Ochrana klimatu a její dopady na evropský průmysl

Evropská unie dlouhodobě patří k lídrům v oblasti ochrany klimatu.

Nový klimatický cíl pro rok 2040

V červenci 2025 Evropská komise navrhla změnu evropského zákona o klimatu, která stanovuje nový ambiciózní klimatický cíl pro rok 2040. Navržený cíl počítá se snížením čistých emisí skleníkových plynů (GHG) o 90 % oproti úrovním z roku 1990. Tento cíl navazuje na stávající závazek do roku 2030, kdy má EU dosáhnout snížení emisí nejméně o 55 %. Návrh je postaven na podrobném posouzení dopadů, doporučeních Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu a rozsáhlých veřejných konzultacích, které proběhly v roce 2023.

Strategický význam a cíle

Stanovení klimatického cíle pro rok 2040 přináší několik klíčových výhod:

• Směr k neutralitě: Zajišťuje kontinuitu v cestě k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, což je právně závazný závazek vyplývající z evropské legislativy o klimatu.
• Předvídatelnost: Poskytuje investorům, občanům a podnikům jasné signály, že se přechod od fosilních paliv bude nadále urychlovat, což zabraňuje neefektivnímu investování.
• Konkurenceschopnost: Podporuje rozvoj čistých technologií, vytváří stabilní pracovní místa a posiluje postavení evropského průmyslu na globálním trhu.
• Odolnost a autonomie: Posiluje strategickou nezávislost Evropy v oblasti energetiky a snižuje zranitelnost vůči vnějším geopolitickým tlakům.

Flexibilita a spravedlivý přechod

Návrh zohledňuje i aktuální ekonomickou a geopolitickou realitu. Obsahuje nástroje flexibilního plnění cílů, včetně využití kvalitních mezinárodních uhlíkových kreditů, možnosti trvalého odstranění emisí v rámci systému EU ETS a vyšší flexibility napříč sektory. Zároveň klade důraz na spravedlivou transformaci, která bude sociálně přijatelná a dostupná pro všechny vrstvy společnosti.

Návrh Komise bude projednán Evropským parlamentem a Radou v rámci řádného legislativního procesu. Na mezinárodní úrovni bude nový klimatický cíl tvořit základ aktualizovaného národně stanoveného příspěvku EU (NDC) pro konferenci OSN o změně klimatu (COP 30), která se uskuteční v listopadu 2025 v Brazílii.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Dohoda členských států EU na novém klimatickém cíli

Členské státy EU se oficiálně dohodly na novém klimatickém cíli Evropské unie pro rok 2040. Cílem je stále snížení emisí o 90 procent do roku 2040 oproti roku 1990, jak navrhovala Evropská komise, nicméně některé státy včetně Česka si vyjednaly určité ústupky. Česko v souladu se svou dlouhodobou pozicí hlasovalo proti. Pro přijetí návrhu však stačila kvalifikovaná většina.

Prosazené změny

Díky „silné blokační menšině“ se do finálního znění podařilo prosadit celou řadu opatření. „Pro sedmadvacítku bude závazný cíl 85 procent, dalších pět procent jsou takzvané mezinárodní kredity, tedy investice českých, evropských firem do obnovitelných zdrojů mimo hranice Evropské unie. Další klíčovou věcí je posun nástupu u ETS 2 o rok, tedy od roku 2028. Třetí záležitost je, že klimatický cíl nebude rozpočítán na jednotlivé členské země, to znamená je to evropský cíl, ne cíl, který by měly splnit všechny členské země,“ uvedl Hladík.

Evropská komise přitom původně navrhovala jen tři procenta na mezinárodní kredity, pět procent prosazovala například Francie či Portugalsko. Itálie či Polsko prosazovaly dokonce deset procent. Naopak Španělsko a Nizozemsko se stavěly proti dalšímu oslabování cíle.

Analytici jsou k výsledku skeptičtí

Analytici oslovení ČTK míní, že úpravy klimatických cílů EU sice přinesou krátkodobou úlevu, dlouhodobě však nejde o zmírnění dosavadní politiky Unie. Spíše naopak. Odklad systému ETS 2 podle nich jen zdraží povolenky v dalších letech.

