Ochrana rostlin v ekologickém zemědělství

07.12.2025

Biologická ochrana rostlin je využití živého organizmu pro ochranu zdraví rostlin. V širším smyslu, který v současné době převládá, jsou sem řazeny i přípravky, jejichž účinnou složkou jsou i „přirozené látky“, tj. např. produkty metabolizmu živočichů, rostlin, bakterií a dokonce i některé minerály. To už je hodně diskutabilní, protože kam potom zařadíme přípravky na bázi síry a mědi? Oba prvky jsou „přirozené“. Stejně tak např. vápenec.

Biologická metoda ochrany rostlin proti chorobám a škůdcům využívá dvě základní strategie:

Podpora užitečných organizmů v daném prostředí.
Introdukce, vnášení takových organizmů do prostředí.

Při pěstování kulturních rostlin se jak v konvenčních, tak ekologických systémech používá první strategie, jen ji tak obvykle neoznačujeme. Z hlediska platné legislativy je vše obsaženo ve vyhlášce č. 205/2012 Sb. v § 3, odstavci 1: obecné zásady integrované ochrany rostlin a prakticky jde o uplatňování pěstitelských technologií, správných agrotechnických zásahů, které co nejméně narušují prostředí, jeho živé i neživé složky, a tím přispívají i k přirozené rovnováze mezi půdními mikroorganizmy a podporují výskyt přirozených nepřátel škůdců. Vyhláška se samozřejmě týká i ekologických pěstitelů, pro které by neměl být problém vše dodržovat, protože to je vlastně podstata tohoto způsobu hospodaření. Totožný princip hospodaření uvádí i legislativa pro ekologické zemědělství, konkrétně NR (ES) č. 834/2007, článek 5, písm. a) a především článek 12. V tomto příspěvku se budeme věnovat druhé zmíněné strategii biologické ochrany rostlin, tj. introdukci.

Vývoj biologických přípravků

Vývoji biologických přípravků na ochranu rostlin je systematicky věnována pozornost nejméně od počátku minulého století. Díky silnému rozmachu chemické ochrany byl výzkum biologické ochrany rostlin v 50. letech 20. století potlačen, ale nikoli zastaven. V posledních dvaceti letech je této oblasti věnována stále větší pozornost a tomu odpovídá i poměrně velké množství bioagens (prostředek na ochranu rostlin obsahující makroorganizmy povahy živých parazitů, parazitoidů nebo predátorů mimo obratlovce) a biologických přípravků (prostředek na ochranu rostlin obsahující živé mikroorganizmy nebo jejich živé části), které jsou pěstitelům ve světovém měřítku dostupné. Jejich přehled uvádí např. již starší publikace The Manual of Biocontrol Agents: A World Compendium (autor Copping L.

Ke zlepšení na trhu s biologickými přípravky a bioagens došlo v posledních 15 letech i v ČR, i když pro profesionální uživatele přípravků na ochranu rostlin (prakticky všichni profesní pěstitelé) je výběr stále hodně omezený. Největší množství biopřípravků, resp. bioagens, mají k dispozici drobní pěstitelé. Ano, ale konkrétně v něm je ke 20. 6. 2017 uvedeno pouze 12 biologických přípravků (ale jen 7 mikroorganizmů, které jsou jejich účinnou složkou). Větší výběr je v případě bioagens - 43 přípravků, ale opět jde o menší počet využívaných makroorganizmů - cca 23. Většina z nich je určena pro ochranu ovocných sadů a zeleniny jak polní, tak pěstované v krytých prostorách proti škůdcům (nejčastěji se jedná obaleče a další housenky, molice, mšice).

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Na trhu jsou ale i jiné biologické přípravky, které mají obdobnou účinnost, ale nejsou vedeny jako přípravky na ochranu rostlin, ale jako tzv. pomocné přípravky a jsou uvedeny v registru hnojiv. Složité hledání, někdy vágní popisy u produktů s obsahem přírodních složek - může jít i o minerální složky; u některých produktů i fakticky nesprávné popisy, např. „kapalné extrakty z biologicky pěstovaných rostlin“. Biologický = týkající se živého organizmu. Jakákoli rostlina je živá, bez ohledu na způsob, jakým je pěstována. Už jsme si na tu přemíru „bio“ v potravinářství, kosmetice, ale třeba i stavebnictví zvykli a chápeme, co je tím míněno, nicméně zůstává faktem, že slovní spojení „biologicky pěstovaná rostlina“ je nonsens.

Najít v registru hnojiv biologické přípravky v pravém slova smyslu, tedy ty s obsahem mikroorganizmů, je velmi obtížné, není ustavena samostatná kategorie.

