Dendrologie a ochrana přírody: Co to je?

Studium krajiny zaujme tím, jak se věnuje krajině z více úhlů pohledu. Učí chápat, jak spolu jednotlivé složky souvisejí a ovlivňují se. Každé místo má svůj jedinečný příběh ukrytý ve složení půdy, druhové rozmanitosti i vodních prvcích.

Při studiu si osvojíš znalosti základních přírodních procesů a biologických disciplín včetně potřeb udržitelného zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a krajinářství. Na LDF se mi také líbí, že nabízí možnost vidět získané znalosti přímo v terénu nebo v laboratořích. Při studiu tě provedeme celým procesem od prvního nápadu až k finálnímu produktu.

Objevíš práci s moderními technologiemi a naučíš se je kreativně využívat v souladu s ekonomickými i ekologickými požadavky. Spojíš u nás své estetické cítění se znalostmi z oblasti materiálů, technologií a konstrukcí nábytku a naučíš se je naplno využívat v praxi. Zaměříme se na navrhování nábytku a nábytkových souborů určených pro opakovanou i sériovou výrobu.

Díky specializaci Výroba nábytku si osvojíš znalost výrobních technologií, nábytkových konstrukcí, vlastností materiálů a základy řízení výroby. Získáš znalosti o funkční bezpečnosti, pevnosti nábytku, materiálech i škodlivinách v interiéru.

Studium ti pomůže pochopit i základní procesy udržitelného hospodaření v krajině. Cílem studia je připravit odborníky se zaměřením na udržitelný management populací a chov volně žijící zvěře v krajině a dále pak na management a řízení výkonu práva myslivosti. Studiem získáš základní teoretické znalosti z obecných disciplín, jako je zoologie, biologie, ekologie, nauka o prostředí, základy ekonomiky, a dále profesní znalosti a dovednosti v oboru myslivost.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Studiem programu Biomateriály získáš přehled o vývoji, výrobě a zpracování inovativních materiálů a produktů na bázi dřeva a ostatních lignocelulózových materiálů a biomateriálů. Pozornost je věnována optimalizaci a inovaci technologických procesů zpracování a možnostem následného užití ve finálních výrobcích např. nábytku. Studium je také zaměřeno na analýzu životního cyklu výrobků, tj. aplikaci principů trvalé udržitelnosti včetně life cycle thinking a ekodesignu.

Během studia se naučíš nejen pracovat se dřevem jako obnovitelnou surovinou, ale také s novými biokompozity využívanými při výrobě nábytku. Při studiu programu Stavby na bázi dřeva získáš teoretické i praktické znalosti z oblasti navrhování a posuzování prvků, konstrukcí a staveb ze dřeva, materiálů na bázi dřeva, ale i dalších stavebních materiálů, které jsou založené na nejnovějších poznatcích v oboru.

Zorientuješ se v aktuálních trendech, jako je snižování celkové energetické náročnosti budov, snižování materiálové náročnosti staveb, vliv staveb na okolní prostředí, recyklace stavebních materiálů, ekologické stavění apod.

Díky studijnímu programu Technologie a management zpracování dřeva se seznámíš s problematikou moderních technologií prvotního zpracování dřeva. Získáš znalosti o konstrukci a výrobě nábytku, stavebně truhlářské výrobě, dřevostavbách či energetickém využití dřeva. Seznámíš se i s managementem výrobních procesů v dřevařském průmyslu, zahrnujícím logistiku, dopravní systémy či řízení jakosti ve firmě. Dřevo je materiálem budoucnosti.

Studijní program Lesnictví vychází z komplexního pojetí lesnictví, tzn. znalostí základních složek lesních ekosystémů: lesnická geologie, pedologie, dendrologie, botanika, zoologie či entomologie. Ty jsou důležité i pro další disciplíny, jako je ekologie lesa, lesnická typologie a na ně navazující odborné disciplíny: ochrana lesa, pěstění a zakládání lesů, těžba a doprava dřeva a hospodářská úprava.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Studijní program Lesnictví, specializace Lesnictví tropů a subtropů, vychází z komplexního pojetí lesnictví, tzn. znalostí základních složek lesních ekosystémů: lesnická geologie, pedologie, dendrologie, botanika, zoologie či entomologie. Ty jsou pak využity v syntetických lesnických disciplínách: ekologie lesa, lesnická typologie a na ně navazujících disciplínách: ochrana lesa, pěstění a zakládání lesů.

