Lidstvo každým rokem vygeneruje obrovské množství různorodého odpadu, který má negativní vliv na vše kolem nás včetně rostlin, zvířat i ekosystém. Ve volné přírodě například přibude každý rok asi 100 milionů tun plastového odpadu, z čehož jde 9 tun do oceánu. Pokud bychom si to měli představit konkrétně, tak plast v oceánech přibývá rychlostí zhruba 1,4 milionů půllitrových plastových lahví za minutu!
Zatímco v minulosti bylo zvykem smíchat veškerý odpad do jednoho kontejneru, dnes se stále více zdůrazňuje význam třídění odpadu a jeho správného zpracování. Níže je několik klíčových důvodů:
Přechod k udržitelnějšímu způsobu nakládání s odpadem je záležitostí společného úsilí a každý z nás může hrát svou roli. Třídění odpadu není jen povinností, ale i příležitostí pro aktivní zapojení do ochrany životního prostředí. Nenechme odpad jen tak končit na skládkách, ale dejme mu druhou šanci.
Třídění odpadu není jen o dodržování pravidel, ale o změně našeho mindsetu a přijetí odpovědnosti za naše činy. Třídění odpadu začíná u vás doma. Pořiďte si proto speciální odpadkové koše, které jsou označeny stejnými barvami, jako kontejnery před vaším domem. Nádoby na tříděný odpad jsou systematicky kategorizovány podle barev. Základními barvami jsou modrá na papír, zelená na sklo, žlutá na plasty a oranžová na nápojové kartony. V mnohých případech ale lidé hází do kontejnerů odpady, které tam vůbec nepatří.
Před každým tříděním obalových materiálů byste měli zkontrolovat značku s recyklačním symbolem a kódem. Jsou uvedeny níže u jednotlivých odpadových materiálů.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Jak asi víte, ke třídění odpadu jsou dnes již téměř všude k dispozici barevné kontejnery. Víte ale, co kam patří? Připravili jsme pro vás ucelený přehled, díky kterému třídění odpadu jednou provždy pochopíte. Buďte efektivní a naučte se, jak správně třídit odpad.
Žlutá barva je věnována plastovému odpadu. Do této kategorie patří například plastové lahve, kelímky, obaly od potravin, igelitové tašky nebo fólie. Plastové obaly můžeme ukládat do igelitového pytle, který poté spolu s odpadem můžeme rovnou vložit do odpovídajícího kontejneru. Jednodušší už to být ani nemůže.
Plasty představují největší náročnost co se prostoru týče.
Možná jste to nevěděli, ale recyklovaný plast má skutečně široké využití:
Do kontejneru s modrou barvou patří papírový a kartonový odpad. Sem můžeme zařadit noviny, časopisy, tiskoviny, obaly od potravinových výrobků, krabice a další papírové materiály. Je důležité, aby byly tyto materiály čisté a bez zbytků jiných materiálů, jako jsou třeba plasty (příkladem je papírový sáček s plastovým “okýnkem na pečivo”).
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Jedná se o odpad, kterého české domácnosti vyprodukují největší množství.
Recyklovaný papír je již poměrně dost rozšířenou surovinou v mnoha oblastech výroby a průmyslu.
Zelený kontejner slouží k třídění skla. Sem můžeme odkládat skleněné lahve, skleničky, nápojové plechovky a další skleněné obaly. Je důležité, aby bylo sklo vyčištěno od zbytků potravin a odstraněny případné kovové nebo plastové víčka.
Sklo má jednu významnou výhodu - lze jej recyklovat stále dokola. Jeho tříděním tedy umožňujeme recyklaci, díky čemuž vznikne nový produkt, a tento koloběh se může opakovat donekonečna.
Zároveň je potřeba si uvědomit, že sklo je v podstatě nerozložitelný odpad, jeho rozložení v přírodě by trvalo desetitisíce let, ale možná by se nerozložilo vůbec.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Na třídění skla se používají dva druhy kontejnerů. Barevné jde do zeleného, čiré pak do bílého. V případě, že je jen jeden druh kontejneru, můžete do něj vkládat sklo bez ohledu na jeho zbarvení.
Sklo je plně recyklovatelný materiál, který má různorodé uplatnění v mnoha oblastech. Nejčastěji se sklo recykluje na:
Šedý kontejner slouží k třídění kovového odpadu. Sem můžeme odkládat plechovky od nápojů, konzervy, obaly od potravin, kovové zátky a další kovové předměty. Je důležité, aby byl kovový odpad vyprázdněný a zbavený případných zbytků obsahu.
