Obnovitelné zdroje energie s chladnou hlavou

Prezident Francie Emmanuel Macron při své úterní návštěvě Prahy mluvil o jaderné renesanci jako o spásné cestě pro budoucnost Evropy. Jadernou renesanci, tedy návrat k budování nových jaderných elektráren po útlumu v minulých dekádách, vyvolaném nejdřív katastrofou v Černobylu a pak havárií ve Fukušimě, předpovídá i Mezinárodní energetická agentura.

Podle její poslední zprávy by už kolem roku 2025 měla celosvětová výroba energie z jádra dosáhnout historického vrcholu. Hlavně díky restartu reaktorů v Japonsku a zapojení nových v Číně, Indii, Jižní Koreji, ale i v Evropě - nedávno například ve slovenských Mochovcích, ve Francii či Finsku. V Evropě stojí za vzestupem jádra kromě snahy zbavit se ruského plynu hlavně Green Deal. Plán Evropské unie mít do roku 2050 vyrovnanou bilanci emisí CO2, aby se dál nepoškozovalo klima, posílá tradiční spalování uhlí, ropy a zčásti i plynu do propadliště dějin.

A před členské země staví palčivou otázku, z čeho si tedy novou energii bezpečně vyrábět? Nejvíc teď přibývají obnovitelné zdroje, jejich výroba elektřiny hlavně ze slunce a větru je ale nestabilní, a tak zbývá jako bezpečná kotva jádro. Alespoň tak to vidí právě Francie, zčásti Nizozemsko, Polsko a také Česko. Ostatně i proto u nás Emmanuel Macron v minulých dnech byl.

Vláda a polostátní ČEZ si v probíhajícím tendru na nové jaderné bloky, kde o biliónovou zakázku bojuje právě francouzská státní firma EDF a také jihokorejská KHNP, nechala dát závaznou nabídku nově hned na čtyři reaktory místo jednoho. Spolu se stávajícími bloky v Dukovanech a v Temelíně by tak už za zhruba 15 let mělo Česko pokrýt svoji spotřebu elektřiny půl na půl z obnovitelných zdrojů a jádra, malým doplňkem má být plyn.

Právě obnovitelné zdroje jsou z ekonomického pohledu pro jádro ale silným konkurentem. Jejich cestou se také vydalo sousední Německo, které si jádro zakázalo, podobně také Rakousko. Zelené zdroje jsou levnější, staví se rychleji a nevyžadují dlouhodobé financování obřích investic, které se neobejdou bez pomoci států.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Zajímavý trend ostatně ukazují i data ze zprávy o stavu světového jaderného průmyslu z loňského prosince. Například v USA náklady na energii vyrobenou v nových solárech klesly od roku 2009 do začátku roku 2023 o víc než 80 procent, zatímco ve stejné době se náklady na výrobu z jádra zdražily skoro o polovinu.

Pro představu cena elektřiny z nových nedotovaných solárů se v průměru pohybovala kolem 55 eur za megawatthodinu, zatímco elektřina z nových jaderných zdrojů ve světě se pohybovala v průměru kolem 92 eur, tedy byla skoro dvojnásobná. Na obnovitelné zdroje je jistě třeba pohlížet kriticky kvůli dalším nákladům na regulaci sítí a nestabilní výrobě, jenže i jádro má své další náklady týkající se vyhořelého paliva či likvidace dosloužilých elektráren.

Nevýhodou jaderných kolosů je také to, že se nedají vypínat a zapínat když kolísá spotřeba nebo výroba v zelených zdrojích. Jenže těm výhledově může pomoci skladování elektřiny, které je na vzestupu. Jak uvádí už citovaná zpráva, v minulých sedmi letech se kapacita bateriových úložišť zvýšila z 0,3 na 11 gigawatt, zatímco kapacita jaderných zdrojů připojených do sítě za stejné období byla o víc než třetinu nižší.

