Obrazy v přírodě a životě Ameriky

Chile je geograficky výjimečně rozmanitou zemí a tato skutečnost ji činí tím pravým magnetem pro turisty z celého světa.

Přípravy a plánování expedice

Rádi bychom Vám na této stránce přiblížili několik (ne)důležitých věcí, na které jsme pamatovali při plánování našich cest zejména do Jižní Ameriky.

Nejprve jsem vůbec s Jižní Amerikou nepočítal.

Příprava na expedici do Ekvádoru byla poněkud komplikovaná.

V úterý 10. ledna jsme ulehali velmi pozdě a trošku zneklidněni balením věcí na poslední chvíli.

Čtěte také: Tipy pro kreslení tužkou

Odlet byl plánován na brzké ráno, ale snídaně nabízela tolik dobrot, že jsme byli jedni z těch, kteří zapříčinili, že namísto v 6:00, jsme vzlétli až chvilku před osmou hodinou.

Je velmi chladné sobotní ráno a náš expediční trojlístek (Vláďa, Aleš a Martin) nedočkavě postává v odletové hale schengenského terminálu pražského letiště Ruzyně.

Právě jsme si převážili naše bágly.

Z Chile do Bolívie a Peru

Z pacifických pláží La Sereny jsme se s myšlenkou na slezení vulkánů v okolí San Pedra de Atacama přes noc posunuli směrem na sever do Antofagasty.

Licancabur je hraniční vulkán mezi Bolívií a Chile.

Čtěte také: Inspirace pro podsvícené obrazy: Příroda v hlavní roli

Původně jsme všichni chtěli přejet přibližně 300km úsek z Uyuni do Oruro vlakem.

Nejvýše položené velkoměsto, které má přibližně milión obyvatel, je také hlavním administrativním centrem Bolívie.

Nikoli tedy jejím hlavním městem, kterým je Sucre.

V Copacabaně, největším bolivijském městě na břehu jezera Titicaca, jsme se opět setkali s Evou a Milenou.

Ráno v Arequipě jsme začali obcházet cestovky a zjišťovat ceny a možnosti výstupu na okolní hory.

Čtěte také: Panorama přírody na plátně

"Ari quepai, tady zastavíme", řekl incký vládce své družině, protože se mu místo, kde se dnes rozkládá druhé největší město Peru, zalíbilo.

Cestou z Limy na sever kopíruje panamerická dálnice břeh oceánu.

Všude kolem se rozkládá poušť, po většinu roku zahalená pobřežní mlhou.

Prostřednictvím Nadačního fondu Inka jsme na dálku adoptovaly čtrnáctiletého indiánského chlapce, který v době naší návštěvy chodil již do prvního ročníku střední školy.

U jezera Chungará jsme prvně v životě zakusili, jak chutná výšková nemoc (šp. apunamiento).

Nyní již v serpentinách klesáme z Putre zpět na úroveň moře do Aricy.

Po intenzivní návštěvě San Pedra směřujeme k Antofagastě.

Cesta do Argentiny

Po čtyřech týdnech věnovaných toulaní krajinou a poznávání přírodních krás Argentiny nás čekala změna.

Po menším intermezzu, kdy na nás dopravce téměř zapomněl v Mendoze, jsme šťastně dorazili do Penitentes (2500m), kde jsme strávili noc.

Karimatka za všechny peníze Před odjezdem z Mendozy ve středu 9. ledna jsme už nemohli ani dospat.

Po návratu do Mendozy jsme si opět zašli zkontrolovat naší hmotnost do lékárny na rohu.

Během sestupu z Aconcaguy jsme mysleli na jediné - pořádné steaky.

Nejlépe Asado al Horno, což je flákota kravského masa o váze bezmála půl kila.

Tenhle kout Argentiny je magický.

Ekvádor a jeho rozmanitost

Letos bylo příprav na expedici více než kdy dříve.

Od ekvádorské kuchyně jsme si slibovali mnohé a odjížděli jsme předem vyzbrojeni dvoustránkovým seznamem názvů ekvádorských specialit, včetně fotografií nám méně známého ovoce.

Je tolik zemí v Americe, Africe i v Oceánii, jimiž prochází rovník, a přeci pouze jediná z nich nese jeho jméno: ECUADOR.

Podívat se na čtyřboký jehlan na vrcholu s koulí místo špičky by bylo poněkud málo na celodenní výlet z Quito.

Probouzíme se do krásného rána.

Slunce líně stoupá, ozařuje okolní hory a město se pozvolna probouzí.

Výhled na jezero Cuicicha, který si vychutnáváme po výstupu na Cotacachi (4944m), je úchvatný.

Je krátce po poledni.

Další zajímavosti z cest

Arian Na cestách se člověk potkává s mnoha zajímavými lidmi, na které rád vzpomíná a skvělé je, když se z krátkého setkání vyvine dlouhodobé přátelství.

Příjezd do Valparaísa je divoký.

V hustém provozu nás těsně míjejí minibusy soutěžící o zákazníky.

Raději zastavujeme s naším zapůjčeným vozem dole v centru v jedné z bočních uliček.

Krátce po deváté hodině večer místního času (časový posun je mínus tři hodiny) jsme vystoupili z letadla a okamžitě nás ohromila teplota a vlhkost vzduchu.

Po ubytování v atmosférickém El Caribe jsme vyrazili do nočního Santiaga.

Santiago, počátek března 2003. Na pouliční podpisové akci vhazujeme naše hlasy proti válce v Iráku.

Francouzská Guyana nepatří mezi turisty hojně navštěvované destinace.

Ostrovy spásy (Îles du Salut) od roku 1965 spadají pod Guayanské vesmírné středisko.

Slovo „mystické“ jsem zvolil zcela úmyslně.

Přesně vyjadřuje atmosféru, kterou na mne tato jihoamerická megapole dýchla.

Když projíždíte guayanským vesmírným střediskem připadáte si trochu jako v pověstném ztraceném světě.

Pohled první Lima nás přivítala obvyklou inverzí a působila dost strašidelně a nevábně.

V neděli 31. května 1970 v půl čtvrté odpoledne smetla dvacetitisícové město Yungay lavina kamení, sněhu a bahna.

tags: #obrazy #v #prirode #jizni #americe

Oblíbené příspěvky:

• Krásy Portugalska: Inspirace pro cestovatele
• Odvoz odpadu - Dolany
• Orientace v terénu pomocí pravého úhlu
• Dálniční známka Rakousko - eco
• Kompost a kopřivy