Začátek roku 2026 přináší obcím další zátěž v podobě rostoucích nákladů na skládkování a stále přísnějších požadavků na odklon od skládek. Česká legislativa sice stanovuje konec skládkování využitelných komunálních odpadů až na rok 2030, ale už nyní obce naplno pociťují dopady postupného navyšování poplatků a tlaku na vyšší míru třídění. V mnoha regionech se meziroční náklady na skládkování zvýšily o desítky procent, což nutí samosprávy hledat efektivnější a udržitelnější způsoby nakládání s odpady.
Postupné zdražování skládkovacích poplatků má fungovat jako ekonomický stimul, který obce odkloní od skládek směrem k recyklaci a energetickému využití. V praxi se ale ukazuje, že startovní pozice obcí jsou velmi rozdílné. Zatímco některé samosprávy investovaly do modernizace systému třídění a infrastruktury už v předchozích letech, jiné narážejí na limity rozpočtů, nedostatek zpracovatelských kapacit nebo na to, že legislativa přidává nové povinnosti bez odpovídající podpory státu.
Dobře je to vidět na příkladu Jihlavy, která má vlastní svozovou společnost i vlastní skládku. Náklady města se neodvíjejí jen od samotného poplatku, ale především od každoročního poměru mezi odpadem energeticky využitým a odpadem skutečně uloženým na skládce. Tento poměr se výrazně liší rok od roku, takže uvést jedno univerzální číslo by bylo zavádějící. Jihlava tak potvrzuje, že dopady legislativních změn nejsou všude stejné - obce s vlastní infrastrukturou je vnímají jinak než ty, které jsou plně závislé na externích svozových firmách a regionálních zařízeních.
Jihlava i další obce zdůrazňují, že čekat na rok 2030 by bylo krátkozraké. Města proto už několik let investují do zlepšování systému třídění tak, aby byl pro obyvatele pohodlný a zároveň ekonomicky udržitelný. Součástí strategie je také předcházení vzniku odpadu - krok, který je sice na vrcholu hierarchie nakládání s odpady, ale paradoxně může snižovat množství tříděného odpadu a tím i oficiální statistiky. Česká legislativa tento paradox zatím příliš nereflektuje.
Vedle investic do infrastruktury města upravují i samotný systém svozu. Cílem je logistická efektivita a motivace obyvatel k lepšímu třídění. V Jihlavě se jako funkční nástroj ukázalo například zavedení čtrnáctidenního svozu směsného komunálního odpadu od rodinných domů, které vede k vyššímu odklonu využitelných složek. Podobná opatření dnes zavádí i další obce, často rozšiřující třídění až na 10-12 komodit, aby maximálně využily potenciál multikomoditního sběru.
Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady
Za jednu z největších výzev považují obce skutečnost, že jim přibývají zákonné povinnosti, aniž by byly doprovázeny systémovou podporou státu. Typickým příkladem je povinný sběr textilu. Obce, které měly funkční systém, v němž svozové firmy za umístění kontejnerů platily, se nyní dostaly do opačné situace - musí za vývoz platit samy, zatímco o vysbíraný materiál klesá zájem. Bez zajištěných odbytišť a zpracovatelských kapacit tak povinný sběr ztrácí smysl.
Zcela zásadní otázkou zůstává dostupnost zpracovatelských kapacit v České republice. Třídění odpadu postrádá smysl ve chvíli, kdy vytříděná komodita nemá další využití. Obce proto volají po podpoře vzniku plně automatizovaných třídicích linek, které umožní kvalitní dotřiďování odpadu z multikomoditního sběru a otevřou prostor pro flexibilnější a ekonomicky efektivnější systémy.
V důsledku evropské legislativy stojí české obce před dvěma výzvami v oblasti odpadového hospodářství v nejbližších letech. Rostoucí požadavky na efektivní nakládání s odpady a zákonný limit odděleného soustřeďování komunálních odpadů obcí k materiálovému využití, který stanovuje § 59 zákona č. 541/2020 Sb. (60 % produkce do r. 2025, 65 % produkce do r. 2030), vyžadují zásadní zlepšení třídění komunálních odpadů v obcích. Podle dostupných dat se podíl odděleně soustřeďovaných složek komunálního odpadu v obcích za poslední tři roky zvyšoval. Nicméně limitu stanoveného pro rok 2025 nyní dosahuje jen velmi malá část obcí.
Zároveň v období po r. 2023 dochází k útlumu finanční podpory z OPŽP pro investice do rozvoje OH obcí, kdy tato podpora byla v uplynulých téměř 20 letech hlavním motorem investic do zlepšení nakládání s KO. Není proto realistické očekávat, že zákonem požadované úrovně 60 a 65 % odděleně soustředěných KO obcí v letech 2025 a 2030 mohou být v průměru všech obcí splněny. Stejně tak není realistické očekávat významnější pokles produkce KO, respektive zbytkových nevytříděných KO, které od roku 2030 nebudou smět být skládkovány a tedy budou využívány energeticky.
Produkce KO dle dat Eurostat a VISOH2 vzrostla mezi lety 2014 a 2023 o 226 kg/obyv. (téměř 75% nárůst) a zvyšovala se kontinuálně téměř po celé toto období na úroveň, která je typická pro řadu vyspělých evropských zemí. Nezanedbatelné je také množství průmyslových odpadů, které jsou energeticky využitelné, ale v současné době končí na skládkách.
Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?
