Odpadkové koše v přírodě: Umístění a efektivita

Umísťování odpadkových košů do přírodních oblastí přináší pozitivní efekty pouze zdánlivě. Odpadkové koše v přírodě přináší navzdory pravidelnému vyvážení také další nepříjemné efekty. Zkušenost také ukazuje, že umístění odpadkových košů v přírodě nijak významně nesnižuje množství odpadků odhozených v okolí turistických cest.

V turisticky nejexponovanějších částech parku proto správa parku od roku 2017 najímá úklidovou službu, která v hlavní sezóně odhozené nebo ztracené odpadky v pravidelných intervalech likviduje. Současně správa parku v komunikaci směrem k návštěvníkům více zdůrazňuje nutnost likvidace odpadů doma namísto v přírodě.

Třídění odpadu v přírodě

Stále častěji mohou lidé třídit i do speciálních nádob v přírodě. Na základě rozborů směsných odpadů, které obvykle lidé do košů odkládají, se ukazuje, že má smysl zavádět zejména třídění plastů, skla a kovů. Třídění papíru se v tomto případě neukazuje jako příliš efektivní.

Papír, který se nachází v odpadkových koších, nebývá totiž zpravidla recyklovatelný, protože se jedná o papírové ubrousky nebo jednorázové znečištěné tácky či kelímky (ty navíc často bývají potažené tenkou vrstvou plastu, která znemožňuje jejich recyklaci). Z hlediska snadné obsluhy a pochopitelnosti pro občany není vhodné zavádět příliš mnoho kategorií odpadu.

Jako ideální řešení trojice nádob, kdy do první mohou lidé třídit plasty + nápojové kartony + kovy, do druhé sklo a do třetí zbytkový (směsný) odpad.

Čtěte také: Instalace vestavného koše

Design a umístění odpadkových košů

Na to, jak by měly ideálně vypadat odpadkové koše z hlediska urbanismu, jsme se zeptali Ing. arch. akad. arch. Zejména pro větší města by mohlo být zajímavé vypsat na odpadkové koše (a případně i další s nimi spjatý mobiliář) mezinárodní designovou a urbanistickou soutěž. I bez ní je ovšem možné vybrat koše s kvalitním designem, který bude ladit s již použitými lavičkami, pouličním osvětlením nebo již umístěnými odpadkovými koši.

Je velmi vhodné, aby koše měly stříšku, která částečně zamezí, aby vítr odpady ze zaplněných košů rozfoukal po okolí. Zároveň stříška omezuje využitelný prostor pro vhoz, což zabrání tomu, aby do košů lidé odkládali větší kusy odpadu nebo odpady v celých taškách. Pro takové odpady by i nadále měly sloužit klasické kontejnery na třídění.

Při výběru košů by měl být kladen velký důraz na jejich bytelnost a případnou opravitelnost. Koše by měly odolávat vandalismu, měly by umožnit pevné připevnění k zemi a výměna poškozených částí musí být snadná a nenákladná. Koše by měly být také omyvatelné.

Design odpadkových košů je také důležitý pro jejich jednoduché a efektivní vyprazdňování svozovou firmou. Není tedy vhodné, aby je pracovníci svozové firmy museli odemykat klíčem nebo jakýmkoli jiným nástrojem. Pro snadné vyprázdnění košů se nabízí využití různobarevných pytlů vyrobených z plastového recyklátu.

Pro každou samostatnou komoditu tříděného sběru mohou být používány pytle vybrané barvy. Pracovníci svozové firmy mohou následně vybrat z košů všechny tříděné odpady najednou (tj. při jednom svozu) a v pytlích je odvézt multikárou nebo jiným svozovým prostředkem.

Čtěte také: Historicky vypadající odpadkové koše

Největší smysl dává umístění košů na třídění v místech, kde je již nyní produkováno velké množství pouličních odpadů. Jedná se zejména o centra měst, ať už turisticky navštěvovaná nebo komerčně zajímavá. Koše by měly být rozmisťovány ideálně se stejnou logikou, s jakou byly doposud umisťovány obyčejné koše na směsné pouliční odpady.

Kromě toho se ovšem nabízí také umisťování nových košů do parků nebo alespoň na jejich okraje (do míst, kudy lidé do parku vstupují). Samostatnou kapitolou je pak umístění v blízkosti sportovišť nebo jiných míst, kde se vyskytuje velké množství lidí spíše nárazově (např. kvůli kulturním akcím).

Vhodné umístění odpadkových košů jsme konzultovali s Ing. arch. Kristinou Ullmannovou z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), která doporučuje, aby byly všechny prvky mobiliáře (tj. např. lampy pouličního osvětlení, lavičky, odpadkové koše nebo i různé rozvodny) ve veřejném prostoru umisťovány do jedné linie. Takové umístění působí uspořádaně a umožňuje snadnou obsluhu a další využití veřejného prostoru.

