Informace o odpadech obsahujících azbest

Azbest je název pro skupinu přirozeně se vyskytujících minerálů tvořících dlouhá, oddělená a tenká vlákna (amosit, chrysotil, krokydolit, tremolit, aktinolit a anthofylit). Jeho dobré vlastnosti (pevnost, pružnost, tepelná odolnost) byly využity tím, že se přidával do různých stavebních materiálů. V ČR se vyráběly tyto produkty již od roku 1912 (Eternit). Největší spotřeba azbestu byla v letech 1975 až 1990.

Zdravotní rizika azbestu

Azbest představuje závažné riziko pro zdraví člověka. Asbestová vlákna mechanicky poškozují dýchací cesty. Způsobit mohou podráždění, fibrózu i rakovinu plic. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) není možné stanovit bezpečnou koncentraci azbestových vláken ve vzduchu. V České republice pro pracovní prostředí platí limit 1000 vláken na 1 metr kubický. Pracovní podmínky pro práci v prostorách s výskytem azbestu blíže specifikuje Nařízení vlády č.

Vdechování všech typů azbestových vláken je příčinně spojeno se třemi hlavními zdravotními obtížemi: azbestózou, rakovinou plic a mesotheliomem. Zdravotní riziko závisí na technologickém procesu; stejný typ vlákna může být spojen s různým rizikem v různých průmyslových odvětvích. Pouze vlákna užší než 3 μm, která mají aerodynamický průměr okolo 10 μm, mohou prostoupit do dýchacích cest a způsobit tak dýchací obtíže.

• Azbestóza: vzniká v důsledku vdechování malých azbestových vláken, která jsou zachycována v plicích, kde způsobují fibrózu a zesílení poplicnice. Fibróza plic vede k postižení dýchání a dokonce k smrti. Azbestóza se vyskytuje většinou u pracovníků s delší a vysokou expozicí azbestovému prachu.
• Rakovina plic: ve 30. letech 20. století byly prvně popsány případy rakoviny plic u pacientů s azbestózou. Období mezi expozicí azbestovým vláknům a nástupem onemocnění je dlouhé, 20 - 40 let. Kuřáci vystavení působení azbestu jsou v podstatně vyšším riziku rakoviny plic než stejně exponovaní nekuřáci.
• Mesotheliom: mesotheliom je rakovina výstelky plic a hrudníku (pleury) či břišní dutiny (peritonea). Většina mesotheliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici. Vývoj této formy smrtelného typu rakoviny trvá více než 30 a často i více než 50 let.

Rizika spojená s manipulací s azbestem

Azbestové materiály představují riziko pouze v případě, že se s nimi manipuluje. Azbestová vlákna ze stavebních materiálů uvolňují pouze v případě, že tyto materiály řežeme, brousíme, do těchto materiálů vrtáme či jinak na ně mechanicky či chemicky působíme. Proto výrobky s azbestem není nutné odstranit ihned. Představují ale potenciální riziko. Je dobré vědět, zda se ve Vašem bytě či domě tyto materiály vyskytují. Předejdete tak možnému zamoření prostorů, tak jako se to stalo v nedávné minulosti v případě rekonstrukcí poměrně vysokého počtu škol. Není-li jasné, zda Vámi zkoumaný materiál obsahuje azbest či ne, lze si nechat udělat jeho rozbor.

Likvidace odpadů s obsahem azbestu

Odpady s obsahem azbestu je možné odstranit pouze na skládce, která smí přijímat odpad katalogové číslo 17 06 05 (stavební materiály obsahující azbest). Obvykle musí být na skládku dopraven v zabaleném stavu. Na skládce pak musí být ihned po uložení zahrnut inertním materiálem. Menší množství materiálu s obsahem azbestu lze obvykle také odevzdat ve sběrném dvoře. Materiál opět musí být zabalen a označen.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Většina současné expozice naší populace azbestem pochází z využití a zneškodnění odpadů obsahujících azbest. Vlákna se též uvolňují během výstavby, údržby a demolice budov; zdrojem azbestu jsou stavební materiály, které obsahují azbest. Širokého komerčního využití se dostalo zvláště chrysotilu a amfibolům amositu a krocidolitu. Jsou-li vdechnuty, mohou způsobit azbestózu, rakovinu plic a mesotheliom. Azbest způsobuje rakovinu v závislosti na dávce; vdechování azbestu by proto mělo být omezeno, jak je to jen technicky možné.

