Recyklace skla vs. plastu: Srovnání environmentálních dopadů

Jste přesvědčeni, že obaly vyrobené z plastu představují větší dopad na životní prostředí než ty ze skla, papíru nebo plechovky? Opak je pravdou. Jaký obal preferovat ve vztahu k dopadu na životní prostředí?

Co je LCA a jak funguje při srovnávání materiálů?

Environmentání dopad přitom hodnotili globálně na základě poznatků více studií posuzování životního cyklu, tzv. LCA metody. LCA přitom nehodnotí pouze emise uhlíku, ale celou řadu dalších kategorií, jako je spotřeba vody a vznik různých druhů odpadů při těžbě a zpracování. A to ve všech fázích životního cyklu výrobku, včetně jeho zpracování jako odpadu.

V celkovém měřítku se výroba a zpracování plastů podílí z asi 3,8 % na globálních emisích skleníkových plynů. Zatímco ve výrobě automobilů jsou dlouhodobě pro osobní dopravu nastavené limity, pro obaly zatím stanoveny nebyly. Přesto u těch plastových bude podporováno využití recyklátu, který může omezit emitované skleníkové plyny o 25 - 75 % (podle charakteru aplikace) oproti použití virgin materiálu.

Není snad kontroverznějšího materiálu, než jsou plasty. Jejich objev v 80. letech 19. století odstartoval revoluci v průmyslu, gastronomii i módě. Od adorace je ale vždy jen malý krůček k nenávisti.

To, že z plastů stala položka číslo jedna na blacklistu, potvrzuje i nedávný výzkum společnosti Perfect Crowd zaměřený na vnímání, třídění a život s plasty. V ní 8 z 10 oslovených tvrdí, že plasty považuje za nejškodlivější materiál z klasických tříditelných odpadů. Na druhém místě skončil kov, naopak pomyslný žebříček ekologických materiálů vede, celkem nepřekvapivě, papír.

Čtěte také: Význam recyklace

Paradoxem je, že tento materiál je při správném zacházení pro společnost i životní prostředí přínosný. Plasty mají v řadě oborů (např. Potvrzuje to i nezávislá LCA analýza hodnotící celý životní cyklus různých druhů materiálů.

„Svět bez plastů by nebyl ekologičtější, protože výroba, distribuce, likvidace a recyklace jiných materiálů generuje větší množství CO2. Nesnížilo by se ani množství odpadu, resp.

Srovnání uhlíkové stopy a spotřeby vody u různých obalů

Jaká je uhlíková stopa a spotřeba vody u vratné PET lahve na vodu, mléko, pivo nebo sycené nealkoholické nápoje ve srovnání např. s plechovkou, kartonem nebo skleněnou lahví?

S emisí 663 g CO2 na litrové balení vody, je ekologicky nejméně vhodná nevratná skleněná lahev na minerálku. Uhlíková stopa spojená s její výrobou, balením, dopravou a recyklací je o 374 % vyšší než je tomu u PET lahve. Oproti tomu zálohovaná PET lahev, která během celého životního cyklu vyprodukuje téměř šestkrát méně CO2 (85 g na litrové balení), by byla z tohoto pohledu nejlepším řešením.

Také v případě obalů na mléko se jako nejekologičtější jeví lahev z recyklovaného PETu. Přestože vykazuje o něco vyšší uhlíkovou stopu, ve spotřebě vody je v průběhu celého svého životního cyklu bezkonkurenční.

Čtěte také: Třídění odpadu – sklo, papír, plasty

Dáváte přednost pivu v PETu nebo nedáte dopustit na skleněné lahve či plechovky? Z hlediska uhlíkové stopy je tradiční vratné sklo pro pivo nejekologičtějším obalem, ve spotřebě vody je však úspornější PET lahev.

Nejhorším řešením by bylo stáčet tyto nápoje do nevratných skleněných lahví. Důvodem větší ekologičnosti PET lahví jsou často nižší energetické výdaje při jejich výrobě i přepravě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než v případě jiných obalových materiálů. Výhodou PET je také snadná recyklace.