O možnosti a správném třídění odpadů do košů je nezbytné informovat jak místní obyvatele, tak i turisty. Druhou jmenovanou skupinu je možné na správné zásady třídění upozornit například ve spolupráci s místními ubytovacími zařízeními (hotely, penziony aj.) nebo v informačních centrech. V místech se zvýšeným pohybem zahraničních turistů je vhodné mít na koších popisky s názvy tříděných odpadů ve více jazycích.

Littering jako problém

Od roku 2020 intenzivně řešíme situaci ohledně litteringu na území ČR. Litteringem se rozumí odpad volně pohozený či ponechaný na místě pro něj nevyhrazeném, ať už na veřejném prostranství či v přírodě. Mezi typický litteringový odpad patří cigaretové nedopalky, obaly od sladkostí či rychlého občerstvení, žvýkačky, hygienické prostředky apod.

Čtěte také: Výhody retro odpadkových košů

Řešením volně pohozených odpadů v rámci obecní agendy se zabývá 3 670 obcí, což představuje 63 % všech obcí, které vyplnily tabulku č. 17 v Dotazníku za rok 2020. Jak ukazuje Graf 1, zbylých 2 057 obcí (36 %) littering v rámci obecní agendy aktivně neřeší a 1 % obcí se v dotazníku nevyjádřilo.

Podíl obcí, v nichž probíhá pravidelný úklid litteringu, z hlediska jejich velikostních skupin, ukazuje Graf 2. Lze z něj vyčíst, že nejlépe na tom jsou středně velké obce skupiny E a F. Všechny obce skupiny F (20 001-50 000 obyvatel) odpověděly, že na jejich území dochází k pravidelným úklidech, k vysokému podílu (91 %) se hlásí i obce skupiny E (10 001-20 000 obyvatel). Naopak u obcí do 500 obyvatel, se pravidelnému úklidu věnuje pouze 62 % obcí. (50 001 -100 000 obyvatel).

Stejný údaj, ale tentokrát rozdělený podle krajů prezentuje Graf 3. Jak je z grafu patrné, podíl obcí, které se na pravidelném úklidu podílí, je mezi jednotlivými kraji relativně vyrovnaný.

Obce se zaměřují především na úklid intravilánu (89 % obcí), který uklízí za pomoci zaměstnanců obce (55 %) nebo využívají dobrovolníky při různých úklidových akcích (29 %). Druhým nejčastěji uklízeným územím jsou lesy vyskytující se v katastru obce. Uklízí je 47 % dotázaných obcí, kdy v tomto případě se na této činnosti častěji podílí dobrovolníci než zaměstnanci obce.

K dalším typům území, kam se soustřeďuje pozornost obcí v oblasti úklidu, jsou nejrůznější stezky (cyklistické, pro pěší), městské parky, vodní plochy a koryta řek.

Z předběžných výsledků litteringové studie, kterou EKO-KOM realizuje ve spolupráci s Institutem pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) při Fakultě sociálně ekonomické UJEP, zatím vyplývá, že zatímco v přírodním prostředí (městské parky, stezky, lesy apod.) převažuje odpad typický pro spotřebu “na cestě“, ve kterém původce uchovává občerstvení (plast - zejména měkké obaly od sladkostí a potravin, dále nepotravinová obalová fólie), velké množství hygienických potřeb, nápojové plechovky a plastové kelímky a v menší míře PET láhve), pak v intravilánu obce, velmi často vybaveným sběrnými prostředky, hraje dominantní roli drobný odpad (především cigaretové nedopalky, obaly od sladkostí, zátky, účtenky či jízdenky apod.).

Nástroje, které používají obce v boji proti litteringu, jsou uvedeny v Grafu 5. Obce se soustředí především na samotnou organizaci úklidu (76 %), dále 42 % obcí uvedlo, že se věnují osvětovým kampaním.

Jak naznačují rovněž zkušenosti z jiných zemí Evropské unie nebo světa, boj proti litteringu může mít různou podobu. Některé státy pracují s pokutami za odhozené odpady, přičemž v případě opakovaného prohřešku se pokuta velmi často násobí (např. Wales, Irsko, Skotsko, Itálie, Malta, USA, Singapore apod.). Velikost pokuty rovněž závisí na nebezpečnosti daného odpadu, resp. na míře ohrožení zdraví (USA, Austrálie).

Pokuty jako regulativní nástroj jsou však spojeny s celou řadou nevýhod, které brání jejich dostatečné účinnosti (např. nutnost přistižení při činu, vynutitelnost, administrativní náklady).

