Ochrana přírody a zajímavosti Šluknovského výběžku

25.11.2025

Vydejte se s portálem Kudy z nudy do nejsevernější části České republiky, krajině ze tří stran obklopené Saskem. V zeměpise jste se o ní učili jako o Šluknovském výběžku, ale Šluknov zdaleka není jediné zajímavé místo, které tu můžete navštívit. S Českou Kanadou, Českým Švýcarskem nebo Moravským Toskánskem jsme vás už v seriálu #světovéčesko seznámili, ale slyšeli jste už o Českém Nizozemí? Nebudeme vás dlouho napínat, říká se tak nejsevernější části České republiky, krajině ze tří stran obklopené Saskem.

Šluknovský výběžek - Česká krajina plná překvapení

Nezáleží na tom, kolik máte času: tady můžete strávit aktivně prožitý víkend, týdenní dovolenou anebo třeba jediný den. Přívlastek „nejsevernější“ používá řada dalších míst ve Šluknovském výběžku - najdete tu třeba nejsevernější rozhlednu, nejseverněji položené město i nejseverněji položenou vesnici. A také spousty křížových cest a hned za hranicemi Lužici, historickou zemi obývanou Lužickými Srby, posledními potomky slovanského osídlení, které podél Labe sahalo od našich severních hranic k Baltskému moři. Stačí jen naplánovat cestu a my vám poradíme, co nesmíte vynechat!

Cesta do Šluknovského výběžku

Abyste se dostali do Šluknovského výběžku, musíte překonat Lužické hory. Že je máte za sebou vám prozradí romantická zřícenina hradu Tolštejn, který chránil obchodní stezku do Lužice, ale proslavil se také jako sídlo loupežníků. Mezi dvěma skalisky se dodnes dochovaly jen zbytky někdejší pevnosti, ale najdete tu výletní restauraci a hlavně fantastické vyhlídky, přístupné po pohodlných železných schodech. Kromě Lužických hor pěkně uvidíte Jiřetín pod Jedlovou, Varnsdorf, vrchy Šluknovské pahorkatiny a roviny Lužice.

České Nizozemí

O Šluknovském výběžku se občas mluví jako o Českém Nizozemí. Hlavní vlna kolonizace proběhla ve 13. století za vlády krále Přemysla Otakara I. a od té doby území nepřetržitě patřilo k českým zemím. Traduje se, že mezi prvními osadníky prý byli lidé pocházející z Fríska, provincie na severu dnešního Nizozemska. Němečtí sousedé začali po čase odlehlému koutku Čech říkat Böhmisches Niederland, České Nizozemí.

Křížové cesty

Z řady církevních památek vás ve Šluknovském výběžku zaujme množství poutních míst a křížových cest. Najdete jich tu čtrnáct, což na tak malém území nemá v naší zemi obdobu. Nejstarší z nich je křížová cesta na Křížovém vrchu ve Šluknově, která vypráví příběh Ježíšova utrpení již od Poslední večeře a modlitby v Getsemanské zahradě. Nejznámější je ale jiná, a to křížová cesta na Křížové hoře s kaplí sv. Kříže v Jiřetíně pod Jedlovou. Znáte ji například z filmu Máj od režiséra F. A. Brabce.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Rozhledna Tanečnice

Když vás při prohlídce křížové cesty v Jiřetíně nebude tlačit čas, nelitujte námahy a nechte se turistickými značkami vést dál pod vrch Jedlová a na jeho vrchol. Nejsevernější rozhledna České republiky ale stojí ještě o kousek dál: je to osmiboká rozhledna Tanečnice, poprvé otevřená roku 1905. Stojí západně od Mikulášovic kousek od česko-německých hranic a patří do rodiny takzvaných Bismarckových věží.

Šluknov - nejseverněji položené město

Dál na sever než na Šluknovsko se na českém území nepodíváte. Právě Šluknov je také naším nejseverněji položeným městem. Centrem společenského dění je renesanční zámek, kde se neustále konají různé výstavy a kulturní akce pro dospělé i děti, mezi oblíbené akce patří Zámecké slavnosti pořádané v historickém duchu. Jednou ze šluknovských rarit je reliéf významného místního šlechtice Aloise Tomáše Raimunda, hraběte z Harrachu. Zřídili ho členové šluknovského Klubu českých turistů a společně s dalšími reliéfy lemuje stezku kolem Severního království. Inspirací nezvyklého názvu byla jména dvou místních osad, Severní a Království. Sloupky s dřevěnými reliéfy a informace o historii stojí v obcích nazvaných po šlechtických titulech - Císařský, Knížecí, Království, Nové Hraběcí, Staré Hraběcí, Královka, Harrachov a Panský.

