Ochrana přírody: Území, kde se nesmí stavět a důvody

Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Základní pojmy a principy ochrany přírody

Zákon definuje několik klíčových pojmů, které jsou zásadní pro pochopení ochrany přírody a omezení stavební činnosti v určitých oblastech:

• Územní systém ekologické stability krajiny: Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území podle plánu nebo dokumentace uvedených v § 4 odst. 6.
• Planě rostoucí rostlina: Jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich: Jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince.
• Biotop: Soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: Lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000: Celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Omezení stavební činnosti

Zákon v § 18 odst. 5 stavebního zákona jasně říká, že až na výjimky se v nezastavěném území stavět nesmí. Respektive povoleny jsou pouze stavby, které svým účelem souvisí s využitím a péčí o krajinu (stavby pro zemědělství, lesnictví, ochranu přírody, účelové komunikace apod.). Dnes tedy nepřipadají v úvahu ani drobné doplňkové stavby jako garáže, sklady nářadí apod., které by si vlastník rád postavil u chalupy na zahradě spadající však již do nezastavěného území.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Čtěte také: Ochrana přírody ve Žďáru

Stavební zákon a územní plánování

Stavební zákon vychází ze základního principu, kterým je tzv. územní plánování. To znamená, že není možné postavit kdekoliv cokoliv pouze na základě toho, že mi pozemek pod stavbou patří - veškeré stavby musí korespondovat s územně plánovací dokumentací, kterou na nejvyšší a nejobecnější úrovni schvaluje vláda, na té nejnižší a nejkonkrétnější obce.

Zastavěné území a podmínky pro plánované stavby určuje územní, popřípadě regulační plán obce. V mnoha případech lze tento plán získat na webových stránkách obce (nemá-li obec stránky zřízeny, je možné se obrátit na obecní úřad s dotazem, kde lze do územního plánu nahlédnout, popř. Je-li pozemek, na němž máme záměr něco postavit, zahrnut do územního či regulačního plánu, ale tento plán pro něj vymezuje jiné užití, než je možnost obytné zástavby, je situace velmi obdobná jako v případě nezastavěného území. Odchýlit se od územního či regulačního plánu není dovoleno.

Ochranná pásma a omezení

Účel pozemku pak může být omezen rovněž ochrannými pásmy (bývají vyznačena v územním plánu). Nejčastěji se bude jednat o omezení vlivem ochranného pásma lesa, které činí 50 metrů od jeho okraje. V tomto ochranném pásmu není možné umisťovat stavby bez souhlasu orgánu ochrany přírody.

Umístění obytné stavby mimo plochy k tomu určené je tak krajně problematické. Stavební zákon pojímá „stavbu“ velmi široce. Je definována v § 2 odst. 3 stavebního zákona a zahrnuje veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií.

Volný přístup do krajiny a omezení vstupu z důvodu ochrany přírody

Podle § 63 odst. 1 ZOPK není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území. Ustanovení je úzce provázáno s institutem volného průchodu krajinou, který ZOPK zakotvuje. Účelovou komunikací se podle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, rozumí pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Čtěte také: Organon a aristotelská filosofie

Novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny

Zákonem č. 225/2017 Sb. dochází též k poměrně podstatným změnám zákona o ochraně přírody a krajiny.

1. V § 8 ZOPK je doplněn odstavec 6, který stanoví, že ke kácení dřevin pro účely stavebního záměru povolovaného v územním řízení (ve společném řízení) vydávají orgány ochrany přírody příslušné k povolení kácení dřevin závazné stanovisko. O vlastním povolení kácení a o případném uložení náhradní výsadby včetně následné péče rozhoduje stavební úřad ve výrokové části územního rozhodnutí (případně v územním rozhodnutí s posouzením vlivů či ve společném povolení). Vzhledem k výše popsaným omezením možností pro přezkoumávání závazných stanovisek dotčených orgánů (§ 4 odst. 9 až 11 StavZ) režim povolování kácení dřevin v územním rozhodnutí ohrožuje obecnou ochranu dřevin rostoucích mimo les a zároveň znemožní účast ekologických spolků na rozhodování. Také zvyšuje nároky na úroveň výkonu státní správy ochrany přírody na tom nejnižším stupni, na obecních úřadech.

2. V § 45i ZOPK bylo upraveno znění odstavce 1 a 2 a 8 až 11 a vloženy nové odstavce 12 a 13. Podstatnější změna se týká kompenzačních opatření (§ 45i odst. 11 ZOPK), kdy pro účely záměru zákon upravuje nejen jejich ukládání, ale i vyhodnocení jejich zajištění před vlastní realizací záměru. Skutečnost, zda realizovaná opatření jsou funkční, potvrdí orgán ochrany přírody vyjádřením. Na orgánu ochrany přírody je, aby posoudil, zda je zde důvodná záruka, že funkčnost kompenzačních opatření bude v přiměřené době zajištěna.

