Geotermální Energie: Obnovitelný Zdroj Energie a Jeho Využití

Neustále rostoucí ceny elektřiny a závislost České republiky na ruském plynu znovu oživily debatu o alternativních zdrojích energie. Zájem se ale zvedl také o geotermální energii. Na jakém principu funguje a jak ji můžeme využít?

Co je Geotermální Energie?

Geotermální energie je tepelná energie, která vzniká v nitru Země. Geotermální energie je výsledkem působení tepelné energie zemského jádra, kde se nachází magma s vyšší teplotou než Slunce. Je to jeden z nejstarších a nejstabilnějších zdrojů energie na světě, který se využívá k výrobě elektřiny a tepla. Geotermální energie se řadí do obnovitelných zdrojů energie - nemusí to tak být vždy, protože některá ložiska, z nichž se geotermální energie čerpá, mají zásobu jen na několik desítek let. Patří k jedné z mála lidstvem využívaných forem energie, které nepocházejí ze Slunce. Geotermální energie se pod zemským povrchem nahromadila při zrodu naší planety a patří mezi obnovitelné zdroje energie.

Zahřívá podzemní horniny a vody na různou teplotu v závislosti na hloubce a geologických poměrech v daném místě.

Pokud jsou podzemní horninové formace zahřáty na přibližně 700-1300 °C (1300-2400 °F), mohou se stát magmatem. Magma je tavenina (částečně roztavená) hornina prostoupená plynem a plynnými bublinami. Magma zahřívá okolní horniny a podzemní vodní nádrže. Všechny tyto zdroje představují geotermální energii. Jejich teplo lze zachytit a využít přímo k vytápění, nebo jejich pára může být využita k výrobě elektřiny.

Geotermální energie vzniká rozpadem radioaktivních látek a působením slapových sil.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Jak se Získává Geotermální Energie?

Geotermální elektrárny čerpají teplo pocházející z jádra Země. Pro získání tohoto tepla se využívají hlubinné vrty. Čím hlouběji se geotermální vrt dostane, tím teplejší půda je. Tento jev udává tzv. teplotní gradient a měří se v °C/metr. K nalezení geotermálního zdroje energie se používá mnoho metod, avšak jediný zaručený způsob je vytvořit zkušební vrt.

Jak Funguje Geotermální Elektrárna?

Do hlubinných vrtů se zavádí geotermální zemní sondy tvořící uzavřený systém potrubí s kolující nemrznoucí směsí s vodou, která se pak ohřívá hluboko v zemi. Princip geotermální elektrárny spočívá v přeměně vnitřní energie páry na mechanickou a pak elektrickou energii skrze parní cyklus. Podle způsobu získávání páry se geotermální elektrárny dělí na elektrárny s mokrou párou, elektrárny se suchou párou a elektrárny s binárním cyklem.

Geotermální energii můžeme rozdělit do tří skupin, z nichž každá má jiný způsob využití.

• Pokud z vrtu uniká přehřátá suchá pára o teplotě až 250 oC, pak po odfiltrování kapiček vody pohání turbínu. Po ochlazení a zkondenzování se vrací jiným vrtem zpět do země. Výroba elektrické energie tímto způsobem je poměrně levná. Jednou z nevýhod je, že pára obsahuje velké množství síry, sloučenin boru a čpavku.
• Voda z vrtu o teplotě 50 až 150 oC (nezměnila se díky vysokému tlaku na páru) se odvádí do odtlakovací nádrže, kde se část mění na páru a ta pohání turbínu.
• Horkovodní (binární) systém se využívá tam, kde má voda malý tlak a „nízkou“ teplotu. Voda slouží pouze k ohřátí jiné kapaliny s nižším bodem varu (např.

Typy geotermálních elektráren:

Geotermální elektrárny využívají buď systém suché nebo mokré páry nebo horkovodní systém. Teplota jak suché tak mokré páry musí být minimálně 180°C.