Nordkap - nejsevernější bod České republiky

Mezi turisticky nejoblíbenější místa Českého Nizozemí patří nejsevernější bod České republiky, kterému místní turisté říkají Nordkap. Z Lobendavy, nejsevernější obce České republiky, k němu vede zelená a žlutá turistická značka. Je tu pěkné odpočívadlo a kamenný obelisk s informacemi v češtině a němčině, na německé straně najdete ptačí naučnou stezku. Každoročně v listopadu tu Klub českých turistů pořádá česko-německý turistický sraz, čímž se Nordkap stal nositelem symboliky dobrého přeshraničního partnerství.

Další zajímavosti v okolí

Dymník u Rumburku: U koupaliště v Rumburku začíná naučná stezka, která vede na kopec Dymník. Zalesněný čedičový vrcholek s nadmořskou výškou 515 metrů patří mezi populární výletní cíle: výstup není nijak náročný, nahoře je kromě rozhledny výletní restaurace, penzion, hotel a také stellplatz Resortu Dymník. Poblíž také objevíte kamenný Strom života aneb Rumburské Stonehenge, místo, které rozhodně stojí za bližší seznámení.
Mikulášovice: V Mikulášovicích můžete navštívit Muzeum nožířské tradice. Právě odtud pocházejí slavné nožíky-rybičky, které patří do výbavy každého správného kluka. Společnost Mikov je vyrábí již více než sto let, ovšem nožíky s nezaměnitelným tvarem prý vznikaly v dílnách zdejších nožířů už na konci 18. století. Z nádraží v Dolních Mikulášovicích se po nově vyznačené Asijské stezce můžete vypravit přes centrum Asijské Kultury k železniční zastávce Lipová u Šluknova; cestou potkáte živé jaky, buddhistickou stúpu a další zajímavosti, které v naší krajině působí jako zjevení.
Tipy pro rodiny s dětmi: Při prohlídce hradu Tolštejn si vzpomeňte, že tu bývalo loupežnické doupě, a vydejte se společně s dětmi na procházku po stezce loupežníka Vildy. Do podzemí se podíváte v Jiřetíně pod Jedlovou, kde je v hlavní sezoně otevřený stříbrný důl s 320 metrů dlouhou štolou sv. Jana Evangelisty. Kromě toho si můžete prohlédnout Hornické muzeum a projít se po naučné stezce Údolí Milířky, která vede k dalším dolům, štolám a šachtám. K hezké vycházce zve také stezka kolem Zámeckého rybníka v Lipové, kde se seznámíte s vodními živočichy a dokonce můžete spatřit bobry.

Aktivity v přírodě

Mírně zvlněná krajina plná čedičových vrcholů je ideální i pro cyklistické výlety. Na kole se snadno dostanete třeba k lesnímu koupališti Velký Šenov i ke dvěma zajímavým technickým památkám. Tou první je více než 30 metrů vysoký a 190 metrů dlouhý železniční viadukt přes Karolínino údolí ve Vilémově. Do provozu byl uveden roku 1904 a dnes je součástí takzvané Dráhy národního parku, obkružující národní parky České a Saské Švýcarsko. Železniční raritou je peážní trať u zaniklé obce Fukov, nejseverněji položené koleje na území naší republiky. Hranice Českého Nizozemí lemuje množství turistických přechodů napojených na kvalitní cyklotrasy a cyklostezky v Horní Lužici.

Specifika regionu

Místní zvláštností je dvojjazyčnost Němců a Lužických Srbů, kteří zde spolu v míru žijí více než tisíc let. Trávíte raději dovolenou v přírodě a užíváte si kempování? Vydejte se do k Lužickým jezerům. Z bývalých hnědouhelných dolů se postupně stává největší uměle vytvořená jezerní krajina Evropy, ráj pro aktivní a rodinnou dovolenou. Mladá jezerní krajina je jako stvořená pro výpravy na kolech nebo na in-line bruslích. Stejně jako jezera propojují vodní kanály a postupně tu vznikají přístaviště a maríny, kolem jezer vedou vzájemně propojené cyklostezky i speciální dráhy pro in-liny.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Šluknovský výběžek láká nejen nekonečnými loukami, lesy, nedotčenou přírodou, ale také nevídaně hustou sítí rozhleden a památek. Když nepřeje počasí a v Národním parku České Švýcarsko je nevlídno, přivítá vás zdejší kraj s otevřenou náručí. S karavanem, tedy v soukromí, bezpečně a s veškerým komfortem, se můžete vydat i do odlehlejších koutů naší země. Třeba do Šluknovského výběžku, o kterém se mluví jako o konci světa, o Českém Nordkapu anebo o Českém Nizozemí.