Jádro je tedy jistě nyní sázka na jistotu pro pokrytí části budoucí spotřeby elektřiny, ale aby se naplnily Macronovy sliby o zajištění konkurenceschopnosti průmyslu, bylo by dobré nenechat se unést velkými evropskými sny. Je dobré být spojenci Francie v boji za podporu jádra coby bezemisního zdroje elektřiny v Evropě, při nákupech reaktorů, ať už francouzských, nebo korejských, to ale chce zachovat chladnou hlavu a opravdu dobře počítat.

Obnovitelná energie

Obnovitelná energie je energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE). Patří sem jednak přirozené toky energie (vítr a sluneční záření), a jednak zásoby, které se obnovují alespoň tak rychle, jak jsou čerpány (například potenciální energie vody v přehradách, biomasa). Mezi další obnovitelné zdroje patří kinetická energie vody, energie přílivu a vln, geotermální teplo, a biomasa.

Čtěte také: České startupy a energie

Přestože většina obnovitelných zdrojů energie je z principu nevyčerpatelná, některé zdroje (např. biomasy) jsou při současné míře využívání považovány za vyčerpatelné. Obnovitelná energie se často využívá k výrobě elektřiny, vytápění nebo chlazení. V letech 2011 až 2021 vzrostl podíl obnovitelné energie na celosvětových dodávkách elektřiny z 20 % na 28 %. Využívání fosilní energie se snížilo z 68 % na 62 % a jaderné energie z 12 % na 10 %. Podíl vodní energie se snížil z 16 % na 15 %, zatímco energie ze slunce a větru vzrostla z 2 % na 10 %. Biomasa a geotermální energie vzrostly z 2 % na 3 %.

V mnoha zemích světa se již obnovitelné zdroje energie podílejí na celkových dodávkách energie více než z 20 %, přičemž v některých zemích se z obnovitelných zdrojů vyrábí více než polovina elektřiny. V několika zemích se veškerá elektřina vyrábí z obnovitelných zdrojů. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) bude pro dosažení nulových emisí CO2 do roku 2050 nutné, aby 90 % celosvětové výroby elektřiny pocházelo z obnovitelných zdrojů.

Některé studie ukázaly, že celosvětový přechod na 100% obnovitelnou energii ve všech odvětvích - energetice, teplárenství, dopravě a průmyslu - je proveditelný a ekonomicky životaschopný. Obnovitelné zdroje energie jsou dostupné v mnoha zemích, na rozdíl od fosilních paliv, která jsou soustředěna v omezeném počtu zemí. Toky obnovitelné energie zahrnují přírodní jevy, jako je sluneční světlo, vítr, příliv a odliv, růst rostlin a geotermální teplo.

Obnovitelná energie pochází z přírodních procesů, které se neustále doplňují. V různých formách pochází přímo ze Slunce nebo z tepla generovaného hluboko v Zemi. Obnovitelná energie je v protikladu k fosilním palivům, která se spotřebovávají rychleji, než se obnovují. Rychlé zavádění OZE a diverzifikace energetických zdrojů by mohly vést k výrazným energetickým, bezpečnostním a ekonomickým přínosům. V některých případech bude přechod na tyto zdroje levnější než další využívání současných neefektivních fosilních paliv.

Podle současného vývoje se do roku 2040 vyrovná výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů s výrobou elektřiny z uhlí a zemního plynu. Několik zemí, například Dánsko, Německo, Jižní Austrálie a některé státy USA, dosáhly vysoké integrace obnovitelných zdrojů do elektrické sítě. Například v roce 2015 poskytovala větrná energie 42 % poptávky po elektřině v Dánsku, 23,2% v Portugalsku a 15,5% v Uruguayi.

