Ochrana přírody v České republice

V současnosti v ČR najdeme 4 národní parky (NP), 26 chráněných krajinných oblastí (CHKO), více jak 2000 maloplošných chráněných území různé úrovně ochrany a 6 biosférických rezervací UNESCO. Plus další území zapojená do mezinárodních projektů ochrany přírody - NATURA 2000. V Česku chráníme celkově více jak 15 % rozlohy našeho státu.

Chráněná území v ČR dělíme na velkoplošná (NP a CHKO) a maloplošná (Národní přírodní rezervace, Přírodní rezervace, Národní přírodní památky a Přírodní památky. Ochranná pásma s různým stupněm ochrany najdeme také u významných vodních zdrojů nebo lokalit výskytu rostlinného či živočišného druhu.

Historie ochrany přírody

S ochranou přírody začali naši předkové již kolem 12. století, kdy svébytným způsobem chránili lesy určené k honitbě zvěře. Na úrovni státu pak prvky ochrany přírody nesl dokument Maiestas Carolina Karla IV. - mimochodem i s přísnými tresty pro ty, kteří by přírodu ničili (nutno říci, že návrh nebyl přijat pro odpor šlechty).

Nejstarší chráněné území nejen ČR, ale i Evropy vzniklo v roce 1838 a je jím Žofínský prales v Novohradských horách.

Snahy na počátku 20. století

Po přechozích individuálních snahách osvícených vlastníků o ochranu cenných přírodních památek se na přelomu 19. a 20. století objevují první snahy o systematickou legislativní ochranu přírody. V roce 1894 je v návrhu zákona o ochraně uměleckých a historických památek v monarchii již patrná ochota uznávat za veřejný zájem i ochranu památek přírodních. V roce 1901 předložil ve vídeňské Poslanecké sněmovně G. Nowak návrh na vydání zákona k ochraně a udržování přírodních památek.

Čtěte také: Ochrana přírody a životního prostředí

Nařízení královského uherského ministra zemědělství Daranyiho z roku 1900 „o soupisu památných stromů a o povinné ochraně přírodních památek významu vědeckého a uměleckého“ bylo zřejmě v r. 1902 pohnutkou pro akci vídeňského Ministerstva kultu zahájit přípravné práce na evidenci a ochraně přírodních památek. Proto c. k. místodržitelství v Praze vydalo oběžník a uložilo zpracovat soupis přírodních památek. Byly zapojeny i školy.

Ve stejném roce poslanec Bachmann předložil Českému zemskému sněmu „návrh v příčině zachování přírodních a historických památek v Království českém“. Návrh demonstroval na potřebě uchránit dvě ohrožené přírodní památky - Kamennou hůrku u Františkových Lázní a Vysoký kámen u Kraslic. Následně v r. 1903 vídeňské Ministerstvo kultu a vyučování vydalo předpis o ochraně přírodních památek z důvodů vědeckých a estetických ukládající provést jejich soupis a doporučující zřizovat přírodní rezervace. Tento byl dále prováděn i zemskými úřady (vytvoření komplexnějších soupisů však bylo přerušeno první světovou válkou).

O zákonnou ochranu přírody a krajiny se v té době významně zasazoval poslanec Českého zemského sněmu Luboš Jeřábek, pozdější zakladatel a přednosta Státního památkového úřadu. Hned v prvním roce svého zvolení poslancem (1908) předložil osnovu zákona na ochranu přírodních a krajinných památek. Když byla 21. prosince 1910 na popud Svazu okrašlovacího ustavena Komise pro zachování památek, která měla za úkol prosazovat také jejich legislativní ochranu, stal se L. Jeřábek jejím předním členem a 20. září 1911 znovu předložil návrh zákona na ochranu přírody, ale opět bezúspěšně.