• Elektrárny pracující se suchou párou mají výkon v intervalu 35 MWe - 120 MWe, nejčastěji 55 - 60 MWe a patří k nejlevnějším a nejjednodušším geotermálním elektrárnám. Na tomto principu fungovala i nejstarší geotermální elektrárna v Lardelleru v Itálii, která začala pracovat už v roce 1913 a měla výkon 250 kWe.
• U elektráren pracujících s mokrou párou je situace komplikována přítomností kapalné vody. V tomto případě se většinou čerpá voda, která je v podzemí pod vysokým tlakem. Při poklesu tlaku na povrchu se pak přeměňuje na páru.
• K výrobě elektřiny je v současnosti možné využít i horkovodní systémy s teplotou v rozmezí 73 - 200°C, pokud se použije turbína s binárním cyklem, kde voda přicházející z vrtu předává teplo tekutině s nižším bodem varu, jejíž pára pak pohání turbínu. Využívají se buď Rankinův organický cyklus, nebo systém Kalina. Binární elektrárny mají nejčastěji výkon od několika stovek kWe po první MWe.

Vzhledem k omezenému výskytu podmínek vhodných k výrobě elektrické energie s využitím hydrotermálních systémů se v sedmdesátých letech 20. století objevil koncept výroby elektřiny z tepla suchých hornin (Hot Dry Rock System, HDR).

Čtěte také: České startupy a energie

Metoda Hot Dry Rock (HDR):

Metoda Hot Dry Rock (neboli horká suchá skála) umožňuje využít energii horniny, která nepropouští vodu. Odstřelem nebo tlakem vody vznikají v hloubce trhliny (podzemní jeskyně).

HDR elektrárny jsou založeny na využití tepla extrahovaného z horkých hornin bez dostatečných zásob podzemní vody, které se nacházejí v hloubce ještě dostupné pro vrtnou techniku. Za tu bývá v současnosti považována hloubka okolo 5 km. Nejčastěji uvažovaná konfigurace pro získávání geotermálního tepla pro HDR elektrárnu je jeden vtlačovací a dva čerpací vrty, vrtané často z jedné platformy, kdy čerpací vrty se ve spodní části rozbíhají na opačné strany tak, aby jejich dno bylo od dna vtlačovacího vrtu vzdáleno několik set metrů. Předpokládá se, že hydraulickou stimulací, kdy je pod velkým tlakem vháněna voda do nejspodnější části vtlačovacího vrtu dojde ke zvýšení hydraulické propustnosti podél přirozeně se vyskytujících puklin a zlomů. Poté je potřeba nasměrovat čerpací vrty tak, aby byly přes takto stimulovaný systému puklin a zlomů hydraulicky propojeny s vtlačovacím vrtem. Pro účinnost takto vytvořeného tepelného výměníku v hornině je rozhodující velikost zlomových ploch, po kterých voda cirkuluje mezi vtlačovacím a čerpacím vrtem.

Zatím se však jedná pouze o testovací a prototypové projekty, jejichž výsledky jsou zatím sporné. První prototypový projekt o výkonu 1,5 MWe začal pracovat v roce 2010 v Soultz-sous-Forêts v Alsasku ve Francii. Nedávno se zavřel projekt Cooper Basin na severu Jižní Austrálie. Realizovaly se vrty do hloubky 5 km a podařilo se získávat horkou vodu a v malém měřítku produkovat i elektřinu. Ukázalo se však, že by průmyslové pokračování projektu nebylo ekonomicky udržitelné, tak došlo k jeho ukončení. I další projekty ve světě se příliš neposunuly k realizaci komerční elektrárny. Hlavní výzvou zůstává stále zlepšení ekonomických parametrů. Rizikem jsou v tomto případě i zemětřesení, které mohou takové projekty provázet. Novou nadějí je právě zahájený projekt vybudování prototypové elektrárny s výkonem 3 MWe v Cornwallu ve Velké Británii.

Výhody a Nevýhody Geotermální Elektrárny

Mezi hlavní výhody geotermálních elektráren patří:

• Představují šetrný zdroj energie s minimálním dopadem na životní prostředí.
• Neprodukují škodlivé emise, jako je oxid uhelnatý a oxid dusičitý.
• Geotermální zdroje jsou stabilní a mohou být využívány po celý rok, což přináší spolehlivost a dostupnost energie.
• Geotermální elektrárny nepotřebují palivo, a tím udržují nízké náklady na výrobu elektrické energie.
• Mohou být využity i pro vytápění budov, což zvyšuje jejich využitelnost a efektivitu.

