Ekologie popírání: Psychologie za nevnímáním klimatické krize

Zatímco vy třídíte odpad, pokoušíte se o zero waste a snažíte se šetřit vodou, vaše kamarádka nad podobnými aktivitami jen pobaveně zvedá obočí. Nebo naopak - vy nic moc neřešíte a usmíváte se nad snahami svých známých. Popírání klimatické změny není o nedostatku informací. Je o tom, jak funguje naše psychika.

Už desítky let se ví, že je naše psychika rozdělena na vědomou část, kde se odehrává to, co nás zajímá, baví anebo to, co se děje aktuálně, a na tu druhou, kam zapadává vše ostatní. Můžeme ji také nazývat soukromou Pandořinou skříňkou. Pro některé traumatické nebo naopak nepodstatné události je to docela účinný evoluční mechanismus. Problém nastává v situacích, kdy nám tento mechanismus zkresluje realitu natolik, že ji nejsme schopni vnímat pravdivě.

Obranné mechanismy a klimatická krize

Schopnost zastrkávat pod koberec to, co je nám nepříjemné, bývá výsledkem složitějšího procesu, kterému říkáme vnitřní konflikt nebo kognitivní disonance. Zdaleka se neděje jen v případě klimatické krize, podobné jednání je typické třeba pro kuřáky. Ti většinou velmi dobře vědí, že jim kouření ničí zdraví, ale zároveň je tato nezdravá aktivita emočně naplňuje. Tak výrazně proti sobě jdoucí informace, tedy že je možné zemřít kvůli něčemu, co mají lidé tolik rádi, přináší nepříjemný vnitřní konflikt, ve kterém se nedá žít dlouho. V případě klimatické krize jde o klasické situace.

Dalším častým příkladem je projekce, kdy promítáme své nepříjemné pocity - třeba viny - na jiné lidi, nebo dokonce národy. Možná jste zaslechli, jak za klimatickou krizi mohou Číňani, Indové nebo třeba Afričani. Do třetice jmenujme třeba racionalizaci. Např. v situacích, kdy lidé „moudře“ usoudí, že planeta se oteplovala vždy a je to vlastně normální a vítaný jev, přestože máme pevná data dokazující opak.

Biases jako pomocníci nevnímání hrozby

Poměrně účinným pomocníkem napomáhajícím nevnímání plné hrozby klimatické krize jsou biasy. Jedním z nich je tzv. spatial bias, kvůli kterému máme pocit, že se důsledky klimatické krize budou dít někde jinde, třeba v Bangladéši, na Zélandu. Patří sem i temporal bias, díky němuž zastáváme názor, že se důsledky dotknou až dalších generací.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Biasů a obran jsou desítky, a všechny mají jeden cíl, umožňují nám neprožívat nepříjemné emoce a úzkost z klimatické krize.

Jak se s tím vypořádat?

Na začátek je každopádně velmi důležitá ochota vnímat celou pravdu. Velkým dílem jde o rozpoznání vlastních obranných mechanismů a rozhodnutí je odložit. Co se týče obran druhých lidí, je dobré o nich vědět, znát jejich podstatu a počítat s nimi v diskuzích. S lidmi, kteří chtějí diskutovat, je možné o obranách mluvit, většinou je to téma, které zaujme, protože se děje nám všem.

Pokud cíleně snižujeme počet nevědomých obran, vnímáme svět kolem sebe reálnější a v důsledku toho se cítíme vnitřně spokojenější.

Proč je důležité odložit obranné mechanismy?

1. S vědomými informacemi o planetě přichází plná svoboda.
2. V případě klimatické krize je velmi nebezpečné dělat jakoby nic, což naši planetu pravděpodobně zničí, což dlouhá léta dokládají výzkumy odborníků klimatologie.

Komplexnost problému a reakce mozku

Klimatická změna je obrovská. Globální. Dlouhodobá. Nemá jednoho viníka, jeden jasný moment zlomu ani jednoduché řešení. A lidský mozek miluje přesný opak - jasné příčiny, rychlé následky, konkrétní tváře. Když je problém příliš komplexní, naše mysl ho zmenší. Zpochybní. Odsune. Ne proto, že bychom byli lhostejní. Ale proto, že potřebujeme fungovat.

Navíc změny klimatu nejsou vždycky „vidět teď hned“. Jsou rozprostřené v čase. Statistiky, grafy, modely. To všechno je racionálně přesvědčivé, ale emočně vzdálené. To je možná nejdůležitější moment. Když něco vidíme nebo přímo vnímáme, reagujeme mnohem rychleji. Když je něco abstraktní, naše reakce se zpomaluje. Znečištěný vzduch dlouho „nevidíme“. Mikropolutanty ve vodě také ne. A přesto tam jsou.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Globální problémy řešit můžeme. Jen jejich dopad nemá okamžitý efekt. Když třídíme, omezíme plasty nebo změníme zdroj energie, svět se druhý den nezmění. A právě taková „neviditelnost výsledku“ nás může brzdit.

Malé změny s reálným dopadem

Přesto existují oblasti, kde změnu pocítíme okamžitě. Ta je sice v Česku kvalitní, ale současně obsahuje stopy látek, které v ní nemají co dělat - zbytky léčiv, hormonů, pesticidů, mikroplasty nebo těžké kovy. Látky, které jsou výsledkem moderní civilizace. Když se rozhodneme vodu filtrovat, není to gesto do budoucí statistiky. Je to okamžitá změna kvality toho, co dáváme svému tělu. Chuť je jemnější. Vůně neutrálnější. Pocit jistoty silnější.

Nejde o to zachránit planetu jedním gestem. Jde o to nevytěsňovat realitu jen proto, že je nepohodlná. Možná nejde jen o klimatickou změnu. Možná jde o to, jaký vztah máme k prostředí, které nás obklopuje. Změny mohou začít malými rozhodnutími na každodenní bázi.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #popirani #psychologie

Oblíbené příspěvky:

• Výkup druhotných surovin - ČR
• Ekologická olympiáda: přehled
• Exotická zvířata a česká příroda
• Proces recyklace PET lahví
• Stochov a životní prostředí