Složení a likvidace dětských papírových plen

Plena či plenka je část spodního oděvu, určená k zachytávání výkalů a moči. Používají je nejčastěji novorozenci, kojenci a batolata, ale v případě potřeby i starší děti a dospělí lidé. Jednorázové pleny používají i kosmonauti a potápěči, když není možnost delší dobu použít toaletu.

Děti obvykle přestávají plenky potřebovat v době mezi 2. a 3. narozeninami, některé i dříve. Používání jednorázových plenek ale období odplenkování může posunout i do věku 4 a více let. Existují kultury, které se bez plenek u dětí zcela obejdou. V západních krajinách to známe jako bezplenkovou komunikační metodu neboli metodu přirozené hygieny kojenců, většina rodičů při ní ale využívá jako pojistku jednorázové nebo látkové pleny. Pečovatel sleduje signály dítěte a poté mu umožní vylučovat mimo plenku.

Pleny podle použitého savého materiálu a konceptu používání rozdělujeme na jednorázové, tzv. papírové, i když dnes již s čistou papírovinou nemívají mnoho společného, a pratelné látkové.

Jednorázové pleny

Jednorázové plenky je po použití nutné vyhodit do komunálního odpadu. Klasická jednorázová plena se skládá z vnější vodonepropustné vrstvy (13%), obvykle z polyethylenu, savého jádra (70%) z buničiny a polyakrylátu sodného a z vnitřní, pokožky se dotýkající, vrstvy (10%), často se jedná o propustnou polypropylenovou fólii. Zbylých 7% plenky tvořil lepítka, suché zipy, gumičky apod.

Jednorázové plenky nepodléhají nezávislému testování a výrobci nemusí uvádět jejich úplné složení. Speciálním druhem jednorázových plenek jsou natahovací pleny na plavání, jejich cílem není zachytit a nasát moč, ale pouze udržet uvnitř stolici, aby se nedostala do bazénové vody, se stejným výsledkem je proto možné použít kojenecké plavky.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

U moderních jednorázových plen obsahujících vysoce absorpční látky bývá problém rozpoznat, kdy jsou počůrané. Pocit sucha na omak svádí k nevhodnému méně častému přebalování a může vést i k opožděnému odplenkování po 3. až 4. roce věku dítěte.

I jednorázové plenky by se měly měnit vždy po každé stolici a často i po čůrání (moč se z gelu odpařuje), u novorozenců alespoň desetkrát za den, u starších dětí alespoň šestkrát (po nejvýše 3 hodinách). Méně časté přebalování vede ke vzniku opruzenin, infekcí močových cest a u holčiček i poševních infekcí, včetně kvasinkových, a synechie (srůstu stydkých pysků). U chlapečků může zvýšená teplota šourku a varlat v jednorázových plenkách vést k budoucím problémům s tvorbou spermií.

Jednorázové plenky mohou obsahovat různé chemické látky, ať už cíleně přidané, jako jsou parfémy, lotia, polyakrylát sodný (savý materiál), nebo reziduální (zbytky z výroby), které mohou způsobovat podráždění, vyrážky, opruzeniny, kontaktní alergie či ekzém.

V případě atopického ekzému či kvasinkové infekce ale naopak některým dětem může určitá značka jednorázových plenek dočasně nebo trvale vyhovovat více, než i sebelépe prané plenky látkové. V jednorázových plenkách byl nalezen tributylcín (reziduum z výroby) sice v nízkém množství, jenže plenka je s pokožkou miminka v kontaktu prakticky neustále a poměrně dlouhé období života.

Polykarylát sodný tvořící savou část pleny s močí tvoří gel, který může pronikat na vnitřní povrch pleny a dostávat se tak na kůži děťátka. Jeho použití v menstruačních tampónech bylo zakázáno z důvodu zvýšení rizika vzniku syndromu toxického šoku.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

V jednorázových plenkách se může vyskytovat také nonylfenyl ethoxylát - neionogenní tenzid používaný při povrchové úpravě textilií, který vykazuje estrogenní (plodnost negativně ovlivňující) aktivitu a může poškozovat játra a ledviny.