Naopak k jejich nevýhodám patří:

Čtěte také: Více o sluneční energii

• Geotermální elektrárny jsou pouze v určitých oblastech s dostatečně vysokou geotermální aktivitou.
• Vysoká počáteční investice a náklady na výstavbu.
• Navíc, pokud není elektrárna správně navržena a spravována, mohou vzniknout problémy se znečištěním a poškozením životního prostředí.
• Náročný proces schvalování a plánování.

Ve srovnání s výrobou elektřiny z větru a slunečního záření je hlavní výhodou geotermálních elektráren jejich nezávislost na povětrnostních podmínkách a denní době. Nevýhodou jsou naopak velké investiční náklady na jejich vybudování a snižování jejich „konkurenceschopnosti“ ve světle snižujících se nákladů ostatních obnovitelných zdrojů.

Geotermální Elektrárny v ČR

Jelikož je o geotermální energii čím dál větší zájem, vyvinuli čeští vědci speciální aplikaci, která zdarma ukáže, kde je v Česku potenciál pro využití tohoto typu energie. Aktuálně využívá geotermální energii například město Ústí nad Labem, kde vytápí plavecký bazén a místní zoologickou zahradu. Dále ji pak využívají v Děčíně nebo Litoměřicích.

V České republice připadá do úvahy využití pouze tzv. konceptu suché horniny (hot dry rock). V České republice se tento druh energie využívá především v Ústí nad Labem pro vytápění zoologické zahrady a k vytápění plaveckých bazénů. Obecně je vhodnou lokalitou v českých podmínkách místo s již narušenou podzemní horninou. Odborníci se shodují, že takovým místem mohou být Litoměřice, příp.

Na rozdíl od takového Islandu má Česká republika možnosti v této oblasti omezené.

V České republice není v současnosti (konec roku 2018) v provozu žádná geotermální elektrárna, ani se žádná nestaví. Je téměř jisté, že žádná geotermální elektrárna nebude provozována ani v roce 2020, pro který posledně zmiňovaný scénář počítal s roční produkcí 0,111 TWh a instalovaným výkonem 15 MWe.

Zatím se podařilo realizovat testovací vrt do hloubky 2,1 km v Litoměřicích, který měl koncovou teplotu 63˚C, v Liberci se zkušební vrt hloubil také. Hlavním důvodem tohoto stavu je skutečnost, že v geologických podmínkách České republiky připadá v úvahu jedině geotermální elektrárna, která bude využívat teplo suchých hornin, tj. HDR systém, z hloubek kolem 5 km, kde lze v příznivých lokalitách očekávat teplotu 140 - 160 °C. Geotermální elektrárny tohoto typu se realizovaly ve světě nejvýše dvě již zmíněné, ve Francii s výkonem 1.5 MWe a v Austrálii s výkonem 1 MWe, která však už byla uzavřena. Jedná se o technologicky i investičně velmi náročné projekty.

Vybudování HDR elektrárny je technologicky mnohem náročnější než vybudování elektrárny využívající přirozený hydrotermální systém. Zejména vytvoření dostatečně výkonného a pro cirkulující vodu dostatečně prostupného hlubinného tepelného výměníku bude vždy spojeno s jistým stupněm rizika (nedostatečná hydraulická propustnost, nechtěné vytvoření tepelného zkratu mezi vtlačovacím a čerpacím vrtem, indukovaná seismicita), které odrazuje potenciální investory.

Z těchto důvodů se zdá nereálně optimistická i prognóza roční výroby elektrické energie z geotermálních zdrojů (NEK I, 2008) pro léta 2030 a 2050, totiž 1.6 TWh, respektive 10 TWh.

Geotermální Elektrárny ve Světě

Geotermální elektrárny jsou rozšířeny po celém světě. Nejvíce se vyskytují v oblastech s aktivními sopkami a geotermálními zdroji tepla. Geotermální elektrárny využívají vysokoteplotní geotermální zdroje, které se získávají buď ze suché páry, nebo z horké vody vycházející z vrtů. Podobně jako při těžbě ropy se i v geotermálních elektrárnách vrtá hluboko do země. Pára nebo horká voda se čerpá na povrch, kde se používá k roztáčení turbín, které následně vyrábějí elektřinu.

