Ochrana přírody v České republice: Zajímavosti a fakta

Česká krajina prošla v nedávné historii velkými zátěžemi, jako je kanalizace vodního režimu, systematické ničení ekologické infrastruktury při socialistickém zemědělství a vysoká imisní zátěž většiny našich pohoří. Nově je doplňuje postupující urbanizace, fragmentace krajiny dopravními stavbami či obtížně odhadnutelné dopady klimatické změny.

Náš současný systém ochrany přírodního a krajinného prostředí patří i přes některé slabiny k těm nejvyspělejším na světě.

Legislativa a instituce

Zákon o ochraně přírody a krajiny, který byl přijat před pětadvaceti lety, vnesl do tohoto oboru zásadní změnu. Vedle vymezení kompetencí obecní státní správy (tehdy pro okresní a obecní úřady) byla nově založena i speciální státní správa pro národně významná chráněná území a do ochrany krajiny byly také nově zahrnuty územní systémy ekologické stability. Zákon prošel během let řadou dílčích změn, zejména po našem vstupu do Evropské unie.

Pro ochranu přírody byly rovněž velmi důležité poslední dva roky, protože byla legislativně jasně upravena správa národních parků, chráněných krajinných oblastí (CHKO), národních přírodních rezervací (NPR) a národních přírodních památek (NPP) vykonávaná správami národních parků a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

1. ledna roku 1990 začalo fungovat Ministerstvo životního prostředí, které je v Česku ve vztahu k ochraně přírody tou nejvyšší institucí. Na začátku června roku 1992 pak vešel v účinnost zákon č. 114/1992 Sb. s názvem Zákon o ochraně přírody a krajiny, který je platný dodnes.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Ochrana přírody je v České republice upravena zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Česká republika má jako členský stát Evropské unie povinnost vytvářet národní soustavu chráněných území NATURA 2000, která slouží k ochraně nejvíce ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť. Soustavu NATURA 2000 tvoří systém evropsky významných lokalit a ptačích oblastí.

Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje ve vztahu k soustavě NATURA 2000 rovněž povinnost posoudit jakoukoliv koncepci nebo záměr, který může významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, z hlediska jeho důsledků na tato území. Při hodnocení důsledků koncepcí a záměrů se postupuje podle zvláštních právních předpisů (zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí).

Vývoj chráněných území

Od začátku devadesátých let se téměř dvojnásobně zvýšil počet chráněných území a zvětšila se i jejich plocha. Vyhlášení části nových chráněných území bylo odborně připraveno už na sklonku socialismu, takže určitý boom následoval hned po sametové revoluci. Podobný jev nastal i v souvislosti se začleněním evropské legislativy, která vytváří soustavu Natura 2000.

Přestože systému české ochrany přírody k úplné dokonalosti stále mnohé chybí, celkově lze jeho vývoj a stav po čtvrtstoletí hodnotit pozitivně.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Před rokem 1989 i těsně poté byla ochrana přírody na celkem přijatelné odborné úrovni, ale chyběla funkční legislativa. Zákon o ochraně přírody č. 40/1956 Sb. byl obsahově na dobu svého vzniku moderní, ale v praxi téměř nepoužitelný. Po roce 1989 byla proto prioritou příprava legislativy, která se bude opírat o nové poznatky a propojí odborné zázemí a výkonné kompetence. Kromě vlastních zkušeností byl určitým vodítkem i dlouhodobě funkční a propracovaný americký systém ochrany přírody [1].

Nový legislativní rámec byl zásadní, ale sám o sobě by na lepší péči o přírodu nestačil. Postupně se začaly objevovat účelově vázané dotační programy, zpočátku skromné, ale postupně se množství financí zvyšovalo a do ochrany přírody začaly také pronikat nestátní zdroje. Například v roce 1990 bylo v CHKO Jizerské hory k dispozici na praktickou ochranu přírody pouze tristních deset tisíc korun. V roce 1995 to byly v souhrnu už tři miliony korun.

Kromě národních, tzv. krajinotvorných programů (většinou se pohybují do 200 milionů Kč ročně) se objevily se vstupem do Evropské unie finanční zdroje řádově vyšší - Operační program Životní prostředí.

Oblasti ochrany přírody

Jedním z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody je ochrana území, která se provádí pomocí zvláště chráněných území. Nejčastěji jde o lokality, s jedinečnou geologickou stavbou, z vědeckého hlediska významná území nebo místa, která mají unikátní biologickou rozmanitost.

