Obnovitelné zdroje v České republice: Problémy a výzvy

30.03.2026

Německo usiluje o dosažení 80procentního podílu obnovitelných zdrojů na celkovém energetickém mixu do roku 2050. Energiewende, jak se program přechodu z „zelené“ energii nazývá, provází řada komplikací, které celý projekt výrazně prodraží.

Klíčové problémy obnovitelných zdrojů v ČR

1. Nestabilita dodávek elektřiny

Prvním a nejzásadnějším problémem je nestabilita dodávek elektřiny. Obnovitelné zdroje energie jsou totiž závislé na přírodních podmínkách - dostatku slunce či větru.

2. Nároky na přenosovou soustavu

Obnovitelné zdroje až neúměrně zvyšují nároky na budování přenosové soustavy. V loňském roce se místo plánovaných 1.876 kilometrů postavilo jen 558 kilometrů přenosové soustavy. Po uzavření, nebo omezení výkonu tamních elektráren však nastal problém, jak do průmyslového jihu, který je i hustě osídlen, dostat potřebnou elektřinu se severu.

3. Pokřivení tržního prostředí

Obnovitelná energie výrazně pokřivuje tržní prostředí na energetických burzách. Podle šéfa ČEZu Daniela Beneše dokonce hrozí, že ceny silové elektřiny na burzách budou záporné. Tato „zelená elektřina“ na burzách totiž nejen čerpá poměrně štědré dotace, zároveň je na vykupována primárně.

4. Ukládání elektřiny

Elektřina z obnovitelných zdrojů se také bude muset ukládat. Současným řešením je tedy především budování nových přečerpávacích elektráren, což je nejen finančně velmi náročné, zároveň tím vzniká značná ekologická zátěž krajiny.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

5. Vliv na životní prostředí

Jedním z hlavních cílů politiky Energiewende je zlepšení životního prostředí. Má dojít k uzavírání „nejšpinavějších“ uhelných elektráren, které by měly být nahrazeny výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů. Rentabilní zůstává povrchová těžba hnědého uhlí, která je ale nejméně ekologická - nejvíce devastuje krajinu. Při spalování hnědého uhlí se také vypouští více emisí než při spalování uhlí černého.

6. Dopad na okolní země

Kvůli přetokům elektřiny z Německa jsou také ovlivněny okolní země. Podle společnosti ČEPS, která provozuje přenosovou soustavu v Česku, nás regulace sítě stála v roce 2015 celkem 90 milionů korun, což je meziročně o polovinu více. Evropská studie EWIS (European Wind Integration Study) doporučila, aby se jednotlivé státy zaměřily na budování elektrického vedení s ohledem na výrobní a spotřební centra.

7. Finanční náročnost

Energiewende je jedním z nejdražších programů v historii Německa. Spolkové ministerstvo životního prostředí odhadlo v roce 2013, že celkové náklady dosáhnou přibližně 1 bilionu euro (27 bilionů korun), což je například polovina odhadovaných nákladů na sjednocení Německa. U nás jsou také náklady obrovské.

Postoj české veřejnosti k jádru a obnovitelným zdrojům

Češi věří, že jaderné energetice a otázkám, které jsou s jejími pozitivy i riziky spojené, dobře rozumí. Ale současně si myslí, že informace, které k tomuto tématu dostávají, jsou zkrátka nedostatečné. Mírně převažuje názor, že informace nabízené médii o nebezpečích a výhodách různých energetických zdrojů obecně a jaderné energie obzvláště nejsou dostatečné pro to, aby si lidé mohli vytvořit vlastní názor o těchto záležitostech.

Určitou znalost informací o této problematice mezi českou veřejností potvrzuje v rámci stejného průzkumu výsledek znalostního testu, podle kterého se Češi s průměrem 66 % správných odpovědí zařadili na třetí místo v rámci Evropské unie hned za Belgičany a Finy. To potvrzuje teorie, že Češi a Moravané „svému jádru rozumí” a jejich rozhodnutí a postoje mají docela racionální základ. A o to vážněji by se měly brát jejich názory na jádro.

Čtěte také: České startupy a energie

Zajímavé je, že když se postojům české veřejnosti vůči jádru věnovaly různé agentury, docházely zatím k velmi odlišným výsledkům:

Podle Factum Invenio (2011) považuje 82 % české veřejnosti jaderné elektrárny za nebezpečné.
Provoz jaderných elektráren označilo 50 % české veřejnosti podle Centra pro výzkum veřejného mínění (2016) za velmi nebo dosti závažný globální problém.
Celkem 32 % české veřejnosti pociťuje podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (2017) velké nebo střední obavy z využívání jaderné energie na našem území.

