Ochrana přírody okres Znojmo

V České republice se nacházejí 4 národní parky: Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park České Švýcarsko a jediným moravským parkem je Národní Park Podyjí, ležící v Jihomoravském kraji, v okrese Znojmo. Byl vyhlášen 1. července 1991. Rozlohou 6 259 hektarů je našim nejmenším národním parkem. Území bylo vyjmuto jako nejvzácnější část původní Chráněné krajiné oblasti Podyjí. A opravdu je na co se koukat.

Řeka Dyje vytváří na trase mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem hluboký kaňon s malebnými meandry a skalními stěnami. Jelikož je místo velmi těžko dostupné, jedná se o nejzachovalejší a nejméně dotčené říční údolí u nás. Jižní stana parku je ohraničena státní hranicí, na kterou navazuje rakouský Národní park Thayatal. Ve východní části parku najdete jednu z nejoblíbenějších letních jihomoravských lokalit - Znojemskou přehradu, na východě leží na těsné hranici Vranovská přehrada.

Fauna a flora Národního parku Podyjí

Fauna a flora je v Národním parku Podyjí velmi rozmanitá. Najít tu můžete až 77 druhů chráněných rostlin jako divizna, kosatec, koniclec, brambořík i několik druhů orchideí. Také vzácné suché a teplé vřesoviště a stepní lady, vznikající dlouhodobou pastvou dobytka, která jsou evropským unikátem. Jelikož je národní park z více než 80 % tvořen lesy, vyskytuje se zde i značné množství různých druhů hub.

Z živočichů, které se v národním parku nacházejí, stojí za zmínku jistě vydra říční, která zde má díky vlhkému prostředí ideální klimatické podmínky, sysel obecný, užovka, čáp černý nebo výr velký. Narazit můžete i na vzácné druhy motýlů jako jasoň dymnivkový nebo otakárek ovocný.

Správa a návštěvnická centra

Ochranu přírody a činnosti, potřebné k údržbě parku zajišťuje Správa Národního parku Podyjí, která sídlí ve Znojmě. Návštěvníci, kteří se chtějí dozvědět spoustu zajímavých informací, mohou navštívit centrum v Čížově, kde se nachází i stálá expozice i zachovaná, 350 metrů dlouhá, železná opona včetně strážní věže. V návštěvnickém centru zjistíte například i to, že národní park je držitelem diplomu Rady Evropy pro chráněná území.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Turistika v oblasti Znojemska a Vranovska

O tom, že je oblast Znojemska a Vranovska oblíbenou turistickou lokalitou svědčí i množství turistů, kteří ho každoročně navštíví. Pro milovníky historie se v této oblasti nachází hrad Znojmo, hrad Bítov nebo majestátní zámek Vranov nad Dyjí, které mají otevřené od dubna do října. S přicházejícím podzimem začne být ve Znojmě a jeho okolí dominantní vinařství. Vyrazit můžete na burčákové slavnosti i klasické vinobraní. A nebo si kdykoli během roku posedět u místního vinaře ve vinném sklípku. Vína z této oblasti jsou kvalitní a pravidelně obsazují přední příčky v mezinárodních soutěžích.

Pokud chcete nádheru hlubokých údolí Dyje spatřit z výšky, doporučujeme Vám vystoupat na některou rozhlednu. Velmi oblíbená je vranovská vyhlídka Claryho kříz nebo Hardeggská vyhlídka v Čížově. Výhledy jsou opravdu úchvatné.

Pro nadšené cyklisty není jistě žádným tajemstvím, že přes území Národního parku Podyjí vede tvz. Stezka železné opony. Evropská dálková cyklotrasa, linoucí se od Barentsova moře až k břehu Černého moře v Bulharsku, je dlouhá téměř 10 000 kilometrů. Na území České republiky se vine od západočeského města Aš a naše území opouští u soutoku řeky Moravy a Dyje u Břeclavi. Kdo má rád spíše městskou turistiku, určitě by neměl vynechat prohlídku Znojma. Kromě toho, že se zde nachází městská památková zóny, je město známo svými tradičními Znojemskými okurkami nebo úspěšnými sportovními kluby. K tomu připočítejme množství kvalitních restaurací a kaváren a o pěkný den máte postarané.

