Recyklace odpadu z bourání oken: Cesta k udržitelnému stavebnictví

Ekologicky šetrné nakládání s odpady je v současnosti jedním z největších témat nejen v oblasti stavebnictví. Využijte naše zkušenosti v oblasti třídění, drcení, recyklace nebo odvozu stavebního materiálu. Stavební odpad uložíme v našich recyklačních centrech.

Stavební odpad je jakákoli látka, hmota nebo věc, která vzniká v důsledku stavebních prací či demoličních prací. Přes polovinu z celkové produkce všech odpadů v ČR tvoří právě stavební a demoliční odpady. Ty však jsou v současnosti téměř kompletně využity a ze 70 % znovu recyklovány. V dnešní době stavební a demoliční odpady představují významný zdroj druhotných surovin.

Stavební odpad může být směsí přebytečných materiálů pocházejících z vyklízení staveniště, výstavby, výkopových prací, renovací, demolicí, a dokonce i prací na silnici. Stavební odpad zahrnuje velké množství různých materiálů a aby bylo jejich třídění efektivní, lze ho roztřídit do několika typů.

Typy stavebního odpadu

Bagrovací materiály jsou hloubkové materiály, které se objevují v přípravné fázi na staveništi nebo při demolici. Jedná se o stromy, pařezy, hlínu, kameny atp.

Izolační a azbestové materiály se objevují při demolicích staveb. Konkrétně to mohou být podlahové krytiny, těsnění, pružné podlahové dlaždice, asfaltové střešní krytiny, izolace potrubí, stropů a stěn, obklady kotlů, stropní desky. Jedná se o nebezpečné odpady.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Beton, cihly, dlaždice a keramika - tyto materiály neobsahují žádné nebezpečné látky, pokud jejich součástí nejsou kabely apod.

Dřevo, sklo a plast jsou nejlépe recyklovatelné materiály a jejich likvidace na skládce je obvykle zvolena jako poslední možnost. Z dřevěných materiálů to může být překližka, třísky, řezivo, hobliny a piliny. Plastový materiál zahrnuje PVC, PVC obklady, instalatérské trubky, plastové fólie a polystyrenová izolace. Mezi skleněné materiály patří odpad ze skleněných výplní oken nebo dveří.

Kovový odpad ve stavebnictví zahrnuje měď, bronz, mosaz, hliník, olovo, železo, ocel, cín, smíšené kovy; všechny tyto odpady nejsou nebezpečné a lze je snadno recyklovat.

Sádrokarton se na staveništích objevuje ve velkém množství a často zbydou přebytečné desky po výstavbě nové budovy.

Cement obvykle zbývá po skončení stavebních prací, někdy vyřazením/bouráním způsobeným změnou designu nebo dokonce špatným zpracováním.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Barvy, laky, lepidla a tmely patří mezi nebezpečné stavební odpady a mohou kontaminovat zeminu. Proto se zbytky barev, rozpouštědel, aerosolovými plechovkami, azbestem, ředidly barev a kontaminovanými nádobami zacházejte opatrně.

Třídění stavebního odpadu

Jak stavební odpad třídíme je z hlediska jeho likvidace klíčové, jelikož velké množství stavebního odpadu neobsahuje zdravotnězávadné látky a je vhodný k recyklaci. Jak přípravit stavební odpad k recyklaci a kam ho odvézt?

Stavební a demoliční odpady jsou v rámci politiky druhotných surovin v ČR naprosto stěžejní částí. Vždyť z celkového množství odpadů se podílí až 65 procenty. Nejčastěji se jedná o odpad vzniklý při demoliční činnosti. Při nových stavbách pak mezi odpady evidujeme především zeminu z výkopů a asfaltové směsi.

Ty mají svoji hodnotu a na burze druhotných surovin CYRKL už se obchodují. S ostatními materiály je už ale obtíž. Nabídka na burze nechybí, ale poptávka je v tomto vztahu ta slabší strana. Kromě legislativy a dalších bariér je důvodem i nedůvěra ve stavební výrobky z druhotných surovin.

