Technologie přeměny odpadu na ropu: Cesta k udržitelnější budoucnosti

13.03.2026

Kam s ním? Pokud někde tato nerudovská otázka nachází své uplatnění, je to bezesporu plast v odpadovém hospodářství. Češi jsou sice v otázce třídění velice zodpovědní, ovšem reálná recyklace se dotkne jen přibližně poloviny objemu žlutých kontejnerů. Možná ale v budoucnu nebude úplně nezbytné, aby se do řešení problémů s plastovým odpadem vkládaly až děti našich dětí. Snahu přetvářet plastový odpad na produkty využitelné pro další průmyslové zpracování má dnes řada projektů. Olejářský gigant OMV z něj ve své rafinerii vytváří ropu a v Kalifornii dokonce umí z odpadků vyrábět vodík.

Inovativní přístupy k recyklaci plastů

Zelená politika EU dává vzniknout novým byznysovým modelům. Jedním z nich je oběh odpadních plastů. Plasty se dnes povinně třídí a část se jich skrze mechanickou recyklaci vrací ve výrobcích zpátky ke spotřebitelům. Znečištěné plasty se zatím nedaří dobře využít. Města je buď draze spalují, nebo skládkují, což ale v budoucnu nebude v takové míře možné. Protože největší český výrobce plastového granulátu bude kvůli předpisům Evropské unie nucen přimíchávat plastový recyklát také do jím vyráběných polymerů, olej z odpadu se mu hodí. Skupina tak nově vstupuje i do odpadového byznysu. Loni koupila otrokovickou firmu Remaq, zabývající se mechanickou recyklací plastů především z průmyslové výroby. Nyní si buduje know-how v chemické recyklaci a chystá se postavit pyrolýzní jednotku za několik miliard korun. Na ni budou žádat o dotace z Modernizačního fondu nebo z operačního programu Spravedlivé transformace.

Technologie Optimus

Česká firma ve spolupráci s vědeckými pracovníky vyvinula novou recyklační technologii, která dokáže použité plasty proměnit na olej, ze kterého se pak mohou vyrobit další plasty nebo pohonné hmoty. První plně funkční jednotku představila společnost v Chomutově, s unikátním strojem chce ještě letos vyrazit na trh.

„Technologie je unikátní svou koncepcí. Jedná se o modulární kontejnerové řešení, které je snadno umístitelné do stávajících provozů, kam již plasty směřují. Chomutovský Plastoil spadá pod investiční skupinu ADI, která působí v oborech developerské činnosti v komerční i rezidenční výstavbě, zabývá se obnovitelnými zdroji energie, řešením úsporného LED osvětlení nebo provozem a ekologizací teplárenských provozů a vysokoúčinným kombinováním výroby elektřiny a tepla. Hledání zelenějších postupů v souvislosti s energií je tedy jakýmsi DNA tohoto rodinného podniku. I proto trvala cesta k technologii Optimus více než deset let. „Hledali jsme způsob, který by zapadl do koncepce našeho tehdejšího byznysu - měli jsme především zkušenosti z developmentu a energetiky. Bohužel jsme stále naráželi na pyrolytické jednotky, které byly ekologicky neudržitelné a ekonomicky neživotaschopné.

Vývoj a testování prototypů zabral společnosti přibližně šest let, přičemž největší překážkou byly nejen technické výzvy, ale hlavně byrokracie a komplikace ze strany úřadů. „Až kolem roku 2018 se situace v souvislosti s ‚plastovou krizí‘ začala obracet k lepšímu a veřejnost si začala uvědomovat, jak velký je ‚plastový problém‘ a že je potřeba jej řešit - avšak udržitelným způsobem. Vývoj si doposud vyžádal investice ve výši přibližně 100 milionů korun, získávaných výhradně z vlastních zdrojů, respektive zdrojů skupiny ADI. Jeho výsledkem je zařízení, které se bez problému vměstná do klasické kontejnerové buňky. Linka POL 1V dokáže 1 kilogram plastového odpadu přeměnit na 1 litr čistého oleje při energetické spotřebě maximálně 1 kWh.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Jednotka dokáže každý den zpracovat až tunu nadrceného plastového odpadu, ze kterého může vzniknout až tisíc litrů oleje. Podle chemického inženýra a externího poradce firmy Lubomíra Lukače jde o stejný produkt, jaký vzniká z ropy. „To znamená, že to může skončit jak v benzinu, tak v naftě. Co se týče plastů, v podstatě to skončí v čistém polyethylenu, v čistém polypropylenu, v čistém polystyrenu,“ uvedl.

