Využití Odpadu při Zpracování Lnu

Pěstování lnu má v České republice v posledních letech mírně rostoucí tendenci. Len setý je nenápadná, jednoletá bylina o výšce 50-80 cm. Má přímou lysou lodyhu, která je hustě olistěná, v horní části větvená. Listy jsou úzké, až 3 cm dlouhé, květy mohou mít až 1,5 cm do šířky. Barva květů je bleděmodrá, někdy se může objevit i nafialovělá, ojediněle růžová či bílá. Latinský název lnu zní Linum usitatissimum.

"Linum" pochází z keltského slova "lin" neboli nit a slovo usitatissimum znamená nejužitečnější... Len setý se dělí na dva typy: len přadný a len olejný. Jak vyplývá z názvu, len přadný je využíván pro vlákno, len olejný pro olej.

Zpracování lnu je složitý a zdlouhavý proces. Po dosažení zralosti se rostliny nesečou, ale vytrhávají, a poté, co se odsemení, nechávají se ležet na poli, kde se skrápí vodou a obrací. Zhruba po měsíci, kdy se pevnost stonků vlhčením naruší, se sváží k dalšímu zpracování do tzv. V tzv. tírnách se u lnu lámáním (tzv. kalandrováním) a třením (potěráním) ze stonků odstraňuje dřevovina - pazdeří. Rozvolněná lýková vlákna se dále pročesávají - vochlují a vyčesáváním se od dlouhých oddělují krátká vlákna - koudel.

Při zpracování lnu dojde užitku vlastně celá rostlina... Kromě dlouhých vláken a koudele vzniká ještě zbytkový jemný odpad, který lze využít v papírenské výrobě. Odpad ze zpracování v podobě pazdeří se používal jako podestýlka pro hospodářská zvířata, dnes je využívám i např.

Koudel

Koudel - je vedlejší produkt ze zpracování lnu, konopí a juty, s obsahem zdřevnatělých vláken. Kvalita koudele závisí na délce vláken a na podílu zdřevnatělých vláken. Koudel se dělí na hrubou, střední a jemnou. Rozlišuje se koudel lněná a koudel konopná. Hrubá a střední koudel se užívá jako tvarovací materiál, jemnou lze použít jako kypřicí materiál pro levnější výrobky, např. místo čalounické vaty.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Čalounická (průmyslová) vata

Čalounická (průmyslová) vata - je lehce slisovaná směs různě orientovaných vláken z rozvlákněných textilních odpadů i se zbytky nití, která je zpracována do formy vrstveného rouna. Vyrábí se z odpadů, napadajících při výrobě nebo při vlastním zpracování textilií. Je vedlejším produktem, vznikajícím při zpracování lnu, konopí a juty. Tvoří se rozvolňováním uvedených odpadů na vlákna a jejich následným mechanickým kladením na vrstvy, které se dále pojí do tabulových nebo kotoučových formátů, popřípadě se formuje vata v rounech.

Rozvolněním zbytků textilií tkaných z krátkých vláken se dále získává trhaná vata. Vlákna musí být dostatečně rozvolněna a promíchána. Směs může obsahovat zbytky částečně rozvolněných nití a náhodné zbytky nerozvlákněných útržků textilií. Vata musí mít hladký povrch, musí být dostatečně pevná, nesmí být napadena plísní a nesmí zapáchat. Vyrábí se bílá nebo barevná vata. Používá se i ve formě nepojeného vločkovaného materiálu pro plnění ozdobných polštářků. Nejvýznamnější užití je jako hlavní klasický kypřicí materiál pod tzv. “bílé plátno“, velmi výjimečně i jako tvarovací materiál do matrací. Má dobré tepelně-izolační vlastnosti, dobře přijímá vlhkost, ale je málo trvanlivá a obtížně čistitelná.

Linters

Linters - jsou krátká bavlněná vlákna, získaná jako vedlejší produkt ze semen bavlníků po vyzrňování bavlny.

Pazdeří

Pazdeří - zvané též lněný výčes, jsou zdřevnatělá hrubá vlákna, vznikající jako vedlejší produkt ze zpracování lnu, konopí a juty.

