Ochrana přírody Nový Zéland: Ambiciózní záměr nebo iluze ráje?

I přesto, že je Nový Zéland plný přírodních parků a chráněných zón, dle posledních výzkumů vychází najevo šokující zpráva: nachází se totiž na prvním stupínku v celosvětovém měřítku ohrožení lokální biodiverzity. Zdejší situace je tedy světově nejvážnější!

Dle posledního měření Environment Aotearoa 2019 jsou téměř dvě třetiny vzácných ekosystémů ohroženy kolapsem. Tisíce živočišných druhů jsou řazeny, buď mezi ohrožené druhy, nebo jim dokonce hrozí úplný zánik. To zahrnuje:

• 90% všech mořských ptáků
• 84% plazů
• 76% sladkovodních ryb
• 74% suchozemských ptáků

Mnoho dalších druhů navíc nebylo hodnoceno.

Důležitost biologické diverzity

Biodiverzita je chápána jako počet druhů v dané zemi nebo ekosystému. Zahrnuje genetickou a ekosystémovou rozmanitost včetně klíčových složek, jako je endemicita (druhy nalezené nikde jinde na světě), přirozená rozmanitost (podíl původních druhů) a druhy, které jsou zásadní pro funkci ekosystému.

Globálně biodiverzita ve všech jejích podobách prochází neustálým poklesem. Její klasifikace stavu ohrožení je velmi složitá. Při popisu její úrovně je proto mnohdy jednodušší podívat se naopak na podíl druhů uvedených jako „neohrožené“. Ale i tento údaj je pro Nový Zéland alarmující.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Neohrožených je na Novém Zélandu pouze asi:

• 18% brouků
• 26% sladkovodních ryb
• 38% mořských savců
• 12% ještěrek
• 5% hlemýžďů
• 50% rostlin

Nový Zéland přitom disponuje obrovským množstvím endemických druhů, tedy zvířat, která nežijí nikde jinde na světě. Pokud tedy daný živočišný druh nebude zachráněn, bude navždy neobnovitelně zatracen.

V současné situaci je těžké určit, zda novozélandská biodiverzita klesá či nikoliv, protože jedna čtvrtina z téměř 4 000 druhů, které jsou v současné době klasifikovány jako ohrožené, byla hodnocena pouze jednou, a tak neexistuje možnost porovnání, zda se stav jejich ochrany změnil. Ze zbývajících zhruba 3000 ohrožených se ale 10% zhoršilo a pouze 3% zlepšily, což poukazuje na celkovou neúspěšnost dlouhodobého plánu pro ochranu místní krajiny.

Lidský dopad na zemi

Kromě neefektivní ochrany druhů je dalším faktorem ztráty místních ekosystémů stále se zvyšující využití půdy pro intenzivní zemědělství a stavbu měst. První změny nastaly s příchodem Polynésanů, další pak po evropské kolonizaci, která zapříčinila masivní odlesňování a s ním spojené odvodňování místních mokřadů, které byly domovem mnoha jedinečných rostlinných i živočišných druhů. V nedávné době přispělo k dalšímu znehodnocení rozšíření mléčných farem.

Celkové vegetační pokrytí v zemi se snížilo z původních 90% (za období bez osídlení člověkem) na současných 30%. Jedna třetina země je navíc pokryta nepůvodními exotickými travními porosty. Dalším vzorovým příkladem pak může být úbytek sladkovodních ryb, jejichž nárůst podílu ohrožených druhů se na počátku 90. let minulého století zvýšil z přibližně jedné čtvrtiny na tři. Nejinak jsou na tom i mořské druhy ryb, které jsou naprostým zákazem výlovu chráněny jen v 0,4% území.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Kam to spěje?

Nový Zéland má v rámci cílů udržitelného rozvoje OSN závazek snížit úbytek biodiverzity v zemi. Jendá se o dosažení:

• SDG 14 (život pod vodou), který stanovuje zachování trvalé využitelnosti oceánů, moře a jejich zdrojů pro udržitelný rozvoj.
• SDG 15 (život na souši), který se naopak věnuje ochraně, obnově a podpoře udržitelného využívání suchozemských ekosystémů, udržitelného lesního hospodářství a boje proti zastavení degradace půdy.

V udržení plánu však neexistují žádné známky skutečného úspěchu. Nový Zéland sice v roce 2000 vypracoval národní strategii v oblasti biologické rozmanitosti, ten je ale při zlepšování jejího stavu do značné míry neúčinný. Jak OECD poznamenala, strategie a plán postrádají jasnost a jasné způsoby provádění.

