Složení odpadu z anaerobního zpracování

Význam zpracování různých druhů organických odpadů v současné době roste. Stále více zatěžují naše životní prostředí, jejich ekologická likvidace je tedy nanejvýš žádoucí. Technika a technologie anaerobního zpracování organických odpadů prošly dlouhým vývojem - od původní pouhé stabilizace biologicky rozložitelného odpadu ke stále častější produkci bioplynu a jeho využití k výrobě energie.

Výroba bioplynu z odpadů má řadu výhod: vede ke snížení emisí skleníkových plynů a na rozdíl od solárních a větrných elektráren mají bioplynové stanice stabilní výkon (produkci bioplynu) po celý rok. V těchto technologiích se zpracovávají biologicky rozložitelné materiály, například odpady z potravinářské výroby, odbouratelné části komunálního odpadu, kaly z čističek odpadních vod, ze zemědělství pak kejda hospodářských zvířat nebo odpady z fytomasy. Produkty anaerobní digesce jsou zejména bioplyn a biologicky stabilizovaný substrát.

Složení bioplynu a jeho využití

Výhřevnost bioplynu významně ovlivňuje pouze obsah metanu (CH4), který závisí především na složení vsázky a technologických parametrech bioplynové stanice (BPS). V ideálním případě dosahuje suma CH4 a CO2 hodnoty velmi blízké 100 % obj., vždy s výraznou převahou obsahu metanu. Problémovou složkou bioplynu je naopak sulfan (H2S), jenž je při spalování BP příčinou tvorby kyseliny sírové (H2SO4), která při kondenzaci ze spalin způsobuje korozi. Proto se musí sulfan při vyšší koncentraci z bioplynu (BP) odstraňovat.

Bioplyn se nejčastěji využívá v kogeneračních jednotkách. Zhruba 30 % energie bioplynu se transformuje na elektrickou energii, 60 % na energii tepelnou a zbytek jsou tepelné ztráty.

Ekonomicky zatím bioplyn nemůže konkurovat systémům pro běžné pohonné látky, a to i z důvodu vyšších nákladů na údržbu a servis, větší spotřeby a velkých investičních nákladů na úpravu motoru apod.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Fermentační zbytek - digestát

Přestože se ve všech zařízeních jedná o zbytek po anaerobním rozkladu, výstupy z těchto zařízení nejsou označovány jednotnou terminologií. Terminologie se liší podle vstupních surovin do zpracovatelského zařízení. Fermentační zbytek z různých procesů bioplynových stanic může mít různý charakter a podle toho s ním může být nakládáno.

U technologií mokré fermentace má fermentační zbytek tekutou formu, sušina se běžně pohybuje mezi 6 až 10 %. Je možno jej odstřeďovat, získat z něj kapalinu o obsahu zhruba 1 % sušiny (fugát) a separovaný fermentační zbytek o sušině kolem 30 % (tuhá frakce).

Základním využitím fermentačního zbytku je jeho aplikace na zemědělskou půdu jako hnojiva jak v tekuté, tak v separované formě. Přínosem je - kromě vrácení organické hmoty půdě - také významná redukce choroboplodných zárodků a klíčivosti semen plevelů, zvýšení potenciálu zadržování vody a v neposlední řadě hnojivý účinek. Oproti hnojení umělými hnojivy znamená využití fermentačního zbytku i nemalý finanční přínos (až 1500 Kč/ha).

Legislativa a nakládání s digestátem

Pokud je výstupem z metanizační nádrže na čistírenské BPS upravený kal, a je s ním zamýšleno nakládat na zemědělské půdě, je třeba postupovat podle vyhlášky č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. Tato vyhláška požaduje doložení výsledků rozborů agrochemických vlastností půd v evidenčním listu využití kalů v zemědělství. Dále stanovuje množství, četnost a způsob zapravení těchto kalů do půdy, jakož i mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek, které se tímto do půdy přidávají. V příloze č. 4 vyhlášky č. 382/2001 Sb., jsou uvedena mikrobiologická kritéria pro použití upravených kalů.