Ochrana přírody v Národním parku České Švýcarsko

Jeden ze zásadních úkolů moderní ochrany přírody je hledání a nacházení rovnováhy mezi využíváním přírody a krajiny pro potřeby člověka a omezováním lidských aktivit v chráněných územích. Zaměříme-li se na oblast turistického, rekreačního a sportovního využívání takových území, lze základ pro diskusi spatřovat již v samotném vyhlášení chráněného území, kdy na straně jedné jsou uvedeny v platnost přísnější ochranné podmínky, jdoucí ruku v ruce se vznikem určité značky jakosti, která zvyšuje návštěvnickou atraktivitu téhož předmětu ochrany.

Monitorování návštěvnosti

Sledování návštěvnosti Národního parku České Švýcarsko (NPČS) probíhalo již od jeho vzniku v roce 2000. Zpětnou vazbu poskytovala především pozorování či namátková krátkodobá sčítání prováděná pracovníky správy parku, která vykazovala, že návštěvnost má meziročně vzrůstající charakter. Proto správa národního parku zahájila již v roce 2005 systematické sledování návštěvnosti pomocí automatických sčítacích zařízení a v roce 2008 tuto aktivitu ještě rozšířila v rámci svého projektu Komplexní monitoring přírodního prostředí v národním parku České Švýcarsko, podpořeného z Finančních mechanismů EHP/Norsko.

Protože do Národního parku České Švýcarsko vede značné množství přístupových cest, není možné zjistit přesný celkový počet návštěvníků parku v určitém časovém období. Pro monitorování návštěvnosti tak byly vybrány lokality, které leží na nejvýznamnějších turistických trasách, přeshraničních cestách do Národního parku Saské Švýcarsko a výběrově i v první zóně NPČS.

Technologie sčítání

Při úvahách o zřízení automatického sčítacího systému byl v roce 2005 proveden průzkum dostupných technologií na trhu. Nepodařilo se však nalézt žádné běžně prodávané zařízení, a proto byly pro tyto účely vyvinuty ve spolupráci s obecně prospěšnou společností NISA, sčítače fungující na bázi infračervené závory mezi dvěma kovovými sloupky. V roce 2008 bylo v souvislosti s projektem Komplexní monitoring přírodního prostředí v Národním parku České Švýcarsko provedeno výběrové řízení na zajištění služby sledování návštěvnosti na 15 lokalitách po dobu 30 měsíců. Z něj jako vítěz vzešla obecně prospěšná společnost Partnerství, která nabídla monitorování pomocí automatických sčítačů Eco-counter, využívaných v národních parcích po celém světě. Sčítače Eco-counter využívají pyroelektrické senzory, tj. technologii založenou na záznamu skokové změny teploty, kterou vyvolává průchod návštěvníka.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Správa sčítačů a získaných dat

Správa zahrnuje pravidelnou kontrolu funkčnosti zařízení na všech lokalitách a odstranění případných výpadků monitorování. Díky umístění senzoru i datové jednotky do zamykatelného kovového sloupku s dřevěným krytem se podařilo eliminovat škody způsobené v důsledku vandalismu. Data jsou ze sčítačů získávána v měsíční periodě manuálním odečtem pomocí kapesního počítače. Poté jsou zálohována na FTP serveru, odkud si je do svého počítače mohou stáhnout všichni autorizovaní uživatelé.

Využití dat a rozvoj monitorování

Prvořadým cílem správy národního parku je vytvoření dlouhé datové řady využitelné při uvedení do souvislostí s jinými jevy jako podklad pro návazné výzkumy, na jejichž základě bude možné rozhodování o konkrétních managementových opatřeních v daných lokalitách. Sledování návštěvnosti na území Národního parku České Švýcarsko na současných 15 lokalitách je zajištěno do roku 2018. Dlouhodobé poznatky o vývoji návštěvnosti Národního Parku České Švýcarsko však především budou znamenat posun v oblasti rozhodování o managementových opatřeních majících dopad na návštěvníky, a to jak ve smyslu řízení návštěvnosti prováděného v zájmu ochrany přírody, tak i ve smyslu rozvoje území pro naučné, poznávací a rekreační aktivity.