Když držíme v ruce skleněnou lahvičku s doplňkem stravy, většina z nás zažívá příjemnější pocit než u plastového obalu. Sklo v nás evokuje čistotu a kvalitu, zatímco plasty bývají čím dál tím více opředené pochybnostmi. Ale co když se podíváme i na méně viditelné faktory? Ekologie, bezpečnost, recyklace, cena nebo třeba skladování? Existuje vůbec ideální řešení? Pojďme se podívat na výhody a nevýhody obou variant.

Sklo: Výhody a nevýhody

• Vyšší hmotnost a křehkost - skleněné obaly jsou těžší a náchylné k rozbití.
• Vyšší cena - celkové náklady (materiál, výroba) bývají 3-5× vyšší než u plastových variant a opět se promítají do konečné ceny.

A co bioplast nebo kompostovatelné obaly? Jsou ve vývoji. Některé varianty už existují, ale zatím nesplňují přísné požadavky na styk s potravinami a stabilitu látek, které se v nich uchovávají. Věříme ale, že se již brzy objeví možnosti, které budou opravdu funkční i ekologické zároveň.

Nápoje jsou čím dál častěji prodávány v nevratných obalech. Přitom nejlepším řešením by bylo používat zejména vratné obaly, které mají co nejkratší cyklus opětovného použití. Recyklace po každém použití dále zvyšuje spotřebu. Čistění ani přeprava vratných a opakovaně použitelných obalů nejsou zadarmo, ale spotřeba zdrojů je výrazně nižší než náklady na novou výrobu nebo zpracování.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Podle slovinské spotřebitelské organizace ZPS plastové obaly nejsou udržitelnou volbou, ani když jsou recyklovatelné. Používané plasty s sebou nesou některá rizika, neznáme-li jejich původ a složení. Například plasty přicházející do styku s potravinami smí obsahovat pouze přesně určené látky. Kromě toho se plast rozkládá extrémně dlouho a při jeho setrvání v přírodě vzniká velké množství mikroplastů, které pak pronikají do organismu jídlem a pitím.

K výrobě hliníkových nápojových plechovek je třeba velké množství energie, přesto jsou pouze jednorázové. U skleněných obalů hodně záleží na možnosti vícenásobného použití, organizaci přepravy, délce trasy a čištění nebo zpracování. Systém sběru musí umožňovat důsledné vracení prázdných lahví tak, aby byli spotřebitelé motivováni a každý obal se tak skutečně vrátil do oběhu.

Tak by se dalo stručně shrnout zjištění LCA (Life Cycle Assessment) analýzy od rakouské společnosti c7-consult. Jakou ekologickou stopu zanechávají a kolik vody se spotřebuje ve fázi výroby, užívání a recyklace nebo likvidace jednoho balení minerálky, mléka, piva a sycených nealkoholických nápojů z různých materiálů?

Pro přesnější analýzu a vyhodnocení je potřeba sledovat více ukazatelů během celého životního cyklu výrobku. S emisí 499 g CO2 na litrové balení vody, je ekologicky nejméně vhodná nevratná skleněná lahev na minerálku. Oproti tomu zálohovaná PET lahev, která během celého životního cyklu vyprodukuje téměř šestkrát méně CO2 (85 g na litrové balení), by byla z tohoto pohledu nejlepším řešením.

Také v případě obalů na mléko se jako nejekologičtější jeví lahev z recyklovaného PETu. Dáváte přednost pivu v PETu nebo nedáte dopustit na skleněné lahve či plechovky? Z hlediska uhlíkové stopy je tradiční vratné sklo pro pivo nejekologičtějším obalem, ve spotřebě vody je však úspornější PET lahev.

Obzvlášť pokud by byla zálohovaná. Sycené nealkoholické nápoje jsme zvyklí kupovat hlavně v PET lahvích, které jsou v tomto případě jedním z nejekologičtějších obalů. Pokud tedy chceme srovnat ekologickou stopu 1litrové PET lahve a skleněné lahve na minerálku, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 137 g CO2, zatímco u skleněné 499 g CO2. PET lahev je tedy 3x šetrnější k životnímu prostředí.