Mechanizace sklizně a její vliv na kvalitu lnu

Mechanizace sklizně - zejména finanční dostupnost moderní techniky - je jedním z problémů, s nímž se pěstitelé potýkají. Sklizňová technika i používané postupy jsou ve vyspělých lnářských zemích průběžně inovovány. Příprava a úprava pozemku provedená již při setí lnu (prosevy, obsevy) umožňuje sklizeň závěsnými stroji (kombinovaným sklízečem s trhacími sekcemi umístěnými bočně) i samojízdnými stroji. U samojízdných trhačů nejsou prosevy nutné, obsevy však velmi usnadňují práci. Len se začíná trhat od středního prosevu.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Podmínkou úspěšného nasazení další sklizňové mechanizace jsou rovné řádky. Zabraňuje se tím také ztrátám semen při vybočení a otáčení souprav. Tím, že větší pozemek je rozčleněn na samostatné záhony, lze trhat, obracet i sbírat stonek současně více soupravami. Přibližně dva až tři týdny před předpokládaným zahájením trhání se provede sklizeň prosevů a obsevů (nejlépe čelní samojízdnou řezačkou.).

Organizace sklizně lnu

Organizační zajištění sklizně spočívá ve vytvoření takových podmínek, aby byl len sklizen v optimálním termínu, odpovídajícím pěstitelskému zaměření, to je v raně žluté zralosti (len na vlákno) až žluté zralosti (len na osivo i vlákno). Nejdříve se začínají sklízet porosty běžného pěstování, po nich následují semenářské porosty a zbytek naposled setých ploch běžného pěstování. Kvalitní porosty je třeba trhat přednostně.

Určení zralosti lnu

Hlavním znakem pro určení zralosti lnu je posouzení barvy a tvrdosti semen ze spodních a středních tobolek v květenství. Pomocnými znaky jsou celkové zbarvení porostu, zbarvení listů, tobolek a stonku a stupeň opadávání listů ze stonku.

• Zelená zralost: stonek i tobolky jsou při této zralosti ještě zelené, semena nejsou plně vyvinutá, měkký obsah semen je mléčně zbarvený. Ke konci zralosti jsou semena na špičce žlutozelená. Koncem této zralosti se začíná s defoliací, hlavně u porostů běžného pěstování. Tato operace pokračuje na začátku fáze rané žluté zralosti u semenářských porostů.
• Raná žlutá zralost: v tomto stupni zralosti jsou listy nejméně do poloviny rostlin opadané, zbývající jsou žluté a jen u vrcholu jsou zelené až světle zelené. Stonky jsou světle žluté, u vrcholu stonku si zachovávají nazelenalou barvu. Celkový vzhled porostu je světle žlutý. Tobolky jsou z větší části nažloutlé. Semena jsou v tobolkách již plně vyvinutá, nejsou ale vyzrálá a potřebují ještě dále dozrávat v tobolkách. Barva semen je světle žlutá, směrem ke špičce tmavě žlutá a na špičkách semena začínají hnědnout. Koncem první poloviny této zralosti se začíná s dělenou sklizni.
• Žlutá zralost: nastává za sedm až deset dnů po rané žluté zralosti. Na žlutém stonku zůstávají ojediněle nažloutlé až slabě zaschlé listy pod vrcholem. Většina tobolek je zbarvena žlutě, některé žlutohnědě. Semena jsou žlutohnědá až kávově hnědá, na špičce jsou zbarvena světle hnědě. Jsou tvrdší než v předcházejícím stupni zralosti, nejsou ještě plně vyzrálá. Semena již mají normální HTS, obsahují ale ještě vyšší podíl vody. Nejpozději do poloviny této zralosti by měla skončit sklizeň porostů běžného pěstování.
• Plná zralost: listy na stoncích opadly, stonky mají špinavě žlutohnědou, v pozdější fázi až hnědou barvu. Tobolky jsou hnědé, suché, při vyšších a déletrvajících teplotách zralé tobolky ve špičce mírně praskají, při ochlazení a změně relativní vlhkosti se opět uzavírají. Semena však nevypadávají. U přezrálého lnu dochází k většímu praskání tobolek kolem poledních hodin a při nárazu mohou semena vypadávat. Semena jsou hnědá až tmavohnědá, plně vyzrálá, lesklá. Při pohybu květenstvím semena v tobolce chrastí.

Na průběh zralosti a na zbarvení stonků u jednotlivých stupňů zralosti má vliv lokalita pěstování. Také teplé a suché letní počasí zrání lnu urychluje. Mezi jednotlivými stupni zralosti se zkracují časové rozdíly. V příliš suchých nebo vlhkých letech se projevují rozdíly ve zbarvení porostu a opadávání lístků. Ve vlhkých letech je zrání prodlužené, jednotlivé fáze (stupně) zralostí mají větší časové rozdíly a žloutnutí stonků pokračuje pomalu. Proto při stanovení optimální doby zahájení defoliace a začátku sklizně se více řídíme zralostí a zbarvením semen.