Je proto čas začít jednat na všech úrovních společnosti. Města a regiony musí zajistit, aby byly parky a chráněná území náležitě řízeny. Vláda musí pracovat na aktualizaci neúčinné legislativy a zavázat se k prosazování práva. Jedině tak má Nový Zéland šanci na záchranu nevratného procesu vymíraní vzácných druhů, se kterými se v případě neúspěchu již nikdy nesetkáme.

Projekt Predátoři bez dravců 2050

Jako protiváhu proti nadvládě invazních druhů vyhlásili novozélandští úředníci těmto predátorům válku. Téměř před deseti lety, v roce 2016, oznámil tehdejší novozélandský premiér John Key zdánlivě odvážný vládní cíl zcela vyhubit hlavní druhy predátorů do roku 2050. Sedm vetřelců, na něž se konkrétně zaměřil, jsou tři různé druhy potkanů, dále pak lasice, fretky, lasičky a vačice. Key to označil za „nejambicióznější projekt ochrany přírody, o jaký se kdekoli na světě pokusili”. Náklady na boj s predátory se odhadují na šest miliard dolarů.

Devět let po zahájení kampaně potírání predátorů se však ochránci přírody shodují na tom, že stávající strategie zvládání situace - dokonce ani nasazení jedu na vyhubení dvou predátorů najednou a další metody vyvinuté v posledních desetiletích - nás do roku 2050 na úplně vyhubení nepřítele nedostanou. Geografický rozsah je příliš velký, dostupné zdroje příliš malé a vedlejší škody příliš obtížně zvládnutelné.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Dotahování všech velkých projektů do konce však vždy vyžadovalo přehodnocování všech kroků. Právě to nyní dělají ekologové, biologové, výrobci pastí, etici a inženýři - spojují svoje síly, aby se poučili z minulosti a zároveň zrychlili tempo inovací. Navzdory překážkám si díky dosaženému pokroku představují novou nadějnou budoucnost: ptáci v bezpečí a invazní druhy vyhubeni.

Unikátní fauna a flóra Nového Zélandu

Na Novém Zélandu se setkáme s životními formami, jejichž vývoj probíhal na prakontinentu Gondwana a po odtržení sou­-ostroví se vyvíjely v naprosté ostrovní izolaci po více než 80 milionů let. Díky této izolaci se zde zachovaly prastaré vývojové formy rostlin i živočichů, které nenajdeme nikde jinde na světě. Proto je zde vysoké procento endemismu, přes 80 % cévnatých rostlin (alpínských druhů rostlin plných 93 %) a přes 90 % členovců je možno nalézt pouze tady.

Nejvýznačnějším znakem místní fauny je, že se zde s výjimkou tří druhů netopýrů nevyskytovali žádní savci. I díky tomu zřejmě došlo k rozsáhlému rozšíření ptáků, kteří tu obsadili niky, v jiných částech světa vyhrazené savcům.

Invazivní druhy - hrozba pro ekosystémy

Vzhledem k izolovanému vývoji a nepřítomnosti savčích predátorů je původní biota velmi citlivá k přítomnosti člověkem introdukovaných druhů. Ty tak představují jeden z největších ekologických problémů Nového Zélandu, neboť konkurují místním druhům a způsobují jejich úbytek až vymírání.

Ze všech zavlečených druhů je doslova „ekologickou noční můrou“ kusu liščí (Trichosurus vulpecula), který byl na Nový Zéland poprvé dovezen z australské Tasmánie v roce 1837 pro chov na kožešinu. Na rozdíl od Austrálie na Novém Zélandu nestálo jeho šíření nic v cestě - žádní přirození predátoři a obrovská potravní nabídka. V současnosti se populace kusu liščího odhaduje na 70 milionů jedinců, kteří sežerou až 7 milionů tun vegetace ročně.

Hubení se provádí pomocí chytání do pastí, trávením pomocí kyanidu i velkoplošně rozprašovaného jedu „1080“.

Biosecurity - přísná ochrana hranic

Nový Zéland má jednu z nejpřísnějších biosecurity bezpečnostních kontrol na světě. Přísná pravidla chrání unikátní přírodu a zemědělství před zavlečením škůdců a chorob. Pokud nebudete dodržovat pravidla dovozu, můžete čelit vysokým pokutám nebo dokonce trestnímu stíhání.

Před přistáním na Nový Zéland obdržíte v letadle příletovou kartu (arrival card), kde musíte odpovědět na otázky o věcech, které převážíte. Pravidlo je jednoduché - pokud si nejste jistí, vždy deklarujte. Kontrola na letišti je důsledná a nevyplatí se cokoliv zatajovat.

tags: #ochrana #přírody #Nový #Zéland

Oblíbené příspěvky:

• Poplatky za odpady v ČR: Dětské domovy
• Definice a Význam v ČR
• Recenze STK Holešovice
• Recenze koše na tříděný odpad SORTIBOX
• Florenc: doprava Leo Express