Výsledky Special Eurobarometeru ukazují, že 54 % Čechů nepovažuje jaderné elektrárny v České republice za nebezpečí pro sebe nebo svoji rodinu, za nebezpečí je naopak považuje 45 %. Je pravděpodobné, že Češi velmi rychle mění svůj názor, ale současně je patrné, že existuje silná skupina obyvatel, které se jádro nelíbí a odmítá ho.

Podle výsledků průzkumu Factum Invenio, který vznikl po havárii ve Fukušimě, to vypadá, že podle 61 % Čechů je naše závislost na jaderné energii příliš vysoká.

O to větší je kontrast s tím, jak bezpečné vidí Češi obnovitelné zdroje: obnovitelné zdroje hodnotí podle Factum Invenio většina české veřejnosti také jako nejbezpečnější a nejlevnější ze všech zdrojů energie.

Globální investice do obnovitelných zdrojů

Globální investice do obnovitelných zdrojů energie (OZE) dosáhly v prvním pololetí rekordních 226 miliard USD. Více než polovinu z této hodnoty tvořily investice do solárních elektráren, které vzrostly meziročně o 33 % na 120 mld. USD. Podle výzkumníků z BNEF odráží růst investic do obnovitelných zdrojů navyšující se poptávku po dodávkách "čisté" energie, které pomáhají bojovat s probíhající globální energetickou a klimatickou krizí.

Čtěte také: Více o sluneční energii

Obzvláště velký růst byl podle dat BNEF zaznamenán v Číně, a to jak u solárních, tak větrných projektů. Zatímco investice do velkých solárních elektráren v prvním pololetí letošního roku činily 41 mld. USD (meziroční růst o 173 %), investice do nových větrných zdrojů dosáhly 58 mld. USD (meziroční růst o 107 %).

Výzkumníci z BNEF dodali, že prudký růst byl zaznamenán také v sektoru offshore větrných elektráren, když investice do těchto zdrojů vzrostly meziročně o 52 % na 32 mld. USD.

Podpora obnovitelných zdrojů v ČR

Evropská komise schválila režim podpory energie z obnovitelných zdrojů v Česku. Takzvanou notifikaci získaly zdroje spuštěné v období 2006-2012. Budou tak mít nárok na miliardové dotace. Evropská komise dospěla k závěru, že přijetí opatření podpoří cíle Evropské unie v oblasti energetiky a klimatu, aniž by došlo k nepřiměřenému narušení hospodářské soutěže.

Bývalý ministr průmyslu a obchodu, expert ODS pro oblast hospodářství Martin Kuba uvedl v pořadu Devadesátka ČT24, že od roku 2006 se vyplatilo na podporu obnovitelných zdrojů na 200 miliard korun. Nevidí na tom nic příliš dobrého, podpora je podle něj nesmyslně vysoká a nebyl dán prostor těmto zdrojům, aby se tržně uplatnily.

Podle Martina Sedláka z Aliance pro energetickou soběstačnost mohl ERÚ podporu vypsat už dříve, i bez souhlasu EU. Svaz průmyslu a dopravy podle mluvčí Evy Veličkové apeluje na ERÚ, aby připravil a vydal cenová rozhodnutí pro podporu všech zákonem podporovaných zdrojů energie, včetně těch, u nichž nebude do konce roku notifikační řízení dokončeno.

Podpora obnovitelných zdrojů energie a zejména solárních elektráren, postavených v období boomu (2009 až 2010), je dlouhodobě důvodem kontroverzí. Kvůli kombinaci příslibu velmi příznivých výkupních cen a poklesu cen fotovoltaických panelů totiž v roce 2010 výrazně vzrostl počet solárních elektráren. Boom solárních elektráren vedl k razantnímu zvýšení sumy na podporu obnovitelných zdrojů.

Mládek upřesnil, že jde už o třetí notifikační rozhodnutí v oblasti obnovitelných zdrojů, které se letos podařilo pozitivně dokončit. Považuji dnešní zprávu za jakousi pomyslnou tečku a ukončení období nejistot, které jsme všichni prožívali ve velké nervozitě na konci minulého roku i během tohoto roku v souvislosti s vypisováním podpory pro obnovitelné zdroje energie,“ dodal ministr.

Podporu obnovitelným zdrojům energie v Česku od roku 2013 vyplácí Operátor trhu s elektřinou na základě cenového rozhodnutí ERÚ. Výše podpory vzrostla ze zhruba jedné miliardy korun vyplacené v roce 2006 na 43,5 miliardy korun vyplacených loni. Celkem tak bylo na podporu zelené energie od roku 2006 do konce loňského roku vyplaceno více než 205 miliard korun.

