Obnovitelné zdroje mají budoucnost: Argumenty pro a proti

Vláda finalizuje nový jízdní řád české energetiky. Že konečnou stanicí bude jádro a obnovitelné zdroje, o tom není už příliš sporu.

Nová státní energetická koncepce tu měla být už roky. Ta dosluhující z roku 2015 je zcela neaktuální a rozvoj české energetiky posledních let je tak nekoordinovaný, protože nemá zastřešující plán. Vláda Petra Fialy se proto nyní chystá novou koncepci konečně schválit, a přestože po připomínkách může ještě doznat změn, základ je už jasný.

V roce 2050 nás čeká energetická budoucnost masivně postavená na jádru a obnovitelných zdrojích. Co se týče hrubé výroby elektřiny, tak to bude v podstatě půl na půl. Pokud započítáme veškeré primární zdroje, tak ještě bude třeba přidat ropu, ale se zemním plynem se už příliš nepočítá a s uhlím prakticky vůbec.

S podmínkami vnitrozemského Česka nic moc jiného nelze vymyslet, pokud chceme dodržet unijní klimatické cíle. Velký problém plánu ovšem spočívá v tom, jak do této budoucnosti dojít.

Sny a realita

Energetický kolos ČEZ jistě ještě může zefektivnit provoz stávajících jaderných elektráren, ale zásadní je stavět nové. Že by však stát věděl, co přesně chce, to se opravdu říct nedá.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Nejprve roky připravoval soutěž na dostavbu jednoho bloku v Dukovanech, od ledna je však vše jinak a stát poptává hned čtyři bloky. Realita je přitom taková, že budeme rádi, když postavíme jeden. Stát navíc anoncuje čtyři bloky, aniž by věděl, jak zaplatit byť jeden.

S obnovitelnými zdroji je to podobné. V roce 2030 už mají zajistit 37 procent hrubé výroby elektřiny, v roce 2050 dokonce polovinu. Vidíte snad okolo sebe, že by po nezvládnutém solárním boomu následoval nějaký další, tentokrát už dobře organizovaný? Případně rostou už na pohraničních horách ve velkém větrníkové farmy? Něco se jistě staví, ale pořád trend neodpovídá tomu, o čem sní koncepce.

Mlha před námi

Jedním ze tří hlavních cílů energetiky má být udržitelnost nakládání s energií. To znamená nejen se co nejvíce odstřihnout od dodávek plynu Vladimira Putina, ale také kvůli klimatickým závazkům odejít od uhlí.

Jenže pak je třeba jasně říct, co budou záložní zdroje energie, když zrovna nebude svítit sluníčko na fotovoltaiku nebo foukat do větrníků. Kvůli vysokým cenám povolenek jsme doslova měsíce od odstavování nejstarších uhelných elektráren a stát by měl vědět, zda si je nechá pro strýčka příhodu jako v Polsku či Německu, nebo je definitivně pohřbí.

O směru české energetiky tak není pochyb. Bude jaderná a zelená. Ale je třeba tímto směrem také vytyčit cestu, po které se dá jít.

Čtěte také: České startupy a energie

Situace, kdy "nesvítí a málo fouká" nastávat samozřejmě budou. Jsou ale poměrně vzácné - takto vysoká eskalace byla letos poprvé, a to už máme listopad. Ale pár se jich za rok vyskytnout může. Co s tím? Je to argument, že "na obnovitelné zdroje se spoléhat nelze"?

Zde je několik řešení:

1. Vysoce kapacitní přenosová síť po celé Evropě, sever-jih, východ-západ.
2. Mít záložní kapacity, které jsou poměrně levné a dovedou rychle boostovat výkon.
3. Vybudovat chytrou síť (smart grid), která využívá další desítky způsobu uložení a čerpání energie.
4. Mít k dispozici rozumný baseload například jaderné energie - zejména tedy držet existující jaderky v provozu tak jak to bude možné.
5. Pro limitní případy musí být i určitá připravenost spotřebitelů, tedy hlavně průmyslu.

Zdá se to být jako hodně komplikovaná a drahá konstrukce, kterou děláme "kvůli Green Dealu". Ano, samozřejmě, opatření proti klimatické změně finančně bolí. "Neopatření" ale budou bolet podstatně více.

Evropa by si měla rozmyslet, jestli lze nalézt soulad mezi udržením zaměstnanosti a hospodářského růstu a splněním jejího mimořádně ambiciózního plánu stát se světovým leadrem ve snižování emisí. Na světě totiž existuje řada států, které si takové dilema vůbec nepřipouštějí.