Doposud byly na našem území vyhlášeny čtyři velkoplošné zvláštní krajinné oblasti: Krkonošský národní park, NP Šumava, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V národních parcích se chrání rozsáhlá část zachovalé přírody, zpravidla zde nebývají větší sídla a do nejpřísněji chráněných částí je vstup veřejnosti povolen pouze po vyznačených stezkách. Zakázán je rovněž sběr některých rostlin.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

V chráněných krajinných oblastech se pak chrání kromě přírody i lidová obydlí, typicky třeba CHKO Lužické hory nebo rybniční soustavy (např. CHKO Třeboňsko). Nejstarším národním parkem je v ČR Krkonošský národní park, který vznikl roku 1963. Nejstarší chráněnou krajinnou oblastí je pak Český ráj (1955). Největší národní park je v Česku národní park Šumava s rozlohou 690,3 km2. A nakonec Největší chráněnou krajinnou oblastí jsou u nás Beskydy (1 160 km2).

Přírodní rezervace jsou určeny hlavně k ochraně ekosystémů. Přírodní památky pak zajišťují především ochranu geologických a geomorfologických fenoménů a také nalezišť nerostů nebo ohrožených druhů. Kategorie NPR a NPP jsou určeny pro území s národním nebo mezinárodním významem.

Podle legislativy o ochraně přírody a krajiny jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností, zániku populace nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Výjimkou jsou pak invazivní a nepůvodní druhy, na které se zákon nevztahuje. Křížení druhů a jejich záměrné vypouštění do přírody je pak možné jen s povolením orgánů ochrany přírody. Stejně tak jsou chráněny dřeviny a rostliny, opět s výjimkou invazivních a některých nepůvodních druhů.

V rámci zákona rozlišujeme obecnou ochranu územní a druhů a zvláštní ochranu územní a druhů. Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zvláštní ochrana přírody a krajiny představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území, jako významného nástroje ochrany území: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP).

Jedná se o územní systém ekologické stability, což je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Skládá se z biocenter (biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému), biokoridorů (území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť) a interakčních prvků (krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Mimo to interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky. Rozlišujeme ÚSES místní, regionální a nadregionální.

Další aspekty ochrany přírody

Na velmi slušné úrovni je sběr dat - probíhá pravidelný monitoring stavu evropsky i národně významných druhů a stanovišť. AOPK ČR provozuje Informační systém ochrany přírody, jehož součástí je veřejně přístupná nálezová databáze, která obsahuje už přes dvacet milionů záznamů.

Státní ochrana přírody v současné době překonává velký dluh v dlouhodobě zanedbávané práci s veřejností. Je jasné, že bez její pomoci - počínaje vlastníky pozemků a hospodáři přes samosprávy až po turisty - přírodu účinně chránit nelze. Až v posledních letech vzniká ve větším měřítku návštěvnická infrastruktura od naučných stezek, ptačích pozorovatelen až po návštěvnická centra v chráněných územích.

Jedním ze zásadních koncepčních problémů, na které naše ochrana přírody naráží, je oborový resortismus, vzájemná nedůvěra a nízká úroveň spolupráce. Příkladem může být Státní program ochrany přírody a krajiny nebo Národní lesnický program. Oba schválila vláda, oba měly poměrně ambiciózní cíle a u obou plnění úkolů kvůli nedostatečné spolupráci mezi resorty značně pokulhává. Obdobné je to při snaze zlepšit vodní režim krajiny a ideální není ani propojení vědy a ochrany přírody.

Přitom jeden z nejpalčivějších problémů současnosti - klimatická změna a výzkum jejích dopadů - prostupuje mnoha obory. Zásadní je nejen pro ochranu přírody, ale i pro lesnictví, zemědělství, vodohospodářství a vědu.

Význam spolupráce vidíme i na stavu našich lesů. Ty pokrývají třetinu státu a nejsou jako celek v dobré kondici. Řešením není zázračná dřevina, která by nahradila smrk, nebo včasná indikace škůdců, ale spíše přírodě blízké lesní hospodaření respektující rozmanité přírodní podmínky a pečlivě prováděný výzkum.

Značnou rezervu má i rozvoj ekonomických nástrojů, mezi které patří ekologizace daňové soustavy či evaluace ekosystémových služeb. Ale ani stávající dotační programy nejsou komfortně nastavené a přehledně uspořádané. Problémy přináší třeba fakt, že většina činností ochrany přírody sice vyplývá z platné legislativy, avšak peníze se hledají v rozmanitých finančních zdrojích namísto toho, aby byly dlouhodobě alokovány jako mandatorní výdaje ve státním rozpočtu.