Katalogové čísla odpadů obsahujících azbest

Nastavení je dostupné u následujících katalogových čísel odpadů:

• 06 13 04 - Odpady ze zpracování azbestu
• 10 13 09 - Odpady z výroby azbestocementu obsahující azbest
• 16 02 12 - Vyřazená zařízení obsahující volný azbest
• 17 06 01 - Izolační materiál s obsahem azbestu
• 17 06 05 - Stavební materiály obsahující azbest

Pokud chceme přiřadit jakožto původce námi vyprodukovaného odpadu tento odpad do Katalogu odpadů podle jeho druhu, postupujeme postupně. Nejdříve jasně určíme odvětví, obor nebo technologický proces, při kterém odpad vzniknul. Podle tohoto určení se vyhledá odpovídající skupina (1-20). Uvnitř určené skupiny pak dále podskupina, která blíže specifikuje původ odpadu. V dané podskupině vybereme poté takový odpad s katalogovým číslem, který maximálně vystihuje označení našeho odpadu. Primárně upřednostňujeme výběr ze skupin 01-12 a 17-20. Pokud v těchto skupinách nevybereme, dále vybíráme ze skupin 13, 14 a 15. Pokud ani zde nenalezneme vhodné určení, projdeme poslední skupinu č. 16. Pokud ani zde nakonec nevybereme, můžeme použít katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem uvedeným výše. Tento postup však doporučujeme konzultovat s příslušným úřadem.

Legislativa a normy

• Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v r. 1984 (Směrnice MZ ČR - hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.). Používání azbestových (i pouze chrysotilových) výrobků bylo omezeno pouze na případy, kdy nelze užít jiných materiálů.
• V roce 1999 vstoupil v platnost zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. Součástí tohoto zákona byla příloha č. 2, která definovala látky, jejichž dovoz, výroba a distribuce jsou v ČR zakázány.
• Dnem vstupu ČR do Evropské unie platí zákon č.

Vyhláška MŽP č. V příloze č. 1 této vyhlášky je uveden Seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno. V příloze č. 2 je uveden Seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno. Zde je mimo jiné uvedeno, že uvádění na trh, do oběhu nebo používání vláken (krocidolitu, amositu, antofylitu, aktinolitu a tremolitu) a výrobků, do nichž jsou tato vlákna záměrně přidávána, je zakázáno. Tato vlákna (chrysotilu) je však možno používat do 1. ledna 2008 pro membrány stávajících zařízení pro elektrolýzu do ukončení jejich životnosti, nebo dokud nebude k dispozici vhodná náhrada neobsahující tato vlákna.

Výrobky obsahující azbestová vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit, tremolit a chrysotil v stávajících zařízeních je možno používat až do doby jejich odstranění nebo ukončení jejich životnosti. V květnu 2004 nabyla účinnosti vyhláška MPO č. 232/2004 Sb. (novelizovaná vyhláškou MPO č. 369/2005 Sb.), kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků. č. 8 k této vyhlášce se zabývá označováním výrobků obsahujících azbest.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 188/2004 Sb., zákona č. 7/2005 Sb. a zákona č. 106/2005 Sb. Odpady obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku okamžitě zakryty.

Výskyt azbestu ve stavebních materiálech

Způsob nastříkání azbestu je používán především z důvodu protipožárního. Tento protipožární nástřik byl vyvinut a patentován v Anglii. V Americe je nazýván „Cottoncandy“. Tloušťka nástřiku byla aplikována až do 2,5 cm. Obsahuje až 90 % azbestových vláken. V Čechách se většinou používal amfibolový typ z Jihoafrické republiky. Pojivo se během času znehodnotilo a v současné době, když tyto nástřiky ještě existují, se azbestová vlákna mimořádně uvolňují. Tento druh nástřiku byl v České republice použit ve výškových budovách s ocelovou konstrukcí. V České republice se někdy jmenovala Pyrotherm. Byla to omítka, kde plnidlem byl cement, a tento byl smíchán s azbestovými vlákny. Sloužil obdobně jako výše jmenovaný Limpet na protipožární ochranu ocelových konstrukcí a kabelů. Přibližně v polovině 80. let byl azbest nahrazen celulózovými vlákny, někdy i skleněnými. Takže v některých budovách byly použity jak azbestové, tak bezazbestové aplikace.

