Kreslení tužkou: Návody a tipy pro začátečníky i pokročilé

Kreslení je člověku přirozené a blízké od nepaměti. A když nic jiného, můžete kreslit pro radost. Talent je sice důležitý aspekt pro výtvarnou činnost, velkou roli však sehrává zejména trénink a ochota.

Kreslení zvířat

Začněte s kreslením zvířat i v dospělosti, není to jen zábava pro děti! Můžeme kreslit naše mazlíčky, koně, exotická zvířata, které vidíme v zoo. A někdy se dokonce pokusíme kreslit neexistující fantazijní zvířata. Kreslit zvířata správně je těžší než neživé předměty, protože když je kreslíme, nesedí nehybně na místě, ale neustále mění svou polohu. Jak tedy nakreslit zvíře?

Při kreslení obrázků zvířat je nutné zdůraznit jejich výrazné vlastnosti, které je odlišují od ostatních. Pokud kreslíme slona, bude mít samozřejmě chobot a velké uši. Všechna zvířata se od sebe velmi liší, ale existují i zvířata navzájem podobná, například pes a vlk, tygr a lev. A dokonce i kočka vypadá velmi podobně jako tygr, pouze ve zmenšené verzi. Tuto vlastnost lze použít ke kreslení kočkovitých šelem. Totéž lze říci o kopitnících, například kůň se téměř neliší od zebry atd.

Výkresy některých zvířat lze snáze kreslit, například hada nebo ježka. Existují však zvířata, která lze těžko kreslit, například kůň, antilopa, žirafa a další. Na kreslení koně budete muset tvrdě pracovat, abyste přesně vyjádřili půvabné linie ladného zvířete. A je obzvlášť obtížné nakreslit běžícího koně.

Je lepší pozorovat zvířata primo a rovnou je kreslit, ale jak jim vysvětlit, aby zůstala sedět nehybně modelem? Jediný spolehlivý způsob, jak nakreslit vašeho domácího mazlíčka, je, když bude spat. Rychle načrtnete obrys, protože zvíře může brzy vstávat. Pak je možné zvíře vyfotit a podle této předlohy nakreslit vaši kočku nebo psa.

Čtěte také: Inspirace pro podsvícené obrazy: Příroda v hlavní roli

Aby bylo snazší kreslit zvířata, zejména pro děti a začátečníky, rozdělte obrys do samostatných částí s geometrickými tvary. Nejprve nakreslíte hlavu medvěda, pak třeba jednu tlapku a postupně pokračujete. Když nakreslíte obraz jako celek, aniž byste jej rozbili, musíte vidět celé zvíře, jako by stálo před vámi, což vyžaduje určitý trénink Při kreslení jakéhokoli zvířete se pokuste hned na začátku rozhodnout, jaké vlastnostni by mělo mít. Například medvěd může být zlý, ale někdo ho chce zobrazit jako dobráka.

Můžete nakreslit správně tělo koně, ale jeho hlava tak nějak nefunguje. Vytvořte několik tvarů, abyste rozdělili hlavu koně. Nakreslete zvlášť obrys hlavy, oči, uši. To vám pomůže správně udržovat proporce hlavy koně a čerpat přesně všechny detaily tužkou. na obrázku. Zvířata mají zpravidla velmi světlé barvy, zejména exotická zvířata. Použijte tuto znalost, aby byl váš obrázek výraznější. Téměř beztvarý obrys tropické ryby, jednoduše nakreslený tužkou, se promění v elegantní krásnou rybu. Stačí ji nakreslit výraznými barvami.

K tomu někdy stačí nakreslit nejcharakterističtější rysy zvířete a vytvořit tak obecnou představu o zvířeti. Všechny části těla, oči, hlava jsou zpravidla zvětšené, což pomáhá zprostředkovat dobrou náladu zvířete. Oči kreslených zvířat musí být velké a trochu naivní. Koneckonců, ani moc nezáleží na tom, že hroch je ve skutečnosti velmi divoké a nebezpečné zvíře. My v Draw Planet také rádi kreslíme a malujeme zvířata :)!

Kreslení krajiny

První věcí, když máme vše ke kreslení při ruce, je výběr námětu a kompozice. Zpočátku si vybírejme jednodušší náměty, třeba pole, louku s cestou, okraj lesa, v dálce jeden dva kopečky. Vyjdeme si do krajiny, většinou se na kresbu nepoužívá stojan, to spíše na malbu. Stačí tvrdý podklad. Sedneme si na mezi nebo někde na lavičce a rozhlédneme se. Nejde malovat vše, co vidíme, dokonce můžeme některé věci nemalovat.