Na posledním zasedání zemského sněmu v r. 1911 podal návrh na územní ochranu přírodovědně významných území: „Zemskému výboru se ukládá, aby … v době co nejbližší nákladem zemským na vhodných místech jak v okolí král. hlav. města Prahy (Šárka, Strahovské lomy), tak i na vhodných k tomu místech v typických krajinách v pohořích tohoto království (Šumava, Pláně pod Roklanem, Boubín, Rudohoří, Krkonoše, Středohoří, Milešovka, Sutomská hora, v Brdech, v okolí Padrťských rybníků, Blaník, Železné hory) zřídil parky národní, popřípadě ochranné oblasti pro zvířenu i rostliny, tyto cestou smluvní s majiteli, obé u předložení příslušných zákonů zemských, sepsaných po bedlivé úradě s povolanými korporacemi a odborníky obou zemských národností…“

Období první republiky

Po roce 1918 pokračovaly intenzivní snahy o přijetí legislativy pro ochranu přírody, například za součinnosti ornitologa Jiřího Jandy byl zpracován návrh zákona „na ochranu ptactva a slavíka zvlášť a zřízení ptačích útulků“. Zůstal však pouze ve fázi návrhu. V roce 1919 Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) sbíralo podklady pro zákonnou ochranu přírody. Své náměty zaslali Rudolf Korb, zmíněný Jiří Janda, Jan Roubal a Karel Zimmermann.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

V roce 1922 předložil první komplexní návrh zákona na ochranu přírodních památek poslanec Národního shromáždění J. V. Stejskal spolu s dalšími 22 poslanci. Na návrhu spolupracoval zejména s botanikem Josefem Podpěrou. Tento návrh však nakonec „spadl pod stůl“. K nepřijetí přispěla i snaha MŠANO připravit kvalitnější předlohu řešící uceleně ochranu památek kulturních i přírodních.

V roce 1921 oficiálně požádalo MŠANO (Z. Wirth) historika J. Emlera a Jana S. Procházku, prvního vysokoškolského lektora ochrany přírody u nás, aby vypracovali návrh památkového zákona. Tito úkol přijali a po roce práce a projednávání (1. 12. 1922) odeslali návrh nového zákona, který již částečně respektoval tehdy nový celostní koncept ochrany přírody, zohledňoval zkušenosti ze zahraničí, např. předpisy na ochranu přírody přijaté v USA, Rakousku či Švýcarsku. Zároveň s návrhem zákona předložili návrh statutu pro zřízení a správu národních parků a rezervací a návrh statutu Státního památkového úřadu, přírodovědecké sekce, výlučně zaměřené na ochranu přírody.

Nadčasový návrh zákona se stává základem pro pozdější legislativní návrhy (např. ministerského rady Jana Dvořáka z r. 1924), z nichž některé se sice dostaly až do meziresortního projednávání, ale jejich projednávání se stále protahovalo. V roce 1926 kritizuje Jan S. Procházka neustálé odkládání přijetí zákona a konstatuje, že by bývalo bylo lepší projednat návrh Stejskalův: „… přes jeho mezery a nedokonalosti, když oficielní předloha tak dlouho na sebe nechává čekati“.

V roce 1931 následoval návrh zákona na ochranu památek přírodních, historických a uměleckých J. Wirtha, v letech 1937-1938 je meziresortně projednáván návrh osnovy zákona V. Palečka (z r. 1934). Do začátku 2. světové války se však žádný z těchto návrhů nepodařilo realizovat. „Úřední účastníci příslušných porad sice nutnost ochrany památek i přírody zákonnou normou uznávali“, ale stále se báli označit ochranu přírody za zájem veřejný a zasahovat do soukromých práv jednotlivců, „tím stala by se prý činnost pro ochranu památek a přírody nepopulární a širší veřejnosti a nutno ji ponechati či přesunouti na činnost soukromou“.

V období první republiky tak byla přijata jen dílčí legislativní opatření k ochraně přírodních památek, jako např. zákon o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace č. 438/1919 Sb., podle kterého „vedení musí být v souladu s krásami přírodních, krajinných a historických památek a uměleckých staveb a okleštění stromoví je přípustné pouze v nezbytné míře, která je nutná ke zřízení a udržování rozvodných sítí“. Nebo zákon o stavebním ruchu č. 100/1921 Sb. stanovuje, že pro stavební účely nesmí být vyvlastněny vzrostlé sady. Zákon o organizaci politické správy ze dne č. 127/1927 Sb. zmocnil politické úřady k vydávání zvláštních předpisů na ochranu veřejných zájmů, v jejichž rámci vydaly mnohé městské úřady (např. Jilemnice, Kolín, Louny, Mladá Boleslav, Praha ad.) místní vyhlášky o ochraně vzácných rostlin a živočichů.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Z důvodu absence zákona o ochraně přírody mohla být za první republiky chráněná území zřizována pouze dohodou s vlastníkem, zejména při provádění pozemkové reformy. V rámci první pozemkové reformy, realizované prostřednictvím zejména tří zákonů (tzv. záborový z r. 1919, přídělový a náhradový z r. 1920) bylo možné ustanovit buď dosavadnímu vlastníkovi, nebo přídělci podmínky hospodaření na vymezeném majetku v zájmu udržení a ochrany přírodní památky. Konkrétně přídělový zákon výslovně praví: „Při sdělávání plánu přihlížej pozemkový úřad k tomu, aby přídělem nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajinný a aby nevzaly újmy památky přírodní, historické a umělecké.