Bez problémů není ani nastavení zemědělských dotačních programů a jejich dopad na přírodu a krajinu. Naopak dobrým nástrojem jsou určitě kompenzace vlastníkům a hospodářům za omezené hospodářské využívání krajiny kvůli ochraně přírody či proplácení škod způsobených některými chráněnými živočichy. Pro ochranu přírody totiž budou vlastníci a hospodáři vždy klíčovými partnery.

Prioritou ochrany přírody je zvýšení kvality péče o stávající chráněná území a krajinu obecně. Do budoucna však nelze vyloučit doplnění dalších velkoplošných chráněných území, která u nás pokrývají 16 % rozlohy státu (zhruba evropský průměr).

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)

Složka ochrany přírody České inspekce životního prostředí (ČIŽP) vznikla v roce 1992, původně ve vazbě na legislativní zabezpečení ochrany přírody a krajiny, přijaté v tomtéž roce. V současné době ovšem vykonává inspekce na úseku ochrany přírody státní dozor už na základě šesti složkových zákonů:

• zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů,
• zákona č. 93/2018 Sb., o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu.

Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) je přispět k udržení a k obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji.

ČIŽP v oblasti ochrany přírody dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny jejich adresáty. Její dozorčí působnost se vztahuje i na orgány státní správy. Zjišťuje případy ohrožení a poškození přírody, jejich příčiny a odpovědné osoby a je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin. Za porušení povinností při ochraně přírody je oprávněna ukládat pokuty právnickým i fyzickým osobám.

V obecné rovině se inspekce v rámci svých kompetencí daných zákonem o ochraně přírody a krajiny zaměřuje zejména na ochranu mimolesní zeleně před poškozováním a nepovoleným kácením, ochranu významných krajinných prvků a krajinného rázu. V územní ochraně se kontroluje stav a dodržování základních a speciálních podmínek ochrany zvláště chráněných území, což jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky.

Druhová ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. se týká především zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a jejich biotopů. Zvláštní ustanovení zákona jsou věnována i ochraně památných stromů a evropsky významných lokalit.

V ochraně podle zákona č. 100/2004 Sb. inspekce kontroluje zejména podmínky dovozu a vývozu ohrožených druhů živočichů a rostlin. Pro efektivní naplňování povinností byla ze zákona zřízena pohotovostní služba CITES (mezinárodní úmluva CITES), v rámci které inspekce poskytuje odbornou součinnost především celním orgánům. V této oblasti je ČIŽP rovněž široce zapojena do mezinárodní spolupráce, včetně účasti na expertní podskupině pro druhovou ochranu při generálním sekretariátu Interpolu. Inspekce může zabavit nelegálně získané exempláře CITES, včetně exemplářů neživých a výrobků z nich, a ukládá pokuty za přestupky.

Podle zákona č. 78/2004 Sb. o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty (GMO) inspekce kontroluje z hlediska ochrany životního prostředí dodržování právních předpisů a podmínek stanovených rozhodnutími MŽP, které se týkají nakládání s GMO, včetně dovozu a vývozu. Dozorová činnost ČIŽP nad dodržováním zákona o GMO reflektuje dynamický vývoj biotechnologií ve světě a soulad s právními předpisy EU. Právnickým i fyzickým osobám, které jsou původci závad, inspekce ukládá opatření k nápravě i pokuty za porušení povinností podle tohoto zákona. ČIŽP na úseku GMO může ukládat pokuty, které jsou v porovnání s ostatními složkovými zákony velmi vysoké.

V rámci kompetencí svěřených zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu (č. 334/1992 Sb.) kontroluje inspekce znečištění zemědělské půdy vybranými rizikovými látkami a rizikovými prvky, vnášení nepovolených látek a přípravků a používání kalů a sedimentů na půdách náležejících k ZPF. Při zjištění nedostatků ukládá opatření k nápravě závadného stavu a za přestupky ve shora uvedených oblastech vyměřuje pokuty. Finanční sankce mohou být s ohledem na význam ZPF jako nenahraditelného bohatství a zdroje života velmi vysoké. Inspekce dále ze své kontrolní činnosti pořizuje informace, které předává do evidence informací o kvalitě zemědělské půdy.

Podle zákona o provozování zoologických zahrad (č. 162/2003 Sb.) vydá inspekce, v případě provozování zoologické zahrady bez licence (licenci vydává MŽP), rozhodnutí o uzavření zoologické zahrady. Za přestupky může inspekce podle tohoto zákona ukládat pokuty, případně může rozhodnutím uložit provozovateli odstranění některých nedostatků.