Balíček se netýká pouze emisních povolenek, ale také podpory obnovitelných zdrojů energie. Pro ČR z něj vyplývá povinnost zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na primárních energetických zdrojích do roku 2020 na 13 procent.

Čtěte také: Více o sluneční energii

Ačkoli se rok od roku podíl obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě zvyšuje, indikativní cíl pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů pro rok 2010 s vysokou pravděpodobností nesplníme. V současné době tento cíl plníme o něco málo více než z poloviny.

Bohužel nejsem delfská věštírna, abych mohl předpovědět, co bude za deset, patnáct let. Mohu ale s klidným svědomím říct, že vláda do Bruselu poslala číslo jen o několik desetinných míst nižší, než nám Evropská komise nakonec přidělila. Zároveň ale platí, že je to hranice potenciálu, který Česká republika v zapojení obnovitelných zdrojů má.

Ekoenergetický byznys je dnes velmi silně zadotovaný, a počet projektů v obnovitelných zdrojích proto rok od roku narůstá. Stát dnes negarantuje jen pevné výkupní ceny, které převyšují náklady na výrobu v klasických energetických zdrojích o stovky procent, ale rozděluje také investiční dotace. Od roku 2004 navíc začala být poskytována podpora také z evropských fondů.

Obnovitelné zdroje mohou v budoucnu představovat zhruba sedminu českých energetických zdrojů. O nedostatku energie se sice hovoří, hovořím o něm i já sám, ale jedná se o nedostatek nikoli v české, ale československé energetické soustavě a v širším pohledu v celé střední Evropě.

Jestliže se Slovensko dostává do energetického deficitu kvůli tomu, že muselo uzavřít jaderné bloky i uhelné elektrárny o výkonu téměř dva tisíce megawatt, pocítíme to i my v České republice.

V Evropě je nedostatek elektřiny, jehož důsledky kvůli propojenosti energetických soustav pociťujeme v rostoucí ceně elektřiny i u nás. Z této situace není jiná cesta, než začít stavět nové zdroje. V podstatě máme dnes tři možnosti. Za prvé je to uhlí, za druhé je to jádro a za třetí je to plyn.

Z vývoje debaty o jaderné energii, která probíhá nejenom u nás, ale i v Evropě, dokonce i v Rakousku, je patrné, že doznívá paralýza jaderné energetiky, která následovala po Černobylu. Množí se hlasy, které otevřeně říkají, že jediným řešením je renesance jaderné energetiky. Je to logické, protože o rozvoj jaderné energie mají zájem všichni velcí světoví hráči, ať je to Rusko, Čína, Indie nebo Spojené státy americké.

I Česká republika se spolu se Slovenskem snaží vykročit ze svého malého ringu a vstoupit do evropské debaty. Proto jsme v loňském roce iniciovali a spolu se Slováky prosadili vznik Evropského jaderného fóra, které se schází v Bratislavě a v Praze. Jeho cílem je propagovat dobré jméno jaderné energetiky nejenom u nás, ale v celé Evropě.

Když se rozhlédneme mimo Evropu, všichni ti velcí hráči plánují stavět ne jednotky, ale desítky atomových elektráren v horizontu příštích dvaceti, pětadvaceti let. I u nás se především díky programovému prohlášení začalo o jaderné energetice mluvit.

Začalo se diskutovat o pokračování jaderného programu, což se ještě před pár lety po dokončení Temelína zdálo zcela nereálné. Veřejnou debatu o jaderné energii, kterou odstartovalo programové prohlášení této vlády, považuji za velmi pozitivní.

Obnovitelné zdroje energie v roce 2024 vyráběly podle Global Electricity Report již 32 % světové elektřiny. Nárůst výroby zejména solárních a větrných elektráren byl jen za minulý rok rekordních 858 TWh (což je patnáctinásobek celkové spotřeby Česka v roce 2024). Obnovitelné zdroje jsou dominantním trendem v globální energetice a vyrábí již téměř třetinu elektřiny.

V České republice jsme zatím stále pozadu, přestože máme velký potenciál a evropské peníze na investice. Problémem jsou složité a zdlouhavé povolování, nepružné podmínky pro připojování do sítě a malý důraz politiků. Několik změn energetického zákona v posledních třech letech slibuje zlepšení, ale stále chybí například akcelerační zóny pro větrné elektrárny a další zjednodušení povolovacích procesů. Současná vláda by si měla pospíšit a ta příští na ni navázat, rozvoj větrných elektráren je nejdůležitějším krokem k energetické bezpečnosti a příznivým cenám elektřiny.

