Legislativa týkající se odpadků u zdrojů pitné vody v České republice

06.03.2026

Na Zemi je asi 1500 biliónů m3 vody, přičemž voda pokrývá 72 % jejího povrchu. To se zdá hodně, ale většina (přes 97 %) vody je slaná a jen malá část sladké vody je přístupná. Díky atmosféře, množství vody na Zemi zůstává stále stejné.

Je zřejmé, že většina sladké vody je fakticky imobilizována v ledovcích a v hluboké podzemní vodě. Systémy, které mají krátkou dobu oběhu a jsou relativně pro lidstvo přístupné, bohužel ze statického pohledu obsahují malý podíl vody. Navíc na ně lidstvo působí negativně tím, že je znečišťuje. Do stejné kategorie spadá i „rezerva“ v mokřadech, napojených na říční systémy. Snaha o jejich vysušení a jejich přeměnu na ornou půdu v podstatě vede k redukci schopnosti krajiny zadržet vodu.

Uvedené rozdělení vody platí obecně od poslední doby ledové. V důsledku změny klimatu ledovce v posledních letech ubývají. Vodní masa v nich uvězněná přechází do moří a částečně do atmosféry, kde přispívá k extrémním jevům změn počasí. Oproti tomu lidí na planetě přibývá, s růstem „civilizace“ lidstvo zvyšuje svou vlastní spotřebu vody a nároky na její jakost a na spolehlivé zásobování.

Dochází ke koncentraci obyvatelstva ve městech.
V rozvojovém světě velká část obyvatel žije ve slumech bez přístupu k pitné vodě a kanalizaci.
Zatímco na počátku 19. století žila na Zemi necelá miliarda lidské populace, v současné době zde žije sedm miliard lidí. Předpokládá se, že v roce 2050 to již bude devět miliard.

Podle Water Footprint Network (WTN) celková vodní stopa na jednoho obyvatele ČR, dosahuje mnohonásobně vyšší hodnoty - 4 523 litrů denně. Podle těchto výpočtů je česká spotřeba vyšší než je celosvětový průměr, ten dosahuje zhruba 3 700 litrů.

Zásobování kvalitní vodou a dokonalá kanalizace se od konce 19. století v Evropě postupně zavedlo jako standard, na kterém stojí naše zdraví, ale také životní komfort včetně toho, že umožňuje rozvoj průmyslové výroby i zemědělství. U nás je to standard prakticky pro každého. Středoevropské zdroje vody začínají být omezené, měli bychom tento „komfort“ začít regulovat.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Pitná voda se jako každý produkt vyrábí ze surové vody, která se získává z podzemních vod (47 %) anebo z povrchových zdrojů (53 %). Jakost a dostupnost surové vody je v různých lokalitách a také během ročního období proměnlivá. Tomu odpovídají různé náklady na výrobu pitné vody a také významné náklady na její přivedení ke spotřebiteli. Do těchto nákladů patří především údržba a provoz vodovodní sítě, která musí fungovat nezávisle na tom, kolik vody se na kterém konci odebere a zaplatí. Část vyrobené vody se „ztratí“ v rozvodech, přičemž i tato ztráta je nakonec zakalkulována do ceny, kterou platíme. Část vyrobené vody se ztrácí v rozvodech po celém světě.

Je tomu tak proto, že rozvody ve městech jsou staré i 100 let a jejich obnova naráží nejen na nedostatek prostředků, ale také na technické překážky, např.

Ze Statistické ročenky životního prostředí pro rok 2010 a Zprávy o stavu vodního hospodářství ČR 2011 (poslední data dostupná v době psaní textu) vyplývá, že na území ČR spadlo v roce 2010 průměrně 871 mm srážek, čili 871 l/m2, tj. celkově 68 692 milionů m3 vody a řekami odteklo 22 649 mil. m3.

Celkově bylo v roce 2010 odebráno pro různé účely 1 950 982 m3 vody, z toho 377 585 m3 vody podzemní. Přímo pro zásobování vodou bylo z tohoto množství odebráno 662 561 m3 (podzemní voda se na tomto množství podílí 47,3%). Pro potřebu domácností bylo dodáno 320 000 m3, tj. Na průměrného obyvatele připojeného na veřejné vodovody (96 % obyvatelstva) tak připadá spotřeba cca 90 litrů na den. To je ovšem jen spotřeba „doma“.