Předseda podvýboru pro energetiku Poslanecká sněmovny a místopředseda hospodářského výboru Milan Urban (ČSSD) v pořadu Devadesátka ČT24 řekl, že v minulosti se zvyšovaly dotace a pořizovací náklady investice se snižovaly, na což vlády nereagovaly. Za základní problém Urban považuje, že nebyla dodržena původní podmínka návratnosti 15 let.

Energeticko-klimatický balíček EU

Jedním z hlavních témat pravidelného jarního jednání Evropské rady v Bruselu byl návrh energeticko-klimatického balíčku, se kterým přišla Evropská komise letos v lednu. Summit EU podle mého soudu přinesl v debatě o snižování emisí CO2 především vystřízlivění. V debatě o snižování emisí CO2 se totiž konečně výrazně projevil ekonomický pohled, který upozornil na ohrožení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Evropa by si měla rozmyslet, jestli lze nalézt soulad mezi udržením zaměstnanosti a hospodářského růstu a splněním jejího mimořádně ambiciózního plánu stát se světovým leadrem ve snižování emisí.

Pro ČR z něj vyplývá povinnost zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na primárních energetických zdrojích do roku 2020 na 13 procent. Ačkoli se rok od roku podíl obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě zvyšuje, indikativní cíl pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů pro rok 2010 s vysokou pravděpodobností nesplníme. Nemůžeme od nich očekávat žádné zázraky.

Bohužel nejsem delfská věštírna, abych mohl předpovědět, co bude za deset, patnáct let. Mohu ale s klidným svědomím říct, že vláda do Bruselu poslala číslo jen o několik desetinných míst nižší, než nám Evropská komise nakonec přidělila. Ekoenergetický byznys je dnes velmi silně zadotovaný, a počet projektů v obnovitelných zdrojích proto rok od roku narůstá. Stát dnes negarantuje jen pevné výkupní ceny, které převyšují náklady na výrobu v klasických energetických zdrojích o stovky procent, ale rozděluje také investiční dotace.

Obnovitelné zdroje mohou v budoucnu představovat zhruba sedminu českých energetických zdrojů. Česká a slovenská soustava byla budována jako jednotný systém a jednotná je dodnes. Jestliže se Slovensko dostává do energetického deficitu kvůli tomu, že muselo uzavřít jaderné bloky i uhelné elektrárny o výkonu téměř dva tisíce megawatt, pocítíme to i my v České republice. V Evropě je nedostatek elektřiny, jehož důsledky kvůli propojenosti energetických soustav pociťujeme v rostoucí ceně elektřiny i u nás. Z této situace není jiná cesta, než začít stavět nové zdroje.

Energetika v Česku

Česko čeká energetická výzva. Pokud dojde k plánovanému odstavení uhelných elektráren bez náhradních zdrojů, může to mít vážné důsledky pro stabilitu dodávek elektřiny. Výroba elektřiny v Česku v roce 2024 dosáhla 74 TWh, což je nejméně od roku 2000. Bez dostatečné náhrady uhlí v podobě obnovitelných zdrojů nebo jaderné energie bude Česko pravděpodobně muset spoléhat na import. V roce 2024 zaznamenalo Česko rekordně nízkou výrobu elektřiny: podle dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) vyrobilo Česko 74 TWh elektřiny, což je nejméně od roku 2000, kdy byla do provozu uvedena jaderná elektrárna Temelín.

Největší podíl na výrobě měly jako i v minulých letech parní, tedy uhelné elektrárny, které pokryly stejně jako jaderné přibližně 40 % čisté výroby elektřiny. Meziročně došlo k poklesu výroby a to nejvíce právě u uhelných elektráren.

Na konci roku 2023, který představoval z hlediska instalace nových FVE rekord, činil instalovaný výkon 3,3 GWe (jednotka instalovaného výkonu), o rok později to byly už 4 GWe. Většina nových instalací se nachází na rodinných domech, například v roce 2023 představoval podle dat Solární asociace podíl domácích FVE 96,7 % ze všech nově připojených. Česko v produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů ale i přes rozvoj solárních elektráren dlouhodobě zaostává a podle analýz vyrábí celkově nejméně obnovitelné elektřiny v rámci EU, přibližně 13 % ročně. Příčinou je i malá a dlouhodobě stagnující výstavba větrných zdrojů.