Defoliace porostů

Defoliace porostů před sklizní lnu je používána již od roku 1978. Jejím cílem je uvedení lnu do režimu pozvolného dozrávání rostlin a snížení obsahu vody na hodnotu kolem 15 % za 12 - 15 dnů.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Hlavní postupy sklizně

Hlavními postupy sklizně jsou starší a více než tři desetiletí používaný přímý způsob založený na trhání se současným odsemeňováním lnu a pokládáním stonku na pozemek. Přímá sklizeň je technologický postup, jehož podstatou je trhání lnu za současného očesávání tobolek a pokládání stonku na pozemek do řádků k rosení. Ke sklizni je používán kombinovaný sklízeč vykonávající uvedené pracovní operace při jedné jízdě stroje. Tobolky jsou dopravovány do závěsného vleku a odváženy k dosoušení na sušárnách různých typů.

Přímá sklizeň je v porovnání s jinými sklizňovými postupy v našich podmínkách efektivní vzhledem k nižším nárokům na potřebu lidské práce, ale vyžaduje další zařízení na separaci a dosoušení tobolek a jejich výmlat. Je jistější technologií při sklizni semenářských porostů a v povětrnostně nestálém období. K dosoušení výčesků jsou vhodné energeticky málo náročné roštové sušárny. Výčesky z defoliovaných ploch se mohou jednak uskladnit na roštové sušárně nebo ihned mlátit na poli nebo při odvozu z pole. Výmlatová vlhkost je 15 - 18 % na seřízených sklízecích mlátičkách ve stacionární úpravě.

Dělená sklizeň vyžaduje dva typy jednoúčelových strojů. V první fázi jsou trhány stonky i s tobolkami a pokládány do řad na pozemek. K dělené sklizni se používají dovážené samojízdné trhače typu ARA.HY. Jsou to samojízdné stroje se čtyřmi trhacími sekcemi, pracovním záběrem 1,4 m a výkonem 0,5 - 1 ha.h-1, pokládající neodsemeněný stonek na jeden řádek. Druhým typem stroje je dvouřádkový samojízdný trhač DEA.HY také od firmy Depoortére. Pracovní šířka stroje je 2,4 m, má osm trhacích sekcí a dosahuje výkonu 1,5 - 2 ha.h-1. Neodsemeněný stonek pokládá tento stroj na dva řádky.

K odsemeňování zaschlého stonku jsou používány samojízdné jednořádkové nebo dvouřádkové odsemeňovače od firmy Depoortére a Union (NECA.HY). Odsemeňovací část je tvořena dvěma kónickými válci s výstupky (lišty) a dvěma hladkými válci, které tobolky strhávají a drtí. Tobolky a semena se shromažďují v zásobníku. Výkon strojů je 0,5 - 1 ha.h-1. Dělená sklizeň lnu se začíná uplatňovat v ČR od roku 1993, kdy bylo nakoupeno tírenskými podniky několik nových trhačů typu ARA.HY a odsemeňovačů NECA.HY.

Zhodnotili jme přímou a dělenou sklizeň provedenou ve čtyřech termínech. Doba sklizně od zelené po plnou zralost neměla průkazný vliv na délku rostlin, květenství a tloušťku stonku. Při sklizni ve fázi zelené zralosti byl počet tobolek, semen v tobolce a semen na rostlině neprůkazně vyšší než v plné zralosti (ztráta vypadáním z pootevřených tobolek). HTS byla nejnižší ve fázi zelené zralosti a postupně se do fáze žluté zralosti průkazně zvyšovala u obou způsobů sklizně.

Výnos roseného stonku byl průkazně ovlivněn dobou sklizně, to znamená sklizní v jednotlivých zralostech. Způsob sklizně - přímá ani dělená - výnos stonku neovlivnil. Doba sklizně měla průkazný vliv na výnos semen, který byl nejnižší ve fázi zelené zralosti zvláště při přímé sklizni. Biologický i hospodářský výnos semen se zvyšoval od zelené do žluté zralosti, v plné zralosti nastal pokles výnosu.

Z hlediska produkce semen pro běžné pěstování byl zjištěn jako nejvhodnější termín u dělené sklizně na začátku rané žluté zralosti, u přímé sklizně ke konci fáze rané žluté zralosti. Přímá sklizeň vyžaduje dosoušení tobolek, u dělené sklizně je třeba jistoty příznivého počasí.