V velmi nízkém množství byly v některých jednorázových plenkách nalezeny dioxiny vzniklé při bělení buničiny a textilií. Samozřejmě existují i tzv. ekologické jednorázové pleny vyrobené z většího podílu biologicky odbouratelných materiálů, používají se např. polymery na bázi kyseliny mléčné vyrobené ze škrobu, bavlna, papírovina, suroviny pocházejí z ekologického zemědělství.

Savý materiál, až na výjimky, obsahuje kromě buničiny, celulózy také polyakrylát sodný. Většinou nejsou bělené, neobsahují parfémy a ani žádné kosmetické produkty (parfémy, lotia na vnitřní vrstvě) s výjimkou éterických olejů a bylinných výtažků. Většinou ale nejsou ani ekojednorázovky úplně biologicky rozložitelné a stoprocentně kompostovatelné. Jejich cena je poměrně vysoká.

Látkové pleny

Látkové plenky jsou pratelné a opakovaně použitelné. Vzhledem k dnešní pestré nabídce značek a druhů látkových plenek pak maminku dokáže jejich výběr a následný nákup látkovací výbavičky i značně potrápit. Ale základní princip je prostý.

Úplně nahoře se nachází pro vodu nepropustná (témeř nepropustná) vrstva neboli svrchní kalhotky, pod ní pak savá vrstva čili vlastní látková plena (z bavlny, konopí nebo bambusu nebo i ze syntetického mikrovlákna, zapínají se na patenty, suché zipy nebo pomocí snappi sponky) a nejblíže k pokožce miminka lze umístit ještě separační plenku, která chrání savou plenku před větším znečištěním od stolice dítěte.

Čtěte také: Třídění odpadu: Chromové rozměry

Není nutné používat výhradně jen látkové pleny, některé maminky využívají na noc, na ven nebo pro hlídající osoby jednorázové plenky, ale při současné šířce nabídky plenek a doplňků k nim není obtížné používat pouze látkové plenky, vždy a všude.

Při používání látkových plenek nevzniká žádný tuhý odpad (s výjimkou separačních plenek, které jsou ale snadno biologicky rozložitelné), který by bylo nutné skládkovat nebo spalovat. Při praní látkových plenek se vytváří pouze snadno biologicky odbouratelné odpadní vody. Aby látkové plenky neobsahovaly nevhodné, zdraví škodlivé či dráždivé látky, je třeba kupovat takové, který mají použité materiály atestovány pro kojence a na praní plenek používat vhodné prací prostředky.

Obvykle postačí látkovky prát na maximálně 60 °C, při této teplotě se zničí většina choroboplodných zárodků. Pokakané pleny je třeba před praním zbavit stolice, poté se perou s počůranými současně, až na výjimky není plenky třeba vyvářet ani jinak dezinfikovat.

Pouze při průjmových střevní infekcích, přemnožení kvasinek, těžkých opruzeninách nebo pokud plenky začínají zapáchat, je vhodné je vyprat v pračce na 90 °C. Pokud nelze použít vyšší teploty kvůli srážení materiálu, PUL zátěru, gumičkám apod., dávkuje se přímo do pračky dezinfekce na prádlo, např. Sanytol. Nejekologičtější je pleny sušit volně na šňůře, sušáku, ale je možné na většinu typů používat i sušičku prádla.

Pleny není nutné žehlit (ve skříni, kam je poté umístíme, stejně není sterilní prostředí) a u mnohých z nich je i žehlení zakázáno. Oblékání moderních látkových plen (kalhotkových, kapsových, AIO, SIO) je stejně jednoduché nebo jen nepatrně složitější než v případě jednorázových plenek, že je zvládnou miminku nasadit i s moderními látkovými plenkami neseznámené osoby. Ani u ostatních typů látkových plenek se nejedná o žádnou složitou činnost.

Látkové pleny je obvykle nutné přebalovat častěji než jednorázové, zároveň to ale lze považovat za výhodu, protože pokožka dítěte pak není ve styku s močí nebo jejími výpary, pocit suchosti v počůrané jednorázové plence je jen domnělý.