Ministerstvo průmyslu a obchodu proto zadalo Univerzitnímu centru pro energeticky efektivní budovy ČVUT (UCEEB) vypracování Katalogu výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin pro použití ve stavebnictví, od kterého si odborná veřejnost slibuje prolomení bariér a zahájení spolupráce.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Proč recyklovat stavební materiály?

UCEEB: Recyklovat materiály pocházející ze stavebního a demoličního odpadu je důležité hned z několika důvodů. Využíváním stavebního a demoličního odpadu předcházíme zbytečnému zaplňování našich skládek. Dále plně využíváme materiálový potenciál výrobků - to znamená, že namísto spotřebování vysoce kvalitních primárních surovin, můžeme použít například recyklované kamenivo, které je pro určité aplikace dostačující. Tím pak šetříme zdroje nerostných surovin a šetříme i energii na získávání primárních surovin. Navíc využíváním materiálu pocházejícího ze staveb se chováme jako zodpovědní hospodáři.

Jaké materiály lze získat recyklací?

UCEEB: To záleží na použité metodě demolice. Pokud budeme postupovat podle zásad selektivní dekonstrukce, můžeme z budovy získat řadu znovu využitelných materiálů. Ty je možné po kvalitní recyklaci použít jako vstupní suroviny pro nové stavební výrobky a materiály. Pro druhotné suroviny uvádíme také hodnotící systémy, technické normy a právní dokumenty popisující podmínky, za kterých je možné výrobky s obsahem druhotných surovin uvádět na trh.

Kvalita druhotných surovin

UCEEB: Kvalita druhotných surovin se liší především demoličním postupem a kvalitou třídění v průběhu demolice a recyklace. V případě, že jsou materiály od sebe dostatečně odděleny, může se výsledná kvalita blížit primárním zdrojům. Toto platí například pro materiály jako je sklo nebo plasty z okenních výplní, které je možné při správném oddělení využít pro výrobu nových oken. U materiálů, jako je například recyklované kamenivo, sice dochází v porovnání s přírodním kamenivem ke zhoršení vlastností, ale i přesto může být použito do betonu, jako zásyp inženýrských sítí či v dopravním stavitelství.

My se proto na našem pracovišti dlouhodobě věnujeme ověřování vlastností recyklovaného kameniva a snažíme se o úpravu recyklačního postupu tak, aby vzniklé materiály měly co nejvyšší kvalitu a byly tak porovnatelné s přírodním kamenivem.

Ověřování vlastností recyklovaných výrobků

UCEEB: Naším webem chceme ukázat mimo jiné právě to, že pro recyklované výrobky platí stejné postupy ověření jejich vlastností jako pro výrobky z primárních surovin. Jediný rozdíl je, že u takových výrobků může být stanoveno omezené využití druhotných surovin. Bez ohledu na to, jaké suroviny byly pro výrobek spotřebovány, ve stavbě mohou být podle zákona použity jen takové stavební výrobky a materiály, jejichž vlastnosti byly ověřeny a výrobci zaručují kvalitu výrobků prohlášením o shodě nebo prohlášením o vlastnostech. Pro všechny výrobce a další zájemce na webu také shrnujeme zkušební postupy, podle kterých se specifikují vlastnosti těchto výrobků a materiálů. Dále informujeme o tom, jaká metodika se využije při certifikaci takových výrobků.

Selektivní demolice

UCEEB: Jak již bylo řečeno v předchozích bodech, předpokladem pro co nejvyšší míru recyklace je selektivní demolice nebo řekněme demontáž staveb. Při selektivní demolicí se snažíme odstrojit z budovy každou konstrukci zvlášť. Tím nám vznikne několik materiálových toků na rozdíl od běžné demolice, kdy je budova bourána najednou. Selektivní demolice má několik kroků, které na webu také blíže popisujeme. Prvním z nich je zmapování objektu a vytvoření plánu vyklízení, odstrojení a demolice objektu.

