Recyklace odpadu z demolic a staveb: Nové povinnosti a příležitosti

Nastává opět jaro a s ním se jako vlaštovky vrací téma stavebních odpadů. Přes všechny komplikace covidové a jiné, ještě horší, které mají za následek nedostatek a zdražování všeho od materiálů po pracovní síly, se stále staví, bourá a nadále bude. My se ale podíváme, jak obor stavebnictví zasáhly změny v legislativě, zejména nové povinnosti při nakládání se stavebními odpady, a zaměříme se přitom na recykláty ze stavebních a demoličních odpadů (dále „SDO“).

Nová legislativa a povinnosti

Dne 1. ledna 2021 vstoupil v platnost dlouho připravovaný a stále odkládaný zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Na jeho přípravě se podílela mimo jiné řada odborníků a profesních sdružení, jejichž činnost nějakým způsobem souvisí s nakládáním s odpady a jejich využíváním. Slabinou nového zákona o odpadech byla v prvních sedmi měsících roku 2021 absence vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady.

V červenci 2021 vyšla konečně rozsáhlá vyhláška 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Jedná se o velmi rozsáhlý dokument (208 stran ve Sbírce zákonů), který komplexně nahradil sedm předchozích vyhlášek. Jak se nová legislativa odrazila na recyklaci stavebních a demoličních odpadů v praxi? S novými právními předpisy se vynořila celá řada nových otázek, problémů, ale i příležitostí pro využívání produktů jejich recyklace.

Pravděpodobně ta nejzásadnější nová povinnost je účinná od začátku letošního roku, kdy uplynulo roční přechodné období pro její plnění. Nový zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, stanoví všem původcům stavebních odpadů striktní postup, jak se SDO nakládat, tak aby bylo možné materiály a odpady ze staveb a demolic co nejvíc znovu použít ve stavebnictví. Nová prováděcí vyhláška k zákonu o odpadech (č. 273/2021 Sb.) tuto povinnost detailně popisuje (§ 42 a příloha č. 24). V principu to znamená, že stavení firmy musí důsledně třídit všechny materiály a odpady již v místě výstavby nebo demolice.

Takový postup je logický, protože zdroje primárních surovin nejsou nevyčerpatelné a recyklované odpady jsou ve stavebnictví v mnoha případech jejich plnohodnotnou náhradou. Zákonodárce také logicky stanoví povinnost již v místě vzniku odpadů, tedy stavebním firmám jako původcům SDO. Jedině kvalitní vstupy do recyklačních zařízení zajistí využitelné druhotné suroviny. A ruku na srdce - mnohdy si stavebníci s odpady příliš hlavu nelámou, ono nakládání ve stylu „jeden kontejner a skládka“ je určitě mnohem jednodušší a rychlejší. Jenže zákonná povinnost znamená také hrozbu sankce při jejím porušení, a ta není malá - horní výše pokuty, kterou vám inspekce může uložit, je 10 milionů Kč.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Jak se praxe srovná s touto povinností, se brzy ukáže. Kromě hrozby pokuty jsou totiž stavební firmy motivovány ke třídění a využívání SDO i výší skládkovacího poplatku, kterým je recyklovatelný stavební odpad zatížen a který v letošním roce činí 900 Kč, ale už za tři roky to bude 1500 Kč a od roku 2030 nebude vůbec možné tento odpad na skládku uložit.

Nakládání s vybouranými stavebními materiály

Vyhláška č. 273/2021 Sb. mimo jiné upravuje požadavky na nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Této problematice je věnována hlava 4 vyhlášky. V § 42 Nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. vybourané stavební materiály a výrobky, které je možné opětovně použít, nebo stavební a demoliční odpady, které je možné recyklovat; tato povinnost se vztahuje alespoň na materiály nebo odpady vymezené v bodě 1 přílohy č. stavební a demoliční odpady, které obsahují nebezpečné složky; tato povinnost se vztahuje alespoň na odpady vymezené v bodě 3 přílohy č.

Z hlediska právního je také velmi důležité ukončení nakládání s materiálem získaným při demolici jako s odpadem (tzv. konec odpadu). Toto řeší § 83 vyhlášky č. 273/2021 Sb. Zde je mimo jiné v bodě 2 uvedeno: Do 31. Zde je nutno uvést, proč je platnost výše uvedeného bodu omezena do 31. 12. 2024 a co bude následovat po tomto datu.