Je pravda, že cena, kterou platíme dnes za zdroje postavené na začátku této dekády, je vysoká. Od těch dob ale náklady výrazně poklesly - dnes bychom za stejný výkon platili šestinu. Je pravda, že obnovitelné zdroje se zatím nemohou nákladově rovnat stávajícím uhelným elektrárnám.

Jenže pokud do ceny elektřiny nezahrneme negativní dopady uhelných elektráren, nikdy se k tomu, aby jim obnovitelné zdroje cenově konkurovaly, nedostaneme. My máme ale přeci i jiné zájmy. Argumentuje se také, že energetická soustava potřebuje zdroje se stabilními dodávkami.

Obnovitelné zdroje nejsou už jenom teorie. V Evropě se z nich vyrábí 30 % elektřiny. Zhruba z poloviny se přitom jedná o zdroje nestabilní, a síť to přesto zvládá.

To, že v České republice nemáme variantu energetické koncepce, která by počítala s výraznějším rozvojem obnovitelných zdrojů, je zvláštní. Je jasné, že budeme muset jednak splnit cíle do roku 2030, jednak bude potřeba nahrazovat uhlí (i kdybychom odhlédli od změn klimatu, uhlí nám bude ubývat).

Možnosti, čím nahradit uhlí, máme pouze tři: obnovitelné zdroje, jádro a plyn. Plyn má samozřejmě riziko dovozní závislosti a bezproblémové nejsou ani obnovitelné zdroje. Ovšem na druhou stranu, mají řadu výhod. K přehodnocení by tedy rozhodně dojít mělo.

Evropský balíček pro čistou energii, resp. směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů, která je jeho součástí, posiluje samovýrobce a tzv. energetické komunity. Do jaké míry může jejich podpora vnímání obnovitelných zdrojů v Česku ovlivnit?

Příkladů, kdy obnovitelný zdroj generuje benefity pro obec nebo nějaké lokální družstvo, máme bohužel málo (což je ostatně dáno i tím že družstevnictví u nás z historických důvodů nemá dobré postavení). Je ale pravda, že zatímco proti obnovitelným projektům slyšíte řadu výhrad, proti energeticky soběstačné obci Kněžice jich najdete poměrně málo.

Systém aukcí pro velké projekty dává smysl. V návrhu ale vidím několik problematických bodů. První z nich je ten, že zákon tyto mechanismy sice poměrně dobře popisuje, ale zároveň nikde nezaručuje, že je bude aktivovat. Případná aktivace zůstává závislá na vládním nařízení, které se má vydávat jednou za tři roky.

V jednom paragrafu máme popsáno, jak bude stát vybírat, které zdroje bude podporovat s tím, že ve chvíli, kdy zjistí, že daného zdroje je dost, k vypsání aukcí ani bonusů nedojde. A o paragraf dál je, že v elektřině se můžou podporovat jenom vítr, malá voda a skládkový a kalový plyn.

Musel bych to vidět na papíře, ale umím si představit, že by daňová motivace, ve formě daňových úlev fungovat mohla. Je tu ale jedna velká překážka. Dlouhodobě prosazujeme energetickou daň z hnědého uhlí, ale postoj ministerstva financí je v tomto ohledu velmi rigidní.

Zaprvé, program Nová zelená úsporám bude mít díky vysokým cenám povolenek více prostředků, než bylo dosud běžné. A zadruhé, kromě zákona o podporovaných zdrojích má do meziresortního připomínkového řízení přijít také novela zákona o emisním obchodování.

Vedle dosavadních nástrojů dochází i k zavádění modernizačního fondu, který je určen pro deset nových členských států včetně ČR. Další povolená varianta je, že peníze, které dostával ČEZ a velcí producenti v rámci derogací [výrobci mohli podle evropských pravidel dostávat část povolenek zdarma, pozn. red.], se mohou dávat do zmíněného modernizačního fondu.

Argumenty pro obnovitelné zdroje

1. Ekologická udržitelnost: Na rozdíl od fosilních paliv, která při spalování uvolňují do ovzduší velké množství skleníkových plynů, jsou obnovitelné zdroje čisté a mají minimální dopad na životní prostředí.
2. Snížení závislosti na fosilních palivech: Obnovitelné zdroje energie snižují závislost na dovozu fosilních paliv, jako jsou ropa, uhlí a zemní plyn.
3. Vytváření nových pracovních míst: Výstavba, údržba a provoz zařízení na výrobu obnovitelné energie vytváří nová pracovní místa.
4. Dlouhodobé finanční úspory: V dlouhodobém horizontu mohou obnovitelné zdroje energie vést k výrazným finančním úsporám, zejména pokud vezmeme v úvahu rostoucí ceny fosilních paliv a možnost zdanění emisí uhlíku.
5. Decentralizace výroby energie: Obnovitelné zdroje energie umožňují decentralizaci výroby energie, což znamená, že elektřina může být vyrobena na místě její spotřeby.