Důvodem jsou nižší energetické výdaje při výrobě i přepravě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než v případě jiných obalových materiálů. Výhodou PET je také snadná recyklace.

Běžnou mechanickou recyklací se v Česku zužitkuje méně než polovina použitých plastů. Potenciál recyklace plastového odpadu je tedy z velké části nevyužitý, zejména ve srovnání s materiály, jako je papír, sklo nebo kov. Zefektivnění recyklace plastů by přitom přineslo úsporu ropy i menší poškozování životního prostředí skládkováním.

Výmět se dnes v tuzemsku používá jako tuhé alternativní palivo (TAP) v cementárnách a zařízeních na energetické využití odpadu (ZEVO). Přitom by se dal využít na výrobu cenných chemikálií, potřebných k výrobě nových plastů.

Nejsnáze se takto recyklují PET lahve, z nichž se vyrábějí nové lahve (bottle-to-bottle) nebo z nich vznikají třeba netkané technické textilie a vlákna pro jejich výrobu. Problémem této materiálové recyklace je často nižší kvalita výrobku z recyklátu v porovnání s novým polymerem (tzv.

Je velmi nákladné vyrobit například recyklovaný potravinářský obal, který by mohl být použit pro přímý styk s potravinami. Nízkou kvalitu výsledných mechanicky recyklovaných výrobků i nízkou efektivitu mechanické recyklace může vyřešit komplexnější přístup k recyklaci, kterým je tzv. chemická recyklace.

Tou lze zpracovat kromě vytříděných plastů právě i výmět a zajistit tak jeho opětovné využití namísto jeho dosavadního spalování. Pod pojmem chemická recyklace si lze představit zpětné „rozebrání“ odpadního plastu na základní molekuly - petrochemikálie, ze kterých lze opět vyrobit zcela nové plasty, ale také léčiva a další chemikálie.

Základem chemické recyklace je přeměna odpadních plastů na kapalinu pomocí procesu pyrolýzy. Při ní dochází při vysoké teplotě kolem 500 °C za nepřístupu vzduchu ke štěpení polymerních řetězců na kratší molekuly. Vzniká při tom pyrolýzní plyn, pyrolýzní olej a pevný uhlíkatý zbytek.

Právě zmíněný pyrolýzní olej představuje jakousi „syntetickou ropu“ a lze jej zpracovávat pomocí standardních rafinérských technologií zaměřených na výrobu základních petrochemikálií, jako jsou benzen, toluen, xyleny, etylen, propylen a buta-1,3-dien. Z těchto „základních stavebních kamenů“ se pak produkují nové, stejně kvalitní plasty.

Vedle odpadních plastů nelze opomenout ani odpadní pneumatiky. Nových pneumatik se jen v ČR prodá 66 tisíc tun ročně. K recyklaci se jich odevzdá prostřednictvím firmy ELTMA asi 54 tisíc tun. Z odpadních pneumatik sebraných k recyklaci se oddělí kovové kordy dál využívané v hutním průmyslu a textilní výztuž vhodná k výrobě izolačních desek. Zbytek se rozdrtí na gumový granulát.

VŠCHT Praha se dlouhodobě zabývá tematikou chemické recyklace odpadních plastů i odpadních pneumatik. V současné době společně se společnostmi ORLEN Unipetrol a. s. a ORLEN UniCRE a. s. pracují vědci na projektu zaměřeném na komplexní materiálové využití tříděných odpadních plastů a pneumatik (financuje TAČR).

V případě chemické recyklace výmětu by bylo vyrobeno až 150 tisíc tun pyrolýzního oleje, čímž by došlo k úspoře obdobného množství ropných frakcí. Je tedy nutné začít pohlížet na výmět jako na potenciální zdroj cenných petrochemikálií, a nejen jako na palivo.

Ještě nedávno měl výmět dokonce zápornou hodnotu a bylo nutné cementárnám a ZEVO platit přibližně 200 Kč za tunu za to, že si jej odeberou jako palivo. Dnes se situace obrací a i z tohoto odpadu se postupně stává surovina s nulovou nebo mírně kladnou hodnotou.

