Ochrana přírody Křivoklátsko: Zajímavosti a budoucnost

Ministerstvo životního prostředí plánuje zahájit proces vyhlašování národního parku Křivoklátsko, který by měl být na 16 % nejcennějšího území stávající chráněné krajinné oblasti. Vznik národního parku znamená významný krok k vytvoření podmínek pro lepší ochranu tohoto území, zejména lesních porostů, ale samozřejmě i rozkvět obcí v regionu.

Křivoklátsko je jedním z nejrozsáhlejších komplexů lesů ve středních Čechách. Chráněnou krajinnou oblastí je Křivoklátsko od roku 1978. Rok před vyhlášením byla oblast (1. 3. 1977) Organizací spojených národů UNESCO zahrnuta pro své vysoké přírodovědné hodnoty přesahující významem hranice státu mezi biosférické rezervace.

CHKO Křivoklátsko o celkové rozloze 628 km² leží v západní části středních Čech a zasahuje na území dvou krajů (Středočeského a Plzeňského). Páteří Křivoklátska je údolí středního toku řeky Berounky. Pravý břeh patří ke Zbirožské vrchovině, v níž leží i nejvyšší bod oblasti Těchovín (616 m n. m.), zatímco levý břeh je tvořen Lánskou pahorkatinou. Nejnižším místem oblasti je hladina Berounky v Hýskově (217 m n. m.).

Geologicky různorodé podloží spolu s širokou škálou morfologických tvarů s různou expozicí vytváří na malém území neobyčejné bohatství výrazně odlišných a jedinečných stanovišť, z nichž mnohá jsou unikátní v rámci celé ČR. Nebývalý výskyt reliktních druhů a společenstev na Křivoklátsku je spojen s charakteristickým prolínáním říčního, vrcholového, údolního fenoménu a fenoménu sutí.

Legislativa definuje národní parky jako rozsáhlá území s převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů. Nový status by umožnil zpřísnit regulace a posílit péči o přírodu. Národní park by zahrnoval nejcennější jádrové oblasti CHKO, čímž by omezil některé činnosti, například těžbu dřeva.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Současný stav ochrany přírody na Křivoklátsku

Křivoklátsko je nyní státem chráněno jako chráněná krajinná oblast. Její součástí jsou čtyři národní přírodní rezervace, 16 přírodních rezervací a sedm přírodních památek. Z toho jsou na území navrhovaného národního parku tři národní přírodní rezervace a sedm přírodních rezervací. Zároveň je zde jedna ptačí oblast a 16 evropsky významných lokalit, sedm z nich se překrývá s územím národních přírodních rezervací.

Zatímco v národním parku je prioritou ochrana a obnova přírody, které se přizpůsobuje přístup k péči o území, v chráněné krajinné oblasti se hospodaří s respektem k doposud dochovaným částem. V národních parcích tak státní pozemky spravují přímo orgány ochrany přírody, v chráněných krajinných oblastech hospodaří na státních pozemcích státní podniky, které jsou koncipovány jako podnikatelský subjekt.

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je zařazena do celosvětové sítě biosférických rezervací UNESCO. Ta zahrnuje jak přírodě blízká území, tak zachovalé harmonicky uspořádané krajiny ovlivněné činností člověka. V České republice je do této sítě zařazen například národní park Šumava a část CHKO Šumava, Krkonošský národní park či třeba chráněná krajinná oblast Třeboňsko.

Vyhlášení národního parku na částí CHKO Křivoklátsko by zdůraznilo přírodní hodnoty území. Lesnický park Křivoklátsko je obecně prospěšná společnost, která zdůrazňuje především roli člověka při obhospodařování křivoklátských lesů.

Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) vytvořila klasifikaci, kdy každému chráněnému území přiřazuje odpovídající kategorii z pohledu mezinárodních standardů. Pro zařazení do jednotlivých kategorií je rozhodující nastavení dlouhodobých cílů daného chráněného území. Ty se však do národního zákona o ochraně přírody a krajiny přímo nepřenášejí. Národní park Šumava je například zařazen v kategorii II., Krkonošský národní park pak v kategorii V., stejně jako chráněné krajinné oblasti. Národní přístup ke chráněnému území tedy klasifikace IUCN závazně neovlivňuje.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Návrh na vyhlášení národního parku a reakce

Rozsáhlý návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, který zahrnuje mimo jiné vyhlášení národního parku Křivoklátsko pátým národním parkem Česka, podpořila na středečním zasedání vláda. Cílem návrhu, který nyní čeká posouzení sněmovnou, je posílit ochranu a biodiverzitu v oblasti. Novela o ochraně přírody a krajiny ministerstva životního prostředí, kterou vláda podpořila, obsahuje zásadní změny týkající se ochrany dřevin či druhové ochrany, obsahuje i vyhlášení Křivoklátska pátým národním parkem na území Česka. Záměrem je posílit ochranu a biodiverzitu v oblasti.

Starostové z Křivoklátska ale trvají na tom, aby tam zůstala chráněná krajinná oblast (CHKO). Starostové z Křivoklátska ale trvají na tom, aby tam zůstala jen chráněná krajinná oblast. Ochranu přírody považují za dostatečnou, varují i před omezením práv nejen místních obyvatel, třeba ohledně přístupu do krajiny. „Funkce lidí, kteří tady žijí a volí si své zástupce, nikdy není v tom národním parku vzatá tak, že by mohli cokoliv ve velkém ovlivnit. Většinou je to jenom jako poradní hlas. To je to, co nejvíce vadí obcím,“ míní starosta obce Kublov Michal Špiryt (nestr.).

Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) však jiní starostové vidí v záměru nové možnosti a výzvy. Šéf resortu také zopakoval, že na území plánovaného parku neleží žádná obec, pouze lesy a louky. Zamýšlený národní park má podle Hladíka zabírat 105 kilometrů čtverečních Křivoklátska, což představuje zhruba sedmnáct procent současné chráněné krajinné oblasti. „My ten návrh nepodpoříme. Je navrhován doslova z Prahy proti vůli regionu,“ uvedl bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Iniciativa Otevřené Křivoklátsko upozorňuje na to, že současná CHKO vznikla především činností lesníků a původní je jen několik procent porostů. Návrh čelí kritice zejména místních obyvatel, obcí a některých podnikatelů. Vyhlášení národního parku umožní zpřísnění a omezení možností vstupu do krajiny, vyčleněné cesty bude určovat takzvané opatření obecné povahy. Zároveň existují obavy z toho, že vyhlášení národního parku kvůli přísnějším pravidlům bude mít vliv na turistický ruch a podnikání v regionu.

Řada starostů dlouhodobě upozorňuje na to, že už nyní je turistická návštěvnost regionu na hranici únosnosti. Petici proti národnímu parku podepsalo přes 11,3 tisíce lidí. Středeční podpora návrhu ze strany vlády starosty nepřekvapila, plánují ale proti vyhlášení národního parku bojovat dál, například komunikací s poslanci i výbory. „My to bereme na vědomí, nicméně mě to mrzí. Myslím si, že řízení nesplňuje zákonné parametry,“ uvedl za iniciativu Otevřené Křivoklátsko Jakub Majer. Podle předsedkyně Svazku obcí Křivoklátska Ivety Kohoutové nejsou informace ministerstva o dopadech vyhlášení národního parku dlouhodobě úplné a lepší ochranu přírody nezaručí. Upozornila na to, že v návrhu ministerstva životního prostředí je více než sto rozporů, které zůstaly po připomínkovém řízení.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Podpora od ekologů

Ekologové vládní přijetí návrhu novely vítají. Podle ředitele kanceláře Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Petra Stýbla se většina pozornosti upínala k vyhlášení národního parku, i když návrh řeší důležitější otázky týkající se ochrany přírody.