V 70. a 80. letech minulého století, s cílem zprůmyslnit stavebnictví, se rozšířila prefabrikace budov. Po jejich smontování byly namontovány fasádní prvky, obvykle sendviče, které z vnitřní strany často obsahovaly azbestové desky. Velmi často byly také montovány příčky, které opět obsahovaly azbestocementové desky. Někdy se z těchto azbestocementových desek realizovaly podhledy.

Příklady materiálů obsahujících azbest:

• Ezalit A, Ezalit B - výrobce EZA Šumperk. Jedná se o materiály obsahující kolem 40 % azbestu (později pouze 18 %). Materiály jsou proto velmi křehké, azbestová vlákna se z nich často uvolňují. Jejich použití bylo programováno pro obklady stěn a stropů.
• Dupronit - výrobce Azbestocementové závody Nitra. Tento deskový materiál má podobné složení a charakter jako EZALIT A a EZALIT B.
• UNICEL - výrobce EZA Šumperk. Materiál byl určen pro obklady stěn a stropů.
• IDK 3 - izolační desky - výrobce Azbestos Zvěřinek.
• Cemboplast - izolační konstrukční desky - výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa.
• Ozimin - izolační materiál - výrobce Slovenské závody technického skla Bratislava. Používá se pro zvukovou a tepelnou izolaci. Desky obsahují převážně čedičová vlákna.
• Lignát - opláštění lehkých staveb a příček. Použit kromě celulózových vláken též tzv. mikroazbest - výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa. V původních lignátových deskách se azbest nevyskytuje. Pro tento účel byly používány desky s obsahem azbestu někdy vyšším než 50 %. Rohy byly zpevněny úhelníky, což se často nedělalo. V současné době je toto obložení velmi často zdrojem kontaminace vzduchu azbestovými vlákny, zvláště z toho důvodu, že desky jsou často narušeny dodatečnými prostupy kabelů, přiděláváním různých úchytů pro zavěšení podhledů apod.

Tento produkt byl vyvinut Stavebními izolacemi Praha pod názvem Pyral. Příčky v těchto objektech většinou bývají vyzděné z lehkých cihel, které jsou uzavřeny na obvodě různými systémy.

Další příklady stavebních prvků s obsahem azbestu:

• Bios - plášť obvodový. Použito v zemědělství. Vnější strana azbestocement, vnitřní Ezalit.
• OD - 011 - A - obvodový panel boletický - z vnitřní strany Ezalit.
• Kovoplastický plášť obvodový - pro venkovní stěny objektů občanské vybavenosti, vnitřní výplň z Ezalitu B nebo Dupronitu.
• CHANOS - dřevěný panel s podkladem z Ezalitu B. Výrobce - Poz. St.
• Bdp - sendvičový panel. Výrobce - Azbestocementové závody Nitra.
• Isodid - pro zateplení plechových a betonových střech, výrobce - Slov.

Většina těchto obvodových panelů je zavěšena na speciální lehkou ocelovou konstrukci, která je opět chráněna z protipožárních důvodů azbestovými deskami, většinou měkkými a spoje jsou často dotěsněny azbestovou šňůrou a speciálním tmelem, který někdy rovněž obsahuje azbest. V některých případech je z vnitřní strany azbestová deska překryta dřevotřískovou deskou (sololit) nebo plechem.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Desky s obsahem azbestu byly často používány na tzv. kabelových lávkách při rozvodech elektrických kabelů. Kabely jsou zde uloženy na lávkách oddělených protipožárními deskami z azbestocementového materiálu. Tyto desky obsahují často až 30 % azbestových vláken. Některé jsou tvrdé a obsahují okolo 10 %. Desky bývají velmi často narušeny dodatečným vkládáním kabelů.