Třídění kovového odpadu má mnoho výhod. Recyklací kovů se šetří přírodní zdroje a energie, snižuje se množství odpadu na skládkách a minimalizují se negativní dopady těžby nových surovin.
Recyklovaný kov je cennou surovinou, která má široké využití ať už ve stavebnictví, umělecké sféře, elektronice nebo v automobilovém průmyslu. Zde jsou konkrétní příklady využití recyklovaného kovu:
Do oranžového nebo červeného kontejneru patří nápojové kartony, které obsahují například mléko, šťávy, džusy nebo obaly od tekutých mléčných výrobků. Pokud takový kontejner v místě bydliště není k dispozici, je možné, že daná obec sbírá nápojové kartony v rámci žlutých kontejnerů na plasty. To je potřeba si zjistit na obecním či městském úřadě.
Nápojové kartony jsou vyrobeny z kombinace papíru, plastové vrstvy a hliníkové fólie, které zajišťují ochranu obsahu. V průběhu recyklačního procesu se papírová složka oddělí od plastu a hliníkové fólie. Papír je poté využit k výrobě nového papíru, zatímco plast a hliník se dále recyklují a mohou sloužit například jako surovina pro výrobu dalších obalů nebo jiných výrobků.
Kontejnery na nápojové kartony nemusí být vždy oranžové nebo červené, důležité je však hledat oranžovou cedulku či samolepku s názvem odpovídajícího sběrného materiálu - v tomto případě název “NÁPOJOVÉ KARTONY”.
Hnědý kontejner je určen pro třídění bioodpadu, což jsou materiály, které jsou biologicky rozložitelné. Sem můžeme vytřídit zbytky potravin, kávovou sedlinu, čajové sáčky, rostlinné zbytky, listí, trávu a další přírodní materiály. Naopak do tohoto kontejneru nepatří jakékoliv zbytky živočišného původu.
Tímto tříděním bioodpadu umožňujeme jeho kompostování nebo jiné zpracování, které vytváří kvalitní kompost nebo bioplyn. Ten se vyrábí ve speciálních bioplynových stanicích. V těchto stanicích dochází k anaerobnímu rozkladu organických materiálů za absencí vzduchu.
Zero waste tak se dá nazvat životní styl čtyřčlenné slovenské rodiny. Směsný odpad, který vyprodukují za dva týdny, se vejde do jedné skleničky o objemu 7 dcl. Ochrana přírody je pro ně na prvním místě.
Jak jste se dostali ke snaze minimalizovat odpad, vedli vás k tomu odmalička? Můj i manželův pohled na svět změnil nástup na vysokou školu, konkrétně obor environmentální chemie. Od prvního ročníku jsme začali řešit třídění odpadu, sbírání odpadků ze země, šetření vodou, energií apod. Byla to pozvolná cesta směrem k zero waste, což je snaha produkovat minimum odpadu. Jednoho dne jsem byla vyhodit plastový obal a uvědomila jsem si, že koš na plasty je zase plný, i když jsme s ním byli nedávno v popelnici.
Zcela bez obalů to ale asi nejde. Co ve vašem případě znamená zero waste? Podle statistiky z roku 2016 vyprodukoval jeden Slovák za rok 350 kilo odpadu. My jsme si odpad vážili šest měsíců v roce 2018 a po přepočtu nám vyšlo, že vyprodukujeme 58,8 kilo odpadu za rok, což je snížení o 83 %. Vnímáme to taky na frekvenci vynášení koše. V roce 2019 jsme koš s komunálním odpadem zatím vyhazovali jen dvakrát, náš dvoutýdenní odpad se vejde do skleničky o objemu 7 dcl.
Vyřadili jsme jednorázové produkty, jako jsou plínky, vlhčené ubrousky, odličovací tampóny, vložky, plastové lahve apod. Módu, elektroniku, hračky i nábytek nejdřív hledáme z druhé ruky a nové věci kupujeme jen, když se nám nepodaří nic sehnat. Máme to tak, že bychom se třeba dovedli představit nový stůl pod počítač, ale nekoupíme si ho, protože nám starý ještě slouží. Když se něco rozbije, snažíme se to opravit.
