Odpadní voda představuje vodu, jejíž kvalita byla zhoršena lidskou činností. Odpadní vody se dělí na odpadní vody splaškové z domácností a občanské vybavenosti a průmyslovou odpadní vodu. Součástí odpadních vod mohou být i vody srážkové.
Tradičně byly v minulosti budovány odvodňovací systémy ke shromažďování a odvádění všech druhů odpadních (a dešťových) vod bez ohledu na jejich původ. To v podstatě platí dodnes.
Pokud je srážková voda odváděna do veřejné kanalizace, považuje se za vodu odpadní a musí být ve smlouvě na odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací uveden výpočet množství srážkových vod. To znamená, že i za srážkovou vodu platíte.
Pro účely výpočtu stočného se množství odvedených srážkových vod vypočítává samostatně pro každý pozemek a stavbu, ze které jsou tyto vody odvedeny přímo přípojkou nebo přes volný výtok do dešťové (uliční) vpusti a následně do kanalizace. Výsledek výpočtu se pak rozdělí podle podílu ploch určených v nemovitosti pro trvalé bydlení a pro činnosti neosvobozené od zpoplatnění odvádění srážkových vod.
Informace k výpočtu srážkové vody pak nalezneme ve třetím oddílu prováděcí vyhlášky, konkrétně v paragrafu 31, který definuje způsob výpočtu množství srážkové vody bez měření s odkazem na výpočet v příloze 16.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Od placení jsou v současné době dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu v platném znění (§20, odst.6) osvobozeni:
Splašková odpadní voda vzniká každodenní lidskou činností - pochází z domácností, škol, úřadů, obchodů a podobně. Splaškové odpadní vody jsou přivedeny kanalizačním systémem (gravitační, tlakový, kombinovaný apod.) na čistírny odpadních vod (ČOV).
Průmyslová odpadní voda vzniká v průmyslových a výrobních podnicích. Míra a charakter znečištění vody záleží na druhu průmyslu a typu výroby. Průmyslová odpadní voda se čistí buď přímo v podniku (vlastní předčistící zařízení - neutralizační jednotky, lapače ropných látek a tuků, speciální chemické ČOV aj.) nebo v městské ČOV.
Vyčištěná odpadní voda je průběžně před vypouštěním zpět do vodoteče (do potoku, řeky) monitorována. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika je tzv. evropskou “citlivou oblastí” ochrany vod, patří limity vypouštěných odpadních vod k jedněm z nejpřísnějších.
Pořídili jste si nemovitost, která není napojena na obecní kanalizaci? Nejste sami, i v dnešní době musí spousta lidí vyřešit odvod odpadní vody svépomocí. V podstatě máte na výběr mezi žumpou, septikem s biologickým stupněm čištění a čistírnou odpadních vod neboli ČOV. V následujících odstavcích vám nastíníme základní výhody a nevýhody nabízených řešení.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Žumpa je vodotěsná bezodtoková jímka, která se většinou vyrábí z betonu nebo plastu. Provozovatel musí zajistit, aby z ní neunikaly do okolí splašky. Rozhodnete-li se pro žumpu, obejdete se bez povolení k vypouštění odpadních vod, ale zato budete potřebovat stavební povolení a budete se muset smířit s pravidelným vývozem splašků. Je nezbytné, aby se fekální vůz dostal dostatečně blízko.
Cena jednoho vývozu se pohybuje mezi 1 - 2 000 Kč (záleží na velikosti žumpy), pořizovací cena žumpy pak cca 15 000 Kč. Žumpa je vhodná pro nemovitosti, které se využívají jen zřídkakdy, případně jako alternativa, kdy se vám nepodaří získat povolení k vypouštění podzemních vod.
Septik má podobu usazovací nádrže s několika komorami. Usazuje se v něm kal, který je nutné cca jednou ročně odčerpat. Po předčištění se voda vypouští do potoka, řeky nebo okolní půdy. O pročištění odpadních vod se stará filtr, jehož cena se pohybuje kolem 5 000 Kč na kubický metr. Dobře navržený septik propojený se zemním filtrem může dosahovat stejně efektivity jako domovní čistička odpadních vod (ČOV).
Pořizovací cena se pohybuje mezi 10 000 - 35 000 Kč. Provozovatel se neobejde bez potvrzení o vývozu kalu a stavebního povolení. Septik je ideální pro lidi, kteří nechtějí žumpu, ale nemohou si dovolit investici do ČOV. V praxi se využívá zejména u rekreačních objektů.