I nabídka ubytování v Národním parku Podyjí je poměrně rozmanitá. Kromě Znojma Vám příjemný nocleh rádi poskytnou například i v menší obci Lukov. Doporučujeme Vám oslovit některého ze starousedlíků a poprosit o osobní doporučení trasy nebo tipu na výlet. Rady od místních jsou totiž nad zlato a nenajdete je v žádné oficiální příručce.

Nové přírodní památky na jižní Moravě

Letiště Medlánky v Brně je nově vyhlášenou přírodní památkou. Osm nových přírodních památek je na jihu Moravy. Jsou to Letiště Medlánky v brněnském Komíně, Kobylská skála v Čejči na Hodonínsku, Velký kopec v Horních Dubňanech na Znojemsku a Volkramy v Němčanech na Vyškovsku. Mezi přírodními památkami jsou nově zařazené také Nosislavská zátočina na Brněnsku, Saufang a Kostická čista v Tvrdonicích a Týnecké fleky. Vyskytují se tam vzácné druhy ekosystémů, lužní lesy, jsou také místem hnízdění chráněných druhů ptáků, obojživelníků a dalších živočichů. Jedná se o výskyt významných druhů nebo stanovišť z evropského seznamu.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

„Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak je jihomoravská příroda evropsky i celosvětově unikátní.

Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí

Baby Waldpůvodní starší lesní porosty s výskytem borovice blatky, rostoucí na rašelinném podkladuOrganizační jednotka LČR:Lesní správa Nové HradyÚdaje o lokalizaci ostrova- JPRL 349A, 349B, 350A, 351C, 351D, 352A, 352B- Katastrální území Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí- Chráněná oblast přirozené akumulace vod Třeboňská pánev- Územní systém ekologické stability - Nadregionální biocentrum Červené blato

Lesní porosty vázané na rašelinné stanoviště, které se vyznačují trvale vysokou hladinou podzemní vody. Tyto ekosystémy vytvářejí specifické podmínky pro výskyt vzácných a specializovaných druhů rostlin i živočichů, které jsou na rašeliny a rašelinné půdy úzce adaptovány. Jedná se o cenné zbytky přirozených nebo přírodě blízkých lesů, kde dominuje borovice blatka, doprovázená dalšími dřevinami a charakteristickým bylinným i mechovým patrem. Tyto biotopy mají vysoký ekologický význam - slouží jako útočiště biodiverzity, ovlivňují vodní režim krajiny a přispívají k ukládání uhlíku v rašelinném profilu.

Lokalita je charakteristická vysokou hladinou podzemní vody, což ovlivňuje jak skladbu vegetace, tak půdní podmínky. Lesní porosty zde tvoří především borovice lesní, smrk ztepilý, bříza bradavičnatá a olše lepkavá. Půdy odpovídají typickému charakteru třeboňských rašelinišť, které vznikly na sedimentech pocházejících z období svrchní křídy a třetihor. Převládajícím půdním typem je zde slatinný nebo rašelinný glej, který je pro tato mokřadní stanoviště charakteristický.

Lesní porosty v lokalitě jsou v současnosti tvořeny převážně borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies), s příměsí břízy (Betula pendula, B. pubescens) a olše lepkavé (Alnus glutinosa). V západní části území se nachází porosty, jejichž druhová skladba se více přibližuje původnímu charakteru rašelinných lesů - s výskytem borovice blatky (Pinus rotundata), rostoucí spolu se smrkem na rašelinných a glejových půdách.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Cennost území z hlediska ochrany přírody podtrhuje opětovný výskyt řady typických druhů vázaných na rašelinná stanoviště. V lokalitě je dokumentován opětovný výskyt rojovníku bahenního (Rhododendron tomentosum), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), borovice blatky, ptačince dlouholistého (Stellaria longifolia) a rašeliníky tvořící výrazné mechové patro. Z fauny je zaznamenán výskyt jeřábka lesního (Tetrastes bonasia), vodouše kropenatého (Tringa ochropus) a čápa černého (Ciconia nigra). Významný je také opakovaný hnízdní výskyt orla mořského (Haliaeetus albicilla) v těsném sousedství lokality. Území zároveň slouží jako migrační koridor pro velké šelmy, zejména rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis lupus), jejichž výskyt je zde v posledních letech pravidelně zaznamenáván.