Při studiu Krajinářství získáš přehled v biologických a technických disciplínách souvisejících s celou problematikou komplexní péče o krajinu, zejména v oblastech vodního hospodářství, dřevinné vegetace nebo zpřístupňování krajiny. Dozvíš se také základy environmentální ekonomiky, politiky a legislativy.

Při studiu Arboristiky získáš praktické dovednosti v oboru péče o dřeviny ve městech a porozumíš technologickým a pracovním postupům. Pod vedením předních odborníků se budeš vzdělávat ve špičkových laboratořích i v terénu.

Jedná se o odborného pracovníka, který provádí pěstební opatření na dřevinách rostoucích mimo les. Mezi těžiště jeho činnosti patří výsadby, ochrana dřevin, ošetřování bez využívání výškových technik a kácení.

Český certifikovaný arborista - Konzultant (dále jen ČCA - Konzultant) provádí expertní a poradenskou činnost související s ochranou a péčí o dřeviny, zejména rostoucí mimo les. Cílem jeho činnosti je navrhnout vhodná pěstební a ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti stanoviště a dobrého stavu ponechaných stromů. Jedná na základě odborných znalostí, přičemž bere v úvahu stav a funkce dřevin v daném prostoru, aspekty ochrany přírody a životního prostředí člověka i příslušné právní normy a bezpečnostní předpisy.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Poradenská činnost se skládá z provádění dendrologických průzkumů a dalších specializovaných průzkumů dřevin, z návrhů optimálních typů ošetření včetně specializovaných stabilizačních zásahů, provádění technických dozorů, návrhů a kontrol ochranných opatření, realizovaných na ochranu dřevin při prováděné stavební činnosti. Účastník prokazuje teoretické i praktické znalosti platné legislativy, relevantních Standardů péče o přírodu a krajinu a dalších oborových norem, směrnic a předpisů. ČCA - Konzultant je možným spolupracovníkem ostatních profesí (např. krajinářských architektů, správců zeleně) i při řešení problematiky, přesahující úroveň jednotlivých exemplářů dřevin (např.

Znát anatomii, morfologii a fyziologii dřevin v rozsahu předepsané literatury. Rozumět a dokázat vysvětlit vztah dřeviny a prostředí, ve kterém žije vč. Znát všechny hlavní metodiky, používané pro oceňování dřevin v ČR (metodika AOPK ČR, Hessenská metodika, zákon č. Umět hodnotit základní parametry dřevin vizuálními technikami- zdravotní stav, vitalitu, provozní bezpečnost- vč. Na základě zjištěného stavu dřeviny ve vztahu k faktorům prostředí doporučit optimální postup při jejím ošetření. Musí podrobně znát obsah jednotlivých technologických zásahů vč. Znát legislativu a technické možnosti ochrany dřevin při stavební činnosti.

Arboristické standardy - Standardy péče o přírodu a krajinu (viz. Kolařík, J. a kol. Kolařík, J. a kol. Základy péče o dřeviny rostoucí mimo les (např. Výsadba stromů (např. Kvalita, jakost a výsadba stromu (např. Řez stromů (např. Roční Komplexní studium (viz. Účelem zkoušky je prověřit předpoklady účastníků odpovídajícím způsobem zhodnotit stav stromů a navrhnout adekvátní způsob arboristického ošetření. Žadatel musí předložit vlastní posudek s fotodokumentací, obsahující komplexní zhodnocení jednoho stromu včetně návrhu pěstebních opatření.