S další spotřebou vody, např. na hygienu, přípravu jídel apod. musíme připočítat ve škole, v práci atd. Celková spotřeba pitné vody je dnes v ČR asi 133 litrů na člověka a den. Tomuto množství pak odpovídá produkce komunálních odpadních vod. V tom není započítána potřeba vody v produktech, které běžně užíváme.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Pro každý výrobek, od mrkve přes automobil, až po noviny lze vypočítat množství použité vody (viz. Co s odebranou a zaplacenou vodou uděláme?

Kvalita vody ve veřejné vodovodní síti je kontrolována několikrát denně, přičemž u studen se rozbor vody má provádět 1x za rok. Voda z vodovodu má dnes prakticky v celé ČR takovou jakost, že není důvod nahrazovat ji k přímému pití balenou vodou. Důvody pro balenou vodu jsou subjektivní (chuť apod.), v řadě případů rovněž ovlivněná délkou a stavem přívodních potrubí, přípojek a domovních rozvodů. Do veřejných vodovodů obecně nelze ani přechodně zavést vodu méně kvalitní než je standard pitné vody, jelikož by vznikla zásadní zdravotní rizika!

Pitná voda (ne kojenecká) by měla v jednom litru obsahovat maximálně 40-80 mg. vápníku a 20-30 mg. hořčíku. Celková tvrdost vody (suma vápníku a hořčíku) by se měla pohybovat mezi cca 2-3,5 mmol/l. Limity železa a manganu jsou stanoveny pro pitnou vodu z kohoutku a balenou vodu 200 µg/l a pro pramenitou a kojeneckou vodu 300 µg/l. Mezní hodnoty sodíku jsou ve vodě stanoveny poměrně nízko. Pro vodu kojeneckou 20 mg/l, pramenitou 100 mg/l a pitnou 200 mg/l.

Při koncentraci fluoridů ve vodě kolem 1,0 mg/l může docházet k prvním projevům toxického působení fluoru na organismus. To je důvod proč se pitná voda v ČR přestala uměle fluoridovat. A proč došlo i k zpřísnění nejvyšší mezní hodnoty pro kojenecké a pramenité vody (0,7 mg/l).

Všechna voda z běžné městské domácnosti přichází vodovodem a je svedena do veřejné kanalizace, na kterou je dnes napojeno cca 82 % obyvatel ČR. Až 96 % kanalizované odpadní vody je svedeno do čistíren odpadních vod (ČOV), které tedy čistí odpadní vody od cca 79 % obyvatelstva. Dnešní ČOV čistí běžné komunální znečištění s účinností 90-95 %, i vyšší, a také podstatně snižují koncentraci fosforu a dusíku v odpadních vodách. Některé syntetické látky jimi však procházejí do řek.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Přísun takových látek (specifických polutantů) lze kontrolovat při jejich výrobě. Pozn.: Specifické polutanty jsou takové látky, které v prostředí dokážeme identifikovat, na rozdíl od nespecifického komunálního znečištění. Mají většinou specifické fyzikální vlastnosti (detergenty) bývají resistentní vůči degradačním procesům v ČOV a v řekách. Často bývají přímo toxické, nebo snižují využitelnost vody (včetně využitelnosti pro úpravu na pitnou vodu).

Velké ČOV pracují po odstranění mechanických nečistot s biologickým čištěním prostřednictvím aktivovaného kalu. To je suspenze bakteriálních buněk přichycených na vločkách, které v provzdušňované aktivační nádrži odbourají organické látky zčásti až na oxid uhličitý. Část znečištění se na vločky váže také fyzikálními silami. Vločky se pak oddělí (sedimentují) a dobře vyčištěná odpadní voda se vypouští do řeky.

Separovaný aktivovaný kal se odvede do vyhnívacích nádrží, kde při vyšších teplotách probíhá fermentace a odbourává se další podíl organických látek. Vzniká při tom mj. metan, který se využívá jako energetická surovina. Vyhnilý kal se suší a likviduje většinou spalováním nebo skládkováním.

Menší ČOV mohou pracovat s biofilmem na pevných podkladech, což je fixovaný ekvivalent suspendovaných vloček, kolem kterého proudí odpadní voda. Vyrábí se mnoho typů malých biofilmových ČOV, např. Další typ pro menší obce jsou kořenové ČOV, kdy se odpadní voda zavádí do podzemního štěrkového lože porostlého rostlinami. Na rozdíl od předchozích typů nepotřebují kořenové ČOV čerpadla a další motorické části a jsou nenáročné na obsluhu.