V souvislosti s územní ochranou přírody je třeba zmínit Výnos MŠANO z 31. 12. 1933, tzv. Silvestrovský výnos připravený R. Maximovičem. Přestože Silvestrovský výnos je „pouze“ úředním soupisem chráněných území existujících k datu jeho vydání určeným „k informaci profesorských a učitelských sborů“ pro tehdejší výuku ve školách, jde o významný krok v územní ochraně přírody na území ČR, kdy se podařilo v jediném aktu uvést přehled všech chráněných území do té doby zřízených (a zjevně i několik dalších, které byly v době vydání výnosu „v jednání“).

Období druhé republiky a protektorátu

Projednávání památkového zákona přesvědčilo pracovníky ústředních úřadů o potřebě oddělit ochranu přírody od ochrany památek, avšak okupace a odtržení pohraničního území vše změnilo. Veškerá opatření přijímaná v protektorátu podléhala kontrole a schválení okupantů, musela býti zpracována analogicky podle předpisů v Říši a odpovídat nacistické ideologii. Přesto ani v tomto období pokusy o přijetí legislativní úpravy neustaly a zejména z iniciativy R. Maximoviče vzniklo postupně v letech 1940-1943 hned několik návrhů vládních nařízení o ochraně přírody a domoviny a v r. 1943 i návrh osnovy zákona o ochraně přírody. Samozřejmě na území Sudet po jejich připojení k říši platil až do osvobození a obnovy československého státu říšský zákon na ochranu přírody z r.

Období třetí republiky

R. Maximovič hned v r. Na přelomu roku 1945 a 1946 Komise pro ochranu přírody (od r. 1946 přeměněná na Ústav pro ochranu přírody a krajiny) při I. Zmínku zaslouží také v r.

Období komunistického režimu

Ani v poválečných letech se nepodařilo legislativní úpravu ochrany přírody prosadit a tak hlavní oporou byla Ústava z r. 1950 konstatující ochranu kulturních památek, trestní zákoník správní ze stejného roku, který pamatoval i na ochranu přírody a krajiny, zvláště přírodních památek a rezervací, a zákon z r. Státní i dobrovolní ochránci přírody se přijetí zákona o ochraně české přírody dočkali až 1. srpna 1956 (č. 40/1956 Sb.), kdy ho jednomyslným usnesením schválilo Národní shromáždění.

Přijetí zákona předcházelo zpracování návrhu a vytrvalé úsilí Jaroslava Veselého, prvního ředitele Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Při tvorbě zákona se čeští ochranáři inspirovali nejen staršími návrhy, ale také v té době již platnou polskou normou. Zákon platil až do 1. 6. 1992 do přijetí současného zákona o ochraně přírody a krajiny, tedy 36 let, a dočkal se jen pěti novelizací.

Nejzásadnější změnu představoval tzv. sankční dodatek, konkrétně zákon č. 65/1986 Sb., doplňující dva paragrafy upravující přestupky a možnost uložení sankcí a nápravných opatření. Zákon o státní ochraně přírody, tzv. čtyřicítka, byl jednoznačně významným věcným a právním počinem.