Čtěte také: Více o sluneční energii

Solární ohřev vody je významným obnovitelným zdrojem, zejména v Číně, kde je instalováno přibližně 70 % celosvětové výrobní kapacity (180 GWh). Celkově instalované solární systémy na ohřev vody na celém světě poskytují část potřeb teplé vody u více než 70 milionech domácností. Roste využívání i biomasy k vytápění. Ve Švédsku je vytápěno více domácností biomasou, než ropou.

Bioethanol je alkohol vyrobený fermentací, většinou ze sacharidů produkovaných v cukrech nebo škrobových plodinách, jako je kukuřice, cukrová třtina nebo čirok. Celulózová biomasa získávaná z nepotravinových zdrojů, jako jsou stromy a trávy, může být vhodnou pro výrobu ethanolu. Ethanol lze použít jako palivo pro vozidla v jeho čisté formě, ale obvykle se používá jako aditivum do benzinu ke zvýšení oktanového čísla paliva. Bioethanol je široce používán v USA a v Brazílii.

Bionaftu lze použít jako palivo pro vozidla v čisté formě, ale obvykle se používá jako aditivum do nafty ke snížení emisí částic, oxidu uhelnatého a uhlovodíků. Solární vozidlo je elektrické vozidlo poháněné zcela nebo z významné části přímou sluneční energií. Fotovoltaické články v solárních panelech obvykle přeměňují sluneční energii přímo na elektrickou energii. Solární energii lze také použít k zajištění energie pro komunikaci. Solární vozidla zatím nejsou použitelná pro každodenní přepravu. Mezi známé příklady patří loď PlanetSolar a letadlo Solar Impulse.

Historie využívání obnovitelných zdrojů

Od začátku vývoje lidského druhu až do nedávné historie byly využívány prakticky pouze obnovitelné zdroje energie, protože jiné nebyly k dispozici. Až v posledních několika stoletích začali lidé využívat také fosilní zdroje - uhlí a ropu a ve 20. století také uran. V roce 2810 př. n. l. V roce 2000 př. n. l. začali Číňané využívat rafinovanou ropu na topení a svícení, v roce 1000 př. n. l. pak objevili dřevěné uhlí, které používali jako palivo při výrobě oceli a přibližně od roku 200 př. n. l. začali používat zemní plyn pro dobývání soli z mořské vody. Také Římané začali přibližně od roku 500 př. n. l. používat ke svícení v domácnostech tzv. sicilský petrolej, tedy ropu.

Přeměnou ve využívání energie byl v roce 1769 vynález zdokonaleného parního stroje, který znamenal začátek průmyslové revoluce. Pro pohon parního stroje začalo být intenzivně využíváno uhlí a nastala i jeho masivní těžba. I když využití uhlí je zdokumentováno již v dávné historii lidmi, kteří žili v jeskyních, výraznější použití je zdokumentováno v letech 200-100 př. n. l. Římany v Anglii, ve 14 . První obavy o vyčerpání fosilních zdrojů energie se objevily již v 19. století. Přijde čas, kdy evropský průmysl přestane mít dostatek potřebných přírodních zdrojů energie. Ropné prameny a uhelné doly nejsou nevyčerpatelné, ale na mnoha místech se rychle vyčerpávají. Vrátí se pak člověk k síle vody a větru? Nebo se přesune tam, kde nejsilnější zdroj tepla vysílá své paprsky na všechny?

V roce 1885, po objevu fotovoltaického jevu, předpověděl Werner von Siemens jeho praktické použití při výrobě energie. V roce 1905 zmiňoval konec fosilních paliv Max Weber v závěru své knihy Protestantská etika a duch kapitalismu. V roce 1956 byla publikována teorie ropného zlomu. V 70. letech 20. století podporovali ekologové rozvoj obnovitelné energie jako náhradu za případné vyčerpání ropy a jako možnost ukončení závislosti na ropě; objevily se první větrné turbíny vyrábějící elektřinu. Podpora využívání alternativních zdrojů energie je jedním z hlavních cílů energetické strategie Evropské unie.

Jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů

Větrná energie

Proud vzduchu lze použít k provozu větrných turbín. Moderní průmyslově vyráběné větrné turbíny mají jmenovitý výkon od 600 kW do 9 MW. Energie dostupná z větru je kvadratickou funkcí rychlosti větru. Optimální místa pro umístění větrných turbín jsou místa, kde je vítr stálý a silný - vyšší polohy a také širé moře. Pokud by byly překonány všechny překážky, předpokládá se, že potenciál větrné energie by byl 40 x vyšší, než poptávka po elektřině.

Vodní energie

Vodní energie je technicky využitelná potenciální, kinetická nebo tepelná energie veškerého vodstva na Zemi. Jde o velmi využívaný obnovitelný zdroj energie. Nejvíce se v dnešní době využívá přeměny ve vodních elektrárnách na elektrickou energii. Vodní energie se využívá již od starověku. Nejprve to bylo k dopravě (splavování lodí a vorů či dřeva po proudu řek), později k pohonu strojů (mlýnů, hamrů, čerpadel - například vodního trkače - a pil). K rozšíření jejího využívání v Evropě došlo v období středověku zásluhou mnišských řádů, jejichž kláštery ji nejen hojně využívaly, ale též si mezi sebou relativně rychle předávaly vylepšení zvyšující efektivitu jejího využití. Převažujícím způsobem využití vodní energie se později stala výroba elektřiny.

S ohledem na to, že voda je asi 800krát hustší než vzduch, může i pomalý proud vody nebo mírný vzestup moře přinést značné množství energie. Historicky pochází vodní elektrická energie z velkých energetických přehrad a nádrží, které jsou stále populární v rozvojových zemích. Největší z nich je přehrada Tři soutěsky v Číně (dokončená 2003) a přehrada Itaipú, ležící na řece Paraná, na hranicích Brazílie a Paraguaye (dokončená 1984). Malé vodní elektrárny mají typický instalovaný výkon do 50 MW (v Česku 10 MW). Typicky jsou budovány na menších tocích, v málo rozvinutých zemích i na velkých řekách. Průtočné vodní elektrárny pracují bez akumulace vody, takže přítok nad příslušným jezem a odtok pod elektrárnou jsou v běžném provozu stejné. V asijsko-pacifickém regionu generovala v roce 2010 celkem 32 % celosvětové vodní energie. Čína je největším výrobcem vodních elektráren s produkcí 721 terawatthodin v roce 2010, což představuje přibližně 17 procent domácí spotřeby elektřiny.

Energie mořského vlnění, která využívá energii povrchových oceánských vln, a přílivová energie, která přeměňuje energii přílivu a odlivu, jsou dvě formy vodní energie které dosud nemají rozsáhlejší komerční využití. Na pobřeží státu Maine funguje demonstrační projekt provozovaný společností Ocean Renewable Power Company. Tento projekt využívá přílivovou energii ze zálivu Fundy, kde se nachází největší příliv na světě.

Solární energie

Sluneční energie patří mezi nejvýznamnější OZE. Na Slunci probíhají termonukleární reakce. Těmito reakcemi se přeměňuje vodík na helium za uvolnění velkého množství energie. Ze Slunce je energie předávána na Zem ve formě záření. Energetický příkon ze Slunce je ve vzdálenosti, v níž se nachází Země, přibližně 1300 W/m2. Tento údaj se označuje jako solární konstanta. V ČR dopadá za rok průměrně 1100 kWh/m2. Solární energie je využívána pomocí řady neustále se vyvíjejících technologií, jako je solární ohřev, fotovoltaika, koncentrovaná solární energie (CSP), koncentrační fotovoltaika (CPV), solární architektura a umělá fotosyntéza.

Solární technologie dělíme na pasivní nebo aktivní v závislosti na způsobu, jakým zachycují, převádějí a distribuují sluneční energii. Pasivní solární techniky zahrnují orientaci budovy vzhledem ke Slunci, výběr materiálů s příznivými izolačními vlastnostmi nebo rozptylem světla a navrhování prostorů, ve kterých přirozeně cirkuluje vzduch.