Počáteční investice do látkovací výbavy je sice vyšší než u jednorázových plenek, ale v průběhu používání jsou náklady minimální, pouze na praní a případně dokoupení či výměnu typů látkových plenek a svrchních kalhotek. Při započtení všech úkonů nezabere praní a údržba látkových plen v porovnání s jednorázovými plenkami výrazně více času.

Na rozdíl od jednorázových plenek nemusí rodiče používající látkové pleny sledovat zásoby plen a slevové akce v obchodech, je třeba pouze včas vyprat a plenky jsou stále nachystány. Odpadá také nošení velkých balíků plen z obchodu a časté vynášení velkého množství odpadků.

Dopad na životní prostředí

Jedno dítě za celé plenkové období může spotřebovat až 8000 plenek, za dva roky použité jednorázové plenky od 1 dítěte vytvoří 1 tunu obtížně biologicky rozložitelného (trvá to až 500 let) a také špatně spalitelného (málo výhřevného) tuhého odpadu. Při výrobě jedné jednorázové plenky se vytvoří třikrát více odpadu a při skládkování sedmkrát více tuhého odpadu než v případě látkové plenky.

Jednorázové pleny mají silný marketing, často je maminky dostávají již v porodnici a ohledně plen látkových se šíří poměrně dost mýtů, které maminky od jejich používání mohou odrazovat.

Máloco přineslo mamkám takovou úlevu, jako jednorázová plena. Jednorázové pleny s staly předmětem mnoha vášnivých diskuzí. Jedno byli pro, jiní proti. A tyhle diskuze neměly - a nemohou mít - vítěze. Fakta jsou jasná. Jakýkoli výrobek, který je určen k jednorázovému použití už z principu nemůže být ekologický. A ne všechny mamky (a taťkové) mají čas praním plen látkových. Na jednorázové pleny je třeba se dívat s racionálním přístupem. Bez emocí, intelektuálních ekologických ideologií a samozřejmě s nimi svéprávně zacházet. A pamatujte, žádné ekologické jednorázové pleny zatím neexistují.

Kam s použitou plenou?

Použité dětské pleny opravdu nepatří do kontejneru na papír, ale do popelnice. Plenka s obsahem je nezpracovatelná. Lépe řečeno výsledek takového zpracování je v současnosti nepoužitelný.

I když... Francouzská firma Mundao z Bordeaux takové plenky vyrobit dokáže. A tyto plenky jsou recyklovatelné. Testovací program momentálně probíhá ve městě Lyon v deseti jeslích. Problém není v materiálech, ale v obsahu plenek. Svým způsobem jsou použité plenky odpadem ze zdravotnictví, popřípadě infekční odpad - byť legislativa to vidí jinak. Každopádně, je zde velká obchodní příležitost.

Složení domovního směsného komunálního odpadu v ČR

Analýza skladby (tzv. rozbory) jsou na území celé ČR prováděné periodicky každé dva roky a v r. 2018 byl ještě navýšen celkový počet analyzovaných vzorků. Zatímco v r. 2016 bylo analyzováno 95 vzorků, v r. 2018 se jednalo o 121 vzorků z celkem 16 různých lokalit. Na každé lokalitě byl odděleně analyzován odpad ze sídlištní či typicky městské zástavby a z venkovské zástavby. Analýza spočívá v ručním roztřídění reprezentativního podvzorku odpadu do definovaných látkových skupin.

Pro roztřídění je používáno síto s velikostí oka 40×40 mm, všechen odpad menších rozměrů (popeloviny, drobné kousky bioodpadu - tráva, listí apod., drobné plasty, útržky papíru, drobná suť atd.) pak tvoří tzv. podsítnou frakci. Odpad, který sítem nepropadne a není možné jej zařadit do některé z látkových skupin, tvoří zbytkovou látkovou skupinu spalitelného odpadu. V důsledku se jedná zejména o hygienický odpad (papírové utěrky a kapesníčky, hygienické vložky, dětské pleny, zubní kartáčky, houbičky na nádobí atd.) a také např. útržky textilu, jednorázové rukavice, obuv, dřevěné úlomky nábytku nebo jiných výrobků, gumové výrobky apod.