Potřebují ovšem relativně velkou plochu, naprosté (spíše teoretické) minimum je 5 m2 aktivní plochy čistírny na obyvatele, takže pro velká sídla toto řešení nepřipadá v úvahu. Malé kořenové ČOV si lze snadno postavit jako „rybníček“ na okraji pozemku apod.

Upozornění: Pokud na ČOV přijdou toxické látky, mohou zabít a zničit aktivovaný kal i biofilm (včetně kořenových ČOV), a pokud na ČOV přijdou neodbouratelné polární látky, které se ani neváží na kal nebo biofilm, tak procházejí dále do řeky popřípadě do podzemních vod. Patří sem tzv. tenzidy (povrchově aktivní látky, např. z pracích prášků), které mohou rozrušit aktivovaný kal atd.

Většina měst má tzv. jednotnou kanalizaci, do které přicházejí dešťové vody ze střech a ulic, což významně ovlivňuje režim ČOV. Tip: Ministerstvo zemědělství ČR (MZE) každý rok vydává publikaci „Modrá zpráva“. Publikace stručně informuje o stavu vodního hospodářství v daném roce a obsahuje zejména popis stavu v hlavních ukazatelích. Dále MZE vydává každoročně publikaci Vodovody a kanalizace.

Vztah občana k přísunu vody a odvádění odpadních vod

Jaký je vztah občana k přísunu vody do své domácnosti a k odvádění odpadních vod? Především máme smlouvu s příslušnou organizací, která spravuje vodovody a kanalizace, a ta určuje podmínky na obchodním základě. Jim platíme vodné a podle naměřené spotřeby vody také stočné. Tyto organizace jsou vždy navázány na obce a obecní úřady, které představují první ochranu občana, ale také první instanci vymáhání povinností.

Dále probereme, jak lze na úrovni domácnosti šetřit vodou jako takovou a jak šetřit její zdroje, zmírnit znečišťování odpadní vody z naší domácnosti a vody v přírodě, jak chránit zdroje povrchové a podzemní vody. Celá oblast je předmětem zákonů o vodách, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o veřejném zdraví, a příslušných nařízení vlády a vyhlášek (viz. např.

Jak jsme již předeslali, průměrný občan ČR dnes spotřebuje v domácnosti cca 90 litrů vody za den, z toho použije max. 5 litrů k pití a přímo k přípravě jídla. Zbytek použije k činnostem souvisejícím s přípravou jídla (mytí nádobí, mytí např. zeleniny) a na hygienu (tj. na splachování toalety, mytí a koupání), na praní, úklid aj. Prakticky všechna tato voda odejde různými cestami do domovní kanalizace.

Pokud bydlíme ve městě ve standardní zástavbě, tak všechnu vodu přivedeme vodovodem a použitou/znečištěnou odvedeme do veřejné kanalizace. To samozřejmě něco stojí. V roce 2011 bylo průměrné vodné 30,80 Kč/m3 (bez 14 % DPH), přičemž v jednotlivých krajích se ceny pohybovali v rozmezí 27,00 - 35,70 Kč/m3. Průměrný nárůst ceny vodného oproti roku 2010 byl 5,8 %. Průměrné stočné v ČR činilo 27,90 Kč/m3 (bez 14% DPH), přičemž v jednotlivých krajích se ceny pohybovali v rozmezí 21,60 - 37,20 Kč/m3. Cena za denní spotřebu vody se stočným tedy vychází pro „průměrného obyvatele v průměrném sídle v ČR“ cca na 5,30 Kč, tedy 1 950 Kč/rok (2 223 s DPH). U čtyřčlenné rodiny se tak dostáváme už k ekonomicky zajímavým cca 8 900 Kč za rok.

Jak šetřit vodou v domácnosti

Pokud „průměrný občan“ bydlí ve standardní zástavbě, má možnost šetřit vodou „jen“ při jejím používání. Co to znamená?

pouštět vodu pomalu a jen nutné množství a po nutný čas, např.
o teplotu vody - i středně špinavé prádlo lze dobře vyprat ve studené vodě. Ohřev vody v pračce není ekonomický (spotřeba el.
o moderní záchody s dvoupolohovým splachovačem spotřebují 3 a 6 litrů vody pro dokonalé spláchnutí (spotřeby bidetů nejsou známy), někdy se vyplatí instalovat doma pisoár, protože má nižší spotřebu vody na akci.
o myčka nádobí má nižší normovanou spotřebu vody, než ve srovnání s mytím nádobí pod tekoucí vodou. Oproti mytí nádobí pod tekoucí vodou spotřebuje myčka asi pětinu vody a má o třetinu nižší provozní náklady.