Příklady zajímavých dat z monitorování návštěvnosti

V zimním období patří k oblíbeným cílům návštěvníků ledové útvary, tzv. ledopády v severovýchodní části NPČS.
Lokalita Tři Prameny je významným nástupním místem pro návštěvu nejpřitažlivějšího skalního objektu v Českém Švýcarsku, Pravčické brány.

Na jaře 2009 došlo v důsledku jarní vody k protržení hráze Divoké soutěsky. Návštěvnická veřejnost tím ztratila možnost hojně vyhledávané přepravy na loďkách a z přístupové cesty se stala slepá ulička končící na molu.

Historie cestovního ruchu v Českém Švýcarsku

Počátkem 19. století nastává pod vlivem postromantismu rozvoj turistiky jako způsobu trávení volného času a poznávání krajiny. První turistické stezky vznikly na levém břehu Labe roku 1818 jako doplněk léčebného areálu lázní v Horním Žlebu. Ve 30. letech 19. století začali Kinští systematicky zpřístupňovat své panství na Jetřichovicku. Vznikly vyhlídkové chatky na Vilemínině stěně, Rudolfově kameni a na Mariině skále.

V roce 1878 vznikl v Děčíně po vzoru alpských spolků Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz), který se zasloužil o turistické zpřístupnění oblasti. Východní část Českého Švýcarska, Šluknovský výběžek a Lužické hory, spravoval Horský spolek pro nejsevernější Čechy (Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen).V roce 1881 Clary-Aldringenové vybudovali pod Pravčickou bránou hotel Sokolí hnízdo a v roce 1892 byl na Mezní louce postaven honosný hotel Mezní Louka.

Mezníkem v rozvoji turistiky bylo otevření plavby na pramicích v Edmundově soutěsce dne 4. 5. 1890, v roce 1898 následovala Divoká soutěska. Po 1. a 2. světové válce nastal útlum cestovního ruchu. Po roce 1960 vznikaly tělovýchovné jednoty, rozvíjela se odborářská, podniková a dětská hromadná rekreace. Novým jevem se stal tramping a chalupářství. V roce 1972 vznikla Chráněná krajinná oblast Labské pískovce a po vzniku Národního parku České Śvýcarsko v roce 2000 cestovní ruch strmě nabývá na významu. V roce 2001 byla založena obecně prospěšná společnost České Švýcarsko, jejímž posláním je šetrný rozvoj regionu Českého Švýcarska a destinační management.

V roce 2009 udělila Evropská komise Českému Švýcarsku a obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko za kvalitní řízení cestovního ruchu v chráněném území titul Evropská excelentní turistická destinace (EDEN) jako historicky první destinaci v České republice.

Vlk v Českém Švýcarsku

V Čechách a na Moravě byl vlk běžným živočichem až do konce 17. století. Na Šumavě se vlk vyskytoval až do roku 1874. V Beskydech byli vlci nepřetržitě až do roku 1914.

Vlk se na našem území začal opětovně objevovat až po roce 1945. Tito jedinci pocházeli z populace ze sousedního Slovenska a Polska. V současném rozšíření vlka v oblasti centrální Evropy hraje zásadní roli tzv. lužická (centrální) evropská populace vlka, jejíž jádro se rozkládá na německo-polském pomezí. Počet vlků v této oblasti začal výrazně narůstat po roce 1998, kdy Polsko přijalo zákony, které vlkům zajišťují celoroční ochranu. Díky tomu začal bezprostředně po jeho přijetí narůstat počet vlků v jihozápadní části Polska. Dispergující polští vlci si hledali nová teritoria a v roce 2000 byla potvrzena první reprodukující se smečka v Německu.

Výskyt vlka na Děčínsku

Až do roku 2012 chybí jakékoli důkazy o výskytu vlka na Děčínsku. První indicie o zdejším pohybu vlků se datují do roku 2012, kdy došlo k napadení hospodářských zvířat v obci Severní. V říjnu tohoto roku byl také vlk zachycen na fotopast nedaleko státní hranice u obce Lobendava. V listopadu 2012 došlo při autonehodě k usmrcení feny vlka v lokalitě Hohwald. Zvíře pocházelo z tzv. hohwaldské smečky. Lokalita Hohwald je vlkem trvale osídlena od roku 2011, kdy v letech 2011, 2012 a 2017 byla potvrzena reprodukce této smečky. Část teritoria hohwaldské smečky zasahuje také na české území, jak dokazují výsledky DNA analýz odebraných vzorků z české i německé strany.

