 % méně. V roce 2024 byla tedy přibližně na stejné úrovni.
V dalších měsících už spotřeba v porovnání s předešlým rokem postupně klesala, a to i při meziročním srovnání. Příčinou bylo opět počasí, které bylo ve srovnání s teplotním průměrem teplejší. Chladnější počasí pak mírně zvyšovalo spotřebu elektřiny až v posledních měsících roku 2024.
Omezování spotřeby energií v Česku pokračuje už dva roky. Kromě počasí k tomu výrazně přispělo také zdražování energií. Úspory přitom byly patrné u všech kategorií odběratelů.
Teplé počasí i vysoké ceny elektřiny snižují spotřebu již třetí rok v řadě.
Spotřeba v roce 2024 zůstala pod úrovní před pandemií (2019), což odráží přetrvávající trendy úspor a změn v průmyslové i domácí spotřebě. Celkově tak lze pozorovat stabilizaci po předchozích výraznějších poklesech, avšak na nižší úrovni než v minulosti.
K největšímu poklesu spotřeby v roce 2024 došlo u maloodběratelů, mezi které se řadí malé a střední firmy a domácnosti. Meziroční pokles spotřeby se u této kategorie odběratelů pohybuje kolem hranice 9 %. Na trend úspor naskočili v roce 2024 i velkoodběratelé z vysokého napětí, tedy průmyslové podniky, komerční a logistické areály nebo datová centra. Ty tvoří více jak třetinu celkové spotřeby a dle dat ERÚ klesla jejich spotřeba o více jak 5 %.
Očekává se, že spotřeba elektřiny v České republice bude v následujících letech stagnovat nebo mírně růst, zejména díky elektrifikaci dopravy a zvýšené poptávce v průmyslových odvětvích, jako je výroba baterií a digitální technologie. Podle prognóz by mohla spotřeba elektřiny do roku 2040 vzrůst o 30-76 % ve srovnání s úrovní roku 2022, přičemž konkrétní hodnota závisí na zvoleném scénáři rozvoje. Progresivní scénář například odhaduje nárůst spotřeby včetně ztrát v síti na přibližně 90 TWh v roce 2035 a až 98 TWh v roce 2040.
Provozovatel přenosové soustavy predikuje růst spotřeby elektřiny ve všech scénářích.
Evropská komise zároveň stanovila ambiciózní cíle pro rok 2030 v oblasti dekarbonizace, rozvoje obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti, ke kterým se zavázala i Česká republika. Dle predikcí bude významným faktorem do roku 2030 nárůst poptávky díky většímu počtu tepelných čerpadel a elektromobilů, což se projeví v postupném růstu spotřeby energie napříč sektory.
Rok 2024 se nesl ve znamení klesajícího exportu elektřiny z České republiky do sousedních států. Čistá obchodní bilance ČR tvořila 6,43 TWh elektrické energie, což ve srovnání s rokem 2023 představuje 30% pokles. Celkový export elektřiny činil 7,68 TWh a celkový import 1,26 TWh.
V posledních 10 letech ČR zaznamenala nejvyšší exportní bilanci v roce 2014 a to 16,3 TWh, mezi lety 2015 až 2022 se pak vždy pohybovala mezi 10 až 14 TWh. Nižší využívání uhelných zdrojů se tak nyní začíná viditelně projevovat a naplňuje se tak scénář provozovatele přenosové soustavy, že se ČR v průběhu několika nadcházejících let stane čistým importérem elektrické energie.
V hodinovém srovnání loni ČR celkem 6 732 hodin exportovala elektrickou energii a 2 052 hodin ji importovala (poměr export vs. import činil zhruba 77:23). V roce 2023 byl export zaznamenán v 7 285 hodinách a import v 1 475 hodinách (a poměr export vs. import tehdy činil zhruba 83:17).
Navzdory tomu plánuje Evropa od užívání fosilních paliv ustoupit v horizontu let - v souladu s cílem snižování emisí o 55 % do roku 2030. Řada států včetně Česka ale stále řeší, jak uhlí nahradit. Obrysy pro příští desetiletí by měla dát tuzemské energetice aktualizace Státní energetické koncepce a opožděného Národního klimaticko-energetického plánu.
Česká republika se s hodnotou 35 milionů tun umístila na čtvrtém místě těsně za třetím Bulharskem (36 milionů tun). Po dosažení minima v letech 2020 a 2021 tak opět došlo k nárůstu objemu těžby. Hlavním spouštěčem růstu poptávky po uhlí byla energetická krize.
Letos ovšem těžba uhlí opět prudce klesá a pravděpodobně se vrátí pod úroveň roku 2021. Podíl výroby elektřiny z uhlí v ČEZ v prvním pololetí letošního roku dosahuje rekordně nízkých úrovní.
„Nejspíš jde o první projevy startující energetické transformace. Nárůst instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie - v Česku především solárních elektráren - snižuje výrobu fosilních zdrojů. Nicméně kvůli zoufalému nedostatku akumulačních kapacit, a především zcela nevyřešenému problému s mezisezónním ukládáním energie, tato cesta zatím nevede ke kýženému nahrazení uhelných a plynových zdrojů,” říká Václav Matys.
Energetický mix výrazně založený na vlastních surovinách má Polsko. V zemi leží největší evropské uhelné zásoby a uhlí zde pokrývá přibližně tři čtvrtiny spotřeby elektřiny. Na prvním místě se však díky trojnásobně vyšší spotřebě elektřiny stále drží Německo. Uhlí se ale na její výrobě podílí jen přibližně ze čtvrtiny. V Česku pokrývá uhlí necelou polovinu spotřeby elektřiny.
Odklon od uhlí už ohlásila řada evropských uhelných regionů. Nejdéle plánují uhlí využívat v Polsku, a to do roku 2049. V Německu je situace složitější. Země původně ohlásila odklon od uhlí do roku 2038, v loňském roce ale kancléř Olaf Scholz žádal o posun termínu již na rok 2030. Česko plánuje podle programového prohlášení současné vlády Petra Fialy uhelné elektrárny odstavit do roku 2033. Odstavovány by však měly být „pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit.”
„Uhlí v Česku skončí, až nebude potřeba a podaří se ho nahradit jiným flexibilním a stabilním zdrojem. Zda touto náhradou bude dovezený zemní plyn, zelený vodík či jádro, to bude ve finále čistě na politickém rozhodnutí," dodává Václav Matys.
“Více bezemisní energie z obnovitelných zdrojů přinese Česku nezávislost na dovozu fosilních paliv, levnou energii pro dekarbonizaci ekonomiky i výhodná řešení pro energetickou soběstačnost domácností. Jsme však stále na počátku celkové proměny energetiky. Výstavbu velkých solárních elektráren lze více podpořit pomocí rozdílových smluv soutěžených v aukcích tak, aby měl stát jasnou kontrolu nad ročními přírůstky a současně spotřebitelé mohli těžit ze zvyšujícího se objemu levné zelené elektřiny. Je také třeba přijmout opatřeních, která zkrátí lhůty pro povolování nových solárních a větrných elektráren. Pro efektivní využití zelené energie je pak třeba rozběh akumulace energie nebo propojení elektroenergetiky a teplárenství. Bez takových kroků reálně hrozí, že Česko bude mít dražší energii než jeho sousedé,” uvádí k výsledkům Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.
tags: #obnovitelné #zdroje #ČR #podíl #uhlí #statistika