Geotermální energie

Geotermální energie je přirozený projev tepelné energie zemského jádra, která má původ ve zbytkovém teplu planety Země, vzniká rozpadem radioaktivních látek nebo působením slapových sil. Jejími projevy jsou erupce sopek a gejzírů, horké prameny či parní výrony. Využívá se ve formě tepelné energie (pro vytápění nebo i chlazení), či pro výrobu elektrické energie v geotermálních elektrárnách.

Nízkoteplotní geotermální energie označuje použití vnější kůry Země jako tepelné baterie k uskladnění obnovitelné tepelné energie pro vytápění a chlazení budov a pro další chladicí a průmyslové použití. V této formě geotermální energie se geotermální tepelné čerpadlo a zemní výměník tepla používají k uskladnění tepelné energie do Země (pro chlazení) a ze Země (pro vytápění) - podle ročního období.

Biomasa

Biomasa je biologický materiál pocházející ze živých nebo nedávno živých organismů. Nejčastěji se jedná o rostliny nebo materiály pocházející z rostlin, které se nazývají lignocelulózová biomasa. Jako zdroj energie může být biomasa použita buď přímo spalováním k výrobě tepla, nebo nepřímo po její přeměně na různé formy biopaliva. Konverze biomasy na biopalivo může být dosažena různými metodami, které se dělí na termální, chemické a biochemické. Největším zdrojem energie z biomasy zůstává dřevo.

Dřevní biomasa může být tvořena zbytky lesů - jako jsou uschlé stromy, větve a pařezy, odřezky ze zpracování dřeva, dřevní štěpka a piliny. Nedřevní biomasa zahrnuje veškerou rostlinnou nebo živočišnou hmotu, kterou lze přeměnit na vlákna nebo jiné průmyslové látky, včetně biopaliv. Biomasu lze přeměnit na jiné využitelné formy energie, jako je plynný methan nebo paliva pro dopravu, jako jsou ethanol a bionafta. Při rozkladu odpadků, zemědělského odpadu a lidských exkrementů vzniká plynný methan - nazývaný také skládkový plyn nebo bioplyn.

Plodiny, jako jsou kukuřice a cukrová třtina, lze fermentovat za vzniku ethanolu. Existují také další technologie OZE, které jsou ve vývoji, včetně celulózového etanolu, geotermální energie z horkých a suchých hornin a energie z mořských zdrojů. Většina výzkumu je zaměřena na zlepšení účinnosti a zvýšení celkových energetických výnosů.

V posledních letech se na obnovitelné zdroje energie zaměřilo více výzkumných organizací podporovaných vládou. V roce 2006 pocházelo asi 18 % celosvětově vyprodukované energie ze zdrojů, označovaných jako obnovitelné. Většina z toho (13 % celkové spotřeby) pochází z tradiční biomasy (především pálení dřeva). Vodní energie, poskytující 3 % celkové spotřeby primární energie, byla druhý největší obnovitelný zdroj.

V březnu roku 2007 se představitelé Evropské unie dohodli, že v roce 2020 má být 20 % energie členských států vyráběno z obnovitelných zdrojů, aby se omezily emise oxidu uhličitého, který je považován za původce globálního oteplování. Německo v roce 2018 pokrylo 38,2% a v roce 2019 již 42,6% své hrubé spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Za použití elektřiny z obnovitelných zdrojů se vyrábí tzv. zelený vodík.

V roce 2020 poprvé překonal objem vytvořené elektrické energie v EU z obnovitelných zdrojů energie z fosilních paliv. Výstavbě OZE se veřejnost často brání pomocí místních referend. Obnovitelné zdroje energie jsou podporovány různými dotacemi nebo zvýhodněnými výkupními cenami energie. V České republice je elektřina z obnovitelných zdrojů podporována garantovanými výhodnými výkupními cenami nebo formou tzv. zelených bonusů. Z těchto dvou variant může každý vlastník elektrárny, která využívá obnovitelné zdroje energie, volit.