Že bude kresba pěkná, neznamená automaticky, když budeme kreslit pěknou krajinu. Výtvarník vlastně nezná slovo “ošklivá krajina”, je jen krajina špatně namalovaná. A co to je špatně namalovaná? Chyby jsou hlavně v perspektivě, přemíře čar a v nevyvážené kompozici. Můžeme proto některé objekty jako siluety naznačit stínem. Zkuste při kreslení mhouřit oči a jakoby vytvářet v pohledu mlhu. Mnohé se pak jeví jako silueta opravdu.

Čtěte také: Panorama přírody na plátně

Vyvážit kompozici je někdy těžký oříšek, protože krajinu nejde upravovat jako třeba zátiší na stole nebo kytici. Lze například namalovat hrad na kopci uprostřed a do okrajů kresbu jen pozvolna rozprostřít, tzv. do ztracena. Nakreslíme-li takový objekt na okraji nebo v jednom koutě, obraz bude opticky převažovat na danou stranu.

Takže se vraťme na začátek, kdy sedíme na lavičce se skicákem na klíně. Vybranou kompozici jen pár čarami naskicujeme, zatím žádné detaily. Důležitá je pozice horizontu, to je vlastně vyjádření výše našich očí. Když je dole, díváme se jakoby z výšky, když je nahoře, jsme dole, a to většinou v přírodě jsme. Naše krajina by měla mít nějaký ústřední bod, většinou také v ústřední poloze, i když netvrdíme přímo na středu. Může to být hrad, ale také strom nebo nějaký okraj lesa či chalupa apod. Dokonce, když budeme malovat město nebo ves, měli bychom se zaměřit na jeden či dva objekty, velice to kresbu oživí.

Můžete se dočíst různé rady, jak vytvářet kompozici, ale většinou příroda před námi tyto poučky nezná, takže se vytvořila úplně jinak. Začněte tedy zvolna, lehce načrtneme jednotlivé objekty kvůli kompozici a zachycení vzájemných poměrů. Postupně kresbu detailujeme, zkusme to dělat na celé ploše, ne tedy od jednoho okraje k druhému. Jak se kresba zaplňuje, začínáme se zajímat o detaily, hlavně ústředního objektu nebo objektů. Takový postup má jednu velkou výhodu, když kdykoliv přestaneme, není na první pohled vidět, že je krajina nedokončená.

Platí, že to co je nejblíže je největší a věci v dálce se zmenšují, snažte se tomu přizpůsobit kresbu, nebojte se, malujte tužkou a zkoušejte různé varianty. Nejdříve si obrázek načrtněte, a poté jej stínujte a dokreslujte. Vše je dílem tréninku, a to platí i pro kresbu krajiny. Postupem času určitě dosáhnete lepších a lepších výsledků. Hrajte si se svou kresbou a snažte se jí co nejlépe propracovat.

Materiály a pomůcky pro kreslení tužkou

Tužky se dělí na grafitové, mechanické, barevné nebo akvarelové. Barevné tužky se vyznačují tím, že místo grafitu obsahují pigment. Akvarelové tužky lze používat s vodou, poslouží vám však i na suchou techniku. Kresba tužkou patří k technikám, které toho moc nevyžadují. Kreslení je významným pomocníkem pro většinu kreativců. Mnozí z nich si s tužkou předkreslují akvarelové malby, předkresba se však uplatní i při tempeře a grafických technikách.

Čtěte také: Tipy pro výběr přírodních obrazů na plátně

Není tužka jako tužka. Pokud se chystáte kreslit či skicovat a sáhnete po tužce s nevhodnou tvrdostí, je možné, že zůstanete v rozpacích - vaše dílo bude velmi slabě viditelné a papír plný rýh. Každá tužka disponuje označením stupně tvrdosti. V evropském systému se tvrdost označuje čísly, ve spojení s písmeny B (black), H (hard) nebo F (firm).

• Tužky H: Tyto tužky využijete zejména pokud se chystáte rýsovat. Tuha obsahuje více jílu, má velmi jemnou stopu, nedrolí se, práce s ní je velmi čistá.
• Tužky F a HB: Někde uprostřed stupnice se nacházejí tužky s označením F a HB. Tuhy již vykazují určitou měkkost, tah je ovšem stále relativně jemný. Tužka ideální pro výtvarné účely, ocení ji i děti.
• Tužky B: Tuha je měkká a zajišťuje výrazné tahy bez přílišné námahy a tlaku na tužku - ruka tak může zůstat uvolněná. Čím vyšším číslem tužka disponuje, tím bude stopa tmavší a širší. Oproti tvrdým tuhám mají tyto tužky jednu nevýhodu v tendenci k drolení, lámání a rozmazávání (2B, 3B, 4B, 5B, 6B, 7B, 8B, 9B, 10B.