Cirkulární ekonomika a recyklace SDO

Cirkulární ekonomika, náhrada primárních surovin, předcházení vzniku odpadů, recyklace a využívání odpadů… zní to opravdu dobře, kdo by se nechtěl zapojit a k tomu ušetřit? A v praxi se opravdu setkáváme velmi často s ochotou stavebních firem jít tomuto trendu naproti, recyklovat a znovu ve stavbách využívat zeminy a další recykláty z minerálních inertních SDO. Zásadní roli zde samozřejmě hraje i ekonomika, protože recyklace SDO se opravdu vyplatí.

Mnohý takový záměr však skončí dřív, než začne, a to nárazem na legislativní povinnosti. Jakmile firma zjistí, jaká všechna povolení a řízení musí absolvovat, co času a peněz to bude stát, často si na recyklaci nechá zajít chuť. Zde uvádíme jen stručně: EIA čili posouzení vlivů záměru na životní prostředí (většinou alespoň zjišťovací řízení), k tomu nezbytná rozptylová a hluková studie, dále povolení dle stavebního zákona, následují povolení dle legislativy odpadové a ochrany ovzduší, do toho všeho vstupuje hygiena a nesmíme zapomenout na bezpečnost práce…

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Recyklační zařízení se také musí vypořádat s výrobkovou legislativou, protože uvádí na trh výrobky, které musí splnit určité kvalitativní a bezpečnostní ukazatele.

Přitom nelze zpochybňovat opodstatněnost takového postupu schvalování. Recyklační zařízení, kde se naváží, drtí, třídí a dále různě manipuluje s velkými objemy SDO, je zdrojem prachu a hluku a nikdo by nechtěl, aby mu takový zdroj znečisťoval např. okolí bydliště. Menší stavební firmy tedy recyklační centrum pravděpodobně provozovat nebudou, řešením je pro ně schválená externí recyklační linka, která může jejich SDO podrtit třeba přímo v místě stavby, pokud ji tam lze umístit. Nebo musí své stavební odpady provozovatelům recyklace vozit, pokud je takové zařízení v rozumné dojezdové vzdálenosti. Aby se totiž ekologický smysl neztratil s dalším nárůstem dopravní zátěže při převážení SDO.

Pokud má stavební firma vhodný areál, investuje do jeho řádného vybavení (drtičů, třídičů, váhy a další techniky), podstoupí výše uvedená řízení a bude chtít nyní začít vyrábět recykláty, bude se muset řídit § 83, který je zařazen jako přechodné ustanovení nové vyhlášky (č. 273/2021 Sb.). Pravidla zde stanovená jsou tedy dočasná, a to do konce roku 2024. Stále totiž chybí klíčová vyhláška pro tzv. ukončení odpadového režimu, která stanoví kritéria, při jejichž splnění budou SDO vedlejším produktem nebo přestanou být odpadem a stanou se výrobkem. Je tedy pravděpodobné, že nyní schvalovaná nová zařízení budou muset po roce 2025 svá povolení měnit. Stávající zařízení, povolená podle zákona č. 185/2001 mají přitom mít nové povolení nejpozději na konce roku 2023 a znamenalo by to pro ně zařizovat si jej pouze na rok. Je proto žádoucí, aby byla nová vyhláška zpracována a vydána co nejdříve.

Zmíněný § 83 má navíc některá omezení znevýhodňující firmy, které si zařizují povolení nyní, oproti dříve povoleným recyklačním zařízením. Je to zejména přesný výčet pouze šesti katalogových čísel odpadů, které mohou do recyklace vstupovat. Logické je, že se jedná o tříděné SDO, ale ve starých souhlasech jsou často povoleny daleko širší škály odpadů, které je možné recyklovat, včetně směsných SDO. Takový druh odpadu však novější recyklátoři do svých povolení nyní již nedostanou. Také podmínky, za kterých mohou recyklační firmy vyvést recykláty do výrobkového režimu, nebyly ve starých souhlasech jednotné. Většina výrobců prodává recyklát jako nestanovený výrobek. To je nadále možné, avšak omezuje to značně jeho využití ve stavbách (většinou na podřadnější zásypy nebo podklady komunikací nižších tříd). Kvalitní betonový recyklát, u kterého výrobce prokáže shodu vlastností s harmonizovanou normou, může být naopak využit prakticky stejně jako primární kamenivo.