Hnutí Duha uvedlo, že vnímá vyhlášení národního parku Křivoklátsko jako zásadní milník v ochraně české přírody. Křivoklátsko je podle něj oblastí s unikátní přírodou a největším přirozeným lesním komplexem v Česku, kde hnízdí více než 120 druhů ptáků a žije mnoho ohrožených druhů rostlin a živočichů.

V Česku nyní existují čtyři národní parky - Národní park Šumava, Národní park Podyjí, Národní park České Švýcarsko a Krkonošský národní park. Pokrývají 1,5 procenta rozlohy území státu.

Geologie a geomorfologie Křivoklátska

Téměř miliardu let trvající geologický vývoj Křivoklátska je dokumentován několika geologickými jednotkami starohorního až čtvrtohorního stáří. Starohorní a spodně prvohorní horniny jsou součástí geologické jednotky zvané Barrandien. Nejstarší geologickou jednotkou, která tvoří geologický podklad asi tří čtvrtin oblasti, je barrandienské svrchní proterozoikum, tvořené starohorními usazeninami (břidlicemi, droby a prachovci), které sedimentovaly v rozsáhlé hluboké mořské pánvi. Sedimentaci doprovázely výlevy bazaltů (tzv. spilitů) na mořské dno, často ve formě polštářových láv. Na konci starohor došlo ke kadomské horotvorné činnosti, při níž byly tyto horniny zvrásněny a slabě přeměněny. Moře ustoupilo a starohorní pohoří bylo vystaveno erozi a z větší části sneseno.

Během středního kambria došlo k vytvoření mělkých pánví v jihozápadní části oblasti (v okolí Skryjí a Týřovic), které opět zaplavilo moře. Zde se usadily sedimenty s bohatou faunou, zahrnující téměř 30 druhů trilobitů, světově proslavenou průkopnickou prací paleontologa Joachima Barranda. Před koncem kambria došlo na poruchové linii sv.-jz. směru k rozsáhlé sopečné činnosti a vznikl vulkanický komplex křivoklátsko-rokycanského pásma o rozměrech cca 5×50 km. V ordoviku vznikla v Barrandienu opět mořská pánev, ve které se usazovaly písky a jíly (v současnosti pískovce, křemence, prachovce, jílové břidlice apod.) za doprovodu silné sopečné činnosti (vyvřeliny bazaltového typu, tzv. diabasy). Ordovické horniny vystupují souvisle podél jv. hranice CHKO a v jv. části území tvoří tři geomorfologicky nápadné izolované ostrovy, z nichž Krušná hora se proslavila historicky významným ložiskem sedimentárních železných rud.

Během variské horotvorné činnosti, která vyvrcholila během spodního karbonu, došlo opět k vrásnění a vyzdvižení hornin a jejich částečnému odnosu. Ve svrchním karbonu se na území vytvořila soustava řek, jezer a močálů; usazeniny karbonského stáří jsou nezvrásněné a spočívají nesouhlasně na svém podloží.

Na krátkou dobu (a zatím naposledy) vniklo moře na území Křivoklátska ve druhohorách, během svrchní křídy. Druhohorní usazeniny zasahují do CHKO jen mezi obcemi Ruda a Lány. Ve třetihorách byly v oblasti Křivoklátska jezera a říční toky; zbytky jejich usazenin zde pokrývají jen malé plochy. Jde převážně o žlutohnědé štěrky, písky a prachovité jíly vzniklé v teplém subtropickém podnebí.

Kvartérní pokryv je tvořen na plošinách eluvii podložních hornin, na svazích deluviálními hlínami, zahliněnými sutěmi až sutěmi, v údolích Berounky a některých jejích přítoků jsou vyvinuty pravé spraše. Morfologicky nápadné jsou říční terasové stupně Berounky, tvořené naplavenými štěrky a písky. Zvláštností jsou holocénní pěnovce při některých pramenech vytékající z kambrických vulkanitů.