Čistírny odpadních vod mají podobu samostatných nádrží a fungují na principu biologického čištění. O tento proces se starají mikroorganismy, které rozkládají veškeré nečistoty v odpadní vodě. Nevýhodou budiž vyšší pořizovací cena než v případě žumpy a septiku, nicméně výhody toto drobné negativum vyvažují - ČOV jsou naprosto bezúdržbové, čistí vodu úsporně a velmi efektivně, instalace je snadná a v okolí není žádný zápach. Navíc se nabízí možnost dalšího rozšíření.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
ČOV se hodí pro objekty, které jsou obydleny či provozovány nepřetržitě, tak i pro rekreační objekty s nepravidelným provozem.
Kanalizace je určena pro komunální a průmyslovou odpadní vodu. Její stavba je konstruována tak, aby dokázala tuto odpadní vodu odvádět. Není však určena pro jakékoliv odpady, které nepatří do odpadních vod (ať se již jedná o tuhé či kapalné odpady). Vypouštění odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu řeší Kanalizační řád.
Patří do kontejnerů na bioodpad nebo do zahradních kompostérů či do komunitních a obecních kompostáren. Sem spadají:
Tuky a oleje (fritovací a ostatní oleje z domácností) - patří do sběrných vozů. Správný způsob likvidace tuků je takový, že je obyvatelé musí shromažďovat do nádoby, kterou lze pevně uzavřít a poté ji odvézt do sběrného dvora. V krajním případě, když sběrné dvory nefungují, mohou lidé vyhodit použité mastnoty v uzavřené nádobě do kontejneru. Používáním drtiče kuchyňských odpadů porušujete kanalizační řád.
Patří do stabilních sběrových míst v jednotlivých městech. Sem lze zařadit:
Veškeré hygienické potřeby - patří do kontejnerů na směsný odpad.
Rozbory odpadních vod jsou určeny pro firmy vypouštějící odpadní vody do kanalizace nebo povrchových vod, provozovatelům ČOV (firmy, města, obce), tak i fyzickým osobám, vlastnícím např. domovní ČOV.
Odpadní voda - rozbor dle zákona č. 254/2001 Sb. v platném znění, vyhlášky č. 123/2012 Sb. a nařízení vlády č.143/2012 Sb. - poplatky za vypouštění
Firmám vypouštějícím odpadní vody je určen soubor analýz, který zahrnuje tyto parametry: CHSK-Cr, RAS - rozpuštěné anorganické soli, nerozpuštěné látky, fosfor celkový, dusík anorganický, AOX, rtuť a kadmium.
Pro městské odpadní vody dle přílohy č. 1 sledujeme ukazatele CHSKCr, BSK₅, nerozpuštěné látky, dusík amoniakální, dusík celkový a fosfor celkový.
Průmyslové odpadní vody s obsahem zvlášť nebezpečných látek analyzujeme v rozsahu přílohy č. 1, tabulky 3 - rtuť, kadmium, vybrané pesticidy organicky chlorované, pentachlorfenol a vybrané těkavé organické látky.
Dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb. v platném znění, vám v rámci základního rozboru otestujeme parametry BSK₅, CHSKCr a nerozpuštěné látky, dále je třeba provést analýzu na kontrolu celkového a amoniakálního dusíku a fosforu.
Nabízíme také soubor analýz pro průmyslové odpadní vody vypouštěné do kanalizace, který zahrnuje následující analyty:
V odpadní vodě dále stanovujeme celou škálu ostatních parametrů mimo analýz daných legislativou. Zajišťujeme jak standardizované balíčky pro rozbory vody, tak i na míru postavené individuální rozbory vody. Pro více informací nás prosím kontaktujte.
Odběry odpadní vody musí dle legislativy provádět kvalifikovaná osoba, kterou je oprávněná akreditovaná laboratoř.
Magnetodynamická úprava vody je vhodná pro vody tvrdé, vytvářející vodní kámen. Cirkulovaná voda je vedena magnetickým polem vytvořeným magnety připevněnými zvenčí potrubí. Účinkem zmagnetizování nedochází k vysrážení vodního kamene, který je nepříjemný zvláště na zařízení temperace bazénové vody, protože snižuje účinnost zařízení a může způsobit až jeho poruchu. Tato metoda je doporučována zvláště na vody podzemní - je-li rodinný bazén plněn vodou z vlastní studny.