Historický vývoj ekosystému

Vývoj ekosystému rašelinného lesa v Třeboňské pánvi úzce souvisí s geologickými a hydrologickými podmínkami oblasti. Geologické poměry vycházejí z uspořádání sedimentů a zvětralin, které vznikly v průběhu složitého geomorfologického vývoje. Podloží tvoří horniny svrchní křídy (senonu), zejména kaolinické písky, pískovce a jílovce. V mladších obdobích byly na toto podloží uloženy terciérní jíly, které jsou na rozdíl od starších jílů lépe vytříděné a vyskytují se v nepříliš mocných vrstvách.

Na těchto geologických základech vznikla rozsáhlá rašeliniště, která mají převážně přechodový, oligotrofní charakter typický pro třeboňská blata. Okrajové části rašelinišť bývají obohaceny o naplavené nebo prachové částice eolitického původu, a mají proto částečně mezotrofní charakter. Povrch terénu je plochý, s místními náznaky vrchovištního reliéfu.

Původně šlo o přírodě blízké, trvale zamokřené lesní porosty, které nebyly intenzivně využívány. K výrazné změně došlo koncem 18. století, kdy na základě rozhodnutí tehdejších majitelů panství - knížete Schwarzenberga na Třeboňsku a hraběte Buquoye na sousedním panství Nové Hrady - došlo k vybudování rozsáhlého odvodňovacího systému. Ten měl za cíl snížit hladinu spodní vody, čímž došlo k částečnému vysušení rašelinné půdy, dopravnímu zpřístupnění porostů a zahájení jejich hospodářského využívání.

Tato změna výrazně ovlivnila přirozený vývoj rašelinného lesa, včetně jeho druhové skladby a vodního režimu. Přesto se na části území dochovaly porosty a stanoviště, které si zachovaly své rašelinné charakteristiky a výskyt specializovaných druhů vázaných na vysokou hladinu spodní vody.

Jak budeme o lokalitu nadále pečovat?

V porostech starších 80 let nebudeme provádět mýtní úmyslné těžby a veškerou odumírající i odumřelou dřevní hmotu, včetně sterilních souší, ponecháme bez zásahu. Nahodilé těžby budeme realizovat pouze v případě ohrožení osob nebo majetku, případně při nutnosti zabránit vývinu a šíření podkorního hmyzu na smrku ztepilém, přičemž asanovanou dřevní hmotu ponecháme na místě.

V porostech mladších 80 let, zvláště v mladých lesních porostech, budeme v přehoustlých skupinách redukovat počet jedinců dílčími výchovnými zásahy se současnou likvidací geograficky nepůvodních dřevin. V ostatních případech budeme porosty ponechávat samovolnému vývoji.

Umělou obnovu lesa nebudeme provádět, s výjimkou možného doplnění sadebním materiálem borovice blatky, bude-li k dispozici.

Bílý kříž

Větší část obnaženého skalního defilé tvoří vratěnínská jednotka. Její součástí jsou protažená tělesa a čočkovité polohy granátických amfibolitů, biotitické a biotiticko-muskovitické pararuly, metakvarcity a tremolitické mramory. Podhradská jednotka (amfibolity, muskovit-biotitické migmatitizované pararuly s granátem) je odkryta ve v. části výchozu. Na styku obou jednotek je patrno intenzivní provrásnění. Dominantu tvoří 50 m vysoká skála. Žleby mezi skalnatými srázy jsou vyplněny sutěmi a vápnitými svahovými hlínami, v. část území překrývají sprašové návěje. Ve vrcholové části lokality lze pozorovat struktury mrazového zvětrávání. Bílý kříž. Kód AOPK ČR: 1835. Na zdejších skalních vápencových a amfibolitových útesech se nachází vzácná teplomilná květena s reliktními vápnomilnými bory.

Lesní pozemky jsou zařazeny do lesního hospodářského celku Lesy města Znojma s LHP zpracovaným na léta 2016 - 2025…Městské lesy Znojmo vstoupily do systému certifikace PEFC v roce 2002. Od té doby prochází organizace v intervalu pěti let (v současné době tří let) kontrolními audity.

Gránice jsou jedinečným klenotem města Znojma. Pár minut od historického centra se ocitnete uprostřed kouzelného kaňonu, kde na stres běžného dne okamžitě zapomenete.

tags: #ochrana #prirody #okres #znojmo

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečné barvy pro dětské postýlky
• Obnovitelné zdroje a dodavatelé v Česku
• Kompletní průvodce registrací odpadu
• Bezpečné Zásuvky v Koupelně
• Státní fond životního prostředí