Další lokalitou s potvrzeným výskytem vlka na Děčínsku je oblast mezi Šluknovem a Rumburkem. Vlci se v této části výběžku pohybují od poloviny roku 2015, kdy výskyt potvrzují časté nálezy jejich kořisti. Ze 100 % se jednalo o zvěř mufloní. Vlk zde byl také v prosinci 2015 zachycen fotopastí. DNA analýzy vzorků odebraných v průběhu roku 2016 potvrdily genetickou příslušnost vlků ke „cunewaldské“ smečce. Teritorium této smečky se rozprostírá na území Saska a částečně zasahuje na Šluknovsko. V roce 2016 byla také potvrzena reprodukce této smečky.

Také na území národního parku České Švýcarsko je výskyt vlka potvrzen. První nálezy pobytových znaků vlka v NP jsou ze zimy 2016/2017. Od května 2017 jsou nálezy pravidelné a vlk byl také opakovaně vyfotografován fotopastí v srpnu a v září 2017. Pravidelné nálezy ze zimy 2017/2018 jednoznačně potvrzují, že národní park je nyní osídlen párem vlků. V loňském roce evidujeme také několik hlášení o pozorování vlků v Lužických horách.

Monitoring vlka

Monitoring na celém území probíhá formou pochůzek v mapovacích čtvercích o velikosti 5 × 5 km. K vyhodnocování pobytových znaků využíváme německou verzi metodiky SCALP. Tato metodika rozděluje data do tří kategorií podle ověřitelnosti (C1, C2, C3). Každá z kategorií má přesně definované podmínky, za kterých je možné nález do příslušné kategorie zařadit. Odebrané vzorky z jednotlivých nálezů jsou pak laboratorně analyzovány. Z čerstvých nálezů trusu, moči, krve a slin je možné izolovat DNA, díky které jsme schopni jedince identifikovat. Laboratorní analýza trusu nám pak poskytuje cenné informace o potravní skladbě. Jak vyplývá z rozborů vzorků trusu ze Šluknovského výběžku, dominuje v potravě vlka srnec obecný následován prasetem divokým. Hospodářská zvířata jsou v potravě vlka zastoupena pouze nepatrně, byť je nezpochybnitelné, že k útokům na hospodářská zvířata dochází i na Děčínsku.

Národní park České Švýcarsko

Národní park České Švýcarsko je naším nejmladším národním parkem. Byl vyhlášen k 1. 1. 2000 jako čtvrtý národní park České republiky. Jeho rozloha je 80 km2 a při státní hranici s Německem navazuje na Národní park Saské Švýcarsko (93 km2). Ten byl vyhlášený v roce 1990 a je jediným národním parkem v Sasku a jediným skalním národním parkem v Německu.

Chebská smlouva z roku 1459 určila průběh hranice mezi Čechami a Saskem a dodnes se v podstatě nezměnila. Snahy o velkoplošnou přeshraniční ochranu přírody a krajiny sahají do počátku čtyřicátých let 20. století. Po vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Saské Švýcarsko přislíbilo Československo zřízení chráněné krajinné oblasti v Českém Švýcarsku. Měla podél státní hranice přímo navazovat na saskou CHKO. Podařilo se to v roce 1972 vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.

Hlavním posláním obou národních parků je ochrana území s unikátní geomorfologií pískovců a na ni navázanou rozmanitost ekosystémů - rostlinných a živočišných druhů. Celek národních parků České a Saské Švýcarsko představuje reprezentativní ukázku kvádrových pískovců české křídové pánve. V rámci Evropy německá i česká část Labských pískovců vytváří jedno z nejdůležitějších evropských pískovcových území. Česká oblast je méně osídlena a nebyla v uplynulých desetiletích příliš navštěvována.