Součástí zkoušky je část teoretická a část praktická. Část teoretická obsahuje všechny části, které probíhají v učebnách. dosáhl za identifikační zkoušku z dendrologie min. dosáhl za identifikační zkoušku z dřevokazných hub a chorob min. dosáhl za písemný test min. Část oceňování dřeviny dle metodiky AOPK ČR; nebo výpočet stability stromu metodou WLA a část zpracování projektu ochrany stromu při stavební činnosti je hodnocena jako jedna a rozhoduje zde posouzení zkušebních komisařů. Pokud účastník nesplní 1-2 části, může v příštím termínu opakovat pouze tu část, kterou nesplnil. Opravu certifikační zkoušky si musí uchazeč splnit nejpozději do jednoho roku, v případě delší prodlevy bude muset uchazeč opět absolvovat celu certifikační zkoušku.

Univerzitní profesor Jaromír Klika patřil mezi vědce, kteří si uvědomovali potřebu ochrany přírody a přímo se jí vedle své akademické a badatelské činnosti aktivně věnovali. I když patřil k vůdčím osobnostem poválečné československé ochrany přírody, nebyl jeho přínos pro tento obor na stránkách Ochrany přírody dosud1 zhodnocen. U příležitosti výročí 130 let od narození J. Profesor PhDr. Jaromír Klika, DrSc., člen - korespondent ČSAV. Jaromír Klika se narodil v Praze 26. 12. 1888 do pedagogické přírodovědné rodiny. Jeho otec Josef Klika byl středoškolským učitelem stejně jako jeho děd, který mj. napsal první českou učebnici botaniky pro střední školy (Hilitzer 1938). Po studiu na Univerzitě Karlově a krátkém působení na obecných školách a složení státních závěrečných zkoušek pro učitele působil na středních školách v Mladé Boleslavi, Nymburku a Litomyšli. Od roku 1919 již natrvalo učí v Praze.

Habilitoval se v roce 1922 na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT. Na ČVUT přednášel technickou botaniku, mykologii, dendrologii, mikroskopii a zbožíznalectví a zejména v dendrologii po něm zůstala řada kvalitních příruček (Klika 1924a,b, 1925, 1927, 1928, 1930, 1936, 1947a, Klika, Procházka 1942 ad.). Několik učebnic vydal také pro střední školy. V roce 1932 byl na ČVUT jmenován mimořádným a po osvobození a otevření vysokých škol řádným profesorem se zpětnou platností od r. 1941. V této době byl ředitelem Ústavu technické botaniky a v letech 1947-1948 děkanem Vysoké školy chemicko-technologické. Několik let též přednášel biologické plánování na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství. Po emigraci V. Krajiny v roce 1950 přešel na svou alma mater jako profesor a vedoucí katedry botaniky, kde působil jako vědec a pedagog až do své smrti. Zemřel náhle na mezinárodním botanickém kongresu Všesvazové botanické společnosti v Leningradě 12. 5. 1957 (Čeřovský 2014). Jeho dílo podrobně v nekrologu popsal J.

Na počátku své vědecké činnosti se prof. Klika věnoval houbám, zejména mikroskopickým. Největší jeho taxonomickou prací byla monografie věnovaná českým padlím (Klika 1923). Význam této publikace jistě podtrhuje skutečnost, že další monografie se snahou o úplný výčet všech druhů padlí na území ČR byla vydána až v r. 2017 (Petřeková 2018). Publikoval v tomto období ještě některá další, převážně drobnější pojednání a také samostatnou knihu „O životě hub“ popularizující mykologii (Klika 1924c). Přínos Jaromíra Kliky pro mykologii, zejména jeho podíl na oživení výzkumu některých skupin mikromycetů, shrnují M. Svrček a Z.

Jaromír Klika je dnes považován za jednoho ze zakladatelů československé fytocenologie (Jeník 1988, Krahulec 2012b). Vegetaci se začal věnovat ve 20. letech minulého století, studoval řadu společenstev a regionů v tehdejším Československu, publikoval práce, které se zabývaly stepními porosty, horskou vegetací Velké Fatry, lesy; klasické jsou jeho studie xerotermní vegetace Českého středohoří, jižní Moravy, Polabí a Křivoklátska. Již v roce 1949 prof. Klika dokončil vzorovou studii obnovy vegetačního doprovodu řeky Labe. Lužní les ve středním Polabí. Byl věrným zastáncem a stoupencem Curyšsko-montpellierské školy, svého velkého vzoru Josiase Braun-Blanqueta, se kterým během pravidelných exkurzí a seminářů (1927-1938) ve Francii navázal osobní přátelství (Jeník 1957). Přitom ale nezapomínal sledovat i publikace autorů jiných směrů studia a popisu vegetace ať tuzemských, tak zahraničích (Mikyška 1953). S těmito pak diskutoval, občas až vášnivě. Křemelinový štít v NPR SOOS.

Za protektorátu se Jaromír Klika seznámil s Emilem Hadačem. Podnikli řadu exkurzí a publikovali „Přehled rostlinných společenstev střední Evropy“ (Klika & Hadač 1944). Ve 30. a 40. letech se dotvářel systém fytocenologických jednotek a Jaromír Klika se na něm významně podepsal, spolu s kolegy popsal řadu nejvyšších jednotek vegetace (Klika 1948b, 1955). V mnoha případech předběhli své vzory ze západní Evropy a jimi navržená jména (a jednotky, které reprezentují) tak mají prioritu (Krahulec 2012b). Paradigma „rostlinné společenstvo“ či „fytocenóza“ zásluhou J. Prof. Klika se věnoval také metodologii sběru dat v terénu a celý soubor metod zpřístupnil odborné veřejnosti ve svých příručkách věnovaných klimatologii (měření mikroklimatu), metodám studujícím fyzikální a chemické vlastnosti půdy. Část textů sám napsal, část sestavili jím přizvaní odborníci, v té době špičky v oboru (Klika & Novák et al. 1954; Klika, Novák & Gregor 1954).

Nevyznačoval se precizním sběrem dat, důkladnou analytickou prací a vytvářením ucelené sítě poznatků, nevěnoval se konečným úpravám, nestaral se o korektury článků. V jeho pracích se tak najdou chyby a tradují se historky o jeho nedostatcích v určování rostlin či vytrhávání nehodících se rostlin z vegetačního snímku (Hadač 2007). Na Křivoklátsku se prof. Klika zabýval stepními společenstvy. Koniklec luční český u Týřovic. Jaromír Klika ovlivnil svůj obor nejen na území Československa, ale v celé Evropě. I když s mnohými kolegy měl vztahy napjaté, podařilo se mu strhnout pro studium vegetace spoustu dalších a samozřejmě žáků3. Prof. Klika patřil mezi velké propagátory mj. Českého středohoří.

Prof. Klika je příkladem vědce, který bez problémů uměl aplikovat poznání v praxi. Od počátku svého aktivního působení v období první republiky se věnoval dobrovolné i profesionální ochraně přírody, zejména dokumentací a interpretací přírodních hodnot, formulováním návrhů na ochranu vybraných částí přírody, zpracováním metodik a postupů, ale také přímým zapojením a organizací. Byl stálým poradcem představitelů státní ochrany přírody R. Maximoviče a v poválečném období J. Veselého (Jeník 1988). Pracoval jako dobrovolník ve Svazu spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze jako člen, činovník a později i starosta a především jako redaktor posledních ročníků svazového periodika „Krásy našeho domova“. Jeho četné články v tomto časopise napovídají, jak široký odborný záběr v oblasti ochrany přírodního a kulturního dědictví J. Klika měl. Ve svazu se věnoval i organizační činnosti. Např. v roce 1940 Svaz spolků pro okrašlování a ochranu domoviny zahájil sestavování soupisu starých a památných stromů dle dřívějších návrhů J. Emlera a J. S. Procházky a celou akci vedl právě J. Klika (Klika 1946). Prvním vydaným dílem tohoto soupisu byla kniha „Staré a památné stromy na Rychnovsku n.