Pokud je výstup z BPS přímo aplikován na zemědělskou půdu za účelem hnojení (zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech), případně je-li dále zpracováván jako organické hnojivo (např. v kompostárně) a následně aplikován na zemědělskou půdu, nejedná se v tomto případě o odpad, ale o hnojivo, a je třeba dále postupovat podle příslušných předpisů upravujících problematiku zemědělství. Skladování a způsob používání hnojiv musí být v souladu s vyhláškou č. 91/2007 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Digestát, resp. fugát, je nový typ organického hnojiva uvedený v příloze č. 3 vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva jako 18.1e) a je pro něj stanoven požadavek na minimální obsah živin: 25 % spalitelných látek a 0,6 % celkového obsahu anorganického dusíku v sušině. ÚKZUZ vydává rozhodnutí o registraci, které je pokaždé specifické a platí 5 let. To znamená, že bude platit pro každou BPS samostatně.

Dle nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí je povinností zapravovat tekutá statková hnojiva do půdy nejpozději do 24 hodin. K evidenci aplikace fermentačního zbytku na ornou půdu slouží tabulka uvedená v příloze č. 1 k vyhlášce č.

Pokud výstup z BPS není aplikován na zemědělskou půdu za účelem hnojení, nejedná se v tomto případě o hnojivo, ale o odpad, případně rekultivační digestát, a je třeba dále postupovat podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a jeho prováděcích předpisů. Zařízení pro nakládání s odpady musí mít souhlas podle 14 odst. 1 zákona. Z této kvalifikace plynou povinnosti dle § 39 zákona o vodách, zejména pak zabránit vniknutí závadných látek do povrchových nebo podzemních vod. To znamená např.

Pokud je z fermentačního zbytku na výstupu z BPS separována pevná složka, a kapalná složka není dále zpracovávána jako organické hnojivo, může být zpracována jako odpadní voda na ČOV, kde se obvykle míchá s přítokem.

Hodnocení výstupů ze zařízení

Hodnocení výstupů ze zařízení k využívání bioodpadů se provádí podle kritérií stanovených v příloze č. Na základě výsledků hodnocení se výstupy ze zařízení k využívání bioodpadů zařazují do skupin odpovídajících jednotlivým způsobům materiálového využití upravených bioodpadů, uvedených v příloze č. Limitní hodnoty koncentrací cizorodých (rizikových) látek a prvků ve výstupech ze zařízení pro biologické zpracování bioodpadů jsou stanoveny v tabulce č. 5.1. přílohy č. Kritéria pro kontrolu účinnosti hygienizace jsou uvedena v tabulce č. 5.4. a četnost kontrol v tabulce č. 5.6. přílohy č. 5. Znaky jakosti rekultivačního kompostu a rekultivačního digestátu jsou stanoveny v tabulkách č. 5.2. a č. 5.3. přílohy č. Vzorkování se uskutečňuje na základě plánu vzorkování, zpracovaného podle zásad stanovených v příloze č. 7 a v souladu s provozním řádem zařízení. O vzorkování se zpracovává protokol o vzorkování podle přílohy č.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Tabulka č. 5.1. Limitní hodnoty koncentrací rizikových látek a prvků ve výstupech

Poznámky k tabulce č. Jako technologický materiál na skládky může být výstup použit, když v ukazateli AT4 splňuje požadavky na stabilizovaný bioodpad - skupina 3 podle přílohy č. U rekultivačního kompostu, rekultivačního digestátu a stabilizovaného biologického odpadu se výsledky stanovení jednotlivých ukazatelů z důvodu možnosti snížení četnosti zkoušek hodnotí samostatně. Možné snížení četnosti stanovení jednotlivých ukazatelů vybraných rizikových látek a prvků je uvedeno v bodě C odst.

tags: #odpad #z #anaerobního #zpracování #odpadu #složení

Oblíbené příspěvky:

• Správné připojení pračky k odpadu
• Kyjov a moderní třídění odpadu
• Snižování emisí NH3 v zemědělství
• Technické požadavky pro Trabant
• Ochrana přírody v Celetné