„Mezi lety 2015 a 2024 tak přibýval instalovaný výkon větrných elektráren v Česku jen velmi pozvolna až na aktuálních 351 MW. V některých letech pak nebyla postavena žádná nová turbína. Velikost větrných turbín se standardně pohybuje okolo 2-5 MW, velké instalace na moři mohou mít ale kapacitu až 15 MW,“ uvádí Kateřina Novotná, analytička portálu Evropa v datech.

Větrná energie může mít v Česku velký potenciál, situaci by pomohlo například zjednodušení povolovacích procesů, jak popisuje Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky: „Základním krokem je zjednodušení povolovacího procesu nových solární a větrných elektráren. Můžeme začít od zajištění dostatečné kapacity distribuční soustavy a stavebních úřadů, ale také možnosti, aby úřady strategické projekty obnovitelných zdrojů projednaly přednostně. Mezi další kroky může patřit odstranění duplicit - například krajinný ráz by se mohl během řízení posuzovat pouze jednou. Vedle legislativních kroků je by pomohla také informační iniciativa ze strany vlády.“

Ministerstvo životního prostředí aktuálně pracuje na seznamu akceleračních oblastí, tzv. go-to zón, předem vybraných lokalit, ve kterých by bylo možné budovat turbíny či solární panely rychleji a ve zjednodušeném režimu, který žádá i evropská legislativa. Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE), který akcelerační oblasti zavádí, je aktuálně projednáván legislativní radou vlády a měl by být vládou projednán v následujících týdnech,“ popisuje Veronika Krejčí, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Podle nejnovějších analýz představoval rok 2024 pro evropskou energetiku zlom. Podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů poprvé dosáhl 47 % celkové výroby v EU. Mírně vzrostla také celková spotřeba, jak ukazují data think tanku EMBER. V meziročním srovnání nejvíce ze všech zdrojů narost výkon solárních elektráren a sice o téměř 22 % oproti roku 2023, z obnovitelných zdrojů si ale největší podíl na výrobě v Evropě drží vítr.

Data platformy Wind Europe ukazují, že v roce 2023 došlo k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren napříč EU. I přes rekordní nárůst větrných instalací by ale EU potřebovala tempo výstavby urychlit a ročně instalovat přibližně 33 GW výkonu pro dosažení klimatických cílů do roku 2030. Řada států ale dosud spoléhá i na velký podíl stabilních zdrojů, jako je domácí uhlí. To tvoří velkou část energetického mixu Německa, Polska, ale i Bulharska.

V roce 2024 se na krátkodobých trzích zobchodovalo rekordních více než 51 % tuzemské spotřeby elektřiny. V minulém roce došlo navíc na tzv. vnitrodenním trhu s elektřinou ke změně: spuštěna byla patnáctiminutová obchodovací perioda. Elektřinu je tak možné prodávat a kupovat flexibilněji než v hodinových intervalech, jak tomu bylo dřív.

V uplynulém roce také výrazně poklesla cena elektřiny na krátkodobých trzích. Průměrná cena na denním trhu klesla meziročně o 15 %, ve srovnáním s rokem 2022 dokonce o 65 %. Ve snížení ceny se odrazilo uklidnění situace na trhu s elektřinou a trhu s plynem po náročném období v letech 2022 a 2023 ovlivněném ruskou invazí na Ukrajinu a geopolitickou situací ve světě.

Do budoucna pravděpodobně Česko nepokryje výrobou na na svém území ani vlastní spotřebu. Podle dokumentu Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040 od ČEPS, jsou nyní klíčovým stabilizačním prvkem soustavy uhelné elektrárny, jejich role se ale výrazně sníží pravděpodobně už kolem roku 2030 kvůli rostoucí ceně emisní povolenky a celkovým nákladům dekarbonizace. Stejný scénář předpokládá i dokument ČEPS. Česku by v dlouhodobém horizontu pomohla větší flexibilita a robustní mezinárodní propojení sítí.

Na tento přechodný zdroj ostatně sází i Národní klimaticko-energetický plán schválený vládou v prosinci 2024. Česko by podle něj mělo do budoucna spoléhat především na jaderné elektrárny, rozvoj obnovitelných zdrojů a na plyn jako přechodný zdroj. Plán stanovuje například i ukončení využívání uhlí nejpozději do roku 2033 nebo a opatření pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Klíčovou roli bude do budoucna však hrát jaderná energetika. V Dukovanech mají vyrůst dva nové jaderné bloky: „Harmonogram pro nové dva jaderné bloky v Dukovanech zní konec roku 2039 pro uvedení do provozu bloku č. 6. Toto je ambiciózní cíl. Je to ale termín, který bude požadovat Elektrárna EDU II ve svém kontraktu se společností KHNP a ta tvrdí, že tento termín splní. Tak snad se dočkáme v Evropě stavby velkých jaderných bloků v požadovaném termínu bez prodlužování, jak bohužel zatím bylo zvykem,“ podotýká Alois Míka, Senior Energy Expert ČSOB Advisory.