V 70. a 80. letech minulého století byly zařazeny do výroby systémy dřevěných objektů, kde z důvodů protipožárních bylo nutné opět chránit dřevo azbestocementovými deskami. Tyto desky se zde rovněž používaly na příčky a stropy. Byly to rozsáhlé pozemní objekty, školy, školky, nemocniční pavilony a rodinné domy.

Příklady systémů budov s obsahem azbestu:

• Chanos - různé rozsáhlé stavební objekty.
• Omega - konstrukční systém budov. Výrobce - Železniční stavitelství Praha. Systém byl použit pro občanskou a průmyslovou výstavbu halových a vícepodlažních objektů.
• Inpako - konstrukční systém budov. Výrobce - Bučina Zvolen. Konstrukční systém byl určen pro občanskou a průmyslovou výstavbu.
• MDU - 85 - mobilní dětské ubytovny obsahují Ezalit a Cembalit.
• Monti - rodinné domky a chaty. Stamo - rodinné domky, použit Ezalit.
• TL 40/70 - rodinné domky - použit Ezalit.

Od 30. let minulého století se běžně používala střešní krytina pod obchodním názvem Eternit. Tyto desky jsou buďto vlnité nebo čtvercové. Obsahují od 8 do 12 % azbestu. Je to jeden z nejpoužívanějších azbestocementových materiálů. Neodbornou likvidaci této střešní krytiny lze považovat za mimořádně nebezpečnou. Za 20 i více let po jeho namontování nastává uvolnění cementu vlivem povětrnosti (slunce, mráz, voda) a při bližším prohlížení se zjistí uvolněná azbestová vlákna.

Ve stavebnictví bylo dále mimořádně rozšířeno používání azbestocementových trub a to jednak na kanalizační svody v budovách a jednak na odvětrání v šachtách obytných budov a někde i na přívodních vodovodních potrubích. Tyto roury byly vyráběny z azbestocementu s obsahem kolem 10-12 % azbestových vláken. Roury jsou tedy poměrně tvrdé a v podstatě je možno z nich uvolnit azbestová vlákna pouze v případě, když se roury neodborně demontují.

Dále jsou používány měkké azbestocementové desky při odvětrání kuchyní, resp. Azbestový materiál do konce 80. let byl používán pro těsnění přírub plechového potrubí (těsnící šňůry) a dále v protipožárních klapkách, které oddělují jednotlivé požární úseky. K uvolnění azbestových vláken do vzduchu dochází i u protipožárních klapek v důsledku silného proudění vzduchu a vibrací.

V českých zemích byla většinou a ještě je používána jako tepelná izolace čedičová vata. V některých objektech je ale možné se setkat s izolací z azbestu krytou cementovým nátěrem.

Chryzotilová vlákna byla velmi často používána na textilie, ze kterých se zhotovovaly kombinézy hasičů a ochranné rukavice. Setkali jsme se s tím, že z této látky byly vyrobeny opony a závěsy v divadle. Velmi často jsou používány jako svářecí plachty na ochranu svářecích koutů v různých provozech.

V některých státech byla do desek na podlaze zřejmě z důvodu protipožárních zabudována azbestová vlákna. U nás jsme se s tím setkali v bývalých počítačových centrech, kde pod zdvojenou podlahou probíhaly rozvody slaboproudých kabelů.

Velmi často se vyskytují azbestové materiály, azbestové desky v elektrických akumulačních kamnech. V akumulačních kamnech byly z důvodu ochrany a izolace plechového krytu používány azbestové desky s vysokým obsahem azbestu (70 až 80 %).

Velmi často se využívala plochá těsnění přírub potrubí s vysokým tlakem a vysokou teplotou pod názvem Klingerit. Tato těsnění jsou nebezpečná tehdy, když se vyřezávají přímo na místě použití v nějaké dílně, tzn., vyřezává se tvar přímo dané příruby.