Celé Česko-Saské Švýcarsko patří k tradičním a nejznámějším oblastem turistiky ve Střední Evropě. Tato tradice má své počátky již v období romantismu, kdy toto území „objevili“ švýcarští a němečtí romantičtí malíři. O název název Saské Švýcarsko se zasloužili švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff. Po roce 1945, kdy došlo k vysídlení německého obyvatelstva, majícímu v této části Čech drtivou většinu, došlo k výraznému přerušení kontinuity v kulturně-historickém vývoji Českého Švýcarska. V pohraničním pásmu zanikly celé osady (Zadní Jetřichovice a Zadní Doubice) a mnohé další turistické objekty. Na desítky let byly zpřetrhány těsné vazby na Saské Švýcarsko a především u nás všeobecně poklesla známost tohoto kraje. Až v 90. Národní park České Švýcarsko zasahuje do území 9 samosprávných celků.

Problémy s odpadem ve Šluknově

Na okraji Šluknova funguje překladiště odpadu, které znečišťuje okolní přírodu. Přesto mu byla nedávno navýšena kapacita. Areál Technických služeb Šluknov se od poloviny roku stane centrem pro svoz odpadů z větší části Šluknovského výběžku. Odpad se zde netřídí ani nezpracovává - pouze se překládá a odváží na skládku ve Volfarticích, v budoucnu pak do spalovny TERMIZO v Liberci. S překladištěm, které krátkodobě sloužilo městu Šluknov pro jeho vlastní potřeby, je počítáno jako s hlavním bodem svozu a překládky odpadu ze čtrnácti obcí.

Na zasedání Zastupitelstva Města Šluknova jsme upozorňovali, že překladiště není na překládku odpadu pro více obcí vhodné umístěním, vybavením ani kapacitou. Současně jsme upozorňovali, že areál překladiště těsně sousedí s povodím Lesního potoka, ve kterém je doložen výskyt 15 kriticky ohrožených živočišných druhů. Při záplavě hrozí kontaminace celé kaskády šluknovských rybníků a negativní ovlivnění biotopů těchto druhů.

Překladiště skutečně na první pohled neodpovídá technickým ani ekologickým požadavkům na bezpečný provoz. Není zabezpečeno proti únikům odpadních látek, chybí zde zpevněné nepropustné plochy, jímky na zachycení nebezpečných tekutin, dokonce i oplocení. Ochranný val je podle místních obyvatel navršený z odpadních materiálů, obsahuje stavební suť, plasty, elektroodpad a nebezpečný odpad jako azbest a baterie. Komunální odpad nalezli místní obyvatelé poházený za ochranným valem, dokonce i přímo ve vodoteči.

Nahlédnutím do katastru nemovitostí lze zjistit, že překladiště dobrou třetinou své plochy neoprávněně zasahuje do sousedního lesního pozemku. Ochranný val kolem překladiště je tak prakticky celý na cizím pozemku. Navíc, areál překladiště je oplocen jen na oko, pouze ze strany od silnice. Díky tomu, že zařízení je pod širým nebem, je komunální odpad vystaven srážkám a dešťové vody se tak stávají výluhovými odpadními vodami.

Kapacita překladiště byla v nedávné době navýšena z 5 000 na 15 000 tun odpadů ročně, a to pouze administrativně, bez jakýchkoli technických úprav, bez veřejného projednání a bez posouzení dopadů na životní prostředí. Podle vyhlášky č. 273/2021 Sb. by přitom odpad měl být soustřeďován způsobem, který zabrání únikům nebezpečných látek a chrání okolí před znečištěním a zápachem - což se zde zřejmě neděje. A současný projekt - dočasné skladování komunálního odpadu před tím, než bude odvážen do spalovny - podle nich čisté Šluknovsko také nezajistí.

Spalovna není řešením v situaci, kdy lze významnou část odpadu recyklovat nebo vzniku odpadu rovnou předcházet. Právě tyto kroky ale bývají nejčastěji přehlíženy. Cesta ke snížení objemu komunálního odpadu by měla začínat úvahou, proč takový odpad vůbec vzniká a zda mu nejde předejít. U nutného odpadu pak musí obce zajistit důsledné třídění vytvořením dobrých podmínek pro občany, i jejich ekonomickou motivací. Nakonec by měl být směsný komunální odpad především recyklován, a částečně - v co nejmenším možném objemu - co nejudržitelněji zlikvidován. Pokud se odpady skladují bez zabezpečení a přímo ohrožují okolní prostředí, není na co čekat. Z dostupné fotodokumentace je zřejmé, že překladiště nesplňuje téměř žádné základní požadavky - a přesto se jeho kapacita dál rozšiřuje. Na nevyhovující stav překladiště upozornili sami místní obyvatelé, kteří se obávají jeho dopadů na přírodu i vlastní zdraví. Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí.