Odpadky v moři: Kreslené obrázky a realita znečištění

10.03.2026

Divoké zimní bouře odhalují dlouholetý palčivý problém. Z pláží se uklízejí tuny odpadků, které tam přihnal silný vítr. Jako viník je označována Albánie, kde místní stále příliš nehledí na životní prostředí a kupí na březích řek skládky.

Zaplavena odpadem je známá pláž Banje v chorvatském Dubrovníku. Nejčastěji plastové odpadky připluly vlivem zimní bouře z Albánie. Místní technické služby i dobrovolníci odklízejí z pláže v blízkosti hradeb středověkého centra tuny odpadků. Podobná byla situace ale i na plážích na severu samotné Albánie. S naplavenými odpadky se potýkali také v černohorské Budvě. Úklidu bránil déšť i rozbouřené moře, které přinášelo stále další smetí.

V Albánii se po mnoho let navážely hromady odpadků k říčním korytům. Podle tamního serveru Balkanweb někde jsou podél vodních toků skládky, jinde vyhazují smetí přímo do vody. Jednou z nejvíce znečištěných řek v zemi je Shkumbini. Část z tohoto odpadu pak končí v Jadranském moři. Podle ekologické aktivistky Denisy Kasaové si velká část místních stále neuvědomuje rozsah škod na životním prostředí. Černá Hora a Chorvatsko si na plastový odpad, který se na jejich území dostává mořskými proudy, stěžují dlouhodobě. Při úklidu Dubrovníku, přezdívaného Perlou Jadranu, si lidé své domněnky potvrdili.

Globální problém plastového odpadu

Každý rok se do moří a oceánů dostanou desítky milionů tun plastů. Celkově se odhaduje, že se recykluje méně než 10 procent celosvětového plastového odpadu, zbytek se likviduje na skládkách, spaluje nebo uvolňuje do životního prostředí. Podle nejnovějších analýz lidstvo vyrobilo za svou existenci 8,3 miliardy tun plastů. Z toho skončilo v odpadu plných 75 %. Pokud bude tento trend pokračovat, tak budou v roce 2050 skládky tuhých odpadů skrývat 12 miliard tun plastů. V recyklaci vede Evropa s 30 % plastů navrácených k opakovanému použití. Za ní je Čína recyklující čtvrtinu plastů.

Mnohem přesnější údaje se nabízejí o plastech, které směřují do moří a oceánů. Ročně jich tam přibude osm milionů tun. Valnou část plastového odpadu zamořujícího světové oceány bychom však do sáčku či do nádob na tříděný odpad nevměstnali. Například v roce 2014 narazili správci havajské rezervace Papahanaumokuakea na pláži na obří rybářskou síť ze syntetických vláken. Vážila 11,5 tuny, tedy zhruba stejně jako běžný autobus městské hromadné dopravy. Na hladině moří a oceánů pluje více než 270 000 tun plastů. Plast středních a velkých rozměrů tvoří bezmála 90 % celkové hmotnosti plastů v mořích. Jde převážně o bóje, lana, sítě, nejrůznější obaly včetně láhví a sáčků.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Kromě odpadu vyhozeného posádkami lodí jsou moře znečišťována i mnohem nenápadnějším způsobem. Významný podíl patří například automobilistům, protože z pneumatik se za jízdy odírají mikroskopické částečky syntetického kaučuku a ty jsou následně při deštích nebo při tání sněhu zaneseny do potoků a řek. Při praní prádla se uvolňují z oblečení syntetická vlákna. Zubní pasty a další výrobky kosmetického průmyslu obsahují často „mikrokorálky“ z plastů, aby účinněji čistily pleť a lépe odstraňovaly plak ze skloviny zubů.

Dopady na mořské živočichy

Mořské živočichy ohrožují plasty několika způsoby. Celkem bylo zjištěno více než 700 druhů mořských živočichů, kteří se buď v plastech zachytí, nebo plast polykají. Velryba uvízlá v síti musí překonávat o polovinu větší odpor, než když plave volně. To představuje skutečně významnou zátěž pro pohyb jak na hladině, tak i pro potápění do hloubky. K dosažení stejné rychlosti vynakládá velryba zapletená do sítě dvojnásobek energie. K polykačům plastů patří zejména mořští ptáci. Albatrosi a buřňáci mají výborný čich, loví korýše a ryby, jejichž přítomnost jim prozradí „vůně“ chemikálie zvané dimetylsulfid. Plovoucí plastik nabízí mořským řasám podklad, na němž dobře rostou. Plast se pohupuje na hladině, částečně osychá a opět se máčí. Přitom část řas hyne a uvolňuje se z nich dimetylsulfid. Moře znečištěné plastem voní ptákům jako hejna korýšů popásajících se na řasách. Když tady „po čichu“ zaloví, snadno polknou plovoucí kusy plastu.