Nejhodnotnější jádro Křivoklátska se nachází v jižní části Zbirožské vrchoviny a je tvořeno intenzivně členěným reliéfem vymodelovaným v horninách křivoklátsko-rokycanského pásma s hluboce zaříznutými erozními údolími. Berounka vytváří po celé délce toku v území morfologicky významné meandry. Za zmínku stojí i hojné buližníkové suky, které byly erozní činností vypreparovány z okolních měkčích hornin a jsou hodnotnými krajinotvornými prvky.

Flóra a vegetace Křivoklátska

Lesy zaujímají největší část plochy Křivoklátska (62 %), což vysoko překračuje celostátní průměr lesnatosti v pahorkatinách a vrchovinách. Rozsáhlá přirozená lesní společenstva se v oblasti zachovala i proto, že Křivoklátsko bylo od středověku královským loveckým revírem. Výzkum potenciální přirozené vegetace prokázal, že převažujícím společenstvem křivoklátských lesů jsou v nižších polohách černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které ve vyšších polohách a na severnějších svazích přecházejí do lipových bučin (Tilio cordatae-Fagetum). Dříve zde byly hojně zastoupeny jedliny, které se v současnosti vyskytují jen sporadicky. Na strmých suťových svazích a v roklích převažují habrové javořiny (Aceri-Carpinetum). Pro Křivoklátsko jsou charakteristické na několika místech suťové porosty s tisem červeným (Taxus baccata).

K typickým skupinám se řadí i teplomilné doubravy, především společenstva s mochnou bílou (Potentillo albae-Quercetum), a kyselé doubravy svazu Genisto germanicae-Quercion. V údolích potoků rostou různé typy olšin a jasenin. K lesním porostům samozřejmě patří i odpovídající hájová květena s kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), kokoříkem vonným (Polygonum odoratum), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis) nebo mařinkou vonnou (Galium odoratum) a rovněž velmi zajímavá mykoflóra.

Na skalních vrcholech kopců se zachovaly zbytky teplomilné a suchomilné vegetace, zejména reliktní porosty dubu zimního (Quercus petraea) s jeřábem břekem (Sorbus torminalis), jeřábem mukem (Sorbus aria) a borovicí lesní (Pinus sylvestris). Významné jsou i suché bory silikátových skal svazu Dicrano-Pinion. Na jihozápadních svazích přecházejí tyto porosty do otevřených ploch, tzv. pleší, s xerotermními druhy tvořícími významný prvek zdejší krajiny. Z dřevin tu najdeme skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), trnku obecnou (Prunus spinosa), hloh (Crataegus sp.) či řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). Nadprůměrnou diverzitu křivoklátské vegetace dokládá fakt, že z 15 asociací keřové vegetace ČR se jich na tomto území nachází devět.

Na vrcholech kopců a hřebenech rostou smíšené porosty dubových bučin, přecházející až do bučin čistých. Z nelesní vegetace jsou typická stepní společenstva pokrývající holá temena kopců nad Berounkou, již zmíněné pleše. Extrémní podmínky zamezují rozvoji lesa, dominuje zde bylinné patro nanejvýš s roztroušenými solitérními duby (Quercus petraea), které nabývají často bizarních tvarů. K dalším častým průvodcům křivoklátských pleší patří kavyl Ivanův (Stipa pennata), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaereleum) a třemdava bílá (Dictamnus albus). Na jedné lokalitě se zde vyskytuje vzácný chruplavník rolní (Polyspermum arvense). Severně orientované skály hostí společenstva pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea) a lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata), která se tu dochovala jako relikt z doby ledové. Na pohyblivých sutích se v přirozených podmínkách setkáváme s tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria) a konopicí úzkolistou (Galeopsis angustifolia). Úpatí svahů často pokrývají rozsáhlé porosty měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva).