Nejžhavější geotermální oblasti se nacházejí v oblastech, kde se soustřeďuje zemětřesení a sopky. Světová geotermální činnost se nejvíce vykytuje v oblasti známé jako Ring of Fire v Tichém oceánu. Mezi další země, které ve větší míře využívají geotermální energii patří USA, Velká Británie, Francie, Švýcarsko, Německo a Nový Zéland. Geotermální energie se v dnešní době využívá například na Islandu, hlavně k vytápění domů, skleníků, bazénů apod.

Instalovaný výkon všech geotermálních elektráren ve světě dosáhl podle nejnovějšího přehledu ke konci roku 2015 hodnoty 12 729 MWe s průměrným ročním přírůstkem 350 MWe mezi roky 2010 - 2015. Koeficient využití výkonu se pohyboval kolem 70 %. Geotermální elektrárny provozovalo 25 států.

Na prvním místě byly Spojené státy americké s výkonem 3450 MWe, následovány Filipínami s 1980 MWe, Indonésií s 1340 MWe, Mexikem s 1058 MWe, Novým Zélandem s 1005 MWe a Itálií s 916 MWe. Itálie v Evropě suverénně vede, následována s odstupem Islandem s 665 MWe. Pokud nepočítáme Rusko s 82 MWe na Kamčatce a Portugalsko s 29 MWe na Azorských ostrovech, vyráběla v Evropě v roce 2015 geotermální elektřinu již jen Francie s 16 MWe (z toho ale 15 MWe na ostrově Quadeloupe), Německo s 27 MWe, Rakousko s 1 MWe a Rumunsko s 0.1 MWe. S výjimkou popsaného případu ve Francii využívají všechny geotermální elektrárny hydrotermální systém. Tak je tomu i u dvou nejnovějších geotermálních elektráren v Evropě uvedených do provozu v letech 2017 - 2018 v Maďarsku (3 MWe) a Chorvatsku (10 MWe).

V celosvětovém měřítku se geotermální elektrárny podílely v roce 2015 na výrobě elektřiny necelou polovinou procenta. Prognóza pro rok 2020 založená na připravovaných/rozpracovaných projektech předpovídá celkový instalovaný výkon 21 000 MWe.

Přímé Využití Geotermální Energie

Ke konci roku 2014 byl celkový instalovaný výkon přímého využití geotermální energie ve světě 70 885 MWt a oproti roku 2010 se zvýšil o 46 %. Geotermální energie byla tímto způsobem využívána v 82 zemích světa a celkové množství energie získané v roce 2014 dosáhlo 165 TWh. Nejvíce energie bylo využito v tepelných čerpadlech (55 %), v přímém ohřevu bazénů včetně balneologie (20 %), pro vytápění budov (15 %, z toho většina, 89 %, pro centrální zásobování teplem), pro skleníky a vyhřívání otevřených prostor (5 %) a zbylých 5 % pro ostatní účely (akvakultury, průmyslové procesy, tání sněhu, sušení, atd.).

Pořadí států v přímém využití geotermální energie vede Čína (48 TWh/rok), následovaná USA (21 TWh/rok), Švédskem (14 TWh/rok), Tureckem (13 TWh/rok) a Islandem (7 TWh/rok). V přepočtu na počet obyvatel bezkonkurenčně vede Island následovaný Švédskem, Finskem, Novým Zélandem a Norskem.

Největší rozmach prožívá využití geotermální energie jako zdroje tepla pro tepelná čerpadla. Využití zemského tepla k tomuto účelu vzrostlo mezi lety 2010 a 2015 celosvětově o 52 % a získaná energie činila 91 TWh/rok. Je to dáno zejména schopností tepelných čerpadel odebírat zemské teplo i z hloubek těsně pod povrchem, v podstatě bez ohledu na geologické podmínky i teploty, které v místě využití pod povrchem panují. Dva nejčastěji používané způsoby odebírání zemského tepla pro tepelná čerpadla jsou svislé tepelné výměníky v 50 - 150 m hlubokých vrtech a půdní plošné výměníky sestávající z trubek uložených ve výkopech 1 - 2 m pod povrchem.

V přepočtu na počet obyvatel je vůdčí zemí ve využití tepelných čerpadel Švédsko. V roce 2015 bylo v této zemi provozováno 500 tisíc tepelných čerpadel napojených na podzemní tepelné výměníky a roční objem získaného geotermálního tepla dosáhl 14 TWh.