Velmi časté je použití azbestových destiček zjištěno jako podklad pod světla nebo krabice elektrických rozvodů v chatách a rodinných domcích. Existuje rovněž bitumenová střešní krytina s obsahem azbestových vláken. I některé speciální bitumenové tmely obsahují azbestová vlákna. Asfaltové pásy - např.

Klasifikace eternitu podle ADR

Při demolicích se do odpadu dostává často eternitová střešní krytina, obsahující azbest. U eternitu z demolic je časté nebezpečí rozptylu prachu obsahujícího azbestová vlákna. Pro tyto střešní krytiny je proto stanovena klasifikace podle ADR pod UN 2212 (azbest modrý - krokydolit, nebo azbest hnědý - amosit, mysorit) a UN 2590 (azbest bílý - chrysotil, aktinolit, antofylit, tremolit).

Jednoznačně lze klasifikovat azbesty (včetně eternitu) podle ADR pododdíl 2.2.9.1.4 do třídy 9 pod klasifikační kód M 1 - Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví. Tato klasifikace zahrnuje azbest a směsi obsahující azbest.

U obou UN čísel (UN 2212 a UN 2590) se nachází zvláštní ustanovení 168, které přesně specifikuje, kdy podléhá či nepodléhá požadavkům ADR při přepravě: "Azbest, který je ponořen nebo fixován v přírodním nebo umělém pojivu (jako je cement, plast, asfalt, pryskyřice nebo minerály) tak, aby během přepravy nemohlo dojít k uvolnění nebezpečného množství vdechovatelných azbestových vláken, nepodléhá předpisům ADR.

Pod výše uvedená čísla doporučujeme klasifikovat eternit v případě, že se jedná o materiál, který je z velké části tvořen prachovými částicemi, které vznikají v důsledku destrukce eternitu, tj. jeho rozdrcením nebo v místě trhlin a lomů.

Pokud se tedy bude jednat např. o eternitovou krytinu, která je díky nevhodně provedené demolici objektu ve značné části rozdrcena, je nutné klasifikovat tento materiál pod výše uvedená UN čísla. U eternitu je při demolicích a lámání krytiny, jako stavební a demoliční suť, problematická složka prachu. V prachových částicích se mohou nacházet uvolněná vlákna azbestu.

Když je však azbest u eternitové střešní krytiny fixován v přírodním nebo umělém pojivu (jako je cement, plast, asfalt, pryskyřice nebo minerály), nepodléhá předpisům ADR podle zvláštního ustanovení 168 (citované u klasifikace). Jako nepodléhající ADR lze klasifikovat eternit, který je sice poškozen, ale v důsledku trhlin, lomů, či v důsledku jiné destrukce nevzniklo větší množství prachu s obsahem azbestových vláken, případně lze kusy zabalit tak, aby během přepravy nemohlo dojít k uvolnění nebezpečného množství vdechovatelných azbestových vláken.

Je nutno pečlivě zvážit klasifikaci materiálů podle UN čísel. Azbestem se rozumí vláknité silikáty (křemičitany) aktinolit, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit a tremolit, které se přirozeně vyskytují v životním prostředí v půdě a horninách.

Jak tedy postupovat při úpravě či odstraňování stavby s obsahem azbestu

Při úpravě staveb je někdy vhodnější výrobky s obsahem azbestu zachovat, např. požární obklady kovových nosných konstrukcí nebo střešní krytiny, pokud jsou v dobrém stavu. Nevhodné je však mechanické odstraňování mechů nebo lišejníků z povrchu azbestových krytin nebo jejich jiné úpravy za pomoci brusky, která při vysokých otáčkách šíří azbestová vlákna do ovzduší.

Vlastník odstraňované stavby je povinen zajistit, aby odstranění stavby bylo provedeno stavební firmou nebo minimálně při zajištění stavebního dozoru. Pokud je již předem známo, že ve stavbě je obsažen azbest, vede stavební úřad řízení o povolení odstranění a závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice KHS) stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru.

Přítomnost azbestu může také odhalit prohlídka stavby, která by měla vymezit všechny části stavby s obsahem nebezpečných odpadů, a tedy i azbestu; v případě pochybností je třeba odebrat vzorky podezřelých materiálů. Odstranění stavby stavebník ohlašuje stavebnímu úřadu, součástí podkladů je i dokumentace bouracích prací včetně závazných stanovisek dotčených orgánů.