Vzpomínkou na dobu baroka jsou lesní loučky podél potoků, v tzv. luzích, které kdysi rozčleňovaly lesní komplexy po celých Čechách. Vzhledem k jejich malé rozloze, častému podmáčení a nevalné úživnosti se do současnosti dochovaly jen v omezené míře, často v degradované formě. Z významných rostlin, které se na nich vyskytují, lze jmenovat prvosenku jarní (Primula veris), prvosenku vyšší (Primula elatior), všivec lesní (Pedicularis sylvestris), hadí mord nízký (Scorzonera humilis) a kosatec sibiřský (Iris sibirica).

V nivách toků jsou typické květnaté psárkové louky (sv. Alopecurion), na štěrkopíscích navazují ovsíkové louky (sv. Arrhenatherion). K botanicky zajímavým patří druhově bohaté kostřavové louky (Potentillo albae-Festucetum rubrae), s mochnou bílou (Potentilla alba), vstavačem kukačkou (Orchis morio) či vstavačem osmahlým (Orchis ustulata). Nejznámější a nejlépe zachovalé kostřavové louky se nacházejí v nivě Berounky u Kouřimecké rybárny.

Fauna Křivoklátska

Pro Křivoklátsko je typická fauna středoevropské teplé lesní oblasti. Zachovalost původních biotopů podpořila zachování populací mnoha vzácných, ohrožených a vymírajících druhů živočichů. Druhově nejrozmanitějšími a zároveň nejvíce prozkoumanými skupinami jsou hmyz, měkkýši, pavoukovci a obratlovci. V oblasti lze zachytit určité zoologické gradienty, kdy na východě se nacházejí spíše teplomilné (termofilní) druhy a směrem k jihozápadu přibývá druhů horských (montánních). Výzkum na Křivoklátsku zatím ověřil výskyt 24 kriticky ohrožených, 60 silně ohrožených a 60 ohrožených druhů živočichů.

K typickým obyvatelům skalních biotopů patří některé druhy měkkýšů, např. vrkoč horský (Vertigo alpestris) a vrkoč lesní (Vertigo pusilla), z pavouků skálovka Zelotes puritanus, pavučenka Erigonoplus jarmilae a cedivečka Altella biuncata. Skalní stepi hostí z měkkýšů třeba zrnovku trojzubou (Pupilla triplicata) či vřetenatku českou (Alinda biplicata bohemica). Na několika lokalitách zde nalezneme západoevropského pavouka stepníka černonohého (Eresus sandaliatus). Na skalních výchozech hnízdí výr velký (Bubo bubo).

Suchomilné trávníky stepního charakteru, teplomilné bylinné lemy lesních porostů a lesostepi jsou životním prostorem mnohých reliktních druhů mandelinek a dřepčíků. I motýlí fauna křivoklátských stepí je významná. Žijí zde např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) i otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) nebo můra Staurophora celsia, která zde vytváří stabilní populaci.

Pestré lesní ekosystémy jsou vhodnými biotopy pro řadu významných populací vzácných a faunisticky zajímavých druhů, zejména skupiny xylofágního a mykofágního hmyzu. Z čeledi tesaříkovitých brouků (Cerambycidae) žije na Křivoklátsku 137 druhů (v ČR celkem 184), mezi nimi např. tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), t. broskvoňový (Purpuricenus kaehleri) či t. Necydalis ulmi. Významným druhem je tesařík Phymatodes pusillus, jehož nominátní forma P. pusillus pusillus byla zjištěna zatím pouze na Křivoklátsku. Suťové smíšené lesní porosty jsou nejbohatší na výskyt měkkýšů, z nichž se zde lze setkat např. s vřetenatkou rovnoústou (Cochlodina orthostoma) a vřetenatkou šedavou (Bulgarica cana). Zoologicky zajímavé jsou též vnitřní prostory drolin nezarostlých lesní vegetací, významná je především promrzající suť s lomikamenem trsnatým (Saxifraga rosacea), kde na jediné lokalitě v ČR žije plachetnatka Porrhomma rosenhaueri.