V letech 2005-2011 činila podpora obnovitelných zdrojů energie 54,4 mld. Kč, kombinovaná výroba elektřiny a tepla 4,2 mld. Kč a druhotné zdroje energie 0,6 mld. Nepřímá podpora fosilních zdrojů činila za totéž období 76,3 miliardy korun (uhlí 55,3 mld. Kč, ropa 14,2 mld. Kč, zemní plyn 6,8 mld. Kč). Podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny činil v České republice v roce 2024 podíl obnovitelných zdrojů 17-18 %. Tato hodnota je stále pod průměrem Evropské unie, který dosahuje přibližně 37 %. Mezi hlavní obnovitelné zdroje energie v ČR patří biomasa, solární energie a vodní elektrárny. Rozvoj solárních panelů zaznamenal v posledních letech výrazný pokrok, mj. Mezi obnovitelnými zdroji Skupiny ČEZ mají největší podíl na výrobě elektřiny vodní elektrárny.

Česká republika se v přístupové dohodě z Atén z března 2003 zavázala, že do roku 2010 bude podíl elektrické energie vyrobené z alternativních zdrojů činit 8 % z celkové produkce. Do roku 2030 má Česká republika v plánu zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 30 % celkové spo...

Kniha: Obnoviteľné zdroje energie - s chladnou hlavou

Publikace Davida J. C. MacKaye s názvem "Sustainable Energy - without the hot air" (Obnovitelné zdroje energie - s chladnou hlavou) nabízí srozumitelný pohled na problematiku energetiky pro široké publikum. Kniha se zaměřuje na čísla a snaží se čtenáře provést mezi prázdnými slovy k činům, které skutečně něco změní. Autor, profesor fyziky na Univerzitě v Cambridge, se věnuje veřejným přednáškám o energii od roku 2005 a je členem Královské společnosti.

Publikace se vyhýbá otázce, zda je etické provozovat jaderné elektrárny ve vyspělých zemích, zatímco ostatním zemím je tato možnost často upírána. Hledání plánu jsou věnovány jednotlivé kapitoly publikace a je založeno na jednoduchých, snadno pochopitelných aritmetických výpočtech. Publikace uvádí, že podstatnou část spotřeby - zhruba polovinu - tvoří doprava, v níž zcela převažují doprava automobilová a letecká. Další významnou položkou je spotřeba energie na ohřev a chlazení. Vedle toho je spotřeba energie na zajištění základních životních potřeb, tj. v zemědělství a výrobě potravin, relativně nízká. Ještě nižší je spotřeba energie na osvětlení a spotřebiče v domácnostech.

Závěrem první části publikace je, že i když se sečtou potenciály všech obnovitelných zdrojů energie ve Velké Británii, nejsou schopny pokrýt současné energetické potřeby. Pro potenciály jednotlivých zdrojů jsou přitom použity horní odhady. Jiné studie odhadují celkový potenciál obnovitelných zdrojů několikanásobně nižší, přestože v jednotlivých případech se občas vyskytují i hodnoty vyšší. Protože pouze pomocí obnovitelných zdrojů nelze pokrýt současnou spotřebu, jev druhé části prozkoumáno několik možnosti, které by mohly vést k vyrovnání bilance při snížení emisí CO2.