Upřete pozornost na vhodnou strukturu papíru - ideální je jemná zrnitost. Gramáž volte podle toho, co jdete malovat - papíry naleznete v různých gramážových variantách. U kresby se bez kvalitní gumy neobejdete. Nejpopulárnější mezi výtvarníky je jednoznačně tvárlivá pryž, svoji funkci však splní i pryž standardní.

Plastická guma je povinnou výbavou každého profesionálního kreslíře. Vyznačuje se jemností a tvarovatelností, takže na první pohled může evokovat plastelínu. Její velkou výhodou je, že se nedrolí a nenarušuje povrch papíru. Můžete ji trhat nebo krájet a tak si vytvořit několik samostatných gum. Důvod rozdělení pryže na více částí je prostý - materiál má tendenci zachytávat grafitové částečky a tím se pryž nezvratně znehodnocuje.

Techniky kreslení tužkou

• Stínování: Stínování používáme v případech kdy chceme aby se objekt jevil trojrozměrný. Klasické stínování - technika, kterou zavedli mistři renesance.
• Odstraňování stop gumou: Platí opačné pravidlo než při stínování, plochy se odstraňují.
• Perspektiva: Perspektiva bývá pro začátečníka tvrdým oříškem. Ne nadarmo se mnozí lidé jejím studiem zabývají celá léta.

Kresba podle fotografické předlohy: Zaujala vás fotka země, zvířete nebo nějaký detail? Kreslete cokoliv pro radost - meze se v kresbě nekladou. Plenérová kresba posouvá zážitek z kreativní tvorby na úplně jiný level. Stačí si vzít skicář, tužky a můžete vyrazit na dobrodružství do přírody!

Vzdušnou perspektivu definoval už Leonardo da Vinci. Atmosféra je plná vodních par a prachu, které pohlcují a odrážejí světlo. To způsobuje, že čím je objekt vzdálenější, tím je méně zřetelný.

Mřížka je vhodný pomocník při kreslení tužkou nejen pro začátečníky ale i pro všechny ty kteří si nevěří v zachycení správné perspektivy a kompozice. Potřebovat budete předlohu vytištěnou na papíře. Na předlohu následně vytvoříte mřížky (ideálně čtverečkové) a ty samé čtverečky narýsujete i na papír.

Automatická kresba: Jedná se o intuitivní, neřízenou kresbu, tak oblíbenou mezi studenty při méně záživných přednáškách. Čáry jsou vytvářeny podvědomě, takže výsledný obrázek může být překvapením.

Kreslení detailů obličeje - oko

Detaily obličeje jsou skvělým procvičovacím námětem pro každého kreslíře! My jsme si na ukázku vybrali předlohu oka na internetu, jelikož je tento postup pro začátečníky vhodnější. Když máme oko naznačené, začneme stínovat. V našem případě jsme zvolili kombinaci jemného stínování se šrafovaním. Když máme základní stínování za sebou, pustíme se do kreslení řas. Mnozí kreslíři dělají chybu v tom, že řasám dávají přílišný důraz hned v úvodu, kdy přitlačí na tužku a vykreslí dlouhé vějíře. Výsledkem může být nepřirozený efekt podivných štětin.

Tečkou na závěr je fixování obrázku.

Kreslení růže

Růže kreslená s pomocí tužky je ideální kresba pro začátečníky, zároveň je vhodná pro procvičení pozorovací schopnosti. Lupínky růže se vlní a ohýbají, kresba vyžaduje důkladné odpozorování. Jelikož je naší prioritou lehké kreslení tužkou, pro začátek můžete zvolit méně náročnou lineární kresbu.

Závěrem

Kresba tužkou představuje povinnou jízdu pro každého, kdo to s výtvarnou činností bere vážně. Bez zvládnuté kresby se nepohnete při malbě, soše nebo grafice. Správná volba tvrdosti tužky a studium stínovací techniky ti nabízí nekonečné možnosti k vyjádření kreativity. A seberealizace.

tags: #obrazy #prirody #nakreslene #tuzkou #navody

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na hotely v přírodě
• Oucmanice - centrum ekologické výchovy
• Efektivní recyklace s úzkými koši
• Praktické koše KIS
• Boží Dar - škola v přírodě