Například analytik XTB Jiří Tyleček uvedl, že z dlouhodobého pohledu nelze změnu interpretovat jako skutečné zmírnění Green Dealu. Upozornil, že celkové cíle EU se nezměnily, redukci emisí tak budou muset státy stihnout v kratším čase. „Ekonomicky to může znamenat, že cena emisních povolenek po spuštění systému poroste rychleji, než by tomu bylo při dřívějším startu. Trh totiž bude muset dohnat ztracený rok intenzivnějším tempem dekarbonizace, což se negativně promítne do cen energií i paliv,“ vysvětlil.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Rada EU pak ve středu informovala, že členské státy EU schválily klimatický závazek ke snížení emisí pro rok 2035, se kterým Evropská unie pojede na nadcházející klimatickou konferenci COP30. Evropská komise původně navrhovala, že do roku 2035 EU omezí celkové emise oxidu uhličitého o 72,5 procenta proti hodnotám z roku 1990. S tím ale řada států včetně Česka nesouhlasila, příspěvek má proto volnější rozpětí ve výši 66,25 až 72,5 procenta. Závazek byl schválen jednomyslně.

Plánovaný systém ETS 2 má obchodování s povolenkami rozšířit například na silniční dopravu nebo vytápění budov. Česko patří do skupiny téměř dvou desítek zemí, které žádaly změny systému a záruky, že obchodování s emisními povolenkami bude předvídatelné, povolenky prudce nezdraží a nebudou mít negativní dopad na občany. Evropská komise následně navrhla změny v systému.

Odklad ETS 2 poskytne podle Hladíka více času zejména domácnostem, které dosud topí uhlím. Jde asi o pět procent tuzemských domácností. „V praxi to znamená, že budou mít o rok více času, aby si vzaly dotace od ministerstva životního prostředí a svůj starý kotel vyměnily za moderní systém vytápění, který nebude zatížen povolenkami,“ řekl ministr v Brně českým novinářům po návratu z Bruselu.

Reakce na klimatické cíle

Český ministr životního prostředí už při příjezdu na jednání prohlásil, že Praha klimatický cíl EU pro rok 2040 nepodpoří. Podle něj by nový cíl měl být realistický a odpovídat technologickým možnostem a technologickému vývoji. Důvodem dopředu avizovaného českého odmítnutí rovněž bylo, že unijní exekutiva nevypracovala dopadové studie pro jednotlivé průmyslové sektory, dodal.

Hospodářská komora sice uvítala vyjednané dílčí ústupky, spokojená ale není. „ETS 2 potřebuje důslednou revizi, nikoli jen oddálení problému o jeden rok,“ uvedla ředitelka úseku legislativy, práva a analýz Hospodářské komory Lenka Janáková. Snížení klimatického cíle na 85 procent a možnost redukce emisí prostřednictvím mezinárodních kreditů podle ní znamená reálné zmírnění ambice o dva procentní body. „Nejasné ovšem je, co když kredity nenaplní celých pět procent, pak poroste tlak na domácí opatření,“ řekla Janáková.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Svazu průmyslu se nelíbí zejména plán na snižování emisí, který hodnotí jako nerealistický a ohrožující český průmysl. „Evropský průmysl je ve velmi špatné kondici, protože jej trápí dlouhodobě vysoké ceny energie ve srovnání se zbytkem světa a klesající konkurenceschopnost i kvůli nadměrné regulaci. Obáváme se, že dopady na Česko budou disproporční kvůli vysokému podílu průmyslu na českém HDP, byť jde o unijní cíl a není stanoven příspěvek ČR,“ podotkl generální ředitel svazu Daniel Urban. Hlavní podíl na snižování podle něj ponese průmysl a energetika.

Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA)

Česko podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) výrazně pokročilo v oddělování environmentální zátěže od hospodářského růstu. Evropě se daří zlepšovat kvalitu ovzduší a snižovat emise skleníkových plynů. Problém ale představuje celkový stav životního prostředí, především přírody, kterou nadále poškozuje nadměrné využívání a zároveň úbytek biologické rozmanitosti.