První volbou obce by měla být podpora předcházení KO a zvyšování odděleně soustřeďovaných odpadů a snižování nevyužitelných odpadů. Toho lze dosáhnout mixem opatření v práci s veřejností, zlepšování infrastruktury a řízení odpadového hospodářství. Ve všech těchto oblastech nabízí Odpadová poradenská s.r.o. nábytek, textil) prodlužuje životní cyklus výrobků a snižuje množství odpadu. Upřednostnění znovupoužitých nebo recyklovaných materiálů ve veřejných zakázkách.
Operační program Životní prostředí (OPŽP) a Národní plán obnovy (NPŽP) nabízejí finanční podporu na projekty zaměřené na prevenci vzniku odpadů, modernizaci sběrných dvorů či nákup technologií. Analýzy podporované společností EKO-KOM pomáhají obcím identifikovat slabiny v systému třídění a navrhnout konkrétní opatření ke zvýšení efektivity.
I přes veškerou snahu o zvýšení podílu třídění zůstává část odpadu, která není recyklovatelná - zejména směsný komunální odpad (SKO) a objemný odpad. Pro tyto druhy odpadů bude po roce 2030 nezbytné zajistit koncová zařízení, která umožní jejich materiálové nebo energetické využití. Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO) představují klíčovou infrastrukturu pro nakládání s nerecyklovatelnými odpady. Alternativou k přímému spalování je úprava odpadu (z vytříděných složek komunálního a průmyslového odpadu) na tuhá alternativní paliva (TAP), a jeho následné využívání jako palivo primárně v multipalivových kotlích v teplárenském průmyslu.
Česká republika bude do budoucna čelit významnému deficitu kapacit zařízení pro energetické využití odpadu. Obce by měly již nyní začít plánovat, jak zajistí likvidaci nevytříděného odpadu po roce 2030.
Aby to nebylo tak jednoduchý, skládek je navíc víc typů, a zas znova, prostě proto, že ne každý typ odpadu se může házet „jen tak“ někam. Tam ukládáme odpad, který není nebezpečný. Slouží prostě k ukládání takových těch nejběžnějších druhů odpadu a takový skládky jsou zabezpečený proti únikům znečišťujících látek do okolí. U nás jich je cca 170. Tyhlety skládky slouží k ukládání nebezpečnýho odpadu hlavně z průmyslu, ale také z obcí, a mají ty nejvyšší bezpečnostní pravidla, aby do okolí nemohlo nic nebezpečného uniknout. Někdy se dokonce některý druhy nebezpečnýho odpadu zalívají do skla nebo betonu, hustý, co?
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Jak to na takový běžný skládce komunálního odpadu funguje? Svozový vůz dojede na určený místo, kde vyklopí nashromážděný odpad. O zmenšení jeho objemu se postarají speciální vozy, tzv. kompaktory, které odpad rozhrnou a udusají. Každá denní vrstva odpadu se pak zasype zeminou, aby kolem nepoletovaly kousky smetí. Cílem tohoto dlouhodobýho a náročnýho procesu je vlastně uvedení místa poznamenanýho naší činností do souladu s okolím. Co se stane, když se skládka naplní? Řádně se zakonzervuje a ještě několik let se monitoruje třeba stav podzemních vod a jímají se bioplyny.
Od 1. ledna 2030 tak nadále nebude možné vůbec skládkovat odpady s výhřevností v sušině nad 6,5 MJ/kg, odpady překračující hodnoty biologické stability (stanoveny v příloze č. 10 zákona o odpadech) a odpady, které bude možné s ohledem na stávající pokrok účelně recyklovat. Zákon o odpadech za účelem postupného omezení skládkování do roku 2030 zavádí nové nástroje, často diskutovaným je např. zvyšování poplatků za skládkování odpadu.
Uvedená opatření mají také nepřímo podpořit třídění odpadu, kdy zákon o odpadech zavádí tzv. třídicí slevu pro obce, na kterou obce dosáhnou podle úrovně vytříděného odpadu. Až do roku 2029 tak budou moci obce, které dosáhnou požadované úrovně třídění, uložit určité zákonem omezené množství využitelného odpadu na skládku za sníženou sazbu poplatku. Odděleně tříděným odpadem rozhodným pro stanovení slevy jsou papír, plasty, sklo, kovy a biologicky rozložitelné odpady, textil, oleje a tuky.
Nový zákon o odpadech zavádí k podpoře třídění v obcích tzv. třídicí slevu. Na třídicí slevu dosáhnou všechny obce a bude pouze na nich, jak dlouho tuto slevu budou v daném roce čerpat. K odklonu od skládkování by obcím měl pomoci také PAYT, tedy platba poplatku za komunální odpad podle toho, kolik ho občan skutečně vyprodukuje. Systému PAYT dává nový zákon jasná pravidla, chce tím obce motivovat k jeho zavádění.
Výslovné úpravy se v novém zákoně o odpadech dočkaly i tzv. černé skládky. Černou skládkou se rozumí místo, kde je nelegálně uložen odpad. Pokud vlastník pozemku zjistí, že se na jeho pozemku objevila černá skládka, a to bez ohledu na její velikost, je povinen o této skutečnosti informovat obecní úřad ORP. Pokud se podaří dohledat vlastníka odpadu, obecní úřad ORP uloží provinilci sankci dle zákona o odpadech a stanoví mu lhůtu pro odklizení odpadu.
tags: #odklon #odpadu #ze #skládek #informace