Tak vzniká tzv. mikroplastik, který je dnes v životním prostředí prakticky všudypřítomný. S jeho vznikem je spojeno další nenápadné, ale o to závažnější riziko. Rozcupováním plastů na miniaturní částečky dramaticky stoupá jejich celková plocha. Trávení živočichů, ale i působení slunečního záření strukturu plastu narušuje a vyplavují se z něj nejrůznější látky. Mnohé z nich jsou toxické. Další patří do skupiny tzv. endokrinních disruptorů. Dopady endokrinních disruptorů na faunu jsou už dnes jasně patrné. Mnohé ryby mají narušenou plodnost a dochází u nich k defektům ve vývoji pohlavních orgánů. Není však pochyb o tom, že narušením hormonální rovnováhy trpí i mořští tvorové.

Odpadkové skvrny a plastisféra

V souvislosti se zamořením oceánů plastovým odpadem si vydobyly smutnou popularitu tzv. odpadkové skvrny. Jde o oblasti oceánu, kde se vlivem převládajících mořských proudů a větrů hromadí odpad plující po hladině. Největší proslulosti dosáhla tzv. Velká pacifická odpadková skvrna v severní oblasti Tichého oceánu. Příhodné podmínky pro hromadění odpadků vládnou i v dalších oblastech světových oceánů. Past na plující odpad vytvářejí proudy a větry také v jižním Pacifiku, v severním a jižním Atlantiku a v Indickém oceánu.

Představy o „velkých odpadkových skvrnách“ ovšem bývají nejednou přehnané. Přední světová oceánoložka Angelicque Whiteová z Oregon State University, která se výzkumem znečištění moří zabývá říká: „Používání slovního spojení ´odpadková skvrna´ je zavádějící. Není vidět z kosmu, nejsou tam ostrovy odpadků.“

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Erik Zettler ze Sea Education Association a jeho kolegové prozkoumali úlomky odpadního plastu, které nalovili na více lokalitách v severním Atlantiku. Vybaveni rastrovací elektronovou mikroskopií a pokročilými čtečkami DNA nakonec odhalili pestrou plastisféru s mnoha různými mikroorganismy. Našli tam více než 1000 různých typů bakteriálních buněk. Byly tam také řasy, heterotrofové požírající bakterie i jejich predátoři. Takto komplexní společenstvo se vešlo na kousek plastu o velikosti špendlíkové hlavičky.

Život v plastisféře se dost liší od společenstev v okolní vodě. Vše nasvědčuje tomu, že plast v oceánu vytvořil doposud nevídaný biotop, který má navíc slušný potenciál i do budoucna. Poločas rozpadu běžného plastu v oceánu je totiž delší, než u většiny přirozeně se vyskytujících plovoucích materiálů. Pro mikroorganismy je to sázka na jistotu. Další výhodou plastu je, že na rozdíl od jiných materiálů ve svrchní vrstvě oceánu mívá hydrofobní povrch, což usnadňuje jeho osídlování mikroorganismy, jakož i tvorbu biofilmů.

Projekt Ocean Cleanup a další snahy o řešení

Projekt Ocean Cleanup odstartoval s velkou publicitou 8. září 2018. Šest set metrů dlouhá plovoucí „roura“ byla vyprojektována ke sběru plovoucího plastového odpadu z mořské hladiny. Po spuštění na vodu byla nasměrována do severního Pacifiku, aby začala čistit tzv. Velkou pacifickou odpadkovou skvrnu. Zařízení označené jako Systém 001 ale od začátku nepracovalo tak, jak jeho konstruktéři zamýšleli. Když už nějaký ten plast „spolklo“, tak ho zase „vyplivlo“. Nebylo tedy s to odpad účinně sbírat.O Vánocích přišla ještě horší zpráva. Systém 001 se rozlomil na dvě části.

Jako účinné řešení se jeví např. sběr plovoucího plastového odpadu v řekách tak, aby se odpad nedostával do moří a oceánů, kde už je jeho odstranění mnohem složitější, pokud je na současné technické úrovni vůbec možné.

Dobrovolníci na Bali

Běžná dovolená je nuda, takové heslo přijali za své nadšenci, kteří vyrážejí na populární indonéský ostrov Bali, aby zde přidali ruku k dílu. Sdružují se do skupin, jednou z nich je například Trash Hero, a pravidelně čistí pláže, řeky i moře. Jejich motivace? Vyčistit nádhernou přírodu od odpadků. Bali je vyhlášené místo, pro mnoho turistů a cestovatelů doslova ráj na zemi. Bohužel se ale topí v odpadcích. Jejich sbírání, úklid pláží nebo národních parků, si mnozí z Čechů, kteří sem přijíždí na krátkodobé i dlouhodobé pobyty, zvolili za své momentální poslání. Současně se sběrem odpadků se čeští dobrovolníci na Bali zaměřují ještě na jednu činnost: osvětu. Jen vzdělávání místních obyvatel může fungovat jako prevence dalšího zaplavování pláží, národních parků, zátok nebo krásných přírodních koutů plastem.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Středomoří a znečištění plasty

Ve Středozemním moři končí každý rok 229 000 tun plastového odpadu. Celkově se na dně Středozemního moře nachází podle odhadu IUCN zhruba 1,2 milionu tun plastu. Nejvíce k znečistění plastovým odpadem přispívá Egypt s 74 000 tunami ročně. Následují Itálie (34 000 tun ročně) a Turecko (24 000 tun ročně). Rozpočítá-li se množství na hlavu, pak jsou v čele žebříčku balkánské země jako Černá Hora, Albánie či Bosna a Hercegovina.

Množství odpadu, jež končí v moři, ale představuje jen zlomek celkové výroby plastu v regionu. "Znečištění plastovým odpadem může vést k dlouhodobým škodám na suchozemských i mořských ekosystémech," uvedla Mina Eppsová z IUCN. Ke snížení množství plastového odpadu, jež končí v moři, může přispět zlepšení recyklace a odpadového hospodářství. Zavedení nejvyšších standardů nakládání s odpadky by vedlo ke snížení množství až o 50.000 tun ročně.

Velká tichomořská odpadková skvrna

Velká tichomořská odpadková skvrna je mořská skládka tak obrovská, že by se do ní třikrát vešlo území Francie. Jde o smrtící past pro řadu mořských zvířat. Velká tichomořská odpadková skvrna, anglicky Great Pacific Garbage Patch (GPGP), je rozsáhlá oblast v severním Tichém oceánu. V důsledku oceánských proudů se tam nahromadily odpadky, které se dostaly do moře. Na plochu poprvé narazila v roce 1997 loď kormidlovaná kapitánem Charlesem Moorem, která se plavila z Havaje do Kalifornie. Největší hustota odpadků je ve střední části. Jde o zhruba 100 kilogramů na kilometr čtvereční.

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) shrnul, že se na světě ročně vyrobí kolem 500 milionů tun plastu. „Celosvětově se recykluje pouze asi devět procent plastového odpadu. Ohroženi jsou tuleni i další mořští savci. Mohou se zamotat do opuštěných plastových rybářských sítí, ve kterých pak zahynou.

Podle odhadů OSN zabije odpad z plastů ročně asi milion mořských ptáků, 100 000 mořských savců a bezpočet ryb. Ryby čelí tzv. ghost fishing čili „stínovému rybolovu“, když uvíznou ve ztracených rybářských sítích, ale i v nejrůznějších plastových nádobách, pytlích a dalších typech odpadu.

Zajímavosti

V roce 1992 spláchla bouře u čínských břehů z paluby nákladní lodi zhruba 35 000 gumových kachniček.
V roce 2005 našli vědci v žaludku albatrosa kus plastu s výrobním číslem, které ukázalo, že plast pochází z hydroplánu sestřeleného v bojích druhé světové války v roce 1944.
Svrchní vrstvy písku z pláže Kamilo na ostrově Havaj jsou z jedné třetiny tvořeny plastovými odpadky. To pláži vyneslo přízvisko „Nejšpinavější pláž světa“.
Moře vyplavilo na pláž jednoho z ostrovů britského souostroví Orkneje plastové lahve a další odpadky, které pocházejí z Kanady a byly vyrobeny v 60. a 70. letech minulého století.