Ochrana přírody mimo chráněná území v České republice

Česká republika by stejně jako ostatní státy EU měla do konce roku přijít s konkrétním návrhem na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Vyplývá to ze Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030 (dále jen Strategie), která účinně spravovaná chráněná území považuje za jeden z klíčových nástrojů k zastavení úbytku biodiverzity a počítá mimo jiné s ochranou 30 % rozlohy pevniny, z toho jedné třetiny přísně. To je stále předmětem odborné diskuse, co můžeme reálně v daném časovém horizontu nabídnout my.

Navyšování rozlohy územní ochrany přírody je jedním z dílčích elementů Green Deal, tedy souboru strategických iniciativ Evropské komise, jehož základním cílem je dosažení uhlíkové neutrality EU v roce 2050. Ke Strategii přijal Evropský parlament usnesení, kterým tento materiál přivítal, a mj. zdůraznil nutnost splnit veškeré jeho cíle s ohledem na neúspěch dvou předchozích strategií v této oblasti. Ke Strategii se ve svých závěrech vyjádřila též Rada EU, která ji podpořila a vyzvala k její rychlé a ambiciózní implementaci. Je tedy evidentní, že provádění Strategie byla na úrovni orgánů EU, formovaných zástupci členských států, vyjádřena významná politická podpora, často právě s důrazem na cíle v oblasti posílení územní ochrany přírody.

Aby členské státy při definování svých závazků postupovaly jednotně, zveřejnila Evropská komise v lednu 2022 pokyny (EK 2022), které shrnují kritéria a metodiku výběru chráněných území, jež mají přispět k plnění výše uvedených cílů. Diskuse v rámci NADEG se zaměřovala zejména na realističnost cílů a úvahy, které vedly Evropskou komisi k jejich stanovení, harmonogram jejich plnění, financování, nutné personální kapacity či transparentnost procesu.

Z hlediska definic důležitých pro cíl 30 % stojí za pozornost, že tento cíl nemusí být naplněn pouze chráněnými územími v obvyklém slova smyslu, ale i prostřednictvím tzv. jiných účinných územních ochranných opatření (dále jen OECM; Other effective area-based conservation meassures). V České republice dosud nebyla žádná území jako OECM deklarována. Ne každé případně identifikované OECM však bude splňovat kritéria, která Evropská komise v pokynech dále uvádí jako podmínky pro započítání do cíle 30 %.

Dle aktuálních údajů je v ČR formou chráněných území - ve smyslu zvláště chráněných území, smluvně chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 - po odečtení vzájemných překryvů chráněno 1 725 672 ha, tedy 21,88 % plochy státu (viz tab. 1). Máme za nesporné, že všechny výše uvedené kategorie již nyní naplňují kritéria pro započítání do cíle 30 %. Jelikož však v naprosté většině případů je na chráněný fenomén (např. jeskyně, skalní výchoz apod.) vázána také typická fauna a flóra, která je v plánech péče a způsobech péče o území zohledňována, bylo by pominutí významu těchto, byť rozlohou zpravidla velmi malých území, z hlediska cílů Strategie neopodstatněné.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Pro dosažení cíle 30 % nám tedy chybí něco málo přes 8 % plochy ČR, přibližně 631 000 ha. Strategické úvahy by se přitom měly ubírat jak směrem k vyhlášení nových nebo rozšíření stávajících chráněných území, tak k identifikování lokalit mimo stávající kategorie, které naplňují požadavky pro OECM a které již dnes významně přispívají k ochraně biodiverzity. Jelikož Strategie také velmi akcentuje význam ekologických koridorů a vytvoření skutečně soudržné transevropské přírodní sítě, hledisko zvýšení nedostatečné konektivity stávajících území by mělo hrát podstatnou roli. Je však třeba mít na paměti, že ne všechny ekologické koridory jsou samy o sobě dostatečně velké a natolik přírodovědně hodnotné, aby naplnily kritéria pro OECM pro započítání do cíle 30 % (Hilty et al. 2020). Při volbě lokalit pro příslib naplnění cíle 30 % je také třeba dávat pozor na překryvy - hledají se skutečně plochy dosud nezapočítané mezi chráněná území v žádné z kategorií uvedených v tab. 1.