Česku se v posledních desetiletích daří ekonomicky růst bez zvyšování zátěže životního prostředí. Stále je ale jednou z nejnáročnějších ekonomik EU z hlediska spotřeby energie i přírodních zdrojů, což je dáno silným zastoupením průmyslu a závislostí na fosilních palivech. Klíčovým tématem je tak modernizace energetiky, kterou však komplikuje ruská agrese proti Ukrajině. Klíčovou roli hrají politiky na podporu udržitelné dopravy, renovací budov a investic do čisté energie i recyklace.

„Přetrvávajícím problémem je také intenzivní využívání krajiny, které narušuje její funkce, a je nutné si uvědomit, že z jejích přínosu, jako je úrodná půda nebo vodní režim v krajině, čerpá celá naše společnost. Příroda je dnes v takovém stavu, že ji už nestačí jen chránit, ale je potřeba ji skutečně obnovovat, ať už se to týká našich polí, luk, lesů, ale také potoků, řek nebo jezer. Podařilo se nám prosadit zásadní změny, které například zvýší ochranu té nejlepší zemědělské půdy, a také na této půdě usnadní realizaci remízků, stromořadí či mokřadů nebo zjednoduší výsadbu stromů podél silnic.

Postoje veřejnosti k problematice klimatu

Obecně o české populaci platí, že si většina české veřejnosti změnu klimatu uvědomuje a považuje ji za naléhavou hrozbu, kterou je třeba řešit. Navzdory tomu jsou však faktické znalosti o problému a možných řešeních chatrné a mlhavé. Obecně lidé podporují řešení a opatření, která nebudou mít negativní vliv na jejich životní standard a která je finančně nezatíží.

Podle výzkumu Fakulty sociálních studií z roku 2021 si více než 60 procent lidí myslí, že nastupující generace budou žít v horším světě, než žijeme dnes.

Z kvantitativních průzkumů známe odpovědi na položené otázky a máme představu o tom, jak jsou tyto odpovědi rozloženy v populaci. Z toho ale nevyplývá, že bychom věděli, co si myslí jeden konkrétní člověk, váš soused, starosta nebo řidič autobusu.

Během uplynulých několika let došlo k velkému posunu ve vnímání naléhavosti klimatických změn. V současnosti sice za evropským průměrem stále pokulhávají, nicméně rozdíly obvykle nejsou příliš dramatické.

Podle výzkumu “Česká společnost 2020 - klimatická změna,” který byl zpracován pro Český rozhlas (dále jen ČRo), jsou klimatické změny s rostoucím příjmem vnímány jako méně závažné. Lidé vnímají problémy silněji, pokud je vnímají ve svém bezprostředním okolí.

Lidé jsou ochotni se omezovat ve spotřebě elektřiny a možná obecněji tam, kde by z toho mohli současně profitovat a nejméně se chtějí omezovat v oblastech, kde je jejich osobní uhlíková stopa vysoká - lidé často cestující letadlem nechtějí omezit své létání, obdobně je to pak u těch, kdo jezdí autem či topí fosilními palivy.

Podle Eurobarometru z roku 2021 si v Česku jen 22 % lidí myslí, že je každý zodpovědný za boj s klimatickou změnou. Současně vnímá 58 % respondentů omezení uhlí jako hrozbu pro českou ekonomiku. Za ještě větší hrozbu pak považují omezování produkce masa. Na individuální rovině však vnímá omezení uhlí jako hrozbu jen 31 % dotazovaných.

Rozdělení postojů veřejnosti

Výzkum ČRo identifikoval jako více znepokojenou stavem klimatu skupinu, kterou označuje za “nastupující kosmopolitní třídu,” což jsou spíše mladší lidé s nadprůměrným příjmem, ale podprůměrným majetkem a současně s vysokým kulturním a sociálním kapitálem. Nejskeptičtější skupinu pak tvoří “zajištěná střední třída,” která má vysoké příjmy i majetek, ale jen mírně nadprůměrný sociální a kulturní kapitál.