Co dalšího děláte? Nakupujeme bezobalové potraviny a ostatní produkty, vyrábíme si vlastní kosmetiku. Na úklid domácnosti používáme čepovaný ocet a sodu, kterou si kupujeme na váhu. Vážíme si jídla, které máme, a snažíme se ho vždy spotřebovat a nevyhazovat. Nejíme maso, protože masový průmysl má negativní dopad na životní prostředí. Šetříme vodu tím, že se nekoupeme, ale jen sprchujeme. Při čištění zubů nenecháváme puštěnou vodu. Chodíme pěšky, popřípadě využijeme MHD nebo vlak, auto máme jen na delší vzdálenosti, když ho opravdu potřebujeme. Dárky pro rodinu a kamarády řešíme formou kupónů na nákup, zážitky nebo jim něco vyrobíme.
Co kromě čisticích prostředků si například vyrábíte doma? Vyrábíme si zubní pastu, prášek nebo gel na praní, deodoranty, dětem jsem dělala i mastičky na zapařeniny, sobě mastičku na opar, krém na ekzém. Děláme si i voskové ubrousky na uchování potravin, síťky na nákup ovoce a zeleniny (ze starých záclon nebo staré noční košile).
Co se nedá sehnat bez obalu? Bezobalově nakupujeme z 80 %. Občas si koupíme amarantové nebo quinoové vločky, protože ty jsme zatím bez obalu nesehnali. Když už kupujeme něco s obalem, tak dáváme přednost sklu, protože se dá recyklovat donekonečna.
Můžete se podělit o nějaký recept na domácí prostředek, který se vám osvědčil? Kromě octu smíchaného s pár kapkami esenciálního oleje, který používám na úklid, je to například směs kakaa a škrobu (1:1), čímž vznikne skvělý suchý šampon na tmavé vlasy. Můžu doporučit taky prášek na praní.
Co vnímáte jako největší komplikaci pro váš životní styl? Neřekla bych, že je to komplikace, protože jsme si tenhle životní styl vybrali dobrovolně, ale někdy vnímáme, že máme trochu víc práce. Je to časově náročnější. Je samozřejmě jednodušší jít do obchodu, koupit špagety v obalu a konzervu.
Jak hodně je tento životní styl finančně náročný? Hodně lidí si myslí, že je to drahé, ale opak je pravdou. Nekupujeme si moc oblečení, protože ho máme dost, mladší syn dědí věci po starším. Díky nákupům v sekáčích se dá dost ušetřit, někdy jsou tam i úplně nové věci s cedulkou. Ocet, který používáme na čištění, stojí pár korun.
Máte kolem sebe podobně naladěné osoby? Museli jste například příbuzné přemlouvat, aby snížili produkci odpadu? Moje dvě nejlepší kamarádky a zároveň spolužačky z vysoké školy taky žijí ve stylu zero waste. Naše setkání jsou nekonečné rozhovory o ekologii a podobných tématech. Příbuzné se snažíme nepřemlouvat, ale jít jim příkladem. Někteří se inspirovali více, jiní méně. Každý by to měl dělat z vlastního přesvědčení, ale samozřejmě nás mrzí, když potom u někoho vidíme takovou zbytečnost, jako jsou banány v sáčku. Taky je nám líto, když u sousedů naproti vidíme každý druhý den před dveřmi plastový sáček se smetím. Je plný skleniček s nedojedeným jídlem, papírových utěrek a nezmačkaných plastových lahví.
Jak to zvládají děti? Je to pro ně přirozené, náš způsob života nevnímají jako něco zvláštního. Věci jim vysvětlujeme. Vědí, že jsou různé druhy odpadu a odpovídající kontejnery. Staršího syna například rozzlobí, když někoho vidí, že hází plastovou lahev do smíšeného odpadu a servírce v restauraci dokonce řekl, že příště chceme džus bez brčka.
Vody Tichého oceánu jedno z největších mořských smetišť na světě. Denně je na světě vyrobeno zhruba 100 milionů tun plastů, z nichž jen zlomek je recyklován. Většina je navezena na skládky. Plasty jsou běžnou součástí komunálního odpadu a vedlejším produktem průmyslu. Pokaždé, když zaprší, smývá déšť všelijaké odpady do kanalizace, kudy se následně dostávají do řek. Plasty byly nalezeny v žaludcích nejrůznějších organismů, od velryb až po zooplakton. V mnoha případech způsobily smrt, např. udušením. Tento stav vyžaduje celosvětové řešení a aktivní snižování znečišťování přírody.
Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. A to pozor! Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán.
Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld.
Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR.
Neházejme však veškerou vinu na jiné kontinenty. Ani lidé v některých evropských státech se příliš neobtěžují s tříděním odpadu, který by pak mohl být recyklován. Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek. Ptáte se, jaký druh plastového odpadu hraje v mořích prim? U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle.