Podpora recyklace ve veřejných zakázkách

UCEEB: Jednou z hlavních motivací vzniku Katalogu bylo větší využívání recyklátů ve veřejných zakázkách. Zadavatel veřejné zakázky má jako hlavní investor možnost předepsat, jaké materiály a výrobky budou pro výstavbu z veřejných prostředků použity. Zjednodušeně se dá říci, že stačí do zadávací dokumentace nepsat, že musí být použity přírodní suroviny, ale třeba suroviny splňující tyto požadavky. Nicméně je tato problematika širší a proto se jí také na webu věnujeme a uvádíme základní rady, jak dostat požadavky na obsah druhotných surovin do obecných tendrových specifikací. Vedle toho jsou uvedeny i příklady dobré praxe, které mohou sloužit jako zdroj inspirace, jak se dá využít stavební a demoliční odpad a jak se dají uplatnit druhotné suroviny.

Výrobky z recyklátů

UCEEB: Výrobky z recyklátů se rozumí výrobek s částečným obsahem druhotných surovin anebo výrobek čistě z recyklovaných materiálů. Všechny výrobky uváděné na trh by měly být příslušně ověřeny a měly by mít prohlášení o shodě či prohlášení o vlastnostech. Na webu uvádíme přehled takových výrobků s konkrétními příklady. U jednotlivých výrobků jsou uvedeny odkazy na legislativní předpisy a normové požadavky a také popisujeme, jak se dá při jejich výrobě využít druhotná surovina. Snažíme se také tuto databázi dále doplňovat a rozšiřovat.

Druhotné suroviny a přebytečné materiály lze v ČR sehnat na Burze druhotných surovin Cyrkl.cz. Ta na středoevropském trhu funguje již 5 měsíců a dále se inovuje. Nyní se spouští automatizovaný proces, v rámci kterého je vložený inzerát strojově vyhodnocen a v reálném čase přeposlán na relevantní firmy se zájmem o danou komoditu.

Organizace demolic s ohledem na recyklaci

V celém procesu recyklace jednoznačně platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. třídění materiálů z demolice přímo v místě jejich vzniku.

Z hlediska recyklace je velmi výhodné zvolit takový postup demoličních prací, který by také umožňoval využití celých stavebních prvků a dílců. Je samozřejmé, že opětovné využití celých stavebních prvků je dnes možné spíše ve výjimečných případech - zde se jedná zejména o problém, který je nutno řešit při projektu samotné stavby, jejíž existence se předpokládá v konkrétním ohraničeném časovém úseku a poté je plánována její demontáž.

Při běžných demoličních pracích se ukázalo zcela nezbytné (z hlediska dalšího využití stavební sutě) provádět důsledné třídění. Je jednoznačně prokázáno, že třídění již na stavbě je mnohem účinnější a také levnější, než u výrobce recyklátu. Je to dáno zejména tím, že při demolici lze snadněji oddělit od minerální sutě veškeré cizorodé materiály - zejména dřevo, plasty, dehtové lepenky, kovy apod., než je to možné z netříděné sutě, která může vzniknout při nešetrné celkové demolici.

Důraz na třídění při demolicích

Ukázalo se jako účelné, klást při třídění během demoličních prací důraz zejména na:

• oddělení kontaminovaných materiálů od nekontaminovaných
• oddělení cizorodých materiálů od minerálních sutí určených k recyklaci (zejména dřeva, lepenky, sádrokartonů, plastů, kovů atd.).

S tím souvisí vytvoření třídícího logistického systému, kdy jsou tyto materiály separovány v několika kontejnerech. Zejména by měly být odděleny tyto materiály:

• kovy
• organické materiály - zejména použité dřevo
• některé minerální látky - kamenivo, maltoviny
• další (zejména nebezpečné) odpady - nátěrové hmoty, azbesty, apod

roztřídění inertní minerální sutě alespoň na tyto druhy:

• cihelná stavební suť
• betonová suť
• živičné sutě (kry)
• výkopová zemina

Metody úpravy stavebních odpadů

Technologie, použitá při zpracovávání stavebních odpadů, má zásadní vliv na kvalitu produkovaných recyklátů. Je přirozené, že existují a úspěšně se provozují i recyklační zařízení, vybočující z tohoto ustáleného schematu, nicméně je zcela jednoznačné, že až na výjimečné případy není výroba kvalitních recyklovaných materiálů myslitelná bez tří základních technologických operací na obrázku uvedených - předtřídění - drcení - následné třídění.