Na konci února napadla ruská vojska z rozkazu Vladimira Putina sousední Ukrajinu, ceny plynu a elektřiny rázem vystřelily na rekordní hodnoty. Vláda Petra Fialy (ODS) se ocitla pod bezprecedentním tlakem, aby s tím „něco udělala“.

Slovní spojení „obnovitelné zdroje“ se v klíčovém dokumentu objevuje pětkrát. „Green Deal je pro nás příležitostí, jak investicemi do udržitelného rozvoje, čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulární ekonomiky výrazně modernizovat českou ekonomiku, zvýšit kvalitu života a zlepšit životní prostředí,“ stojí například ve vládním prohlášení.

Nebo: „Budoucnost české energetiky vidíme v kombinaci jaderné energie a decentralizovaných obnovitelných zdrojů s důrazem na technologickou neutralitu a vědecké poznání, energetickou účinnost a energetické úspory.“

Dokonce i na konferenci OSN o změně klimatu COP29, která se konala teď v listopadu v ázerbájdžánském Baku, konstatoval: „Naše energetika se mění, přestaneme používat uhlí a prosazujeme obnovitelné zdroje a jadernou energii.“

Pozměňovací návrhy k aktuálně projednávané novele energetického zákona, který je označován jako Lex OZE lll, totiž fakticky představují útok na fotovoltaické elektrárny a celý obnovitelný sektor, který se po několika letech „rehabilitace“ ocitá ve faktickém ohrožení.

Vypadá to, jakoby někteří politici po chvilkové „renesanci“ už zelené zdroje zase nepotřebovali - ceny energií opět razantně klesly. Ministr Stanjura chce například zavést individuální kontroly výnosnosti tisíce solárních elektráren z let 2009 a 2010.

Podnikaví provozovatelé, kteří investovali do modernizace svých solárních parků, vylepšovali je, aby zvýšili jejich účinnost, by totiž mohli o finanční příspěvek na provoz přijít, protože po „individuálním“ posouzení se zjistí, že jejich výnosnost překročila přípustnou mez. Ti „méně“ schopní pak budou dostávat dotace dál.

Blíží se volební rok, koalice chtěla ukázat, že plní svůj hlavní slib - snížit deficit státního rozpočtu. Stanjura ukázal na obnovitelné zdroje, což je z jeho pohledu snazší terč než třeba školství nebo zdravotnictví. Ostatně nemalá část veřejnosti stále vidí v provozovatelích fotovoltaických elektráren chamtivé solární barony.

Ve hře nejsou jen současní solární podnikatelé, ale i pověst celého Česka jako nespolehlivé země, která nedodržuje vlastní pravidla a nenabízí stabilní investorské prostředí.

Pokud civilizace má energii jenom občas, nepřežije také, argumentuje inženýr Tomáš Zítko, spoluautor knihy Na prahu nové civilizace. Čísly i logickými argumenty vysvětluje, proč obnovitelné zdroje, které energii dodávají jen občas, nejsou dostatečné pro normální provoz. A že zelená transformace, kterou plánuje Evropská unie, není záchrana, ale přítěž.

Realizaci podobných utopických plánů zkoušeli marxisté již ve 20. století například v Sovětském svazu, Číně či Kambodži. Světe, div se - jejich cesta pokaždé místo do nebe vedla rovnou do nejhlubšího pekla. Desítky milionů obětí masakrů a hladomorů, které tehdejší kolektivističtí plánovači vyvolali, však zřejmě nejsou dostatečnou historickou zkušeností pro dnešní stejně zapálené neomarxistické plánovače centralizované v Bruselu. Kdo se z historie nedokáže poučit, musí ji opakovat.

Pokud chcete porozumět problematice zelené transformace, doporučuji přihlásit se na kurz přežití. Co na něm zakusíte? Hlad, žízeň, zimu, únavu - tedy problémy spojené s nedostatkem surovin. Kurz přežití vás totiž nemá naučit nic jiného než jak efektivně hospodařit s energií.

tags: #obnovitelné #zdroje #mají #budoucnost #argumenty

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkový koš Heidrun 60l: Recenze
• Právní aspekty znečištění oceánů plasty
• Platy v Agentuře ochrany přírody
• Předcházení a náprava ekologické újmy
• Autobusové stanoviště Třinec: Historie