Podmínky odchovu sovy pálené v přírodě

03.12.2025

Táborské zoologické zahradě se podařilo rozmnožit sovu pálenou, která patří v Česku mezi silně ohrožené druhy. Chovaný pár Leopold a Pálenka vyvedl čtyři mláďata, která už mohou návštěvníci zoo vidět. "Sovy pálené Leopold a Pálenka rozšířily naši kolekci sov teprve v polovině března a velice rychle se u nás zabydlely. Což dokládá i to, že se v jejich prostorné voliéře poměrně záhy objevila vejce. Ihned jsme jim vytvořili vhodné klidné podmínky, aby se odchov podařil. Hlavním posláním naší zoo je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. Proto jsme velmi rádi, že se pár těchto krásných a bohužel ve volné přírodě vymírajících sov tak rychle rozmnožil.

Sovy pálené jsou ve volné přírodě čím dál vzácnější, podle Korce se odhaduje, že na českém území přežívá 150 až 450 párů. Největším nebezpečím je pro ně člověk, často uhynou po srážce s vlakem či autem. Ohrožují je také chemické prostředky používané proti hlodavcům, kterými se sovy živí.

Charakteristika sovy pálené

Sova pálená má výrazný závoj srdčitého tvaru kolem obličeje a velké černé oči. Středně velká sova je charakteristická svým typickým zbarvením a srdčitým „závojem“ okolo obličeje. Stejně jako ostatní sovy má i sova pálená specifický tvar a strukturu peří, které jí umožňuje zcela neslyšný let. Původním prostředím sovy pálené jsou dutiny - skalní či stromové. Z otevřené krajiny se skálami a světlými lesy se sovy pálené postupně přemístily blíž člověku. V naší krajině je však sova pálená vyloženě tzv. synantropní druh - vázaná na lidská obydlí. Obývá převážně dutiny v budovách - v půdách, stodolách, kůlnách, ve věžích kostelů apod.

Zrak mají sovy velmi citlivý. Jsou schopny zachytit i nepatrné zbytky světla a mohou proto létat a lovit i v podmínkách, kdy nejen člověk, ale ani většina dalších zvířat už nic nevidí. Barvy však sovy rozpoznávají hůře. Přesto však sovy vidí výborně v noci i ve dne. K lovení potravy pomáhá sovám také velmi jemný sluch. Kožní záhyb u ústí zvukovodu plní podobnou funkci jako ušní boltec, tedy jakési nasměrování zvukového signálu k zevnímu zvukovodu. Další pomůckou pro lokalizaci přicházejícího zvuku umožňuje sovám různé postavení uší na lebce (levé ucho je výše než pravé).

Sova pálená vytváří trvalé páry, které většinou zůstávají věrní místu hnízdění. To začíná podle počasí během února či března, první hnízdění nastává obvykle v dubnu, druhé pak v červenci nebo srpnu. Na vejcích sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Vylíhnutá mláďata pak krmí oba rodiče.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Ohrožení a ochrana sovy pálené

V několika posledních desetiletích došlo k výraznému poklesu početnosti sovy pálené. Na území České republiky dnes patří sova pálená k silně ohroženým druhům. V letech 1985-1989 byla početnost na celém území (tehdejšího Československa) odhadována na 400-700 párů. V mnohých oblastech zcela vymizela, jinde byli jen ojediněle pozorováni dospělí jedinci bez prokázaného hnízdění.

Pokračující snižování početnosti sovy pálené vedlo ke vzrůstajícímu zájmu o tento druh a jeho ochranu. Díky zvýšené pozornosti došlo v poslední době k určité stabilizaci populace sovy pálené v České republice, přesto však populace výrazně kolísá v závislosti na nabídce potravy v regionu. Sova pálená je v současnosti v ČR rozšířena zejména v nižších polohách s majoritní populací na jižní Moravě. Naopak téměř vymizela z pahorkatin (např. Českomoravská vrchovina) a také z rozsáhlých oblastí jižních Čech.

Také Zoologická zahrada Ostrava pomáhá při záchraně tohoto vzácného sovího druhu. Chovem sovy pálené se intenzivně věnuje od r. 1995. Do konce roku 2021 se podařilo odchovat přes 493 soviček. Téměř všechna mláďata jsou bezplatně poskytována pro repatriaci - k posílení populace volně žijících jedinců v přírodě České republiky. Zoo Ostrava se ročně podílí na vysazení 20 až 30 mláďat sovy pálené do volné přírody.