Technicky lze zařízení instalovat velmi jednoduše - magnet nebo elektromagnet se připevní zvenčí na cirkulační potrubí, do prostoru před elektroohřev.
Desinfekce UV záření je progresivní technologický způsob zabezpečení vody. Jde o fyzikální způsob desinfekce vody bez vlivu na chemické složení vody, její chuť, nezpůsobuje zápach, což je její veliká přednost. Proces likvidace bakterií i jejich sporů a virů probíhá účinkem krátkovlnného záření o vlnové délce cca 250 µm. Velkou výhodou této metody je jednoduchost provedení a to, že nemůže dojít k předávkování jako u chemických způsobů sanitace vody.
Upravovaná voda je po zbavení zákalotvorných a barvotvorných látek na filtračním zařízení přivedena do speciální trubice, kde v tenké vrstvě prochází komorou. Zde je ozářena UV paprsky, které zahubí vše živé ve vodě. Takto vyčištěná voda je vrácena zpět do bazénu. Zařízení se připojuje pouze na zdroj el.
Tato metoda se k nám dostala z přímořských států, kde slaná voda je mnohem levnější než voda sladká. Princip metody je založen na rozkladu chloridu sodného - kuchyňské soli (hydrolýze) účinkem elektrického proudu. Sama slanost vody brání rozvoji organizmů citlivých na obsah soli ve vodě, zvláště na zelenou řasu, která se při úpravě vody touto metodou ve vodě nevyskytuje.
Uvolňovaný chlór má desinfekční účinky hubící mikroorganizmy. Napsané rovnice by mohly vypadat jako "perpetum mobile", protože procesy ve vodě jsou vratné. Prouděním vody se ale uvolněný chlór dostává z vody a také díky přítomnosti i jiných látek ve vodě, zvláště organických, dochází ke vzniku různých sloučenin rovnicemi nepopsaných a tím ke ztrátám soli, kterou je nutné nahrazovat.
Pobyt v bazénu ošetřeném slanou vodou je poměrně příjemný. Voda ztrácí charakteristickou "bazénovou příchuť" po chlóru a plavci si pochvalují, že voda příjemně nadnáší. Chcete-li si však pořídit tuto technologii, doporučujeme volit již při výstavbě materiály a strojní zařízení odolné zvýšené agresivitě slané vody, i když někteří dodavatelé těchto zařízení tvrdí, že to není potřeba.
Slané vodě dobře odolávají plastové rozvody, u nerezových prvků se doporučuje použití vyššího stupně kvality. Snižuje se životnost čerpadel. U výměníků ohřevu vody se doporučuje použití s titanovým povrchem. Účinek soli je patrný po čase i v bazénové hale.
Zařízení elektrolýzy se instaluje za filtraci a temperaci vody. Připojuje se pouze na zdroj elektrického proudu. Dle druhu nabízeného zařízení bývá slanost vody od 0,5 % (slanost slzy) do slanosti 3,5 % (mořská voda).
Ozón je namodralý plyn těžší než vzduch, silně dráždivý, působící toxicky. Je dosud nejsilnějším oxidantem používaným k likvidaci organických a anorganických nečistot a hygienickému zabezpečení vody v bazénech. Pro svou nestálost se musí vyrábět v místě spotřeby - elektrickým výbojem vysokého napětí.
Jeho schopnost usmrcovat mikroorganizmy ve vodě je vysoká na bacterium coli a spóry cca 300x vyšší než chlórem. U bazénových technologií pro privátní bazény se ozonizace začala uplatňovat až od používání tzv. doplňkové či částečné ozonizace, kdy se nesytí celý objem cirkulované vody, ale jen určité potřebné množství.
Zařízení musí mít jen takovou velikost, aby vyrábělo jen tolik ozónu, které se při oxidaci stačí spotřebovat. Při částečné ozonizaci se z cirkulace vyvede odbočka za filtrem pro cca 1/4-1/5 objemu, zde se voda sytí ozónem, a takto upravená voda je přivedena zpět do cirkulačního potrubí. V přepočtu vychází při částečné ozonizaci cca 0,05-0,1 g/m3 cirkulované vody, u některých systémů i nižší.