Optimus, jak recyklační jednotku firma pojmenovala, se vejde do lodního kontejneru. Kromě PVC a PET dokáže zpracovat většinu odpadu ze žlutých kontejnerů, do kterých lidé odhazují použité plasty. Recyklační jednotka Optimus je po osmi letech vývoje pravděpodobně ve finální podobě. Znečišťování krajiny plasty patří k nejvýznamnějším problémům, které musí současná společnost řešit ve vztahu k životnímu prostředí.

Provoz a výstupy technologie Optimus

„Při přeměně je kromě oleje produkován také procesní plyn - jedná se o nezkapalnitelný podíl, který je spalován a čištěn na katalyzátoru. Díky specifikům technologie Optimus - nízká teplota a přesně řízený proces - je podíl tohoto plynu jen zhruba 5 až 10 % a lze v komerční aplikaci technologie využít jako palivo pro doprovodnou produkci energie. Při procesu vzniká také tzv. uhlíkatý zbytek v podílu do 1 %. Řešení je plně modulární, přičemž jedna linka dokáže za 24 hodin zpracovat přibližně 1 tunu plastového odpadu. Ten musí být náležitě vytříděn a rozdrcen na fragmenty o velikosti 1 až 2 centimetry. Bohužel prozatím není v silách jednotky zpracovat veškeré druhy plastů. Před procesem je proto nutné odstranit veškeré plasty, které nejsou na bázi polyethylenu, polypropylenu a polystyrenu.

Výsledný produkt Martin Hodan nazývá „světlým destilátem ropy“ s nízkým obsahem síry či kovů. Olej lze využívat jako surovinu v rafinériích a petrochemických závodech, kde šetří ropu jako primární surovinu. Lze jej využívat například pro výrobu dalších plastů, motorových paliv, laků, barev a dalších chemických látek. Cena jednoho litru oleje se podle člena představenstva Plastoilu odvíjí od vývoje ceny ropných produktů.

Technologie Optimus, jejíž linku zvládne obsluhovat minimální počet osob, je podle Hodana ideální pro širokou škálu zákazníků, od municipalit a obcí až po zpracovatelské společnosti a velké producenty plastových odpadů. „Takovým příkladem mohou být právě areály technických služeb měst či svazků obcí. Depolymerizační moduly by se měly dostat do prodeje v průběhu příštího roku, přičemž cenu za jednotku Martin Hodan říkat nechce. A hned vysvětluje proč. „Jedná se o technologický celek, jeho cenu nelze sdělit ‚od stolu‘ - záleží na vybavení stávajícího areálu, velikosti instalace a dalších specifikách.“ Nicméně při provozu čtyř modelů je návratnost odhadována na pět let.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Pyrolýza a chemická recyklace

Vaše společnost s odpadovým hospodářstvím prakticky nemá nic společného. Zpracováváte ropu a vyrábíte z ní pohonné hmoty, plasty a hnojiva. Je to reakce na nové povinnosti dané ambiciózními cíli EU v oblasti cirkulární ekonomiky. Chceme-li si zajistit dostatečné množství vstupních surovin z odpadu pro postupný odklon od ropy, musíme začít budovat nový dodavatelský řetězec. Své povinnosti už mají také města a obce - ty nesmějí od roku 2030 komunální odpad a recyklovatelné materiály skládkovat. Měly by jej efektivněji třídit a poté předávat k dalšímu využití. Ano, usilujeme o uzavření celé cirkulární smyčky. Jsme jediní, kdo má v České republice instalované jednotky na výrobu monomerů, ze kterých se vyrábějí velkoobjemové produkty, jako je polyetylen, polypropylen, polystyren, PVC či PET. Většina těchto výrobků nakonec skončí jako odpadní plast ve žlutých popelnicích. Část z tohoto odpadu lze mechanicky recyklovat. Drtivou část zbylého plastu, takzvaný výmět, je možné využít pro recyklaci chemickou.