Hospodaření s dešťovou vodou

Vodu ze střechy nemusíme odvádět do kanalizace, ale prostřednictvím zelené střechy ji můžeme zadržovat na pozemku, anebo jí sbírat do jímky a používat ji pro zalévání trávníku, chodníků apod., ale také pro splachování záchodů. To je celkem bezpečné a nevznikají při tom žádné hygienické problémy. Vyžaduje to však investice, především instalaci jímky.

Je to tedy rozdíl proti letnímu chytání dešťové vody do sudu pro zalévání zahrádky. Jímka musí být podzemní, aby nezamrzla a v létě udržovala nízkou teplotu vody, a samozřejmě zatemněná, aby se v ní nemnožily řasy a pak larvy vodního hmyzu apod. Měla by mít předřazenu odkalovací část pro odstranění prachu a nečistot ze střechy, které mohou být zdrojem polutantů a bakterií (loužení střešních krytin, prach, ptáci atd.). Některé systémy odvádějí zvlášť první podíl srážky.

K instalaci dále patří úprava okapů a svodů a způsob čerpání z jímky. Odhady jak má být nádrž velká, aby vyrovnávala nepravidelnosti srážek, se celkem shodují na tom, že pro čtyřčlennou rodinu by vyhovoval objem 6m3 aby jímka během roku nevyschla. Průměrné srážky jsou v ČR kolem 640 mm, tzn., že ze střechy domu o ploše 100 m2 můžeme reálně získat cca 50m3 za rok, tj. cca 140 litrů nebo přes 20 velkých spláchnutí na přiměřeně úsporném WC na den.

Ušetříme? Především musíme uvážit, že stočné se vyměřuje podle vodného, tedy pokud budeme dešťovou vodou splachovat WC, ušetřili bychom správně za vodné, ale neplatili bychom přiměřené stočné! Proto bychom se správně měli předem dohodnout s naším provozovatelem kanalizace. Pokud naopak přestaneme vypouštět do kanalizace dešťovou vodu, zatím není zahrnuto v platbách.

Vodné za 50 m3 vody představuje průměrně 1 750 Kč, investiční náklady na vybudování kompletního systému na zachytávání vody přijde minimálně na 50 tisíc Kč. Lze ale zvolit i finančně méně náročná řešení, takže návratnost investice se dá odhadnout na min. 20 let při dnešních cenách a to bez kopání výkopu pro nádrž atd. Můžeme tedy jen doufat, že do budoucna možná můžeme počítat se státní podporou. Ale pokud stavíme dům, tak plánujeme na 30 let dopředu a v tom případě je rozhodně rozumné systém hospodaření s vodou zavést.

Recirkulace použité vody

Odpadní vodu dělíme na černou, žlutou (moč) a šedou. Šedou vodu lze po mírné úpravě použít zase ke splachování WC, bez hygienických problémů s její jakostí. Vyžaduje to jen oddělení odvodu odpadní vody z koupelny (a případně z kuchyně) od odpadu z WC, a zřízení zásobní nádrže s předřazeným sedimentačním prvkem, jejíž objem může být relativně malý odpovídající několikadenní spotřebě. V tomto případě „nešidíme“ na stočném a odvádíme do kanalizace jen dvakrát použitou vodovodní vodu.

V západní Evropě se prakticky zkouší oddělený sběr moče (speciální záchody, dvojí potrubí, jímka, odvoz). Výhodou je, že se v té „hlavní“ odpadní vodě zbavíme hlavního podílu reziduí léčiv (a také metabolitů drog, konzervačních přípravků z potravin apod.), která vylučujeme právě především močí (viz dále).

Vlastní studna

Toto je klasické řešení, v mnoha případech vyhovující, ale také s řadou problémů. Především je zde problém jakosti vody. Vodovody pro veřejnou potřebu dodávají vodu splňující evropské standardy po celý rok a jsou stále kontrolovány podle příslušných zákonů a vyhlášek. Pokud existují problémy, jsou spíše v přípojkách a domovních rozvodech. Navíc můžeme počítat s dodávkou vody i v suchých obdobích. Za to vše platíme vodné.

Udržování a kontrola jakosti vody z vlastní studny je v podstatě dosti náročná činnost, tedy pokud chceme mít pitnou vodu podle legálních standardů. Obecně platí: I když plánujeme vykopat nebo obnovit studnu, tak v zástavbě rodinných domků nemůže u každého být studna, která pokryje dnešní požadavky na zásobování vodou (množství a kvalita)...