Intenzivně se věnoval ochraně přírody též v Komisi pro ochranu přírody (od r. 1946 přeměněné na Ústav pro ochranu přírody a krajiny, jehož byl sekretářem a předsedou) při I. lékařsko-přírodovědeckém odboru Masarykovy akademie práce (za protektorátu ― České akademie technické), která mj. na návrh J. Kliky předložila v r. 1945 vlastní podrobný návrh zákona o ochraně přírody, poprvé s odlišením „konservativní“ a „tvůrčí (zpřírodnění krajiny)“ ochrany přírody a krajiny (Klika 1947b), pro složitost však byl návrh odmítnut (Maximovič 1947, Veselý 1954). Zmíněná komise a později ústav se společně se Svazem pro okrašlování a ochranu domoviny kriticky vyjadřovaly k jednotlivým záměrům ohrožujícím cenné části přírody, k připravovaným legislativním návrhům a rozhodnutím, např. pod vedením J. Kliky byl sestaven seznam 56 chráněných druhů (ev.

Jaromír Klika neúnavně studoval nejhodnotnější lokality české a slovenské přírody a navrhoval jejich územní ochranu. Podílel se na vytvoření návrhů ke zřízení některých chráněných území (Krkonoše, Šumava, České středohoří), návrh zřízení několika rezervací či přímo národního parku v Krkonoších formuloval spolu s dalšími přírodovědci (K. Kavinou, A. Zlatníkem, O. Kodymem ad.) po druhé světové válce (Chodějovský 2015), patřil mezi velké propagátory ochrany Českého krasu, zejména Velké hory u Karlštejna (Mikyška 1953, Moucha 2014) a Českého středohoří, zapojil se do přípravy bilaterální velkoplošné ochrany Českého Švýcarska (Phoenix 2008). Byl jeden z prvních průkopníků inventarizace a soupisu slovenských chráněných území (Stockmann 2010). Spolu s E. Hadačem a J. Veselým se v padesátých letech 20. století zasloužil o záchranu Soosu před vytěžením křemelinového štítu (Hadač 2007). V roce 1946 vydává souhrnně své úvahy v oblasti ochrany přírody a krajiny v knize „Chráníte naši přírodu? Kapitoly z ochrany přírody a krajiny“.

Věnuje se zde průřezově všem zásadním oblastem ochrany přírody a krajiny - tedy ochraně ohrožených druhů, cenných území, krajiny, památných stromů, ale i zemědělskému, lesnickému a vodohospodářskému využívání krajiny, urbanizaci a dopravním stavbám. Další známou knihou přispívající k popularizaci ochrany přírody byl první český atlas chráněných rostlin, který zpracoval spolu s F. Procházkou (Klika, Procházka 1940b). Chráněné rostliny. První český atlas chráněných druhů rostlin z pera J. Kliky a F. Procházky byl vydán v r. Chráníte naši přírodu. V doslovu knihy „Chráníte naši přírodu“ konstatuje J.

Byl doslova jedním z průkopníků územního a krajinného plánování. „Biologické plánování“ nejen přednášel, jak je uvedeno v úvodu, ale také poprvé u nás prosazoval, aby biolog (botanik) byl při územním plánování „rovnocenným partnerem technika“. Sám vypracoval v řadě měst příslušné části územně-plánovacích dokumentů (Mělník, Slaný, Turnov, Mariánské Lázně, Rokycany, Praha, Pardubice), v r. 1949 dokončil vzorovou studii obnovy vegetačního doprovodu řeky Labe (Mikyška 1953) apod. Pro architekty a plánovače sepsal první příručku biologického plánování, předchůdce dnešní krajinné ekologie: „Plánujeme s přírodou“ vydanou v r. V roce 1946 uvedl svou přednáškou přelomovou konferenci „Ochrana přírody z hlediska zemědělského plánování“ uspořádanou Československou akademií zemědělskou (Klika 1947b). Konference, které se zúčastnili představitelé akademických pracovišť a profesních sdružení, byla motivována především potřebou zohlednění ochrany přírody při plánování využívání krajiny, zemědělské a lesnické výroby, dopravních a vodohospodářských staveb, urbanizace, ale i osídlování pohraničí.