Územní ochrana přírody v ČR

Územní ochrana je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb). V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území. Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000.

Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci. S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky.

Pro zabezpečení zvláště chráněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území.

Kategorie zvláště chráněných území

• Velkoplošná zvláště chráněná území:
  • Národní parky (NP)
  • Chráněné krajinné oblasti (CHKO)
• Maloplošná zvláště chráněná území:
  • Národní přírodní rezervace (NPR)
  • Přírodní rezervace (PR)
  • Národní přírodní památka (NPP)
  • Přírodní památka (PP)
• Soustava Natura 2000:
  • Evropsky významné lokality
  • Ptačí oblasti

Natura 2000

Natura 2000 - vymezování soustavy Natura 2000 má pevně daný základ v právu EU a její vymezování je legislativní povinností, nikoli dobrovolným, chceme-li strategickým závazkem. Tento proces je v ČR prakticky završen. V roce 2023 se předpokládá vydání nařízení vlády, kterým budou zohledněny poslední dosud nevypořádané požadavky Evropské komise z hlediska dostatečnosti soustavy pro ochranu cílových druhů a stanovišť na našem území. Tato novela bude mimo jiné řešit zpřesnění hranic stávajících území a k novému vyhlášení či významnějšímu rozšíření je navrženo sedm evropsky významných lokalit (Strážkovice, Milešov pod Milešovkou-kostel, Lichkov, Paseky, Nové Pole, Kozlov-Tábor a Východní Krušnohoří). V pokročilém stadiu příprav je také návrh na vyhlášení ptačí oblasti Západní Krušné hory, která by měla sloužit především k ochraně jedné z posledních populací tetřívka obecného v ČR.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Velkoplošná zvláště chráněná území

Velkoplošná zvláště chráněná území - uvažovat o vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí a národních parků je v tomto kontextu zcela jistě více než namístě. Identifikace vhodných lokalit z odborných hledisek v minulosti několikrát proběhla (Pešout 2015). Samotný proces vyhlášení velkoplošných chráněných území je obvykle dlouhodobý, vyžadující úzkou spolupráci s místními samosprávami a širokým spektrem dotčených subjektů. Z hlediska pokročilosti prací jsou nyní nejdále přípravy podkladů pro zahájení projednávání národního parku Křivoklátsko, chráněné krajinné oblasti Soutok Moravy a Dyje a chráněné krajinné oblasti Krušné hory.

Maloplošná zvláště chráněná území

Maloplošná zvláště chráněná území - soustava MZCHÚ v ČR je co do počtu rozsáhlá, problémem je však často velmi malá rozloha jednotlivých území (v ČR máme neuvěřitelných 2649 MZCHÚ o průměrné rozloze 43,8 ha, ovšem celá polovina z tohoto počtu lokalit je menší než 9 hektarů). Právě v tomto kontextu je důraz kladený na konektivitu soustavy zvláště důležitý. Vyhlašování nových MZCHÚ společně s rozšiřováním stávajících zůstane i nadále významným nástrojem ochrany přírody pro zachování nejcennějších lokalit. Mezi územími národního významu, jejichž návrhy jsou již nyní v procesu vyhlášení, lze jmenovat např. NPR Lanžhotské pralesy, NPP Soutok, NPR Obírka - Peklo či NPP Zlatý potok. Pro řadu dalších jsou připravovány podklady nebo jsou vedena jednání na různých úrovních, jmenujme například uvažovanou národní kategorii na části lomu ČSA, NPP Tok, NPP Jordán, NPR Bečva a další.

Významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky - možná poněkud opomíjený, ale legislativně relativně silný nástroj ochrany území. Registrované VKP jsou ze své podstaty lokality často naplňující definici OECM, které navíc vyhovují i kritériím pro zahrnutí do cíle 30 % - existuje u nich vyhlašovací dokument, jenž definuje přírodní hodnoty a cíle ochrany, zákonem je určen subjekt zodpovědný za jejich správu, který také dle svých finančních možností zajišťuje péči. Podstatným problémem je kromě absence dedikované plánovací dokumentace však skutečnost, že v současné době neexistuje žádná centrální evidence VKP (Štefanová 2015), můžeme tak pouze odhadovat (na základě extrapolace dat ze dvou krajů, kde byly údaje AOPK ČR v minulosti systematicky sesbírány, prověřeny a digitalizovány), že registrované VKP v ČR mohou zaujímat plochu kolem 10 000 ha, tedy kolem 0,13 %.

Uvažovat lze v této souvislosti i o VKP tzv. ze zákona, které chrání z hlediska biodiverzity a zajištění konektivity krajiny mnohdy cenná území (rybníky, jezera, vodní toky, rašeliniště, údolní nivy a lesy). Nejsou však přesně prostorově vymezena a cílená péče ve smyslu kritérií pro cíl 30 % zde není tak jednoznačně definována vyhlašovacím předpisem. Účinným řešením by bylo nastavení evidence nejcennějších segmentů VKP, které jsou nositelem hlavních hodnot daného VKP ze zákona, jímž by pak mohla být věnována prioritní pozornost z hlediska financí na péči i monitoringu.

Územní systém ekologické stability

Územní systém ekologické stability - i tyto prvky (zejména biocentra patrně všech úrovní) mají potenciál pro zařazení mezi OECM, směřující do určité míry k zajištění konektivity soustavy chráněných území (viz též Pešout a Hošek 2012). Částečně se překrývají s VKP ze zákona (zejm.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Soukromá chráněná území

Dalším prvkem územní ochrany, který významně přispívá k ochraně biodiverzity a který stojí za pozornost, jsou soukromá chráněná území. Pojem není v české legislativě ukotven a explicitně s ním nepočítá ani Strategie, nicméně pravděpodobně lze i tato území zahrnout mezi OECM, která naplňují kritéria pro cíl 30 %. Spadají sem například ptačí parky budované Českou společností ornitologickou nebo lokality vykupované a spravované pozemkovými spolky (Pešout 2015).

Ačkoli by se mohlo zdát, že ve Strategii je akcentována přísná ochrana výhradně ve smyslu ochrany přírodních procesů a minimalizace lidských vlivů, v pokynech Evropské komise je nakonec s cílenými zásahy pro podporu biodiverzity počítáno - podrobněji viz box 2. Je to výsledkem diskusí se členskými státy v rámci NADEG, kde právě vymezení přísné ochrany a v jejím kontextu role péče o území a přípustných antropogenních aktivit (výkon práva myslivosti, hospodaření v lesích apod.) nakonec vykrystalizovalo jako zásadní téma. Ve výsledku je definice rozvolněna oproti původnímu návrhu a připouští určitý rozsah intervencí, které ale musí být slučitelné s cíli ochrany daného území, resp. jsou nezbytné pro jeho obnovu.

V souladu s metodickým pokynem Evropské komise je možné do oblastí tzv. přísné ochrany počítat i území, kde nezbytná aktivní péče podporuje biologickou rozmanitost, vč. pastvy a seče luk v intenzitě a frekvenci odpovídající ekologickým nárokům předmětu ochrany.

Podíváme-li se na zákonné ochranné podmínky a cíle jednotlivých kategorií zvláště chráněných území, pak lze v obecné rovině říci, že dostatečně silné (byť různě formulované) nástroje pro to, aby všechny ohrožující aktivity mohly být regulovány do té míry, aby nekompromitovaly dosahování cílů ochrany území, mají zejména zóna přírodní, zóna přírodě blízká i zóna soustředěné péče národních parků, první i druhá zóna chráněných krajinných oblastí, (národní) přírodní rezervace a do značné míry také (národní) přírodní památky.