Tabulka 1 ukazuje zjištěnou průměrnou skladbu domovního SKO v r. 2018. Vzhledem k tomu, že SKO je přirozeně velmi heterogenní materiál, průměrnou skladbu není možné považovat za definitivní a neměnnou. SKO bude mít více či méně odlišnou skladbu v každém místě a v každém okamžiku, protože jeho skladba se odvíjí od mnoha nesnadno uchopitelných faktorů.

V tabulce výše jsou uvedené také hodnoty výskytu jednotlivých látkových skupin v tunách (resp. tisících tun). Přepočet vychází z celkového množství směsného komunálního odpadu za rok 2018, jak jej vykázaly obce do systému EKO‑KOM. Celková hodnota 2,079 mil. tun SKO tedy nezahrnuje SKO produkovaný jinými původci než obcemi. Ostatně skladba takového SKO bývá od obecního (domovního) SKO značně odlišná. U každé hodnoty je zároveň uvedeno rozpětí možného výskytu, které vychází z hodnot směrodatných odchylek.

Pokud bychom chtěli zjistit, jaký je další potenciál k třídění SKO do barevných kontejnerů, popelnic, pytlů nebo třeba i ve sběrných dvorech, je potřeba ovšem realisticky snížit dané množství materiálu vyskytujícího se v domovním SKO. V první řadě je potřeba si uvědomit, že malá část využitelných odpadů není tříditelná - např. z důvodu toho, že je lidé využívají pro odstranění jiných odpadů (typickým příkladem může být plastová nákupní taška, která je využita namísto plastového pytle na odpadky). Dalším problémem je druhotně získaná vlhkost, případně další nečistoty, které navyšují váhu využitelného odpadu v SKO v okamžiku analýzy oproti okamžiku odkládání do kontejneru.

Papírové i plastové odpady mohou nasáknout vlhkost z bioodpadu či hygienického odpadu (nebo i vodu z deště nebo sněhu), čímž se navýší jejich hmotnostní podíl (a tedy i následně vypočtená hodnota výskytu) oproti tomu, když by byly odloženy do barevného kontejneru. Laboratorní stanovení vlhkosti ukázalo, že zatímco v čistém papíru je obsah vody 5 až 10 % hm., papír vytažený z SKO má vlhkost až 30 či 40 % hm. Podobně plasty mají původní vlhkost cca 5 % hm., ale po smíchání s ostatním SKO se může vlhkost zvýšit až na 30 % hm. Pro zjednodušení tedy předpokládáme, že v obou případech je při výpočtu potenciálu třídění nutné snížit hmotnost přibližně o 20 %.

Graf 2 ukazuje vývoj míry výskytu hlavních látkových skupin. Pro přehlednost jsou textil, minerální odpad, nebezpečný odpad a elektroodpad sečten do jedné skupiny: ostatní odpad. Graf 3 ukazuje vývoj za stejné období, nicméně hmotnostní podíly jsou přepočtené na měrnou produkci SKO v jednotlivých letech (tj. Z grafů je možné vyčíst, že podíl vytříditelných složek SKO se v posledních letech snižuje. Zatímco v r. 2008 byl měrný obsah papíru, plastů, skla a kovů v SKO 77 kg/ob./rok, v r. 2018 byl tento obsah již jen 50 kg/ob./rok. Měrný obsah bioodpadu se snížil z 66 kg/ob. za rok 2008 na 50 kg/ob. za rok 2018. Naopak měrný obsah spalitelného odpadu (tj.

tags: #odpad #dětská #papírová #plena #složení

Oblíbené příspěvky:

• Kolaudace a odpad
• Co je autentický zvuk v přírodě?
• Sanace mostů v ČR
• Příroda Bohumín
• O GEN: Světová síť environmentálního značení