Ochrana přírody a kulturních památek v České republice

Praha - Dlouholeté snahy o uzákonění památkové péče v českých zemích vyvrcholily přijetím zákona o kulturních památkách, podle kterého také k 1. červenci 1958 vznikl Státní ústav památkové péče a ochrany přírody. Stejný zákon mimo jiné zavedl také vyhlašování národních kulturních památek (NKP), tedy toho nejcennějšího z kulturního dědictví. První seznam 33 NKP vyhlásila čs. vláda v březnu 1962, dnes už je národních kulturních památek na 370.

Historie péče o památky

Historie péče o památky se u nás datuje do druhé poloviny 18. století, kdy za vlády Marie Terezie vydali nařízení požadující hlásit nález historických artefaktů. Trvalo ale více než jedno století, než v habsburském císařství v roce 1911 vznikl památkový úřad a o sedm let později také Zemský památkový úřad pro České království (1918, ještě před rozpadem monarchie). Ten se po vzniku samostatného Československa přeměnil do Státního památkového úřadu. Ani za první republiky ovšem přes volání odborníků nevznikl zvláštní památkový zákon, na ten si Československo muselo počkat až do konce 50. let. Nová norma pak byla přijata v dubnu 1987 a přes názor odborné obce o potřebě zcela nového zákona platí s řadou novel dodnes. Dva roky po listopadu 1989 se například z ústavu vyčlenila starost o přírodu, kterou převzalo ministerstvo životního prostředí, a od ledna 2003 se ústav památkové péče přeměnil do Národního památkového ústavu (NPÚ).

Role Národního památkového ústavu (NPÚ)

NPÚ plní několik rolí - vede evidenci kulturních památek a zabývá se dokumentováním jejich historie, nejviditelnější činností NPÚ pak je posuzování úprav a projektů na přestavbu památkově chráněných objektů. Tato největší příspěvková organizace ministerstva kultury také spravuje zhruba stovku státem vlastněných památek, tedy hradů, zámků i dalších objektů, které zpřístupňuje veřejnosti.

Definice kulturní památky

Kulturní památka je v Česku nemovitá nebo movitá věc, případně jejich soubor, který za ni vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové péči č. V letech 1958-1987 byl zápis do seznamu postačující, avšak nikoliv nutnou podmínkou toho, aby objekt byl považován za kulturní památku. Zákon z roku 1987 však omezil platnost termínu pouze na položky zapsané v seznamu. Za kulturní památky se však považují i ty, které byly zapsány do seznamů podle dřívějších zákonů. Památky tvořící nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany. Kulturní památky se zapisují do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky, který vede Národní památkový ústav.

Vývoj evidence památek

V roce 1850 byla v Rakousku-Uhersku založena Centrální komise pro soupis stavebních památek. Od roku 1872 se zapisovaly i movité památky. Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, v § 7 stanovil, že památky se z evidenčních důvodů zapisují do státních seznamů památek, ale že chráněny jsou i památky do seznamů nezapsané. Památky zákon v § 2 obecně definoval, přičemž odst. V letech 1984-1987 v rámci generální aktualizace nemovitých kulturních památek byly seznamy aktualizovány a zpřesněny, změněny v závazné a promítnuty do katastru nemovitostí, zároveň byl počet památek snížen (slučováním jednotlivých památek do souborů či areálů, upuštěním od ochrany u zaniklých objektů).

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, stanovil, že považuje za kulturní památky věci prohlášené za ně Ministerstvem kultury ČR a také památky zapsané do státních seznamů podle dřívějších právních předpisů. S účinností zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, byly dosavadní krajské seznamy památek sloučeny do jednoho ústředního seznamu; dříve zapsané památky dostaly k dosavadnímu složenému krajskému rejstříkovému číslu navíc pěticiferné číslo v ústředním seznamu, nově vyhlášené památky dostávají šesticiferná rejstříková čísla. V letech 2000-2007 proběhla obnova identifikace kulturních památek. V letech 2005-2011 proběhla obnova identifikace movitých kulturních památek. Také proběhla revize památkově chráněných území.