Před odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze stavby musí být vypracován plán prací a po skončení prací musí být provedeno kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší, nejde-li o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu (viz níže).

Obecně je třeba omezit zdravotní riziko pro pracovníky, kteří s azbestem nakládají. Dle § 41 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je zaměstnavatel (stavební podnikatel) povinen ohlásit místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanici KHS, popřípadě Hygienické stanici hlavního města Prahy), práce, při nichž jsou nebo mohou být jeho zaměstnanci exponováni azbestu, a to nejméně 30 dnů před zahájením práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které pravděpodobně budou mít za následek zvýšení expozice.

Na tuto povinnost upozorní obvykle již dotčená KHS v rámci svého závazného stanoviska k projektu. Povinnost ohlásit práce s expozicí azbestu zaměstnavatel nemá, jde-li o práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu. Takové práce přímo vymezuje § 2 vyhlášky č. 394/2006 Sb. jako:

• práce související s údržbou na sebe nenavazující a krátkodobé, při nichž se pracuje pouze s nedrolivými materiály
• práce spojené s odstraňováním nerozrušených a nedrolivých materiálů, v nichž je azbest pevně zakotven v pojivu, nebo
• při zapouzdřování materiálů obsahujících azbest nebo jejich potahování ochrannými prostředky proti uvolňování azbestu.

Za práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí se považuje i měření koncentrací azbestu v ovzduší a odběr vzorků materiálů ke stanovení přítomnosti a koncentrace azbestu.

Posouzení rizika provede zaměstnavatel (stavební firma) a hygienická stanice posoudí, zda riziko expozice azbestem bylo správně vyhodnoceno. Avšak zaměstnavatel (zejména stavební firmy) je povinen předem s příslušnou KHS projednat opatření k předcházení a omezení rizik souvisejících s expozicí azbestu, a to vždy, tedy i v případě, že se jedná o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu.

Tato opatření a další hygienické požadavky stanoví v § 20 a 21 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Zásadní je při všech činnostech předcházet uvolňování azbestového prachu do ovzduší.

Při odnímání stavebních materiálů s obsahem azbestu ze stavby musí být voleny takové technologické postupy, které předcházejí nebo minimalizují uvolňování azbestu do ovzduší. Konkrétněji je uvádí v příloze č. 3 Metodický návod MŽP pro řízení vzniku odpadů s obsahem azbestu při provádění a odstraňování staveb a pro nakládání s nimi z r. 2018.

Odstraněný odpad obsahující azbest musí být ukládán do utěsněných obalů označených štítkem s informací o přítomnosti azbestu a následně předán k tomu oprávněné firmě. Přeprava těchto odpadů podléhá ohlašování přepravy nebezpečných odpadů dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.

Prostor, v němž se pracuje s materiálem obsahujícím azbest, musí být vymezen kontrolovaným pásmem.

Zaměstnanec musí být proškolen o účincích azbestu na zdraví a vybaven pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím. Pracovní oděv musí být po každém použití zkontrolován, zda není poškozen, a musí být vyčištěn. A i k čištění se přepravuje v uzavřeném kontejneru.

Odpady obsahující azbest je možné předávat do zařízení ke sběru odpadů či sběrných dvorů odpadu, které mají povoleno takové odpady přijímat, vždy však musí být zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny.

Azbestové odpady lze odstraňovat na některých skládkách skupiny S-OO (skládky „ostatních“ odpadů) a na skládkách skupiny S-NO (skládky „nebezpečných“ odpadů) při splnění podmínek daných v § 7 vyhlášky č. 294/2005 Sb. a v souladu s jejich schváleným provozním řádem.

tags: #informace #odpad #obsahující #azbest

Oblíbené příspěvky:

• Více o efektivním třídění odpadu
• Tlakové čištění odpadů
• Likvidace Aut v ČR
• Grafické dílo Maxe Švabinského
• Dluhopisy Rohlik Finance II a.s.