Výzkum FSS pak nejskeptičtější skupinu (tvoří pouhých 6 % populace), popsal jako v průměru padesátiletého muže, který spíše nedůvěřuje vědcům, zajímají jej technické novinky a řadí se spíše k pravicovým a konzervativním. Jeho protipólem jsou angažovaní (11 %), což je v průměru čtyřicetiletá žena, kterou zajímá životní prostředí, zdraví, seberozvoj a politika, a považuje se za demokratku. Největší skupinu tvoří Sympatizující (49 %), což je častěji žena ve věku 48 let. Zajímá ji zdraví, životní prostředí a má ze všech skupin největší obavy z koronaviru. Jsou jí blízké myšlenky ochrany přírody, ale má spíše nedůvěru k ekologickým organizacím. O změně klimatu a roli člověka nepochybuje, ale spíše si nemyslí, že by ji to osobně postihlo. Myslí si, že by měla své dopady na klima omezit bez ohledu na ostatní a k tomu, že by se omezila, se staví neutrálně.

Podle výzkumu FSS se 78 % lidí považuje za ochránce přírody a 48 % za ekology. Nicméně ekologickým sdružením důvěřuje jen 32 %, zatímco 43 % jim nedůvěřuje. I tak se ekologická sdružení těší hned po vědcích nejvyšší důvěře.

V průzkumu Eurobarometru, který se uskutečnil na počátku roku 2022 ještě před vypuknutím války na Ukrajině, dominovaly v České části zcela jednoznačně jako největší tuzemské problémy dodávky energií a inflace, což jsou dva jevy, které byly v předchozích letech prakticky neviditelné. Inflaci, kterou v předchozím roce vnímalo jako problém 19 % respondentů, zmínilo jako hlavní problém České republiky 70 % dotazovaných.

Kritika Zelené dohody (Green Deal)

Český premiér Andrej Babiš na konferenci OSN o změnách klimatu COP 26 v Glasgow kritizoval evropský klimatický balíček známý pod označením Fit for 55. Zelená dohoda (Green Deal) se podle něj bez racionálního přístupu může stát evropskou zelenou sebevraždou.

Podle Babiše je nutné nejprve řešit, zda nejsou cíle příliš ambiciózní, kolik peněz bude transformace stát a zda si to mohou Evropa i jednotlivé státy dovolit. Podle Babiše si chce Česká republika dál zachovat právo rozhodovat sama o svém energetickém mixu, tedy o tom, z jakých zdrojů svou energii vyrábí.

Připomněl, že Evropská unie chce dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050, balíček Fit for 55 jde ale mnohem dál, než na čem se unie shodla. Kritizoval například to, že Evropská komise navrhuje, aby nové vozy v EU od roku 2035 nemohly produkovat žádné emise oxidu uhličitého. Za konkrétní "krok k začátku konce automobilového průmyslu v Evropě" přitom Babiš jednoznačně považuje elektromobily.

Návrhy „Fit for 55“ neberou na zřetel podmínky a dispozice jednotlivých členských států ani poměr průmyslu k HDP. Evropská komise nepředkládá žádné hodnocení dopadu těchto návrhů ani žádná oponující stanoviska. Nevíme, zda tyto cíle nejsou příliš ambiciózní. Nemáme představu, kolik bude stát taková transformace, ani zda si ji můžeme dovolit. To není dohoda, nýbrž ideologie.

Pro jednotlivé členské státy je zcela zásadní zvolit si vlastní energetický mix k dosažení uhlíkové neutrality. Česká republika se nemůže spoléhat výhradně na obnovitelnou energii - naše krajina a klimatické podmínky to prostě neumožňují. Zelená dohoda může přinést obrovské sociální, hospodářské, politické a geopolitické náklady. Náklady, které by mohly vyvolat ohromné napětí ve společnosti a mezi spojenci, otevřít dveře radikálům a ohrozit naši demokracii.

Mezinárodní klimatická politika

Na mezinárodním poli hraje klíčovou roli v prosazování ochrany klimatu především Organizace spojených národů, OSN (United Nations - UN). Její dvě organizace - Světová meteorologická organizace (World Meteorological Organization - WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UN Environment Programme - UNEP) - v roce 1988 založily Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change - IPCC).

