Ekologické zemědělství klade značný důraz na opatření chránící půdu a přírodu, zajišťuje ohleduplné zacházení se zvířaty a nepoužívá syntetické pesticidy ani umělá hnojiva. V ekologickém zemědělství jsou využívány přirozené metody ochrany před škůdci, plevely a nemocemi. Používají se odolné odrůdy nebo preventivní opatření. Biologická ochrana rostlin je využití živého organizmu pro ochranu zdraví rostlin.
V širším smyslu, který v současné době převládá, jsou sem řazeny i přípravky, jejichž účinnou složkou jsou i „přirozené látky“, tj. např. produkty metabolizmu živočichů, rostlin, bakterií a dokonce i některé minerály. IFOAM OE doporučuje, aby definice „chemického přípravku na ochranu rostlin“ nezahrnovala látky živočišného nebo minerálního původu.
IFOAM OE doporučuje pro zvýšení dostupnosti alternativ k chemicky syntetizovaným pesticidům změnit současný schvalovací proces EU pro účinné látky (nařízení EU č. 1107/2009 ), který je třeba přizpůsobit přírodním látkám. Návrh je zavést přírodní látky jako samostatnou kategorii, a tím dát právní předpoklad pro specializovaný povolovací proces zohledňující specifické vlastnosti těchto látek, zejména jejich předchozí existenci v přírodním prostředí, složitosti a proměnlivosti jejich složení a širšímu spektru jejich použití.
Biologická metoda ochrany rostlin proti chorobám a škůdcům využívá dvě základní strategie:
Při pěstování kulturních rostlin se jak v konvenčních, tak ekologických systémech používá první strategie, jen ji tak obvykle neoznačujeme. Z hlediska platné legislativy je vše obsaženo ve vyhlášce č. 205/2012 Sb. v § 3, odstavci 1: obecné zásady integrované ochrany rostlin a prakticky jde o uplatňování pěstitelských technologií, správných agrotechnických zásahů, které co nejméně narušují prostředí, jeho živé i neživé složky, a tím přispívají i k přirozené rovnováze mezi půdními mikroorganizmy a podporují výskyt přirozených nepřátel škůdců. Totožný princip hospodaření uvádí i legislativa pro ekologické zemědělství, konkrétně NR (ES) č. 834/2007, článek 5, písm. a) a především článek 12.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Vývoji biologických přípravků na ochranu rostlin je systematicky věnována pozornost nejméně od počátku minulého století. Díky silnému rozmachu chemické ochrany byl výzkum biologické ochrany rostlin v 50. letech 20. století potlačen, ale nikoli zastaven. V posledních dvaceti letech je této oblasti věnována stále větší pozornost a tomu odpovídá i poměrně velké množství bioagens (prostředek na ochranu rostlin obsahující makroorganizmy povahy živých parazitů, parazitoidů nebo predátorů mimo obratlovce) a biologických přípravků (prostředek na ochranu rostlin obsahující živé mikroorganizmy nebo jejich živé části), které jsou pěstitelům ve světovém měřítku dostupné.
Ke zlepšení na trhu s biologickými přípravky a bioagens došlo v posledních 15 letech i v ČR, i když pro profesionální uživatele přípravků na ochranu rostlin (prakticky všichni profesní pěstitelé) je výběr stále hodně omezený. Největší množství biopřípravků, resp. bioagens, mají k dispozici drobní pěstitelé. Na trhu jsou ale i jiné biologické přípravky, které mají obdobnou účinnost, ale nejsou vedeny jako přípravky na ochranu rostlin, ale jako tzv. pomocné přípravky a jsou uvedeny v registru hnojiv.
Najít v registru hnojiv biologické přípravky v pravém slova smyslu, tedy ty s obsahem mikroorganizmů, je velmi obtížné, není ustavena samostatná kategorie. Lze je rozdělit do dvou skupin:
Pro rok 2017 je ve skupině polních plodin v rámci dotačních titulů možné získat podporu pro nákup biologických přípravků jako náhradu za chemickou ochranu pouze pro řepku, kukuřici a slunečnici. A navíc musí jít o přípravky registrované jako přípravky na ochranu rostlin, na pomocné přípravky se dotační titul nevztahuje. A navíc je nutné si uvědomit, že např. extrémní průběh počasí může vést k tomu, že přípravek nebude účinkovat - jde o živé organizmy a každý organizmus potřebuje vodu a má nějaké teplotní nároky.
Obecně je přežívání (a tím působení) introdukovaného organizmu ovlivňováno podmínkami prostředí - v případě půdy jde jak o fyzikálně-chemické vlastnosti, tak půdní mikroflórou a edafonem. Při aplikaci na list působí spíše teplota, vlhkost a to jak u biopřípravků, tak u bioagens.
Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci
Další rozdíl oproti chemickým přípravkům je v termínech aplikace - biologické přípravky mají preventivní účinnost a musí být proto použity preventivně, kurativní účinnost bývá ve srovnání s chemickými přípravky nízká. Na druhou stranu bioagens je zase nutné aplikovat až po výskytu škůdce, který je potravním zdrojem organizmu v bioagens.
V ČR je zatím k dispozici biologická a další nechemická ochrana v plném rozsahu a požadované účinnosti pro révu vinnou, rychle se zlepšují možnosti ochrany ovocných dřevin.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
tags: #ochrana #rostlin #v #ekologickem #zemedelstvi #metody