3. Za kontroverzní lze považovat novelizaci § 56 ZOPK s nově vloženým odstavcem 6, který stanoví, že pokud se zjistí konflikt stavebního záměru s ochranou zvláště chráněných druhů, tedy stavební záměr je v rozporu se základními ochrannými podmínkami stanovenými v § 49 a § 50 ZOPK, až po zahájení územního řízení (územního řízení s integrovaným posuzováním EIA či společného územního a stavebního řízení) či až po zahájení stavebního řízení a tato skutečnost nebyla známa před zahájením tohoto řízení, lze rozhodnutí v tomto řízení vydat pouze na základě závazného stanoviska orgánu ochrany přírody příslušného k povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů. Znamená to, že při dodatečném zjištění výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů až v průběhu územního řízení či až v průběhu stavebního řízení, nebude orgán ochrany přírody povolovat výjimku ze zákonných zákazů podle § 56 odst. 1 ZOPK, nýbrž bude ve věci vydávat pouze závazné stanovisko. Orgán ochrany přírody tedy v těchto případech nemůže vést samostatné povolovací řízení s prováděním dokazování. Nová úprava se jeví jako nesystémová a ryze účelová a povolení výjimky ze zákonných zákazů. Tímto postupem je rovněž vyloučena účast dalších subjektů na rozhodovacím procesu (obcí a ekologických spolků). Ustanovení je problematické též ve vazbě na omezení možností přezkoumání závazných stanovisek (§ 4 odst. 9 až 11 StavZ), jak o tom bylo pojednáno výše.

4. Novelizované znění § 67 ZOPK přináší zcela nové pojetí povinnosti uložené investorům v případě zamýšlených závažných zásahů učiněných při užívání krajiny. Oproti dosavadní právní úpravě biologického hodnocení, která byla omezena na zjištění a vyhodnocení vlivů na rostliny a živočichy, nová úprava se týká hodnocení vlivů zamýšleného zásahu na všechny zájmy chráněné částí druhou, třetí a pátou zákona. Hodnocení je povinen investor zajistit předem a na své náklady, přičemž jde o povinnost ze zákona. Znamená to, že orgán ochrany přírody již nebude povinnost provést hodnocení ukládat případ od případu svým rozhodnutím. S ohledem na to, že novela rozšiřuje okruh otázek řešených závazným stanoviskem (§ 8 odst. 6, § 56 odst. 6 ZOPK), kdy má orgán ochrany přírody omezenou možnost zjišťovat skutečný stav věci, neboť dokazování se neprovádí, bude toto hodnocení důležitým odborným podkladem. Skutečnost, že hodnocení musí zpracovat autorizovaná osoba, vyplývá z § 45i odst. 3 ZOPK, současně se však jeví jako nutnost novelizovat vyhl. č. 468/2004 Sb., o autorizovaných osobách. Součástí hodnocení vlivu zamýšleného zásahu je i návrh opatření k vyloučení nebo alespoň zmírnění negativního vlivu na obecně nebo zvláště chráněné části přírody anebo návrh náhradních opatření ke kompenzaci ekologické újmy. Obsah hodnocení musí být stanoven prováděcí vyhláškou; současná úprava obsažená v § 18 vyhl. č. 395/1992 Sb. je z hlediska nového pojetí hodnocení nepoužitelná.

   Čtěte také: Vybavení pro ochranu přírody

Zvláště chráněná území a stavební činnost

Základní ochranné podmínky zvláště chráněných území stanovují ve vztahu ke stavební činnosti řadu zákazů. Ze zákazů může příslušný orgán ochrany přírody na základě žádosti povolit výjimku při splnění důvodů stanovených v § 43 zákona č.

• Národní přírodní rezervace (NPR): zákaz povolovat nebo provádět stavby, zákaz stavební činnosti je dle judikatury dále obsažen v zákazu intenzivních technologií, a to na celém území a dále také v zákazu měnit dochované přírodní prostředí.
• Přírodní rezervace (PR): zákaz povolovat nebo provádět stavby, zákaz stavební činnosti je dále obsažen dle judikatury v zákazu intenzivních technologií, a to na celém území.
• Chráněná krajinná oblast (CHKO): zákaz povolovat nebo provádět nové stavby na území I. zóny. Nadto stavební činnost je dle judikatury dále obsažena v zákazu intenzivních technologií (týká se I. a II. zóny).

Realizace stavební činnosti zde může být vázána na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody dle § 44 odst. 4 ZOPK.

Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněném území

Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněném území dle § 44 odst. 2 ZOPK - bez souhlasu nelze ve zvláště chráněném území provádět stavby, terénní úpravy, výkopové práce, práce prováděné hornickým způsobem, změny vodního režimu pozemků nebo vodních toků; souhlas se vydává v případě, že záměr nepodléhá již souhlasu dle § 44 odst. 1.

Ochranná pásma zvláště chráněných území

Povolování nebo provádění staveb v ochranném pásmu je vázána na souhlas orgánu ochrany přírody dle § 37 odst. 2 ZOPK.

Významné krajinné prvky

Dotýká-li se stavební záměr některého z významných krajinných prvků, (tj. např. např. les, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy), je nutný souhlas orgánu ochrany přírody dle § 4 odst. 2 ZOPK.

V případě, že se stavební záměr nachází v evropsky významné lokalitě či ptačí oblasti, budete nejdříve muset požádat příslušný orgán ochrany o stanovisko dle § 45i odst. 1 ZOPK, kde bude posouzeno, zda záměr může mít významný vliv na předměty ochrany těchto území.

Posouzení, co vše je pro povolení stavebního záměru z hlediska ochrany přírody a krajiny potřebné, může být často obtížné.

tags: #ochrana #přírody #území #kde #se #nesmí

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost NIVEA
• Srovnání maziv pro motorové pily
• Česká energetika a obnovitelné zdroje
• Zimní strava z přírody
• Ochrana životního prostředí