K tomu by se měla v budoucnosti přidat i další technologická operace - separace lehkých a prachových částic, příp. praní - tato činnost je zcela běžná v recyklačních zařízeních v zemích EU a s postupnou certifikací některých recyklovaných produktů u nás bude jejich přítomnost v řadě linek nezbytná.

V současnosti existuje v oboru recyklací stavebních sutí řada firem, využívajících pouze část výše uvedeného základního řetězce. Jedná se jak o provozování nejrůznějších třídících zařízení bez drtiče, tak také naopak - provozování samotného drtiče (většinou menších rozměrů) bez předtřídění a následného třídění. Vede je k tomu takřka vždy snaha, snížit na minimum provozní náklady.

Využití samostatných třídičů

Využití samostatných třídičů nemusí vést vždy ke znehodnocení recyklovaných materiálů. Osvědčily se např. při recyklaci výkopové zeminy, obrovský kus práce vykonaly např. také při odstraňování následků povodní na Moravě. V případě tak velkých množství netříděných sutí to byla pravděpodobně jediná možnost, jak separovat minerální sutě od ostatních odpadů a využít je při další stavební činnosti - zejména se jednalo o zpevňování hrází, příp. stavbu místních komunikací.

Další typický způsob využívání samotných třídičů je spojen s činností některých firem, které se zabývají získáváním železa ze starých skládek strusky některých sléváren a hutí. Pro tuto činnost se tyto stroje, vybavené navíc velmi účinnými separátory železa, také osvědčily, nicméně až na výjimky byla struska uložena zpět do skládky, takže v tomto případě nelze hovořit o jakékoliv recyklaci. V současnosti však probíhá i výzkum v oblasti využití materiálů z hald ve stavebnictví (ve VÚSH, a.s., Brno), takže i tato oblast může být s ohledem na recyklaci perspektivní.

Využití samostatných drtičů

Využití samostatných drtičů se jeví v současnosti velmi diskutabilní. Je to dáno zejména tím, že jsou provozovány takřka výhradně firmami, které mají tuto činnost jen jako doplněk - zejména stavební firmy, které chtějí snížit náklady na likvidaci či zpracování stavebních sutí využitím vlastního zařízení. K tomuto účelu používají malé a relativně jednoduché mobilní drtiče. Kvalita výstupních recyklátů je pak velmi špatná a tyto materiály lze použít pouze na zásypy či jiné obdobné účely. Nehodí se však pro aplikaci nosných vrstev (podloží komunikací, parkovišť apod.).

Nejúnosnější se jeví využívání malých kontejnerových čelisťových drtičů (zejména jednovzpěrných), které jsou navíc vybaveny podávacím vibračním předtřídičem. Získaný recyklovaný materiál (který je možno v případě potřeby navíc přetřídit jednoduchým mobilním třídícím zařízením alespoň na dvě frakce) je pak využíván většinou v lokalitě umístění drtiče. Jedná se zejména o využití na různé terénní úpravy, zásypy, podloží chodníků apod. Recyklát z čelisťového drtiče má sice horší tvarové vlastnosti než při použití odrazového, na druhé straně však převažuje řada výhodných vlastností těchto drtičů právě pro toto nasazení. Je to zejména jejich malá prašnost a také nízké zatížení okolí hlukem. Protože se jedná většinou o využití v blízkosti nejrůznější zástavby, jsou tyto vlastnosti pro provozovatele výhodou. Na druhé straně je však třeba zdůraznit, že se zde nejedná o recyklaci v pravém slova smyslu - recyklovaný materiál je většinou znehodnocován a použit pro podřadné účely. V zahraničních pramenech je tato činnot označována jako „Down-Cycling“.

Z výše uvedených důvodů lze označit jako jediný způsob opravdu efektivního zhodnocení stavebních sutí jako plnohodnotných druhotných surovin jejich zpracování (recyklace) renomovanou firmou, disponující odpovídajícím zařízením - ať mobilním nebo semimobilním, příp. stacionárním.

V ČR existuje v současnosti takřka 30 těchto firem a lze konstatovat, že v uplynulých několika letech se kvalita produkovaného recyklátu, díky postupně získávaným zkušenostem, zlepšila. Přesto však, v důsledku absence obecných předpisů deklarujících kvalitu recyklátů, nedosahuje zpravidla kvality certifikovaných recyklátů v zahraničí.