V roce 1992 byla na tzv. Summitu Země OSN v Rio de Janeiru přijata Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (United Nations Framework Convention on Climate Change - UNFCCC), která se stala základem mezinárodní klimatické politiky. Od roku 1995 OSN pořádá každoroční klimatický summit, tzv. Konferenci smluvních stran (Conference of the Parties - COP), který slouží jako formální setkání smluvních stran UNFCCC k hodnocení pokroku v řešení změny klimatu. V rámci těchto vyjednávání vznikl v roce 1997 Kjótský protokol, jenž pro průmyslově vyspělé země stanovuje limity emisí skleníkových plynů. Česká republika se ke Kjótskému protokolu připojila v roce 1998 a ratifikovala jej v roce 2001.

V roce 2015 na Kjótský protokol navázala Pařížská dohoda, jejímž hlavním cílem je udržet do konce 21. století nárůst globální teploty do 2ºC a usilovat o stlačení nárůstu k úrovni 1,5 ºC oproti době před průmyslové revoluce. Dohodu ratifikovala drtivá většina zemí světa. Česko Pařížskou dohodu ratifikovalo v roce 2017 a je pro nás tudíž závazná.

Česká klimatická politika

V Českém prostředí patří tzv. Politika ochrany klimatu (POK) do gesce Ministerstva životního prostředí a formálně vychází především z mezinárodních a evropských závazků: Klimaticko-energetického balíčku EU, Pařížské dohody (ratifikované r. 2017), a z evropské legislativy. Měla by proto vycházet jak z usnesení Evropského parlamentu o stavu klimatické a environmentální nouze z listopadu 2019, tak i ze Zelené dohody pro Evropu.

České klimatické cíle

Aktuálně jsou pro nás závazné cíle vyplývající z evropských cílů, tedy adekvátně přispět ke snížení emisí v EU do roku 2030 o 40 % oproti roku 1990, který by však měl být navýšen na 50 - 55 % podle návrhu Evropské komise, nebo o 65 % jak navrhují ekologické nevládní organizace, a dále pak dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

Uhelná komise

S ohledem na zásadní proměnu celosvětového klimatického diskurzu a aktivity klimatického hnutí, zejména stávek studentského hnutí Fridays for Future na přelomu let 2018 a 2019, rostoucí cenu emisní povolenky a rozhodnutí Německa o odklonu od uhlí, přistoupila Vláda ČR k rozhodnutí sestavit tzv. uhelnou komisi.

Nedostatečné plnění cílů

Ekologické organizace politiku ochrany klimatu ČR dlouhodobě kritizují jako nedostatečnou. V celosvětovém srovnání Česko patří k zemím s jednou z největších produkcí emisí skleníkových plynů na osobu. Celkově prozatím selhává v plnění svého adekvátního podílu na dosažení cíle Pařížské dohody (tedy zastavení růstu globální teploty pod 2 stupni, ideálně na úrovni 1,5 stupně), neboť pokles emisí probíhá jen v některých sektorech a stále příliš pomalu.

EU stanoví právně závazný cíl v oblasti klimatu

EU stanoví právně závazný cíl v oblasti klimatu snížit do roku 2040 čisté emise skleníkových plynů o 90 %. Dohoda rovněž zahrnuje možnost využívat vysoce kvalitní mezinárodní kredity k dosažení 90% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 s odpovídajícím příspěvkem až 5 %. Dohodnutý cíl v oblasti klimatu zajišťuje jasnou a stabilní trajektorii směrem k dekarbonizovanému evropskému hospodářství do roku 2050. Poskytuje jistotu investorům a podnikům při prosazování přechodu EU na čistou energii, konkurenceschopnosti průmyslu, energetické bezpečnosti a nezávislosti.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová uvedla: „EU dnes prokazuje, že je pevně odhodlána prosazovat opatření v oblasti klimatu a Pařížskou dohodu. Měsíc po konferenci COP30 jsme proměnili naše slova v činy - s právně závazným cílem 90% snížení emisí do roku 2040. Máme jasný směr cesty ke klimatické neutralitě. Tato předběžná dohoda stanoví pragmatickou a flexibilní cestu do roku 2040, která odráží současnou hospodářskou a geopolitickou realitu. Poskytuje základní podmínky pro dosažení dohodnutého cíle 90 %, včetně úplného provedení dohody o čistém průmyslu.