Legislativa a ochrana vodních zdrojů

Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách stanovuje ohlašovací povinnost tomu, kdo způsobí nebo zjistí havárii. Je třeba informovat Hasičský záchranný sbor ČR nebo jednotky požární ochrany nebo Policii ČR, popř. správci povodí. Tyto orgány dále informují vodoprávní úřad a ČIŽP, případně Český rybářský svaz.

Provozovatel kanalizace spolupracuje v případě havárie související s provozem kanalizace s pracovníky výše uvedených organizací. S využitím dostupných prostředků postupuje tak, aby nedošlo k dalšímu rozšíření případných vzniklých škod vlastních i cizích.

Důležité je neprodleně zastavit přítok závadné vody a informuje obsluhu ČOV. Následuje zajištění (ohrazení) místa havárie. V případě nutnosti zajistí provozovatel provizorní odtok odpadních vod. A provádí se šetření za účelem zjištění zdroje a původce poruchy nebo havárie. O poruše nebo havárii musí být sepsán zápis. Za účelem zjištění původce havárie jsou pracovníci provozovatele kanalizace oprávněni vstupovat na cizí pozemky nebo stavby, na nichž se kanalizace nachází (zákon č.

Při kontrole vypouštěných odpadních vod se provozovatel kanalizace řídí zejména ustanoveními § 18 odst. 2, zákona 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, § 9 odst. Provozní řád.

Provozovatel provádí vlastní namátkovou kontrolu odpadních vod vypouštěných do kanalizace. Dále se rozlišují:

A. Pravidelně sledovaní odběratelé
B. Ostatní, nepravidelně (namátkou) sledovaní odběratelé - Kontrola nepravidelně sledovaných odběratelů se provádí namátkově, podle potřeb a uvážení dodavatele.

Při odběru vzorků odpadních vod postupuje provozovatel následovně: Odebírá se dílčí část vzorku k paralelnímu rozboru. V souladu s § 18 odst. 2, zákona č. 274/2001 Sb. se odebírají 3 dílčí vzorky stejného objemu v intervalech 15 minut. Analýza vzorků se provádí v Českých technických normách pro analýzu vod. Odběry vzorků musí provádět akreditovaná laboratoř.

Při kontrole jakosti vypouštěných odpadních vod se provozovatel kanalizace řídí zejména ustanoveními § 18 odst. 2, zákona 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, § 9 odst. Provozní řád, zákon 274/2001 Sb.

Zubní vrtačky a jiné stomatologické provozy nesmí být vylévány do kanalizace. Stomatologické soupravy musí být vybaveny separátory amalgámu. Účinnost separace částic amalgámu musí dosahovat min. 95 % účinnosti. Kontrola se bude ověřována oprávněnou organizací min. 1x ročně.

Kanalizace slouží výhradně pro odvádění a zneškodňování odpadních vod a nelze připustit, aby do tohoto systému byly odváděny odpady dle zákona č. 185/2001 Sb., v platném znění.

Provozní řád nabývá platnosti nabytím právní moci rozhodnutí vodoprávního úřadu o jeho schválení.

Závadné látky a havárie

Je nutné učinit opatření, aby nevnikly do kanalizace látky, které se dají likvidovat tzv. lapačem. Lapač je účinné zařízení, v němž se závadné látky zachycují, akumulují, zpracovávají nebo jsou dále likvidovány v souladu s platnými legislativními předpisy.

Čištění je dána jejich původem. Jsou stanoveny havarijní limity pro 2 hod. 2hodinový slévaný (max. Při zjištění úniku závadných látek do veřejné kanalizace je povinností informovat vodoprávní úřad a může na viníkovi uplatnit náhrady ztráty v rámci vzájemných smluvních vztahů a platných právních norem (viz. zákon č. 274/2001 Sb. a č. 428/2001 Sb.).

Definice mimořádných situací:

Mimořádné závažné zhoršení jakosti vody. Toto zhoršení je zpravidla náhlé, nepředvídané a projevuje se zejména závadným zabarvením, zápachem, vytvořením usazenin, tukovým povlakem nebo pěnou, popř.
Mimořádné závažné ohrožení jakosti vody - ohrožení vzniklé neovladatelným vniknutím látek, které nejsou odpadními vodami, popř. odpadních vod, v jakosti nebo množství, které může způsobit havárii, do prostředí souvisejícího s povrchovou nebo podzemní vodou. Dále se za mimořádné závažné ohrožení jakosti vod považují případy technických poruch a závad, které takovému vniknutí předcházejí a případy úniku ropných látek, popř.