S volně pohozenými odpady úzce souvisí i vybavenost daného prostředí odpadkovými koši, a to především v intravilánu obce. Ze studie litteringu, kterou společnost EKO-KOM realizovala v roce 2008, vyplývá, že ke znečištění veřejných prostranství dochází, i když je k dispozici dostatečná volná kapacita odpadkových košů.

Dostupnost sběrné sítě odpadkových košů na směsný komunální odpad (SKO) v obcích ukazuje Graf 6. Pomineme-li dvě krajní velikostní skupiny, rozdíly v počtech odpadkových košů na obyvatele nejsou velké. Dostupnost sběrné sítě se pohybuje v rozmezí od 47-67 obyvatel na jeden koš.

Pouze 6 % obcí samostatně eviduje, jaké množství směsného komunálního odpadu prostřednictvím košů seberou. Průměrná produkce SKO za všechny velikostní skupiny je 4,6 kg/ob./rok. Průměrná roční produkce SKO z jednoho instalovaného koše v těch obcích (5 %), kde byly tyto hodnoty k dispozici, je 242,8 kg/koš.

Pokud se obec rozhodne rozšířit svou sběrnou síť také o odpadkové koše na tříděný odpad, je vhodné nejprve zvážit, jaké odpadkové koše použít, a jak je vhodně rozmístit. S tím mohou pomoci některé zásady, které jsme již shrnuli v dřívějším článku zde. Takto odděleně sebrané odpady lze do systému EKO‑KOM vykazovat taktéž.

Osobní odpovědnost a řešení problému

Z analýz vyplývá, že litteringové chování je kombinací špatně nastavených morálních a sociálních norem chování a nevhodného technického zajištění sběru odpadů - tedy nedostupnost odpadkových košů, sběrných nádob na využitelné složky odpadů nebo sběrných dvorů a míst.

Důležitým faktorem jsou rovněž odpadkové koše. Nejde přitom pouze o jejich počet, ale také o jejich dostupnost a dochozí vzdálenost (Bator et al., 2011). Schultz a kolektiv (2013) dodávají, že míra litteringu roste v území, kde už volně pohozený odpad leží, neboli littering produkuje další littering.

Studie potvrzují, že littering roste ve větších sociálních skupinách, protože se rozmělňuje odpovědnost za litteringové chování. Role sociálních norem může proto vysvětlovat vyšší sklony k litteringovému chování u mladých dospělých, zejména v rámci věkové skupiny 15 až 24 let.

Ke změně chování však nevedou pokuty za odhazování odpadků na veřejném prostranství, zákazy ani zálohy na lahve nebo plechovky. Mnohem účinnější i levnější jsou komunikační kampaně založené na posílení pocitu vlastní odpovědnosti a informovanosti, včetně užívání negativních emocí - například označováním litteringu za znak lajdáctví a nevychovanosti.

Ze šetření v Česku vyplývá, že nejvyšší hmotnostní zastoupení má sklo (30 %), plasty (28 %), kovy (19 %) a ostatní odpad - například textil, obuv, nebo elektroodpad (10 %). Podle počtu kusů jednoznačně vévodí nedopalky cigaret (72 %), následované plasty (14 %) a kovy (4 %).

Z výsledků je patrné, že nejméně jsou litteringem zatížená centra měst a stezky přírodních chráněných území (méně než 30 g odpadu na 1000 m2). Na jedné straně tedy území, na která jsou kladeny největší nároky na čistotu, jako jsou centra měst, a na straně druhé území s vysokou mírou anonymity, jako jsou přírodní stezky.

Z hlediska počtu kusů odpad nejméně zatěžuje okolí turistických stezek v rámci chráněných území (zhruba 4 kusy na 1000 m2), cyklostezek (zhruba 22 ks na 1000 m2) nebo dopravních komunikací (33 ks na 1000 m2).

Sociologické šetření provedené v Česku potvrdilo, že nástroje a opatření k prevenci vzniku litteringového chování se musejí soustředit na skupinu původců, kteří mají nízký respekt k pravidlům a střední až vysokou intenzitu pohazování odpadků. Litteringové chování této cílové skupiny je záměrné (vnitřní přesvědčení spojené s lhostejností) a je důsledkem lenosti.

Ta způsobuje, že sebemenší nepohodlí vede k pohazování odpadků mimo odpadkové koše. navrhnout komunikační kampaň, která bude akcentovat: aktivizaci sociálních norem (např.

Výsledky pramenící z terénních šetření nám tuto otázku zodpovědět nepomohou. Jediné, co je možné s jistotou říct je, že zátěž veřejného prostoru odpadky je reálný problém, který ovlivňuje estetickou hodnotu prostředí, ve kterém žijeme, a který klade nároky na veřejné rozpočty, z nichž je financovaný úklid.