Nejnovějším právním předpisem, podle kterého oddělení ochrany přírody a lesa ČIŽP vykonává dozorovou činnost, je zákon o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu (č. 93/2018 Sb.). Tento nový zákon byl přijat na základě mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) a také na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014. Celkem 194 signatářských zemí se dohodlo na plnění tří základních cílů: ochraně biologické rozmanitosti, jejím udržitelném využívání a spravedlivém a rovnocenném rozdělování přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů. Česká republika disponuje značným bohatstvím genetických zdrojů, což je dáno jednak její geografickou polohou a také kulturně historickým vývojem. Aplikace Nagojského protokolu tak může přesahovat do ostatních složkových zákonů, zejména na úseku ochrany přírody, CITES a nakládání s geneticky modifikovanými organismy.

Podle zákona č. 93/2018 Sb. Inspekce ve spolupráci s MŽP kontroluje především jeho dodržování ze stran uživatelů a zda sbírky zařazené do registru genetických zdrojů splňují stanovená kritéria.

Významné organizace v ochraně přírody v ČR

• Český svaz ochránců přírody
• Greenpeace
• Děti Země
• Hnutí Duha
• Nadace Partnerství
• Arnika

Cílem těchto ekologických organizací je prosazovat, uskutečňovat a hájit veřejný zájem na zdravém životním prostředí a ochraně přírody.

Zajímavosti z geologie

Česká republika je z pohledu geologa velmi rozmanitá, s množstvím odlišných a různě starých geologických jednotek, stratigrafickými sekvencemi, horninami mnoha typů. Na území republiky nacházíme doklady vývoje zemské kůry a vývoje života staré až 600 milionů let. V České republice máme světově první na vědeckém základě vybraný mezinárodní stratotyp - Klonk u Suchomast.

Ochrana geologického dědictví je integrální součástí státní ochrany přírody. Podle zákona č. Chráněny jsou zkameněliny (tzv. paleontologické nálezy) - pozůstatky organizmů žijících v geologické minulosti a stopy jejich činnosti. Jeskyně jsou přirozeně vzniklé podzemní prostory. Jeskyně samotné i jejich výplně a výzdoba (krápníky, sintry) jsou dokladem geologického vývoje, vzniku morfologie krajiny i života na povrchu. Jeskyně jsou zároveň životním prostředím pro některé specifické organizmy. Jeskyně a s nimi spojené krasové jevy na povrchu (škrapy, závrty, ponory, vývěry) jsou chráněny před poškozováním a ničením, není dovoleno měnit jejich dochovaný stav.

AOPK ČR vede pro celé území České republiky Jednotnou evidenci speleologických objektů (JESO). Geologické lokality, zejména paleontologická a mineralogická naleziště a geomorfologické útvary mohou být chráněny formou registrovaného významného krajinného prvku (VKP) nebo jako přechodně chráněná plocha.

Význam pro ochranu geologického dědictví mají všechny kategorie zvláštní územní ochrany - národní park, chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní památka. Nejvhodnější a nejvyužívanější je pro geologické lokality kategorie přírodní památka a národní přírodní památka - podle zákonné definice je to „přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický, naleziště nerostů, a to i takový, který formoval svou činností člověk…“.

Územní ochranou jsou chráněny např. mezinárodní stratotypy, k jejichž ochraně jsme vázáni mezinárodně přijatými pravidly (pravidla Mezinárodní stratigrafické komise při Mezinárodní unii geologických věd).

Nelegislativní formou ochrany geologického dědictví jsou geoparky. Kromě ochrany lokalit a péče o ně slouží zejména pro popularizaci geologie. Vznik a existence geoparků je upravena Směrnicí MŽP č. 9/2018.

Neopominutelnou součástí ochrany geologického dědictví je práce s veřejností - jak místní, tak nejširší. Poučení místní obyvatelé, kteří přijmou ochranu geologického dědictví za vlastní, jsou nejlepšími spolupracovníky státní ochrany přírody.

Pro ochranu vzorků minerálů a zkamenělin má kompetence resort kultury podle zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty a podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy. Památkově chráněná mohou být některá důlní díla.

Historie ochrany přírody v ČR

V historii českých zemí vznikaly první právní normy v oblasti ochrany přírody již ve 12.-14. století, nejčastěji je v této době zmiňována ochrana lesů. Na začátku 19. století se objevují vědomé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a území. Prvním chráněným územím na českém území se stal 28. srpna 1838 Žofínský prales.

Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní ČR teprve začátkem 20. století, se vznikem samostatné Československé republiky. V roce 1933 bylo vyhlášeno na 30 chráněných území a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací.

tags: #ochrana #prirody #zajímavosti #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Kompostér krok za krokem
• Evidence odpadů
• Porovnání vytápění: ekologické uhlí a tepelné čerpadlo
• Zkušební Stanoviště KIPS: Podrobný Průvodce
• Kanalizace Vyškov – služby