Přímo na místě vytřídíme materiál, vyseparujeme stavební suť a odpad a vše rozdělíme pro opětovné využití, či uložení na skládce komunálních i nebezpečných odpadů. Stavební suť drtíme pomocí mobilních drticích linek. Třídění drceného materiálu provedeme přímo v místě demolice nebo stavby mobilními třídicími linkami.

Jak třídit stavební odpad

Známé české přísloví říká: „Když se kácí les, létají třísky“. V oblasti stavebnictví to ovšem platí dvojnásob. Ať už se jedná o rekonstrukci bytu, výstavbu rodinného domu nebo demolici starých budov, produkuje se značné množství odpadů různého charakteru. Takový odpad je třeba správně třídit a likvidovat.

Není to pouze otázkou environmentální odpovědnosti, ale i zákonnou povinností, která může při nedodržení vést k vysokým pokutám. Environmentální dopady nesprávného nakládání se stavebním odpadem jsou dalekosáhlé a často nevratné. Stavební odpad tvoří významnou část celkové produkce odpadu v České republice, přičemž jeho nevhodná likvidace může kontaminovat půdu, podzemní vody a negativně ovlivňovat celé ekosystémy.

Legislativní rámec v České republice jasně definuje povinnosti při nakládání se stavebním odpadem. Zákon o odpadech ukládá producentům odpadu povinnost třídit odpady u zdroje jejich vzniku a předávat je pouze oprávněným osobám.

Ekonomické výhody správného třídění jsou značné. Tříděný stavební odpad je často možné recyklovat nebo znovu využít, což snižuje náklady na likvidaci. Směsný stavební odpad je naopak nejdražší variantou likvidace, protože vyžaduje speciální zacházení a často končí na skládkách.

Recyklace a opětovné využití stavebních materiálů přispívá k šetření přírodních zdrojů a snižování energetické náročnosti výroby nových materiálů.

Co je stavební odpad?

Stavební odpad zahrnuje veškeré materiály vzniklé při stavební činnosti, demolici, rekonstrukci nebo údržbě staveb. Tato kategorie odpadu je velmi rozmanitá a zahrnuje jak inertní materiály, které nepředstavují bezprostřední nebezpečí pro životní prostředí, tak nebezpečné látky vyžadující speciální zacházení.

Mezi typické složky stavebního odpadu patří betonové konstrukce, cihelné zdivo, keramické prvky, dřevěné konstrukce, kovové prvky, izolační materiály, sádrokarton, sklo, plasty používané ve stavebnictví, střešní krytiny, dlažby a omítky.

Zásadní rozdíl mezi stavebním a komunálním odpadem spočívá v původu, složení a způsobu nakládání. Komunální odpad vzniká v domácnostech a zahrnuje především organické zbytky, papír, plast a sklo v běžných formách.

Stavební odpad se dále dělí podle nebezpečnosti na nebezpečný a ostatní odpad. Nebezpečný stavební odpad obsahuje látky, které mohou ohrozit lidské zdraví nebo životní prostředí, například azbest, olovnaté barvy, chemické látky nebo kontaminované materiály.

Směsný stavební odpad představuje nejméně žádoucí kategorii z hlediska ekonomiky i ekologie. Vzniká obvykle při menších rekonstrukcích nebo v případech, kdy není možné nebo praktické provádět důsledné třídění přímo na stavbě. Nakládání se směsným stavebním odpadem je nejdražší variantou, protože vyžaduje dodatečné třídění v specializovaných zařízeních nebo přímou likvidaci na skládkách.

Směsný stavební odpad se nejčastěji vyskytuje při komplexních demoličních pracích, kde není možné postupovat selektivně, nebo při rekonstrukcích v omezeném prostoru, kde by detailní třídění bylo prakticky neproveditelné.

tags: #odpad #z #bourani #oken #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry a využití rohových košů
• Recenze filmů a dokumentů o ruské přírodě
• Dohoda o vyklizení stanoviště – praktický vzor
• Celkové informace o emisi dluhopisů
• Dokumenty o ochraně ovzduší