Území i jejich části se především liší z hlediska kvality dochovaných přírodních hodnot a optimální péče či akceptovatelná míra využívání se odvíjí od ekologických nároků jednotlivých předmětů ochrany a podmínek lokality. Všechny tyto skutečnosti jsou zohledňovány v pravidelně aktualizovaných plánech či zásadách péče. Pravděpodobně nejvýznamnějším faktorem pro úspěšnost prosazení optimální péče ve skutečnosti pak zůstává vlastnictví pozemků.

To, že je definice přísné ochrany širší, však pochopitelně neznamená, že by neměl být kladen zvýšený důraz na ochranu lokalit, kde chráníme primárně přírodní procesy a necháváme je samovolnému vývoji. Pro tento přístup je zásadní rozloha, MZCHÚ a zóny velkoplošných chráněných území, které mají tento cíl, by vždy měly být vymezovány tak, aby byly dostatečně velké, aby se procesy mohly v dostatečných měřítkách skutečně uplatnit.

Chráněná území nestačí mít, chráněná území je potřeba mít v dobrém stavu. Musí se jim dařit účinně dosahovat cílů, pro které byla vyhlášena, což velmi úzce souvisí mj. i s výše diskutovaným reálným uplatňováním přísné ochrany. Pro jednotlivé lokality jsou informace k nalezení v příslušných hodnotících kapitolách plánů péče a souhrnů doporučených opatření. Plánovací dokumentaci máme na velmi dobré úrovni, je pravidelně aktualizována pro většinu lokalit.

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů.

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení.

Zákonem je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat ani jinak měnit dochovaný stav jeskyní a přírodní jevů, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod). Podobně jsou před zničením, poškozením nebo odcizenímzákonem chráněny paleontologické nálezy (významné hmotné doklady nebo pozůstatky života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti).

Historie ochrany přírody v ČR

Počátky ochrany přírody se mapují k 12.-14. století. 1. ledna roku 1990 začalo fungovat Ministerstvo životního prostředí, které je v Česku ve vztahu k ochraně přírody tou nejvyšší institucí. Na začátku června roku 1992 pak vešel v účinnost zákon č. 114/1992 Sb. s názvem Zákon o ochraně přírody a krajiny, který je platný dodnes. 2004 - Česká republika vstoupila do Evropské unie a tím se stala součástí Natura 2000.

V České republice existuje řada ekologických nevládních organizací. Mezi ty nejvýznamnější patří Český svaz ochránců přírody, mezinárodní Greenpeace, Děti země, Hnutí Duha, Nadace Partnerství či Arnika. Cílem těchto ekologických organizací je prosazovat, uskutečňovat a hájit veřejný zájem na zdravém životním prostředí a ochraně přírody.

Role krajiny a druhová ochrana

Krajina je v § 3 odst. 1 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“

Podle legislativy o ochraně přírody a krajiny jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností, zániku populace nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Výjimkou jsou pak invazivní a nepůvodní druhy, na které se zákon nevztahuje.

Aleje, remízky či osamělé stromy krajinu oživují, jsou domovem pro řadu druhů hmyzu, ptáků, některých netopýrů a hub, které mnohdy patří mezi zákonem chráněné.

Šíření invazních druhů a jejich působení na okolní biotu a lidské aktivity představuje celosvětový problém. Příroda nezná lidmi vytvořené hranice. Nelze ji proto chránit bez spolupráce a výměny informací se zahraničními institucemi a organizacemi.

Česká republika je signatářem Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, která je známá pod zkratkou CITES.

Tabulka: Kategorie chráněných území v ČR a jejich podíl na rozloze státu

tags: #ochrana #přírody #mimo #chráněná #území

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Kanárských ostrovů
• Ekodvory v Brně
• Poštovní krabice z recyklovaných materiálů
• Katedra biologie a ekologie Ostrava - studium
• Emisní normy