Kategorie biologických přípravků

První skupinou jsou přípravky pomocné, které obsahují např. nitrifikační bakterie, bakterie zlepšující zásobení rostlin dusíkem, bakterie zlepšující dostupnost dalších živin, jako je P a K, mikroorganizmy, jejichž některé sekundární metabolity mohou stimulovat růst rostlin apod. Typickým příkladem takového přípravku je na trhu již dlouho dostupný Azoter a jeho modifikace. Nejznámější je asi již dlouhá desetiletí fungující Rhizobin pro bobovité rostliny. K novějším přípravkům patří např. Prometheus, Hirundo, které jsou určeny pro polní plodiny (olejniny). K pomocným biologickým přípravkům se řadí i produkty, které obsahují mykorrhizní houby, ty jsou ale zatím určeny pro okrasné rostliny a trávníky. Pro polní plodiny je určen např.

Druhou skupinou jsou biopřípravky s fungicidním efektem. Ty obsahují mikroorganizmy antagonistické fytopatogenům - původcům chorob rostlin. Z této skupiny můžeme jmenovat přípravky Gliorex, Polymix, Clonoplus, SeedSpore, RhizoVital 42. Z hlediska účinnosti jsou minimálně ty výše uvedené již dostatečně prověřené a při správné aplikaci a v běžných pěstebních podmínkách svůj účel plní. Jinou otázkou je jejich cenová dostupnost pro pěstitele.

Pro rok 2017 je ve skupině polních plodin v rámci dotačních titulů možné získat podporu pro nákup biologických přípravků jako náhradu za chemickou ochranu pouze pro řepku, kukuřici a slunečnici. A navíc musí jít o přípravky registrované jako přípravky na ochranu rostlin, na pomocné přípravky se dotační titul nevztahuje.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

A navíc je nutné si uvědomit, že např. extrémní průběh počasí může vést k tomu, že přípravek nebude účinkovat - jde o živé organizmy a každý organizmus potřebuje vodu a má nějaké teplotní nároky. Např. Obecně je přežívání (a tím působení) introdukovaného organizmu ovlivňováno podmínkami prostředí - v případě půdy jde jak o fyzikálně-chemické vlastnosti, tak půdní mikroflórou a edafonem. Při aplikaci na list působí spíše teplota, vlhkost a to jak u biopřípravků, tak u bioagens.

Další rozdíl oproti chemickým přípravkům je v termínech aplikace - biologické přípravky mají preventivní účinnost a musí být proto použity preventivně, kurativní účinnost bývá ve srovnání s chemickými přípravky nízká. Na druhou stranu bioagens je zase nutné aplikovat až po výskytu škůdce, který je potravním zdrojem organizmu v bioagens.

V ČR je zatím k dispozici biologická a další nechemická ochrana v plném rozsahu a požadované účinnosti pro révu vinnou, rychle se zlepšují možnosti ochrany ovocných dřevin.

Výzkum biologické ochrany rostlin

Také na našem pracovišti jsme se vždy alespoň okrajově věnovali biologické ochraně rostlin. Prvním je nádobový skleníkový pokus a pšenicí jarní, odrůda SW Kadrilj, s ječmenem jarním. odrůdou Xanadu. V tomto pokusu jsme mimo jiné hodnotili vliv biopřípravků na rozvoj kořenů. Druhým byl skleníkový nádobový pokus s hrachem odrůdy Terno. V tomto pokusu se opět ve většině variant ukázal pozitivní vliv ošetření na hmotnost, resp. velikost kořenů a byl také ovlivněn poměr délky nadzemní části rostliny a kořenů (graf 2). Pozn.: Chitosan je přípravek, který nám k odzkoušení poskytli polští kolegové. V ČR se při pěstování rostlin nevyužívá.

Dále to byl polní maloparcelkový pokus, jako součást řešení projektu koordinovaného prof. I. Capouchovou z ČZU. Ošetřeno bylo osivo pšenice jarní odrůd SW Kadrilj a Vinjet, ječmene jarního odrůd Pribina a Xanadu. Na grafu 3 je zřetelně vidět výrazná odrůdová reakce na ošetření osiva biologickými přípravky.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Ze zelenin bylo ošetřeno osivo okurek suspenzí spor houby Trichoderma harzianum. Tento pokus dokládá, že se možnostem využití biologické ochrany nevěnujeme jen v několika posledních letech. Fotografie asi nebyly nikdy v této podobě publikovány, ale jde o snímky z roku 1986 nebo 1987 a dostatečně dokazují stimulační vliv ošetření.

Legislativa a směrnice

Nařízení Komise (ES) NK č.
Dvorský J., Urban J., 2015: Základy ekologického zemědělství, 2.

Vydáno: 12. 3. Komise Kodex Alimentarius (CAC) přijala v roce 1999 a následně revidovala (2001, 2003, 2004 a 2007) a doplnila (2008 a 2009) “Pravidla pro produkci, zpracování, značení a uvádění na trh ekologicky produkovaných potravin” (dokument CAC/GL 32; viz příloha I). Evropská komise uveřejnila dne 11.3.2010 dokument (viz příloha II), ve kterém navrhuje, aby se výše uvedená pravidla CAC aktualizovala ve shodě s vývojem vědy a technologie.