Ve zbytcích jedlových porostů se nacházejí tesaříci Pogonocherus ovatus nebo Acanthocinus reticulatus. Z nočních motýlů se zde vyskytují strakáč březový (Endromis versicolora), hřbetozubec Odontosia carmelita, šedavka bučinová (Apamea illyria) a další. Velmi zajímavá jsou kamenná moře, v nichž žijí reliktní druhy sekáčů - žláznatka Nemastoma triste a klepítník členěný (Ischyropsalis hellwigi). Pouze v tomto biotopu žije střevlíček Leistus montanus. Xerofilní doubravy na teplých kamenitých stráních hostí velmi zajímavé druhy tesaříků, mandelinek a pavouků. Žije zde např. krytohlav Cryptocephalus octomaculatus, nalezený v Čechách pouze zde a v okolí hradu Krašova. Významný je výskyt pavouků Atyphaena furva a Cetonana laticeps vázaných na povrch kmenů zakrslých dubů. V bukových a dubových porostech žije náš největší brouk roháč obecný (Lucanus cervus) a již zmíněný tesařík obrovský (Cerambyx cerdo).

Dubové bučiny jsou hnízdištěm mnoha druhů ptáků, např. luňáka červeného (Milvus milvus), včelojeda lesního (Pernis apivorus) či jestřába lesního (Accipiter gentilis). Z datlovitých zde žije datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), s. malý (D. minor), s. prostřední (D. medius), žluna šedá (Picus canus) a ž. zelená (P. viridis), dále např. krutihlav obecný (Jynx torquilla). Křivoklátsko je také významným hnízdištěm čápa černého (Ciconia nigra), ze sov zde hnízdí kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) či vzácně sýc rousný (Aegolius funereus), z pěvců žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a l. malý (F. parva) a mnoho dalších.

Stále významnější se ukazuje výskyt netopýrů, především lesních druhů, jako je netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), n. stromový (Nyctalus leisleri) a n. ušatý (Plecotus auritus); byl zde objeven i netopýr menší (Myotis alcathoe). Mezi drobnými savci jsou zajímaví např. plch velký (Glis glis) a myška drobná (Micromys minutus). V malých vodních nádržích, rybníčcích a lesních tůňkách se zachovala přirozená společenstva vodních rostlin a na nich žijících specializovaných živočichů. Jsou to např. fytofágní brouci rákosníčci z rodů Plateumaris a Donacia, v porostech bahničky dřepčík Chaetocnema aerosa, na stulíku nosatečci Phytobius leucogaster a Pelenomus canaliculatus a další. Z obojživelníků je významný výskyt kuňky žlutobřiché (Bombina variegata), tří druhů čolků včetně vzácného čolka velkého (Triturus cristatus) a stabilní populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra).

V Klíčavském potoce žije vzácný velevrub tupý (Unio crassus). Několik nejčistších toků obývá rak kamenáč (Austropotamobius torrentium), v mnoha dalších nalezneme raka říčního (Astacus astacus) a v nádržích raka bahenního (A. leptodactylus). Na jedné izolované lokalitě žije i mihule potoční (Lampetra planeri) a v několika čistých potocích vranka obecná (Cottus gobio) či střevle potoční (Phoxinus phoxinus). V povodí Berounky je relativně hojná užovka podplamatá (Natrix tessellata).

tags: #ochrana #prirody #Křivoklátsko #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Dobrodružství a vzdělávání v Českém Švýcarsku
• Technologie chlazení ledové plochy
• Zajímavé fakty o kočkách a přírodě
• Obnova přírody v Minecraftu
• Přírodopis 7. třída: Fauna a flóra