Jedním z hlavních důvodů, proč se dnes stále masově nevyužívá procesu chemické recyklace odpadních plastů a pneumatik, je aktuálně platná legislativa.

Dobu plastovou zahájil bakelit, syntetický polymer, vyráběný od roku 1909. Od té doby plasty zaplavily svět. Uplatňují se v automobilovém a leteckém průmyslu, pomáhají snížit spotřebu paliv, slouží jako izolační materiály a šetří tak výdaje za energie. Speciální biokompatibilní plasty určené pro 3D tisk urychlují inovace v lékařství a umožňují tak zachraňovat lidské životy.

Většina plastů (44 %) se používá na výrobu obalů, 18 % ve stavebnictví, 8 % v automobilovém průmyslu, 7 % na výrobu elektroniky, 7 % na výrobky pro domácnost, sport a volný čas, 4 % v zemědělství.

Snad nebude vadit, když hned v úvodu prozradíme, že důležitou roli v příběhu každého obalu hraje i koncový zákazník a jeho chování poté, co produkt zkonzumuje nebo spotřebuje. Najde pro něj další využití?

Sklo: Výroba, vlastnosti a recyklace

Sklo se vyrábí kompletně z přírodních surovin - písku, vápence, sody, potaše a drcených skleněných střepů. Právě písek, získávaný z pláží a ze dna moří a řek, spotřebováváme jako řadu jiných surovin až příliš rychle, ročně se jedná o cca 50 miliard tun písku (zdroj: Business Insider). Po vzduchu a vodě je třetí nejpoužívanější přírodní surovinou na světě. Jeho těžba má negativní důsledky pro životní prostředí, jelikož tenká vrstva písku na dně oceánů je domovem mikroorganismů, které jsou základem potravního řetězce. Těžba narušuje mořský ekosystém a přímořské oblasti kvůli ní častěji trpí povodněmi a erozí půdy.

Sklářská výroba je také velice energeticky náročný proces. Sklo se taví při teplotách od 1450°C do 2000°C v závislosti na typu skla. Použití drcených skleněných střepů ve výrobě umožňuje tyto teploty snížit. Sklo je velice trvanlivé a současně křehké. Jeho velkou nevýhodou je vysoká hmotnost. Výborně se hodí v domácnosti ke skladování a uchování potravin. Je naprosto zdravotně nezávadné, neuvolňují se z něj žádné látky, naopak pomáhá uchovat přirozenou vůni a chuť skladovaných potravin.

Pokud se rozhodnete sklo vyhodit do příslušného kontejneru, máte téměř jistotu, že z něj vznikne nový skleněný produkt, stejně kvalitní jako ten původní. V Evropě jsme velice úspěšní, v některých zemích se daří zrecyklovat více než 90 % skla. Každých 10 % skleněných odpadních střepů, kterými je nahrazen nový materiál při výrobě skla, navíc znamená úsporu 5 % emisí CO2 (zdroj: Glass Packaging Institute).

Spojené státy v tomto ohledu zaostávají, sklo se tam recykluje pouze z jedné třetiny, zbytek končí na skládkách. Na vině je tamější recyklační systém. Převažuje „single-stream“, při kterém lidé házejí do recyklačních kontejnerů společně se sklem také plechovky, plasty, noviny, kartony atd. Tímto způsobem se podaří zrecyklovat pouze 40 % vytříděného skla. Při použití „multistream“ je to více než 90 %.

Proces rozkladu skla je velice pomalý, v přírodě nebo na skládce trvá milión let.

Plasty: Výroba, vlastnosti a recyklace

Hlavní surovinou pro výrobu plastů jsou ropa, zemní plyn a uhlí, tj. vyčerpatelné přírodní zdroje. Emise skleníkových plynů jsou spojeny s každou fází životního cyklu plastů - těžbou a dopravou fosilních paliv; rafinací a výrobou plastů i nakládáním s plastovým odpadem. Jejich výhodou je tvárnost, mohou být vymodelovány v podstatě do jakéhokoliv tvaru, příjemného a vyhovujícího koncovému spotřebiteli. Výhodou plastů je nízká hmotnost, uhlíková stopa spojená s jejich přepravou je proto mnohonásobně nižší, než je tomu u skla.