Počet kulturních památek

Podle databáze MonumNet bylo k 2. září 2013 v České republice evidováno 40 328 nemovitých kulturních památek. Památkově chráněné jsou i leckteré objekty, které už fakticky zanikly nebo ztratily hodnotu, ale ochrana z nich ještě nebyla sňata. Databáze MonumNet eviduje (k 2. září 2013) též 3111 bývalých památek, které již nejsou chráněny, protože zanikly nebo jim byla z jiného důvodu (například kvůli ztrátě památkové hodnoty nebo změně hodnotících kritérií) odejmuta ochrana. Některé památky jsou jednotlivými budovami nebo plastikami, jindy je jako jedna památka veden třeba i rozsáhlý komplex (Pražský hrad, Vyšehrad) anebo soubor souvisejících objektů, leckdy zasahující do více katastrálního území, obcí či okresů.

Movité kulturní památky

Movitých kulturních památek, ačkoliv jejich seznam není veřejně přístupný, tvoří nejpočetnější část památkového fondu České republiky. Patří k nim malířská a sochařská díla, díla uměleckého řemesla, liturgické předměty, hudební památky, technická díla jako například vozidla, letadla či plavidla, architektonické články ze zaniklých staveb, archeologické nálezy a podobně. Aktuální počet movitých kulturních památek není znám ani Národnímu památkovému ústavu, protože průběžně je evidence transformována a například soubory nesourodých věcí jsou evidenčně rozdělovány na více souborů či samostatné věci.

Zveřejnění informací o movitých kulturních památkách obvykle závisí na vůli vlastníka, někdy jsou též zveřejněny jednotlivé informace o správních řízeních nebo dotacích souvisejících s jednotlivými památkami. Ministerstvo kultury každoročně zveřejňuje program restaurování movitých kulturních památek včetně specifikace jednotlivých památek, jejich lokalizace, vlastníka a výše schválené dotace (avšak bez rejstříkového čísla památky). Například v roce 2013 bylo na dotacích na obnovu 185 movitých památek rozděleno 10 miliónů Kč, z toho největší dotace (po čtvrt milionu Kč) byla schválena pro rekonstrukci varhan v kostele svaté Ludmily v Praze a varhan v kostele Panny Marie ve Střílkách.

Proces prohlášení za kulturní památku

Kulturní památku může ministerstvo kultury vyhlásit z vlastního podnětu nebo na návrh. Návrh na vyhlášení památky může podat jakýkoliv subjekt. Archeologický nález (§ 23) prohlašuje ministerstvo kultury za kulturní památku na návrh Akademie věd České republiky. Ministerstvo kultury návrh na prohlášení věci za kulturní památku musí projednat s krajským úřadem a obecním úřadem obce s rozšířenou působností, musí též o projednávaném podnětu či návrhu informovat vlastníka věci a umožnit mu se vyjádřit, a to i v případě, když návrh zamítlo. Věc podléhá zákonné ochraně před zásahy vlastníka před samotným rozhodnutím už od okamžiku, kdy je vlastník vyrozuměn o započatém řízení. Vlastník je povinen na vyzvání příslušným úřadům nebo jimi pověřené odborné organizaci poskytnout informace o věci a umožnit její prohlédnutí a dokumentaci.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Spolupráce ochrany přírody a památkové péče

Ochrana přírody a krajiny a ochrana kulturních památek má v České republice nejen dlouhou, ale i společnou tradici. V posledních dvaceti letech však, zjevně i v důsledku institucionálního rozdělení státní památkové péče a státní ochrany přírody, dochází k nedostatečné vzájemné informovanosti a v některých lokalitách i k názorovým střetům.

Společná historie

Uvědomělé snahy (první instituce a nařízení) o ochranu kulturních a přírodních památek mají v českých zemích společné počátky v první polovině 19. století a souvisejí především s šířením romantismu a vlastenectví. V tomto období jsou také osvícenými vlastníky panství zakládány první rezervace. V rámci Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek při c. k. Ministerstvu kultury a vyučování, zřízeném v roce 1850, byli ustaveni zemští konzervátoři pro Čechy (14) a jeden pro Moravu. Jejich hlavním posláním bylo pořizovat soupis památek a dohlížet na jejich ochranu. V roce 1903 stejné ministerstvo rozhodlo o jmenování prvních konzervátorů pro ochranu přírodních památek a k provedení jejich soupisu.