Obsah dlouhého vlákna byl ovlivněn oběma způsoby sklizně jen neprůkazně tím, že vyšší hodnoty byly zjištěny u zelené a raně žluté zralosti a tyto hodnoty se dále směrem k plné zralosti snižovaly. Obsah koudele se ale od fáze zelené k plné zralosti zvyšoval a nejvyšší byl v plné zralosti. Obsah vlákna celkem byl nejvíce ovlivněn hodnotami obsahu dlouhého vlákna a směrem k plné zralosti se snižoval.

Doba sklizně měla průkazný vliv na HTS, klíčivost semen, obsah a výnos tuku. Komplexně provedené pokusy neprokázaly, že zavedením dělené sklizně dojde k zásadnímu zlepšení výnosových parametrů stonku, semen a jakosti vlákna, jak je to obecně často prezentováno. Mnohem více se uplatnil vliv jednotlivých roků rozdílnou výnosovou úrovní výnosu stonku, tak i obsahem dlouhého vlákna a koudele.

Průběh sklizně lnu oběma technologiemi významně ovlivňuje počasí v době sklizně. U přímé sklizně se zhoršené podmínky (deštivé období) projeví jen oddálením sklizně a tobolky jsou odvezeny na sušárnu. U desikovaných porostů se tobolky mohou mlátit ihned na poli. Odsemeněný stonek se při přímé i dělené sklizni po vytrhání ihned rosí. Výkony sklízeče LK-4 jsou však nižší, při manipulaci s tobolkami přes sušárnu se však náklady zvyšují.

U dělené sklizně jsou podmínky do etapy trhání stejné jako při předcházejících postupech, výkonnost strojů je však vyšší. Druhá fáze - následné odsemeňování spojené s prvním obracením stonku - je nejvíce ovlivněna počasím. Pokud je delší dobu zhoršené, velmi rychle se snižuje kvalita semen. Dopad takové situace je podstatně větší u semenářských ploch.

Tradiční a moderní využití lnu

Než se surové lněné vlákno dostane do tkalcovského stavu, čeká jej složitá úprava o mnoha krocích, mezi něž patří např. předení, kramplování, šlichtování nebo soukání... Kromě tkanin využívaných na oblečení nebo bytový textil se lněné vlákno používá na širokou škálu techničtějších produktů jako jsou pevné nitě, motouzy, provazy a lana. Len je pěstován také pro semeno, které má široké využití v potravinářském a farmaceutickém průmyslu a je i zdrojem lněného oleje. Ten je navíc využíván i k technickým účelům - např.

Len setý je jednou z nejstarších pěstovaných plodin. Ve starém Egyptě byl len oblíbeným darem panovníkům na jejich poslední cestě, vkládal se do hrobek, jako vstupenka do říše mrtvých. Také zemřelí při mumifikaci byli zavinováni právě do pruhu lněné látky. Do Evropy se dostal len ve středověku. Pěstování lnu přadného má v českých zemích dlouhou tradici. O oblíbenosti a rozšířenosti pěstování lnu u nás svědčí dodnes názvy obcí jako jsou Lnáře, Lniště či Lensedly. Pěstoval se zejména v podhorských oblastech a v mnoha chalupách představoval nezbytnou surovinu k obživě - alespoň do začátku 19. Největšího rozkvětu se pěstování lnu se naše země dočkaly ve 20. letech 20. století, kdy jím bylo oseto až 25 000 hektarů. Dnes se len přadný již prakticky nepěstuje, pouze pro vědecké účely - produkce skončila v roce 2010.

Lnářský průmysl v našich zemích zaniknul postupně v 90. letech 20. století, kdy u nás (na rozdíl od jiných zemí Evropy) nedostal tolik potřebné dotace na provoz a další rozvoj. Poptávce po lnu také uškodil příliv levného textilu z východu. Tradičními lnářskými evropskými zeměmi jsou Francie, Nizozemí a Belgie. Jejich výnosy představují celých 25 % celkové světové produkce lnu. I když hovoříme o "českém lnu", jedná se - bohužel - při nejlepším o tkaninu vyrobenou sice u nás, ale z dovezených přízí.

tags: #odpad #pri #uprave #lnu #využití

Oblíbené příspěvky:

• AEG T7DBG47W: Sušička bez kompromisů
• Ohrožení sýčka obecného
• Odbor životního prostředí P4 – agenda
• Materiály a výhody ekologických mezizubních kartáčků
• Televizní dokument o přírodě