Následující roky bude českou energetiku definovat globální geopolitická situace a s ní spojené hledání alternativ plynu i rozvoj jaderných zdrojů. Volatilní trh s energiemi ovlivňuje v současnosti rychlost, s jakou se mění situace na kontinentu. Především v důsledku konfliktu na Ukrajině se jasně ukazuje, jakou politickou a ekonomickou moc drží producenti a vývozci fosilních paliv, především zemního plynu. Ten měl dle plánů Evropské unie v následujících letech nahradit uhlí jako jeden z hlavních zdrojů tepla a energie. Uhlí jako přechodný zdroj.

Ještě v minulém roce plány EU počítaly s postupným nahrazováním uhlí. Země měly směřovat k obnovitelným zdrojům. Mezi zdroje takzvaně přechodové, které měly usnadnit tuto cestu, se řadil také zemní plyn. Jan Rovenský z hnutí Greenpeace ČR podotkl, že udržení české energetiky bez ruského plynu nebude bezbolestné. Hlavním závěrem jeho příspěvku bylo, že vládou schválený konec uhlí v roce 2033 lze zvládnout i při úplném odstřižení od ruských fosilních paliv. Klíčem je však postupovat společně a solidárně.

Odborníci se shodují, že pokud se dekarbonizace zpomaluje, bude potřeba hledat čistější technologie, jak z uhlí získávat energii. Energetika vždy byla citlivým tématem. „Role energetiky jaderné je téma ještě o to kontroverznější,“ poznamenala předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Mezi překážky patří negativní reakce obyvatelstva spojené především s ukládáním jaderného odpadu. Dana Drábová nicméně zdůraznila, že se jádro se řadí k nízkoemisním zdrojům, srovnatelným se zdroji obnovitelnými. Jde podle ní také o zdroj bezpečný.

Zvyšovat nezávislost české energetiky považuje za nutné také Dana Drábová. „Je třeba vyřešit překážky na cestě k jádru a co nejdříve dostavět Dukovany,“ řekla. Připomněla však, že ani na energii z jádra se nemůže Česko spoléhat stoprocentně a pro zdravou a efektivní energetiku je potřeba najít vyvážený mix zdrojů energie.

Odvětví energií provází nejistota, která se promítá jak do plánů, tak do spotřebitelských cen. Podle Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky AV ČR je možné odstavit uhelné zdroje až po zajištění nízkoemisních náhrad. Snížit spotřebu zemního plynu a závislost na něm je nyní celoevropskou prioritou. Energetická soustava je poměrně složitým organismem a funguje nejlépe, pokud není ve vleku střídajících se ideologií a uhelných, solárních a větrných baronů a jejich ekonomických zájmů.

Minulé chyby solárního boomu se neprojevily pouze na nedobrovolném poplatku v peněženkách spotřebitelů. V současnosti se situace do jisté míry opakuje. Malé větrné elektrárny pro obce a průmysl se nepodporují. Přes oficiálně deklarovanou podporu komunitní energetiky je sdílení solární elektřiny v obcích stále znevýhodňováno nevhodnými tarify. Tuto situaci ponechává Energetický regulační úřad vědomě beze změny. Naopak pokud bude ERÚ rozpočítávat investice do připojování velkých větrných a solárních parků mezi spotřebitele, jak to dělá dosud, stane se sdílení komunitní elektřiny ještě méně atraktivní, protože zatíží relativně levné vedení v jedné obci o další poplatky na tyto investice pro monopolní distributory a přenosovou soustavu.

Vhodným místem na instalaci dalších obnovitelných elektráren jsou především brownfieldy a skládky. Noví investoři do větrných parků požadují 3,50 za každou vyrobenou kilowatthodinu elektřiny. Takový je zákon. Totéž platí při hlasování potenciálně škodlivé, které by mohlo mít vzhledem k blízkosti větrných parků následky na zdraví nebo majetku občanů anebo se zmařil vzácný biotop, zejména z důsledkem usmrcení chráněných živočichů. Z uvedeného vyplývá, že jde o složitou a komplexní problematiku. Cílem je technické poznání, bezpečná implementace obnovitelných zdrojů energie a také energetická bezpečnost státu.