Od poloviny 19. století se s rozvojem zájmu společnosti o dědictví minulosti rozvíjelo hnutí okrašlovacích spolků a spolků pro ochranu domoviny s cílem chránit přírodní památky (např. stromy, pralesy, geomorfologické útvary, vybrané druhy), stavební památky (např. lidovou architekturu, fortifikační památky), ale i urbanistické a krajinné celky. V roce 1904 byl ustaven Svaz českých spolků okrašlovacích v Království českém, který vzápětí začal společně s Klubem za starou Prahu (ustaveném v roce 1900) vydávat časopis Krása našeho domova (časopis vycházel v letech 1904-1951), který se na svých stránkách od počátku věnoval kulturním i přírodním památkám. K ochraně přírodních a kulturních památek se od svého založení v roce 1888 hlásil také Klub českých turistů.

Současná spolupráce

Přestože se státní ochrana přírody a státní památková péče setkávají při hledání řešení pro jednotlivé objekty s kombinovanými předměty ochrany (zejména na území chráněných krajinných oblastí), programová spolupráce na národní úrovni se dočkala formalizace až v červnu 2011 podpisem smlouvy mezi Národním památkovým ústavem (NPÚ) a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Obě strany se zavázaly ke vzájemné spolupráci při tvorbě plánů ochrany a péče, řešení překryvů zájmů, k výměně informací a dat, vzájemné metodické podpoře a k odborným konzultacím. NPÚ a AOPK ČR také chtějí spolupracovat při praktické péči o objekty a území společného zájmu a interpretaci kulturního a přírodního dědictví široké veřejnosti. Významná součinnost by měla existovat při naplňování Evropské úmluvy o krajině. Vzájemná koordinace již započala při tvorbě chystané legislativy a podzákonných právních předpisů i interních metodických doporučení.

Legislativní rámec

Přípravy nového památkového zákona probíhaly od roku 2008 a v roce 2014 finišovaly; věcný záměr zákona schválila vláda svým usnesením č. 156 ze dne 6. března 2013 a uložila ministerstvu zpracovat do 30. září 2013 návrh zákona. Návrh zákona, který vycházel ze schváleného věcného záměru (usnesení vlády ze dne 6. 3. 2013 č. 156) byl schválen dne 20. listopadu 2015 usnesením vlády č. 929 a dne 4. Podle návrhu zákona má být kulturní památkou hmotný výsledek lidské činnosti vzniklý v dějinném procesu kultivace světa, který je pramenem poznání, a je významný svou uměleckou, architektonickou, uměleckořemeslnou, řemeslnou, technickou, urbanistickou anebo krajinnou hodnotou nebo je významným pozůstatkem lidského osídlení na našem území v minulosti nebo se váže k významným osobnostem či událostem, prohlášený podle zákona.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Kulturní památky, stejně jako národní kulturní památky, památky s mezinárodním statusem, památkové rezervace a památkové zóny, mají být evidovány v Seznamu chráněného památkového fondu, který má být informačním systémem veřejné správy, jehož správcem by mělo být Ministerstvo kultury a provozovatelem odborná organizace památkové péče. O prohlášení věci za kulturní památku má rozhodovat ministerstvo kultury ve správním řízení. Ve výroku rozhodnutí má být identifikována věc prohlašovaná za kulturní památku a má být uvedeno, jaké zákonem stanovené hodnoty kulturní památky prohlašovaná věc, soubor věcí, stavba nebo pozemek má. Poté, co rozhodnutí nabude právní moci, jej ministerstvo zašle odborné organizaci památkové péče k zapsání do seznamu.

tags: #ochrana #prirody #a #kulturnich #pamatek #informace

Oblíbené příspěvky:

• Zlepšení emisí vašeho vozidla
• Technika v Brně
• Odpad v okrese Blansko
• Nakládání s dřevním odpadem
• Vysvětlení zákonů přírody