Proč bychom se měli chtít stát součástí cirkulární ekonomiky? V rámci fungování lineární ekonomiky čerpáme zdroje, vyrábíme z nich produkty, které pak distribuujeme po celém světě. Spotřebujeme je a na konci jejich životního cyklu se stávají odpadem. A ve zpracování odpadu a jeho třídění se jak se zdá nejsme příliš efektivní. V současnosti celá Evropská unie vyprodukuje 2,5 milionu tun odpadu ročně. Zhruba polovina z toho se dostane na skládky a do spaloven. Cirkulární ekonomika představuje zdravější alternativu v podobě systému, který neprodukuje odpad. V tomto typu ekonomiky se odpad rovná zdroj.
Je odpad jakousi nezbytnou součástí lineární ekonomiky? Lidstvo nikdy dřív neprodukovalo tolik odpadu jako dnes. Před několika stovkami let neexistovalo takové množství produktů ani materiálů, které se dnes stávají odpadem. Mimo to byli lidé dříve také mnohem vynalézavější ve způsobech, jak některým produktům prodloužit životní cyklus tím, že je používali po dokončení jejich prvotního účelu opakovaně pro něco jiného.
Cirkulární ekonomika závisí na proměně konceptu vlastnictví, představuje změnu z vlastníka produktu/služby na jejich uživatele. Možná nepotřebujete žárovku, ale chcete jen využít službu světla, třeba vůbec nepotřebujete auto, ale potřebujete se jen dostat z bodu A do bodu B.
V současné době je cirkulární ekonomika závislá na fungování s tím, co už máme. To například znamená, že pomocí recyklace vyrábíme nové věci. Vyšší cena cirkulárních produktů bude mít pro spotřebitele samozřejmě trochu hořkou pachuť. Aby model cirkulární ekonomiky, ve které materiály fluktuují v nekonečném cyklu beze ztráty kvality, fungoval tak, jak má, musí mít nad materiálem dohled jeho výrobce. Vyžaduje to změnu konceptu vlastnictví, a to směrem od spotřebitele na výrobce. Na to lidé nejsou připravení, nelíbí se jim to.
Domnívám se, že to přijde ze všech stran. Spotřebitelé budou chtít kolem sebe vidět změnu a budou hledat cesty jak změnit své nákupního chování. Přijde to samozřejmě také od samotných společností. Pro ně to není jen cesta, jak vypadat uvědoměleji, co se ochrany životního prostředí týče, ale především jde o obrovskou obchodní příležitost. Přechod od lineární ekonomiky k cirkulární má pro ně obrovský potenciál, ze kterého plyne velký zisk, i přes onu zmiňovanou hořkou pachuť. Velkou roli hraje také vláda. My můžeme pracovat se společností, která vytváří cirkulární produkt, ale stačí, aby Česká vláda vydala jedno nařízení, a dokáže se změnit celý systém.
Nejhorší, co můžeme udělat, je složit ruce do klína a čekat. Změna klimatu je obrovský problém, a abychom se mu mohli postavit, je potřeba podstoupit i osobní oběti, které v našich životech opravdu pocítíme. Dál je potřeba vzít v potaz, že Spojené státy mají obrovskou spotřebu, a že tedy existuje i morální povinnost naší uhlíkovou stopu omezit. Spojené státy jsou druhým největším světovým původcem skleníkových plynů, donedávna jsme byli na první příčce a naše historické skóre je ještě tristnější. Když vezmeme v potaz naši obrovskou stopu, jsou osobní spotřební rozhodnutí každého Američana jedny z nejdůležitějších na světě.
Je potřeba rozšířit naše chápání osobní odpovědnosti. Odpovědnost nespočívá jen v tom, co kupujeme nebo používáme. Klidně si pro začátek žárovku vyměňte, ale u toho to zdaleka nekončí. Osobní odpovědnost je i o tom dorazit na demonstraci nebo se účastnit klimatické stávky. Jít volit je také příklad odpovědného přístupu. Když volíte svého kandidáta, zjistěte si jeho postoj k environmentálním otázkám. Pokud nejsou dostatečné, požadujte více. A jakmile je daný člověk na svém místě, kontrolujte, zda své původní závazky plní.
Všechno, co bych od vás chtěla, je, abyste se dožadovali budoucnosti, která je k žití. Tohle je naše planeta - a nikdo se jí nedovede zastat tak jako vy.
tags: #odpad #se #hazi #do #oceanu #dopady