Odpadky ve světě: Globální problém a snahy o řešení

Odpad je jedním z velkých problémů, se kterým se lidstvo potýká a nejlidnatější země jsou většinou také těmi, které ho generují nejvíce. Většina států si ale uvědomuje, co jeho neustálý nárůst znamená, a tak se jejich vlády snaží vynakládat značné úsilí k ochraně přírody a udržitelnosti. K té ale vede ještě dlouhá cesta.

Produkce odpadu v různých zemích

Podle čerstvých statistik vyprodukují 1,4 miliardy Číňanů přes 15 % celosvětového odpadu. Na druhé straně planety v USA, produkují kolem 12 %, přičemž ale představují méně než 5 % světové populace. Když si ale přepočítáme množství na jednoho obyvatele, bude obrázek odlišný. Mezi ty největší „hříšníky“ patří nejvyspělejší evropské státy. Pomyslné zlato bere Dánsko, kde každý jeden občan průměrně vyhodí ročně 845 kg odpadu. Dánové ale excelují v tom, že toho 99,8 % zpracují. Téměř nic tak nezůstává v přírodě a neznečišťuje ji.

Rostoucí spotřeba a její dopady

S rostoucí životní úrovní roste i spotřeba balených potravin, jednorázových výrobků a obalů. Problémem je, že některé výrobky jsou navrženy tak, aby měly omezenou životnost, nebo aby je nešlo snadno opravit. Zahlcení odpadky nám snad ale nehrozí. Jen je potřeba hledat řešení a aktivně k nim přistupovat.

Řešení na státní úrovni

Na státní úrovni tomu mohou napomoct investice do sběrných dvorů, nebo zavedení limitů a pokut za zbytečné obaly. Však všichni z fotek známe oloupané mandarinky zabalené v plastu. Například Pražské služby se kromě svozu a třídění odpadu věnují i edukačním kampaním. Největší ohlas v posledních letech zaznamenaly ty s názvem „Šlápni na to!“, „Není to normální“ nebo „Jde to i jinak“. Aktuálně na YouTube kanále Pražských služeb najdete dva nové zábavné klipy s hercem Václavem Matějovským, zaměřené na chyby při třídění odpadků. Už jste je viděli?

Pozitivní vliv sociálních sítí a sběrné dvory

Pozitivní je, že se i díky sociálním sítím více lidí dozvídá o možnostech třídění, ochraně přírody i o fungování sběrných dvorů. A čísla mluví jasně. Největší pražská svozová společnost hlásí stálý nárůst odevzdaného starého nábytku, vysloužilých spotřebičů pneumatik a dalšího objemného odpadu. V roce 2023 přivezli obyvatelé metropole na deset sběrných dvorů, které Pražské služby provozují, celkem 50 570 tun odpadu. Pokud kdokoli odloží vedle běžných popelnic nějaký odpad, hrozí mu pokuta až do výše 50 tisíc korun za založení černé skládky. Navíc popeláři při svozu nemají v popisu práce sbírat cokoli kolem nádob. Proto je vždy lepší zajet na sběrný dvůr.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Sběr odpadu v zahraničí

Například v Los Angeles, kde mají šest sběrných dvorů, to funguje jinak než v Praze. Určitě znáte z filmů americkou linku 911. Méně známou je ale také důležitá 311. Ta slouží v mnoha městech napříč USA a můžete na ní požádat o odtah vraku, odstranění graffiti nebo si objednat svoz objemného odpadu. Dnes k tomu funguje i aplikace, kde si jednoduše vyplníte adresu a jestli chcete odvézt starý stůl, elektroniku anebo třeba vánoční stromeček.

Pandemie a nárůst odpadu

Kam s odpadem? Odvěký problém se v časech pandemie, kdy si miliony lidí každý den nasazují roušky, respirátory nebo rukavice, ještě prohlubuje.

Recyklace ve světě

Z letošních statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vyplývá, že tabulce zemí, ve kterých procentuálně recyklují nejvíce odpadu, vévodí Jižní Korea. V asijské zemi dokáží opětovně využít téměř 60 procent celkového objemu odpadu. V závěsu za Jižní Koreou nejvíce recyklují Slovinsko, Německo a Rakousko. Že některá země vzorně recykluje, ale ještě automaticky neznamená, že s tunami odpadu zachází nejlépe. Například Švýcarsko za loňský rok zrecyklovalo „pouhých“ 31 procent odpadu, zbytek smetí ale dokázala země buď spálit, nebo zpracovat jiným způsobem (například kompostováním). Bern bojuje s odpadem natolik svědomitě, že se v zemi už žádný městský odpad ani nesváží na skládky. Podobné opatření zavedli ve Finsku, Švédsku nebo Belgii.

Nejhorší situace v Turecku

Na opačné straně barikády je Turecko, které je na tom v kontextu zemí, které Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj sleduje, bezpečně nejhůře. Země s více než 80 miliony obyvatel loni dokázala zpracovat nebo zničit sotva deset procent celkového objemu odpadů. Většina smetí se proto v lepším případě rozváží na skládky. Například v roce 2016 Turecko navezlo na smetiště po zemi 20 milionů tun odpadu.

USA jako černý kůň recyklačního tažení

Po celém světě se za rok vygenerují zhruba dvě miliardy tun odpadu. Méně než 20 procent z toho se podaří recyklovat. Výzkum, který zveřejnil odborný časopis Nature, tvrdí, že se produkce plastů za posledních čtyřicet let zčtyřnásobila. Při jejich výrobě se navíc uvolňuje obrovské množství skleníkových plynů. Autoři studie varují, že pokud bude současný trend pokračovat, v roce 2050 se při výrobě plastů vypustí do ovzduší takový objem emisí, jaký dnes vyprodukují všechny dopravní prostředky na světě dohromady. V relativním porovnávání generují nejvíce smetí Spojené státy. Američané tvoří 4 % světové populace, přesto mají 12% podíl v objemu světového odpadu. Podle portálu Recycling International je ale častá kritika amerického nakládání s odpadem příliš ostrá. USA recyklují zhruba 26 % odpadu a dalších 22 % zpracují v zemi jiným způsobem. Při přepočítání na obyvatele recyklují lépe než Spojené státy jen Německo a Island, napsal web. V absolutních číslech generuje nejvíce odpadu Čína a Indie.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Český průměr

A jak si ve statistikách Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vede Česká republika? Průměrně. Loni recyklovala zhruba 27 % odpadu a zpracovala zhruba 51 % celkového objemu. Nejvíce se v tuzemsku recykluje papír, nejméně pak nápojové kartony.

Global Waste Index

Global Waste Index 2025, vytvořený společností Sensoneo - lídrem v oblasti digitální transformace nakládání s odpady, působícím ve více než 87 zemích světa - odhaluje, že mezi jednotlivými státy stále přetrvávají výrazné rozdíly jak v množství vyprodukovaného odpadu, tak ve způsobech jeho zpracování a likvidace. Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství ve 38 zemích OECD a hodnotí největší znečišťovatele komunálním odpadem. Global Waste Index 2025 hodnotí efektivitu nakládání s odpady a řadí země sestupně, počínaje těmi s nejhorším výkonem. Tato srovnávací analýza vychází z nejnovějších dostupných dat v každé zemi.

Z komplexní analýzy, která hodnotí 38 členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) podle toho, jak efektivně nakládají se svým odpadem:

• Ze 38 hodnocených zemí v rámci OECD Česká republika klesla na 28.
• Česká republika zaznamenala sestup z 20. na 24. místo ze 38 hodnocených zemí, a to především v důsledku zvýšené produkce odpadu a vyšší míry skládkování.
• Zatímco v roce 2019 činila produkce komunálního odpadu na obyvatele 499 kilogramů, v roce 2021 to bylo již 570 kilogramů.
• Množství odpadu ukládaného na skládky vzrostlo z 231 na 263 kilogramů na osobu, což představuje 46 % z celkového objemu.
• Stejně jako v roce 2022 Spojené státy zůstávají zemí s nejvyšší produkcí komunálního odpadu - množství odpadu tam vzrostlo z 811 na 951 kilogramů na obyvatele.
• Spolu se svým severním sousedem Kanadou se obě země nacházejí na konci žebříčku z hlediska efektivity nakládání s odpady, a to kvůli znepokojivě vysoké míře skládkování.
• Spalování odpadu je z environmentálního hlediska výhodnější než jeho skládkování.
• Švýcarsko je jedinou zemí, která neukládá žádný komunální odpad na skládky.

Třídění odpadu v zahraničí

Co země, to jiný systém třídění odpadu. Zavítáme do Chorvatska, Itálie a dalších evropských zemí, ale také za oceán do New Yorku a do Peru. Systémů třídění odpadu je vícero - například v České republice máme tzv. integrovaný odpadový systém, který umožňuje třídit do barevných kontejnerů obalové i neobalové složky odpadu. Pokud holdujeme cestování po Evropě, určitě nám nějaké ty třídicí návyky neunikly. Třídit odpad bychom měli vždy a všude - i na cestách.

V Itálii je třídění odpadu legislativně povinné od roku 2015 - ovšem systém třídění se může lišit region od regionu, ačkoli i mezi nimi lze najít podobná pravidla (a pověřené agentury se o unifikaci v třídění napříč Itálií snaží): to platí třeba pro mastné papírové krabice od pizzy, které patří do směsného odpadu a netřídí se (stejně jako u nás), ale i pro jiné druhy odpadu.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Oblíbenou destinací u moře, kam se hojně vydávají čeští turisté v létě, je Chorvatsko. I tam se samosebou třídí odpad! Jak? Záleží na tom, kde zrovna jsme - v přímořských letoviscích bývá turistická zkušenost s tříděním odpadu individuální a velmi se různí. V ubytovacích zařízeních soukromého typu (jako jsou apartmány či ubytování typu Airbnb) bývají koše či pytle na třídění odpadu standardem (na nás tak je dle instrukcí ubytovatelů pouze příslušný odpad třídit, dále se o něj stará pronajímatel).

Na druhé straně zeměkoule, konkrétně v jihoamerických státech, je to s tříděním trošku složitější. Na nádraží v proslulém Machu Picchu lze třídit kovy, bioodpad (organic) a papír. Orientovat se jen a pouze dle barev kontejnerů ovšem není nejlepším řešením - barevné značení mají nastaveno jinak, než jak jsme zvyklí u nás. Třídění odpadu v New Yorku - umělá inteligence ve scanneru poradí, kam patří vytřídit PET láhev i další obaly. Narazili jsme také na koše na třídění, které shromažďovaly společně různé typy recyklovatelných obalů a odpadů. Jde o nádoby určené na multikomoditní sběr odpadu, kam se v podstatě hází vše kromě směsného odpadu! Do „recyklační směsi“ patří petky, nápojové kartony, skleněné láhve i čistý papír.

Evropský přístup k plastovému odpadu

V Evropě je nejčastějším způsobem likvidace plastového odpadu recyklace (40,7 %). Druhým nejčastějším způsobem zpracování plastového odpadu je energetické využití, což znamená přeměnu plastového odpadu na využitelné teplo, elektřinu nebo palivo prostřednictvím spalování nebo jiných procesů (35,0 %). Míra recyklace plastových obalových odpadů se v průběhu let neustále zvyšovala, a to z 25,2 % v roce 2005 na 40,7 % v roce 2022.

V roce 2023 bylo vyvezeno přibližně 1,3 milionu tun plastového odpadu k zpracování do zemí mimo EU. Důvodem vývozu je nedostatek kapacit, technologií nebo finančních zdrojů pro zpracování odpadu na místě. Dříve byla značná část vyváženého plastového odpadu odesílána do Číny, ale omezení dovozu plastového odpadu do Číny vedla k prudkému poklesu vývozu z EU do této země. EU se snaží najít cirkulární a klimaticky šetrné způsoby nakládání s plastovým odpadem.

Nízký podíl recyklace plastů v EU znamená značné ztráty pro ekonomiku i životní prostředí. Každý rok se do půdy, řek a oceánů vyhodí 19 až 23 milionů tun plastů. To má negativní dopad na ekosystémy a přímo ovlivňuje živobytí lidí, schopnosti produkce potravin a sociální blahobyt. V roce 2019 vyprodukovaly plasty 1,8 miliardy tun emisí skleníkových plynů (GHG), což představuje 3,4 % celosvětových emisí, přičemž velká část těchto emisí pochází z jejich výroby a přeměny z fosilních paliv. Do roku 2060 se očekává trojnásobný nárůst emisí z životního cyklu plastů. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) jen v EU vyprodukoval hodnotový řetězec plastů 193 milionů tun emisí CO2, což je více než roční emise Belgie (123 milionů tun v roce 2019).