Odhad počtu tepelných čerpadel napojených na podzemní tepelné výměníky (čerpadla typu země-voda) ke konci roku 2012 byl pro Českou republiku 18 tisíc. Podstatně více tepelných čerpadel, 28 tis., využívalo ke stejnému datu teplo venkovního vzduchu (čerpadla typu vzduch-voda). Podle šetření Ministerstva průmyslu a obchodu se roční dodávky tepelných čerpadel země-voda na český trh pohybují v posledních letech okolo 1.5 tisíce a jejich počet stagnuje, zatímco dodávky čerpadel vzduch - voda rostou a v roce 2017 dosáhly téměř 14 tisíc. Počet čerpadel země-voda ke konci roku 2017 lze odhadnout na 26 tisíc a roční sumu získaného geotermálního tepla na 0.7 TWh. Ve srovnání s již zmíněným Švédskem je to při srovnatelném počtu obyvatel propastný rozdíl - počet instalací v Česku je dvacetkrát menší.

Systém s největším výkonem tepelných čerpadel, 2 x 3.28 MWt, je provozován v Děčíně, využívá geotermální vodu o teplotě 30 °C proudící ze zvodně v hloubce 550 m v množství 54 l/s a slouží jako centrální zdroj tepla pro pravobřežní část města. Jedna z největších instalací zemních tepelných čerpadel v ČR bude budova ČSOB v Praze-Radlicích. Základem systému, který bude pracovat v bivalentním režimu vytápění a chlazení, je 179 vrtů hlubokých 150 m.

Z hlediska spotřeby primárních zdrojů energie je výhodnost použití tepelných čerpadel k vytápění objektů podmíněna jejich topným faktorem, tj. poměrem mezi tepelnou energií dodávanou do vytápěného objektu a energií spotřebovanou na pohon tepelného čerpadla. Průměrná hodnota topného faktoru v současnosti provozovaných systémů země - voda je odhadována na 3,5. V případě zdaleka nejrozšířenějšího, tj. elektrického pohonu tepelných čerpadel to znamená, že 71 % tepla dodávaného do objektu pochází z geotermálního výměníku a 29 % z elektřiny spotřebované na pohon. Pokud tepelné čerpadlo nahrazuje elektrický kotel s účinností 100 %, je úspora primární energie těchto 71 %. V případě, že nahrazuje kotel na fosilní paliva, je při vyčíslení úspory potřeba vzít v úvahu účinnost tepelných elektráren i kotle. Pokud budeme pro jednoduchost předpokládat, že účinnost elektráren je 1/3 a účinnost kotle leží v intervalu 80 % (kotle spalující uhlí) až 100 % (plynové kondenzační kotle), činí při jejich náhradě tepelným čerpadlem úspora primární energie 14 % - 31 %.

Úspora primární energie by byla ještě výraznější, pokud by tepelné čerpadlo bylo poháněno např. plynovým spalovacím motorem. Za předpokladu účinnosti plynového motoru 35 %, který pohání tepelné čerpadlo s topným faktorem 3,5 a který současně funguje jako kotel s účinností 50 %, je celkové využití tepla spalin 3,5 x 35 + 50 = 172,5 %. Úspora primární energie oproti kotlům s účinností 80 % - 100 % činí v takovém případě 42 % - 54 %.

Zcela jednoznačně ve prospěch úspory primárních zdrojů vyznívá využití svislých, mělkých vrtů k chlazení. Vzhledem k podpovrchovým teplotám v České republice, nejčastěji v rozmezí 9 - 13 °C v intervalu hloubek 20 - 100 m pod povrchem, je možné i přímé chlazení. Využívání správně dimenzovaných svislých mělkých vrtů v létě k chlazení a v zimě k vytápění výrazně zlepšuje účinnost systému a prodlužuje jeho životnost.

Podzemní tepelné výměníky využívané v létě k chlazení se většinou nepovažují za využívání geotermální energie. Přímé využití geotermální energie bez použití tepelných čerpadel bude v Česku podobně jako u geotermálních elektráren v rozhodující míře záviset na vytvoření podzemních tepelných výměníků, neboť hydrotermální zdroje jsou značně omezené a mělké, tedy na relativně nízké teplotě. Ve srovnání s obtížemi spojenými s budováním geotermálních elektráren typu HDR se ale zdá využití geotermálního tepla k vytápění schůdnější v tom, že podzemní výměníky by mohly být umístěny v menší hloubce. Teplota potřebná k přímému vytápění nebo přípravě teplé vody, 60 - 80 oC, je na některých místech v Česku již v hloubce 2 km a prakticky všude v hloubce do 3 km.