V osmdesátých letech dvacátého století se začalo pracovat na přípravě novelizace zákona o ochraně přírody. Tyto přípravy umožnily po r. 1989 státní ochraně přírody rychle připravit návrh nové moderní právní normy v ochraně přírody a krajiny, současného zákona č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Přírodní parky v ČR

• Krkonošský NP: Nejstarší NP v ČR (1963). Čtyři vegetační pásma horské krajiny včetně alpinského stupně. Unikátní lokality vzácných rostlin tzv. zahrádky a endemitů (rožec, jeřáb, šafrán, hraboš mokřadní aj.) Území modelované činností ledovců. Nejnavštěvovanější NP nejen u nás. Pramení zde řeka Labe.
• NP Šumava: Rozlohou největší národní park v ČR. Je také biosférickou rezervací UNESCO. Chráněné jsou unikátní biotopy - horské smrčiny, rašeliniště, slatě či 5 ledovcových jezer (karová údolí). Vznikl v roce 1991 vyčleněním z mnohem většího CHKO, které jej obklopuje i dnes. Pramení zde Vltava (resp. zdrojnice Teplá a Studená Vltava).
• NP České Švýcarsko: Nejmladší národní park u nás - vyhlášen v r. 2000. Chráněny jsou unikátní pískovcové skalní útvary a na ně navazující biotopy. Lidem je dobře známá Pravčická brána, stejně jako okolí Hřenska či kaňon říčky Kamenice. Za hranicemi na něj navazuje NP Sazské Šýcarsko. Zajímavá také je dominance lesů, které pokrývají 97 % území.
• NP Podyjí: Nejmenší národní park v ČR a jediný na Moravě.

Další formy ochrany přírody

Krajinný ráz je definován jako přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je zákona č.

O chráněné druhy a lokality pečujeme a finančně podporujeme specifická opatření vyhovující konkrétním předmětům ochrany. Nejvýznamnější je pastva smíšenými stády ovcí a koz, kosení a vyřezávání křovin.

Mezi mnoha stromy, které v krajině potkáváme, některé vynikají. Vynikají svojí mohutností kmene, neobvyklým druhem, svým umístěním v krajině - že jsou třeba z daleka viditelnou dominantou, nebo doplňkem místní architektury. A stromy, k nimž se váže konkrétní známá historická událost nebo pověst. Staré stromy, mohutné stromy. Lípy u kapliček a křížků, duby značící okraje lesů, hrušně v polích a u cest.

Český kras

Český kras je hojně navštěvován především obyvateli města Prahy, na jehož území zasahuje východní část CHKO. Dobrá dopravní dostupnost umožńuje navštěvovat krásy především její západní části. Český kras nabízí málo náročnou turistiku, cyklistiku, horolezecké i vodácké trasy a řadu kulturních památek. Naplánujte si svůj výlet do přírody.

Zonace v Českém krasu byla navržena tak, aby jednotlivé zóny (zejména I. a III.) tvořily větší a v ideálním případě souvislé celky. II. Nejcennější části Českého krasu jsou chráněny v rámci 21 maloplošných chráněných území.

Tipy pro návštěvníky

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se správami národních parků připravila pro návštěvníky chráněných krajinných oblastí a národních parků NÁVŠTĚVNICKÝ PAS. Návštěvnická střediska CHKO Český ráj, Moravský kras a Žďárské vrchy prodávají suvenýry, které pomáhají přírodě. Část výtěžku z prodeje suvenýrů se značkou České parky je určena přímo na konkrétní akce na ochranu přírody v regionu, část podpoří přímo Domy přírody.

Chodíte do přírody a poznáváte ji? Pak potřebujete zápisník. Lokalizujte, vyfoťte a zapište, co jste pozorovali přímo v terénu. Aplikace BioLog byla vytvořena pro zájemce o přírodu a slouží jako digitální zápisník pozorování fauny a flóry na území ČR. Zapisovat je možné živočichy, rostliny a houby vyskytující se ve střední Evropě. Umožňuje lokalizovat a popsat pozorování druhů přímo v terénu, přidat fotografii a uložit je do mobilního zařízení. Provede vás po našich čtrnácti mezinárodně významných mokřadech. Dozvíte se spoustu informací, dostanete tipy na výlety, můžete se zaposlouchat do hlasů ptáků, kteří se v jednotlivých lokalitách vyskytují a prověřite své znalosti v krátkých kvízech.

tags: #ochrana #prirody #v #cr

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické a zemědělské kariéry v Přerovském kraji
• Projekce ubíhající přírody – vysvětlení
• Televizní zobrazení ekokatastrof
• Euphorbia cyparissias: Pěstování
• Služby pro motoristy - Ing. Jaroslav Čadek