Doporučení ke snížení spotřeby energie

Autor doporučuje snížit teplotu, na jakou jsou vytápěny obytné místnosti. Z pohledu většiny současných Čechů je návrh šílený - autor navrhuje nastavit termostat na teplotu 13 až 15 °C s možností krátkodobě ji zvýšit v případě potřeby. Upozorňuje přitom, že ještě v 70. letech minulého století se v Británii jednalo o běžnou teplotu v obytných místnostech. V případě rychlých množivých reaktorů se ukazuje, že by byly schopny po dlouhou dobu pokrývat energetické potřeby lidstva, pokud by zároveň byl uran získáván z vody v oceánu. Obnovitelné zdroje z třetích zemí, zejména z pouštních oblastí, mají potenciál dodávat celému lidstvu dostatek energie, dokud bude svítit Slunce.

V situaci, kdy je zřejmé, že fosilní zdroje dojdou i bez ohledu na změnu klimatu, je třeba přestat říkat na všechno „NE“ a vybrat si možnosti, kterým řekneme „ANO“. Může se jednat o změnu životního stylu, energetickou efektivnost, elektřinu z Afriky nebo z budoucích jaderných technologií. Je proto nastíněno několik realizovatelných alternativ cílového energetického mixu. Redukce populace a změna životního stylu zaměřená na snížení spotřeby jsou označeny za dobré nápady, které však v podstatě nelze prosadit. Tématem, o němž by se podle autora mělo diskutovat až na posledním místě, je zachytávání a ukládání CO2.

Pro ty, kdo chtějí co nejdříve začít s úsporami, je uveden seznam několika jednoduchých opatření, která umožní snížit spotřebu energie o více než polovinu (přestat létat letadlem, autem jezdit méně, s více spolucestujícími, pomaleji a plynuleji, doma si obléci svetr, nekupovat zbytečnosti a vyhnout se balení…). Autor velmi názorně shrnul obě stránky problematiky - spotřebu a potenciál výroby z OZE.

V podstatě v publikaci na mnoha stránkách vysvětluje, že obnovitelné zdroje nám nejsou schopny poskytnout dostatek energie na pokrytí naší současné spotřeby elektřiny, tepla a pohonných hmot. Platí to jak pro Velkou Británii, tak pro celou Evropu včetně České republiky. Poněkud méně je zdůrazněno, že jsme zvyklí s energií plýtvat, přičemž se jen zřídka chováme jako dobří hospodáři, něco jako Homo economicus neexistuje. Pokud by však energie byla využívána efektivně, OZE by mohly zajistit energetické služby, na jaké jsme zvyklí. Úspory energie nebo zvyšování energetické efektivnosti jsou jedinou spolehlivou cestou k udržitelné budoucnosti.

Výborná jsou zejména názorná vizuální porovnání v grafech a mapách, která jsou pro naprostou většinu čtenářů přínosnější, než prosté srovnávání čísel. Pro technicky zaměřené čtenáře je určena třetí část, v níž jsou vybraná témata rozebrána podrobněji. Kromě porovnání současné spotřeby a možností OZE jsou uvedeny i možnosti, jak spotřebu energie snižovat. Včetně doporučení snížit teplotu, na jakou jsou vytápěny obytné místnosti.

Z pohledu české praxe působí některá doporučení poněkud kuriozně. Například doporučení pořídit dvojité zasklení, které je v podmínkách České republiky již považováno za nedostatečné. V Británii se však lze celkem běžně setkat se zasklením jednoduchým. Jedná se o publikaci vydanou v roce 2008. Je tedy zřejmé, že některé pasáže mohou být starší, a proto ze současného pohledu poněkud zastaralé. Například ve fotovoltaice došlo k poklesu investičních nákladů, který nikdo nečekal, v důsledku čehož je v současnosti elektřina z fotovoltaiky levnější než cena elektřiny pro domácnosti.

Autor publikace: David J. C.

tags: #obnovitelné #zdroje #energie #s #chladnou #hlavou

Oblíbené příspěvky:

• Žatec: Vše o ekologické likvidaci aut
• Aktivity v ochraně přírody na Vysočině
• Využití 40l odpadkového koše
• Legislativa v oblasti ochrany přírody a krajiny
• Emisní normy pro stacionární zdroje