V případě, že se v ČR podaří realizovat nějaké geotermální elektrárny, pak vzhledem k jejich nízké účinnosti konverze tepelné energie na elektrickou, 10 - 15%, bude u každé elektrárny, zřejmě o typickém výkonu několik MWe, k dispozici tepelný výko...

Způsobů zužitkování geotermální energie na vytápění je několik. Konkrétní využití závisí hlavně na teplotě a jakosti termální vody nebo termálního pramene. Termální voda je totiž často bohatá na minerály a různé jiné rozpuštěné látky. To znemožňuje její přímé napojení na otopnou soustavu kvůli vysoké pravděpodobnosti zanesení a ucpání potrubí. V ojedinělých případech, kdy je kvalita a teplota termální vody vhodná k přímému využití, je možné napojit ji na systém vytápění bez dodatečného výměníku tepla. Mnohem častěji je však topná voda hnána čerpadlem do výměníku tepla umístěného například v zemním vrtu.

Velmi častým způsobem využití geotermální energie jsou tepelná čerpadla. Ta mohou být typu voda-voda nebo země-voda. Na rozdíl od využití termální vody přes výměník tepla umožňuje zapojení tepelného čerpadla i využití nízkopotenciální energie, tedy energie s nižšími teplotami. Teplota pod zemským povrchem dosahuje stabilních hodnot již v několikametrové hloubce i na místech bez přímého geotermálního zdroje.

V případě dostupnosti zdroje termální vody se musí vyvrtat hlubinné vrty. V nich jsou následně umístěna akumulační potrubí. Pokud je použito tepelné čerpadlo typu země-voda, primární část čerpadla může být umístěna jednak vertikálně, podobně jako u typu voda-voda, jednak horizontálně (tzv. plošné kolektory). Horizontální potrubí se umísťují v hloubce řádově v metrech, kde se vytvoří poměrně hustá síť nejčastěji plastových rozvodů. Zde energie - teplo pochází ze Slunce a je ukládáno prostřednictvím záření a strážkám.

Výroba elektrické energie pomocí geotermální energie vyžaduje geotermální zdroje s vyššími teplotami. V případě, že je dostupný gejzír, z kterého vychází přímo pára, ta může být po odseparování vody napojena přímo na parní turbínu, která pohání elektrogenerátor.

Kromě přípravy tepla pro obydlené prostory a výroby elektrické energie se geotermální zdroje využívají například na ohřev chodníků během zimy, čímž se zabraňuje jejich namrzání. Geotermální energie představuje obrovský a hlavně obnovitelný zdroj energie. Lídrem ve využívání je Island, který je charakteristický svou vysokou geotermální aktivitou.

Velká tepelná čerpadla Viessmann umožňují ekologické vytápění pomocí obnovitelných zdrojů energie. Tepelná čerpadla jsou v povědomí lidí spojována hlavně s funkcí vytápění prostor a přípravou teplé užitkové vody. Tepelná čerpadla jsou v posledních letech čím dál oblíbenější. Jsou moderní, bezobslužná, využívají obnovitelné zdroje energie a dají se vzdáleně ovládat a monitorovat. Všechna tepelná čerpadla fungují na prakticky stejném principu. Co si představit pod pojmem český soběstačný dům? Vzduchová tepelná čerpadla se vyznačují tichým provozem. Známe několik způsobů, jak v současné době vytápět. Mezi nejmodernější a oblíbené způsoby patří podlahové topení, které je instalováno hlavně v novostavbách nebo při rekonstrukcích.

Geotermální Gradient a Zemské Sféry

Teplota Země stoupá s hloubkou od povrchu k jádru. Tento postupný nárůst teploty je známý jako geotermální gradient. Následující tabulka shrnuje teploty v různých zemských sférách:

tags: #obnovitelné #zdroje #energie #geotermální #energie #využití

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické praní silně znečištěného prádla
• Recirkulační akvakulturní systémy
• Recenze školy v přírodě
• Čaj pro vitalitu a pohodu mužů
• Studie o znečištění ovzduší z dopravy