S návštěvníky chráněných míst míří do přírody i velký objem odpadu, třídit ho tam ale nelze z více důvodů. I proto připomínají zástupci parků, že si turisté musí odpadky odnést.

Většina návštěvníků moc dobře ví, že koše na tříděný odpad v přírodě najít nelze. „Na celém území národního parku nemáme odpadkové koše ani kontejnery na tříděný odpad. Osvěta podle něj probíhá na několika úrovních a v posledních letech se daří. I proto si zástupci správy parku nemyslí, že by jim tato úloha příslušela.

„Často přichází dotazy, proč nejsou koše na turistických místech. Někteří lidé si myslí, že by se tím vše vyřešilo a odpadky by nebyly v přírodě. Tak to ale není. Má to totiž svá úskalí. Nádoby na odpad by rychle našla divoká zvířata a materiál by se roznesl po okolí. Před nedávnem jsme například zachraňovali kachnu na Prášilském jezeře, protože jí v krku uvízlo víčko. Kromě toho se okolo těchto míst hromadí další nepořádek.

Ten také připomíná, že se turistům opakuje, aby si odnesli to, co si do přírody přinesou. „Odpad řešíme na třech úrovních. První je návštěvnický provoz, kde už třicet let razíme způsob, při kterém by si návštěvník měl z národního parku všechny odpadky odnést, pod heslem: „Všechny odpadky, které do parku přinesete, si také odneste.“

Ten připomněl, že zaměstnanci parku odpad třídí, používají recyklovaný papír na tištění a kromě jiného kompostují.

„Tuto zásadu správného chování v přírodě jednoznačně podporujeme a upozorňujeme na ní také veřejnost prostřednictvím naší webové microstránky. Potvrzuje, že je na zodpovědnosti každého z turistů, aby si své odpady z národních parků a hor odnesl zpátky.

„Lidé si obecně přejí, aby měli možnost třídit odpady i v přírodě. V průzkumech to neomezují jen na národní parky, ale na celou přírodu, volnočasové venkovní areály a podobně. Proto se jim toto přání snažíme ve spolupráci s mnoha partnery plnit.

„V minulých letech jsme rozšířili ve spolupráci s některými obcemi, kraji, správci některých areálů nebo organizátory sportovních akcí třídění odpadů do horských středisek, na turisticky frekventovaná místa v přírodě, do vybraných zábavných center, na koupaliště, do kempů nebo do sportovních areálů či městských pláží.

V Praze se nachází 5500 hektarů lesů, do kterých ročně zavítá asi 10 milionů návštěvníků. Jedním z důsledků tak vysoké návštěvnosti je mimo jiné také značné množství komunálního odpadu, který po návštěvnících v lesích zůstává. Odvážíme ho pryč - pravidelně vyvážíme všechny odpadkové koše v lesích, které spravujeme. Každý rok takto odvezeme přes 200 tun odpadků.

V praxi v lese to znamená například velmi častý pohyb našich aut, kterými odpadky odvážíme a kterými při tom po lesních cestách ročně najezdíme přes 30 000 kilometrů. A počítat samozřejmě musíme i s velkými finančními náklady, které ročně činí až 10 milionů korun.

Většinu odpadků návštěvníci pražských lesů odkládají standardně do odpadkových košů a nenechávají je všude po lese, za což jsme moc vděční. Také se ale někdy setkáváme s kritikou, že košů kolem lesních cest není dost a že svou kapacitou nedostačují. Z našich dat však vyplývá, že množství odpadu v lese není ani tak přímo úměrné velikosti lesa, a dokonce často ani jeho návštěvnosti, ale zejména počtu umístěných košů.

Odpadkové koše samy od sebe odpadky přitahují a někteří lidé do nich dokonce cíleně přináší svůj domovní odpad. Zjednodušeně řečeno, kam dáme nový koš, tam vznikne nový odpad. Přidávání dalších a dalších odpadkových košů by proto situaci nijak neřešilo.

Je tu naopak jedno jednoduché základní pravidlo, které pomoci dokáže a které zní: Co si do lesa přineseš, to si z lesa také odnes. Jsme přesvědčeni, že každý z nás tak může svým dílem přispět k tomu, abychom se v lese mohli spíš než na nepořádek dívat na stromy a zvířata, a nemuseli se ustavičně vyhýbat autům s haldami odpadků, které se vezou pryč.

tags: #odpadkové #koše #v #přírodě #umístění

Oblíbené příspěvky:

• Možnosti recyklace kamenného zdiva
• Odpadové hospodářství v Jičíně
• Stanoviště pro kamélie
• Důkaz evoluce
• Vztah minimalismu a ekologie