Spolunormotvůrci zavedli každé dva roky hodnocení provádění průběžných cílů s cílem zohlednit nejnovější vědecké poznatky, technologický vývoj a globální konkurenceschopnost EU. Ustanovení o přezkumu bylo rovněž posíleno, aby Komise v budoucím přezkumu zhodnotila dopady na konkurenceschopnost průmyslových odvětví EU, vývoj cen energie, stav čistého pohlcení na úrovni EU a flexibilitu členských států při využívání vysoce kvalitních mezinárodních kreditů ke splnění svých cílů a úsilí po roce 2030.

Dohoda rovněž odkládá uplatňování systému EU pro obchodování s emisemi pro budovy, silniční dopravu a malá průmyslová odvětví (ETS2) o jeden rok, z roku 2027 na rok 2028. Odložení nemá vliv na požadavky na monitorování, vykazování a ověřování v rámci systému ETS2, které začaly podle plánu v roce 2025.

Principy ochrany životního prostředí v EU

• princip „platí znečišťovatel"
• princip udržitelného rozvoje
• princip vysoké úrovně ochrany
• princip prevence
• princip ochrany co nejblíže u zdroje znečistění
• princip integrované ochrany
• princip subsidiarity

Mechanismy ochrany životního prostředí v EU

Ochrana životního prostředí je v rámci EU regulována závaznými i nezávaznými mechanismy. Základem závazné regulace ochrany životního prostředí je Smlouva o EU, podle které musí být ochrana životního prostředí integrována do všech politik Evropského společenství s důrazem na udržitelný rozvoj.

Šestý akční program pro životní prostředí

Cíle v oblasti životního prostředí pro období 2001 až 2010 jsou stanoveny v 6. akčním plánu s názvem Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba. Akční plán se zaměřuje zejména na boj proti změně klimatu, na ochranu biologické rozmanitosti, což představuje ochranu přírodních systému, zabránění půdní eroze a znečišťování, dále na snižování dopadů znečištění životního prostředí na zdraví a lepší využívání přírodních zdrojů a odpadové hospodářství.

Evropský systém obchodování s emisemi

Základním kamenem politiky EU v oblasti změny klimatu je Evropský systém obchodování s emisemi, jenž byl spuštěn v roce 2005 jako první svého druhu na světě. Vlády členských zemí EU stanovily limity množství CO2, které mají elektrárny a energeticky náročné podniky povoleno každoročně vypouštět do ovzduší. Toto množství představuje téměř polovinu celkových emisí CO2 v EU.

Klimaticko-energetický balíček

V roce 2008 přijali vrcholní představitelé evropských zemí tzv. klimaticko-energetický balíček s řadou návrhů na konkrétní opatření a sérií ambiciózních cílů. Evropa se zavázala snížit do roku 2020 celkové množství emisí skleníkových plynů alespoň o 20 % oproti hodnotám z roku 1990 a je odhodlána zvýšit procentní podíl na tomto snížení až na 30 % za předpokladu, že k podobnému omezení přistoupí i další průmyslové země.

Závěr

Návrh klimatického cíle EU pro rok 2040 představuje klíčový milník v evropské klimatické politice. Jeho přijetí by nejen potvrdilo odhodlání EU čelit klimatické krizi, ale zároveň by vytvořilo předvídatelný rámec pro transformaci evropské ekonomiky směrem k udržitelnosti. Tento krok může Evropu nejen ochránit před dopady změny klimatu, ale také posílit její pozici jako globálního lídra v oblasti čistých technologií a zeleného růstu.

tags: #ochrana #klimatu #dopady #na #evropsky #průmysl

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické třídění odpadu
• Pletený koš na odpad
• Průvodce tříděním odpadu v ČR
• Rozvody odpadu v kuchyni
• Výlety do přírody Stockholm