Opakované použití v domácnosti se tolik nenabízí a často ani není žádoucí, pokud se ovšem nejedná například o opětovné plnění nádob stáčenými čisticími prostředky nebo kosmetickými přípravky. Ke skladování potravin se lépe hodí skleněné nádoby. Jednorázové plastové nádobí a lahve na nápoje nebo sportovní vybavení totiž může obsahovat bisfenol A (BPA), který byl klasifikován jako endokrinní disruptor, což znamená, že má toxický účinek na lidskou reprodukci. V roce 2011 Evropská unie zakázala používat BPA při výrobě kojeneckých láhví. Byl nahrazen bisfenolem S (BPS), který je však analogickou sloučeninou BPA a za neškodný jej budeme považovat, zřejmě jen dokud nebude prokázán opak. BPA se může do potravin uvolňovat především, pokud je plast zahříván.

Plasty se samozřejmě také recyklují, počet cyklů je však omezený. Po dvou až třech recyklačních cyklech se jedná o downcyklaci, tj. použití v produktu nižší kvality. Je alarmující, že dosud bylo zrecyklováno pouze 9 % všech vyrobených plastů. Dalších 12 % bylo spáleno a zbylých 79 % tleje na skládkách (zdroj: National Geographic). A ještě nějakou dobu tlít bude, jelikož trvá 400 let, než dojde k jeho rozkladu, respektive rozpadu na mikroplasty, které se dnes vyskytují již naprosto všude - v půdě, v jídle, ve vodě.

Recyklace plastů bohužel není tak jednoduchá a přímočará jako u skla, uhlíkovou stopu plastu však může snížit minimálně o 30 %. V současné době je v Evropě a Severní Americe pouhých 10-20 % lahví vyrobeno s využitím recyklovaného plastu. Platí, že čím lépe jsou plasty vytříděny, tím větší je šance na úspěšnou recyklaci. I tak se však v průměru pohybuje kolem 30 %.

Rentabilitu recyklace ovlivňuje také cena ropy - pokud klesne cena polyetylenu (jednoho z tzv. panenských polymerů) pod určitou hodnotu za kilogram, přestává být pro výrobce finančně zajímavé používat recyklovaný plast.

Srovnání uhlíkové stopy skla a plastu

Pro porovnání uhlíkové stopy skla a jednorázového plastu je zásadní moment recyklace. Studií na toto téma je celá řada a jejich výsledky se mohou poměrně zásadně lišit v závislosti na tom, co přesně je v uhlíkové stopě započítáno, kde a jakým způsobem probíhá výroba a další procesy. Studie často nepočítají s uhlíkovou stopou přepravy, která je u skla enormní. Je to tedy nakonec poněkud překvapivě právě jednorázové sklo, které vychází z porovnání nejhůře.

V rámci prvního recyklačního cyklu jsou výsledky skleněné lahve i jednorázového plastu velice podobné, dochází k redukci uhlíkové stopy o cca 30 %. Opakovaná recyklace však situaci zásadně mění - 30krát naplněná skleněná lahev sníží svou uhlíkovou stopu o více než 90 %.

Co může udělat každý z nás?

• V první řadě se vyhýbat čemukoliv, co je na jedno použití.
• Na obalech hledejte tuto značku, která znamená, že produkt je určen k recyklaci, je recyklovatelný.

Pokud se jedná o plast, může být ve středu šipek číslo od jedničky do sedmičky, případně také zkratka. Tyto údaje nám prozradí typ plastu, ze kterého je obal vyroben, např. PET 1 nebo HDPE 2.

Pokud uvnitř nebo pod šipkou vidíte navíc procentní údaj, můžete zajásat, ten totiž značí procentní množství použitého recyklátu. Tento doplňkový údaj může být uveden i jinde na etiketě výrobku.

tags: #recyklace #skla #vs #plastu #srovnání

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje a tepelná čerpadla
• Třídění textilu
• Dobrodružství a poznání na Dobré Vodě
• Změny v poplatcích za odpad v Hořicích
• Bezpečnostní pokyny pro rozbité žárovky