Provozovatel recyklačního zařízení však nemusí nutně vyvádět recyklát z odpadového režimu. Nadrcený stavební odpad lze využít i ve schváleném zařízení k zasypávání, tedy pro rekultivace či terénní úpravy. Podmínky, které musí odpad splnit, uvádí nová vyhláška v § 6, z něhož vyplývají přísnější požadavky než dosud, např. přibyly analýzy výluhu odpadu. Nicméně zatím se zde opět uplatní přechodné ustanovení, a sice do konce roku 2023 se při zasypávání inertními odpady postupuje zcela podle zrušené vyhlášky č. 294/2005. Zákon navíc umožňuje, že, pokud bude k zasypávání využita pouze zemina nebo kamení v maximálním množství 10.000 t odpadu nebo sedimenty v maximálním množství 50.000 t odpadu, a pokud provozovatel neprovozuje nebo v posledních 5 letech neprovozoval ve vzdálenosti do 2 kilometrů jiné zařízení k zasypávání, nebude potřebovat zařízení povolení krajského úřadu (Příloha č. 4 k zákonu, bod 6).

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Využívání recyklovaného kameniva

Recyklací minerálních stavebních a demoličních odpadů vzniká recyklované kamenivo (běžně a hovorově označované výrazem „recyklát“). Recyklované kamenivo je kamenivo získané při úpravě anorganického materiá­lu dříve použitého v konstrukci. Jedná se o produkt recyklace (drcení + třídění + separace znečištění) inertního minerálního stavebního a demoličního odpadu v zařízeních k tomu určených, který je materiálově složený z drcených a tříděných betonů, cihelného zdiva, keramiky, asfaltových směsí, zeminy a kamení (podle vyhlášky č. 8/2021 Sb.

Možnosti využívání „recyklovaného kameniva“ v pozemních i liniových stavbách jsou dány v řadě ČSN EN (např. ČSN EN 13242+A1 Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace, ČSN EN 12620+A1 Kamenivo do betonu, ČSN EN 13139 Kamenivo pro malty, ČSN EN 13043 Kamenivo pro asfaltové směsi a povrchové vrstvy pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch). Ve zmíněných normách je v části Termíny a definice vždy uvedeno, že kamenivo je zrnitý materiál používaný ve stavebnictví; kamenivo může být přírodní, umělé nebo recyklované.

Stavební a demoliční odpady v číslech

V ČR představují stavební a demoliční odpady (SDO) trvale nadpoloviční většinu materiálového toku odpadů (v letech 2015 až 2020 se tato hodnota pohybovala přibližně v rozmezí 52 % až 57 %). Konkrétně se v uvedeném období jednalo o rozmezí 18 až 22 milionů tun stavebních a demoličních odpadů ročně. To platí jak pro celková množství zmíněných odpadů, tak i pro odpady zařazené do kategorie „Ostatní odpady“ OO (podíl nebezpečných odpadů ve stavebních a demoličních odpadech představuje z hlediska procentního zastoupení relativně nízkou hodnotu - 1,5 až 2 %). Materiálové zdroje vhodné pro recyklaci - tedy zejména beton, cihly a jejich směsi a také asfaltové směsi (zejména z vozovek) - představují cca 22 až 28 % vzniklých SDO (konkrétně cca 4 až 6 milionů tun ročně).

Závěr

Stavební a demoliční odpady jsou cenným zdrojem surovin. V oblasti inertních minerálních odpadů se jedná o zdroj druhotných surovin jako náhradu přírodního kameniva a štěrkopísků v aplikacích, kde je to technicky možné a výhodné. V nedaleké budoucnosti lze očekávat nárůst napětí na trhu primárních stavebních surovin - zejména stavebního kamene. Nevyhnutelnost využívání recyklovaných stavebních a demoličních odpadů (SDO) v co nejvyšší míře je také v souladu s cirkulární ekonomikou ve stavebnictví.

tags: #odpad #z #demolic #a #staveb #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Recenze pytlů na odpadky
• Životní prostředí: Nejnovější zprávy
• Metody měření znečištění ovzduší
• Olympus E-400: Recenze
• Kdy platit poplatek za odpad?