Ozonizačních přístrojů se vyskytuje v nabídce bazénových firem řada - jedná se o malá, ale poměrně nákladná zařízení. Při použití ozonizátoru doporučujeme značnou opatrnost - ozón má karciogenní účinky nebezpečné pro člověka. Únik ozónu doprovází charakteristický zápach jako u tichého výboje elektrického proudu. Ozonizační zařízení by mělo procházet pravidelnými preventivními prohlídkami.
Způsob úpravy a zabezpečení vody pomocí iontů mědi a stříbra je staré jako lidská civilizace. Již v Mezopotámii a ve starém Egyptě věděli, že voda v měděných nebo stříbrných nádobách vydrží déle čerstvá než v nádobách z jiných materiálů. Těžké kovy dokáží při dlouhodobém působení narušovat buněčnou strukturu jednoduchých organizmů (bakterií a řas) a mohou proto zabezpečovat vodu s dlouhodobým účinkem - nevyprchávají z vody tak rychle jako např. Použití je jednoduché a není se proto čemu divit, že se i na našem trhu objevily v nabídkách bazénových firem zařízení, které využívají tohoto principu. Nabízená zařízení (pokud se neuvažuje pouze s přímou aplikací chemického preparátu do bazénové vody) pracují na principu iniciace iontů těžkých kovů pomocí stejnosměrného proudu procházejícího mezi vloženými elektrodami.
Do vody se vsype příslušný preparát s obsahem mědi a stříbra, rozmíchá se v bazénu a při proudění cirkulované vody se pomocí proudu z vložených elektrod uvolňují ionty mědi a stříbra, které vodu ochraňují před rozvojem řasy a mikroorganizmů, které přijdou do vody spolu s koupajícími. Instalace zařízení do cirkulačního systému je obdobná jako u "slané vody". Stejný problém je nutné řešit při likvidaci odpadních vod s obsahem iontů těžkých kovů.
Jedná se o metodu filtrace. Filtry ale nevypadají tak, jak je známe z běžných provozů či katalogů bazénových firem. Filtračním materiálem je speciální rozsivková zemina - Diatomit (89% SiO2) s účinností filtrace částic i 1-3 µm, která se nanese na konstrukci filtračních modulů.
Při regeneraci filtru se splachují zachycené nečistoty spolu s filtračním materiálem a na moduly se nanáší nový filtrační materiál z rozsivek. Vzhledem k vysoké účinnosti - záchytu i velmi malých částí (pískový filtr zachytává částice až cca 10x větší) se z vody odstraňují i jednobuněčné a drobné organizmy - plísně, bakterie, spóry a řasy.
Filtr se instaluje na sání cirkulačního čerpadla, které nepotřebuje ani lapač vlasů. Pracuje v podtlakovém systému. Ostatní prvky cirkulace zůstávají v "klasickém" provedení. Není problém s likvidací odpadních vod, protože se využívají pouze přírodní materiály.
Volbu vhodné metody úpravy bazénové vody je třeba provádět uvážlivě a podle podmínek využívání. Asi ne nejvhodnější by bylo uvažovat instalaci ozonizace, UV záření či vakuové filtrace u sezónního "plasťáku". Zde je na místě co nejjednodušší technologie, která nám v zimním období tolik nezestárne.
U celoročně využívaných bazénů se může využít i některé složitější a i dražší metody úpravy vody, když nám zajistí snadnější údržbu a křišťálovou vodu bez nebezpečí, že se budeme koupat v chemickém roztoku. Volba závisí na místních podmínkách i na tom, jak hluboko máme do kapsy. Jako každý systém i při určitém stupni automatizace je potřeba řádná údržba zařízení, bazénové vany i celého okolí bazénu.
Do kanalizačních stok je možné vypouštět pouze odpadní vodu z domácností (vaření, hygiena, praní, úklid), nikoliv dešťovou vodu ze střech a vodu z bazénů. Odváděním balastních vod do kanalizace dochází k vyplavování biologické báze, což se negativně podepisuje na kvalitě čistícího procesu. Balastní vody musí každý likvidovat na svém pozemku. Do kanalizačních stok je zakázáno přepouštět lidské fekálie z žump či septiků, stejně tak jako vypouštět zvířecí fekálie z močůvkových jímek. Fekálie jakéhokoliv původu bakterie ničí.
tags: #odpad #vody #z #bazenu #likvidace