Byla také manifestem potřeby přijetí zákona o ochraně přírody (Káš a kol. Poznámky1 S výjimkou krátké zmínky u příležitosti šedesátin J. Kliky (Černohorský 1949).2 Byl členem např. Geobotanique de Mediterraneé et Alpes, Polskiego Towarzystwa Botanickego, Soccietas Phytogeographica Suecana ad. 3 Mezi první botaniky, které získal J. Klika pro studium vegetace, patřili např. R. Mikyška, J. Futák, E. Hadač, J. Šmarda, B. Vincent, J. Ambrož, A. Mezera (Jeník 1988). Mezi jeho žáky patřilo mnoho pozdějších špičkových botaniků, za všechny jmenujme Jana Jeníka, který se stal též jeho asistentem a nástupcem.

Vzdělávací program připravuje pro činnosti v oblasti zlepšování životního prostředí a ochrany přírody. a zaměřuje se na oblast okrasného zahradnictví a příbuzné obory, např. biologie, botanika, ekologie a ochrana životního prostředí, a připravuje pro povolání v oblasti tvorby, správy a ochrany zeleně. Student získá znalosti z oblasti tvorby, správy a ochrany zeleně jak v intravilánech sídel, tak ve volné urbanizované krajině, z dendrologie, péče o dřeviny, sadovnické tvorby a sadovnické techniky pro nově zakládané i rekonstruované plochy zeleně a následné péče o ně, z oblasti projektování a zakládání zeleně a její správy a ochrany. Součástí přípravy je vytváření zahradních a krajinářských projektů. Osvojí si poznatky z oblasti urbanismu, krajinářství a zahradní tvorby, včetně kunsthistorie, orientuje se v problematice právního, stavebního a ekonomického charakteru, psychologii řízení.

Absolvent najde široké uplatnění v oblasti zemědělské výroby, lesnictví, rybářství, vodního hospodářství jako zahradnický technik (samostatný technik sadovník, samostatný technik zahradnické výroby, samostatný technik florista), v ochraně životního prostředí jako samostatný ekolog (pracovník ochrany přírody a krajiny, referent životního prostředí a státní správy). Může pracovat jako pracovník samosprávy pro ochranu přírody a krajiny a pro údržbu městské zeleně, jako samostatný botanik, inspektor ochrany přírody a krajiny, krajinář, pěstitel okrasných dřevin a rostlin, pěstitel trávníků, pracovník v realizacích sadovnických úprav a v jejich údržbě, arborista, školkař, pracovník v zahradnickém obchodu, specialista v poradenství pro oblast zahradní a krajinné tvorby, střední projektant zahradních a krajinných úprav (příprava a zpracování projektů, včetně kalkulace nákladů, tvorba osazovacích plánů), pedagog na nižších stupních odborných škol.

Cílem je seznámit zájemce s dopadem antropogenní činnosti (s důrazem na sídla a výstavbu) na krajinu.

1. Vztah živých ekosystémů a antropogenní činnosti.
2. Doprava a migrační prostupnost krajiny.
3. Energetika, těžba a rekultivace.
4. Ochrana přírody, chráněná území, ochrana vod.
5. Ekologické důsledky změny klimatu - vliv klimatické změny na zemědělství, lesnictví.
6. Obecně rozšířené a technicky používané dřeviny i ve volné krajině.
7. Vlastnosti druhů v technické a krajinářské praxi. Použití dřevin pro různé účely.

Literatura:
[1] Prach K., Štech M., Říha. Ekologie a rozšíření biomů na Zemi, Scientia 2009 ISBN: 978-80-86960-46-3
[2] Koch K. Předmět je zařazen do následujících studijních plánů:- studijní plán Stavební inženýrství, specializace Inženýrství životního prostředí (BZ202000), skupina Stavební inženýrství, specializace Inženýrství životního prostředí, 8. semestr (BZ202008), dop.

tags: #ochrana #prirody #dendrologie #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Propojení přírody
• Praktický průvodce tříděním odpadu
• Tipy na výlet v okolí Brandýsa
• Opravy akrylátových van
• Vše o papouškovi ara ararauna