V pyrolýzním procesu plast při vysokých teplotách rozložíme - vzniknou plyny, částečně pevné látky a především kapalný pyrolýzní kondenzát. Ten lze po další úpravě zpracovat jako surovinu pro výrobu monomerů, jako je etylen či propylen.

Nedávno jste koupili společnost Remaq z Otrokovic. Dostatečně vytříděný plastový odpad mechanicky přepracujeme na regranulát, který prodáváme už teď výrobcům plastových výrobků. Ti všichni podle unijní legislativy budou muset od roku 2030 prodávat své produkty s určitým procentem recyklovatelného materiálu. Řetězce jako Lidl, Kaufland či Tesco recyklované materiály požadují od svých dodavatelů, i když to zatím evropská legislativa přímo nenařizuje. V souvislosti s mechanickou recyklací se mluví o nižší kvalitě opakovaně recyklovaného plastu. Má tytéž vlastnosti jako plast z ropy, protože vzniká standardní cestou - z pyrolýzního oleje se začíná výrobou monomeru (etylen, propylen) a posléze se tyto uhlovodíky využijí pro výrobu polymeru. To je finální plast, třeba polyetylen, polypropylen, PVC či PET.

Pilotní projekty a testování

Chemickou recyklaci zatím zkoumáte na testovací pyrolýzní jednotce. Před třemi lety jsme v Litvínově otevřeli pilotní jednotku, na které si testujeme zpracování odpadních plastů různého složení a získáváme takto know-how, abychom výsledný materiál, pyrolýzní kondenzát, mohli přidávat k ropě a zpracovat v našich stávajících technologiích na výrobu plastů. Testovací jednotka zpracuje řádově kilogramy za hodinu. Předpokládáme úroveň 60 až 70 procent. Možná se dostaneme až na 80 procent. Zbytek produktů je plyn a pevné látky.

Plazma vyžaduje náročné technologické zařízení, ve kterém za vysoké teploty přes tři tisíce stupňů Celsia materiál rozložíte na elementární látky. Zkoumáme, jestli dává smysl zbytky z pyrolýzy a obtížně zpracovatelný komunální odpad (například nebezpečné odpady, pozn. aut.) likvidovat tam, kde lze plyn z plazmy využít v existujících výrobních procesech. Cesta je to dosud neprobádaná, nemá ani oporu v legislativě. Finančně to asi bude zapracováno do výsledné ceny recyklátu.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Půjde-li vše podle plánu a všechny povolovací procesy proběhnou úspěšně, začneme stavět v roce 2025 a do provozu půjdeme v průběhu roku 2027. Již máme v rámci našeho petrochemického areálu v Litvínově vytipovanou lokalitu. Nyní děláme výběrové řízení na dodavatele licencované technologie. Pyrolýzu stavíme primárně pro zmíněný výmět, který je součástí komunálního odpadu. Dnes se běžně obchoduje jen dobře vytříděný plast. Naše společnost Remaq nakupuje pro mechanickou recyklaci polyetylen, polypropylen a polystyren v aukcích od různých nadnárodních firem i lokálních zpracovatelů odpadu. Nekvalitní plastový odpad vhodný pro chemickou recyklaci se ale neobchoduje. Spolupráci jsme již dohodli s městem Litvínov, kde sídlíme, a s dalšími patnácti městy a obcemi v severních Čechách. Memorandum o spolupráci jsme také podepsali s hlavním městem Praha a některými odpadovými společnostmi. Těžko lze nyní předvídat, jak se tržní vazby nakonec vyvinou. My ale nechceme vytvářet nový byznys a konkurovat odpadovým společnostem.

Perspektivy a výzvy

Odhadem dvě až tři miliardy korun. Zatím cílíme na 20 tisíc tun zpracovaného plastového výmětu ročně. Chystáte se tedy zpracovávat desetinu nerecyklovatelných plastů ze žlutých popelnic. Zatím je to tak.

Uvedením zařízení na trh však práce Plastoilu ani po deseti letech nekončí. Hlavním úkolem, který si společnost zadala, je ve střednědobém horizontu postupně rozšiřovat portfolio vstupních plastů. Pokud se opravdu podaří nalézt způsoby, jak při minimálních nákladech získávat z plastů využitelný produkt, možná se jednou dočkáme doby, kdy budou umělá návrší odkryta a skládky se promění v novodobé zlaté žíly.