První možností repatriace je vypouštění odrostlých, letu schopných mláďat, které ovšem nelze vypustit bez další péče. Než se naučí sama lovit svoji přirozenou potravu, jsou určitou dobu po vypuštění ještě dokrmována člověkem. Jinak by většina zahynula hlady. Sovičky odchované v ostravské zoo jsou předávány odborníkům ze Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích na Moravě, kteří se vypouštění intenzívně a dlouhodobě věnují.

Druhou možností je přikládání mladších soviček k vylíhnutým mláďatům do méně početného hnízda v přírodě. Tato metoda je používána na celé Moravě ve spolupráci se Skupinou pro ochranu a výzkum sovy pálené v ČR. Veškerá manipulace s mláďaty určenými k vypouštění probíhá s minimálním kontaktem člověka, což je nutné, aby si ptáci nevytvořili na člověka vazbu.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

První ptáci byli v zoo chováni od roku 1967, většinou jen na ukázku, bez určení pohlaví. V roce 1994 byly sestaveny první dva chovné páry. V roce 1995 bylo odchováno prvních 10 mláďat, 6 z nich bylo předáno k repatriaci. Postupně byly vytvořeny další nepříbuzné chovné páry z našich odchovaných mláďat a ptáků získaných z jiných chovů. V roce 1998 byly postaveny nové voliéry v zázemí, do kterých byly sovy přemístěny. V současnosti žijí v Zoo Ostrava 3 páry sov pálených. První snůšky mají sovy už koncem února a odchovají obvykle 3 až 6 mláďat.

Protože samice zasedne hned na první snesené vejce, mláďata se po měsíční inkubaci líhnou postupně a mezi prvním a posledním mládětem je značný velikostní rozdíl. Rodiče je krmí předkládanou potravou, v této době krmíme 2x denně a podle potřeby dávku zvyšujeme. Boudy pravidelně čistíme a provádíme kontrolu mláďat, ale snažíme se sovy při hnízdění vyrušovat co nejméně. Sovy mívají zpravidla dvě snůšky. Po dosažení věku dvou měsíců jsou mláďata předávána k repatriaci. Spolupracujeme se Záchrannou stanicí a centrem ekologické výchovy v Bartošovicích.

Jak pomoci sově pálené?

Sovy v posledních staletích využívají k hnízdění zejména lidská obydlí - půdy, stodoly, věže kostelů, opuštěné budovy apod. Najdete-li na půdě vašeho domu či chalupy plstěné válečky obsahující kosti - tzv. vývržky, ponechte je na místě, sovy se na místo budou vracet.

Nenechávejte odkryté žádné svislé roury, jímky a nádrže s vodou, pokud to lze, přikryjte je, příp. zajistěte je tak, aby se do nich sovy nemohly dostat.
Do nádrží s vodou, které nelze přikrýt, položte na hladinu např. prkno, aby v případě pádu měly sovy možnost vylézt.
Na vhodné místo, tj. klidné a nepřístupné, můžete vyvěsit hnízdní budku, např. na půdě či ve stodole.

Výroba hnízdní budky

Těm z vás, kteří rádi kutí a rozhodnou se hnízdní budku vyrobit sami ve své domácí dílně, přinášíme několik rad jak postupovat:

K výrobě jsou nejvhodnější dřevěné desky asi 2,5 cm silné, vně ohoblované, aby rychleji odtékala dešťová voda a snížila se nasákavost prken, na sbíjení hřebíky nejméně 70 mm dlouhé.
Vhodnou velikost budky pro sovu pálenou naznačuje schéma:Dno je lépe vsadit mezi boky, aby časem neodpadlo a aby nezatékala voda.
Vletový otvor je třeba zabezpečit proti vniknutí kuny, např. plechovými zábranami (viz fotografie).
Pro kontrolu a čištění budky je stříška odklápěcí.
Jako výstelka budky jsou vhodné hobliny nebo troud z tlejícího dřeva.
Budku je samozřejmě nutné na stanoviště pečlivě upevnit (do výšky min. 4 m), aby se neuvolnila a nespadla.

Pokud nemůžete budku vyrobit sami a přesto byste chtěli nějakou instalovat, obraťte se na stolaře či truhláře. Rozhodně nebuďte zklamaní, nezahnízdí-li ve vaší budce žádná sova hned v prvním roce, příp. v prvním roce zahnízdí a v následujícím už ne. Nechť vás neodradí ani to, že se v budce zabydlí úplně jiný druh ptáků, příp. tam ptáci budou jenom nocovat.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Zdroj informací: Závalský, O.: Naši dravci a sovy a jejich praktická ochrana.

tags: #odchov #sov #paleny #v #prirode #podmínky