Srovnání zemí v odpadovém hospodářství

Global Waste Index z roku 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství v 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovala v roce 2019.

• Turecko a Lotyšsko jsou opět největší znečišťovatelé, pětici “nejhorších ” doplňují Chile, Mexiko a Itálie
• Nejpozitivnější hodnocení získaly Jižní Korea, Dánsko a Německo
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko
• Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu především výrazný nárůst objemu průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele

Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství

(Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.)

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu hlavně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok, který narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.

Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele. Navzdory těmto postupným zlepšením však nelze ignorovat obrovské množství odpadu, které se likviduje nezákonně - dosahuje až objemu 176 kg na obyvatele.

Další zajímavá zjištění žebříčku:

• Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Spalováním se zneškodní jen 95 kg.
• Kolumbie produkuje nejméně komunálního odpadu - v průměru 243 kg na obyvatele ročně.
• Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.
• Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu. Tento pokles je však ve velké míře i důsledkem změn v souvislosti s vykazováním - nároky na evidování jsou v zemi mnohem přísnější než dříve.
• Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním. Jsou to Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Slovinsko, Jižní Korea, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.
• Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.
• Přestože Dánsko průměrně produkuje až 845 kg odpadu na obyvatele, „zachraňuje“ jej, že téměř veškerý odpad recykluje nebo energeticky využije - skládkuje pouze 7 kg odpadu na obyvatele.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Velký recyklační mýtus:

Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často slaveno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. To však představuje jen začátek zdlouhavého procesu, na jehož konci se znovu použije jen část odpadu a zbytek se spálí.

I ti nejpřednější recyklační hráči, jakým je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu. (Environmentální aktivisté, jako například Přátelé země Německo, dokonce odhadují, že opětovně lze použít méně než 16 % recyklovatelného odpadu určeného k recyklaci). Zbytek se zhodnocuje energeticky.

Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Pokud se tyto před příchodem do recyklačního závodu neoddělí, je vysoká pravděpodobnost, že ačkoli budou evidovány jako „recyklované“, ve skutečnosti se spálí. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická. Tyto náklady se následně přetavují do vyšších cen druhotných materiálů, což z nich činí málo atraktivní komoditu na trhu.

Produkce odpadů v členských zemích EU

Produkce odpadů v členských zemích EU se v roce 2022 pohybovala od téměř 20 tun na obyvatele ve Finsku, po 1,3 tuny v Lotyšsku.

V roce 2022 bylo v Evropské unii vyprodukováno přes 2 233 milionů tun odpadu. Největším producentem se stalo Německo s téměř 386 miliony tun, následovala Francie, kde vzniklo více než 345 milionů tun odpadu. Tyto dvě země dohromady tedy tvořily téměř třetinu produkce celé EU. V Česku byla zaznamenána produkce ve výši 39 milionů tun. Pro lepší mezinárodní srovnání je ale vhodnější používat přepočet na jednoho obyvatele. Ten v EU dosáhl hodnoty 4 991 kg, a rekordmanem se stalo Finsko s produkcí 19 950 kg. Na druhém konci pomyslného žebříčku se ocitlo Lotyšsko s 1 330 kg. Jeden Čech vyprodukoval 3 672 kg odpadu, a tuzemsko se tak zařadilo mezi Německo (4 604 kg) a Dánsko (3 333 kg).

Z dlouhodobého hlediska se produkce odpadů v Evropě příliš nezměnila. Oproti roku 2012 bylo vyprodukováno o 0,4 % celkových odpadů méně. V přepočtu na jednoho obyvatele se mezi lety 2012 a 2022 objem vyprodukovaného odpadu snížil z 5 086 na 4 991 kilogramů. Viditelný pokles v časové řadě byl zaznamenán v „covidovém“ roce 2020, kdy na jednoho obyvatele EU vzniklo 4 817 kilogramů odpadu.

Produkce odpadu na obyvatele (kg)

Vysoký podíl na celkové produkci v rámci Evropy tvoří odpady z těžby a dobývání (22,7 %) a ze stavebnictví (38,4 %). Nejvyššího zastoupení těžby a dobývání dosáhlo Rumunsko s 85,2 %. Stavebnictví se na celkové produkci odpadů nejvíce podílelo na Maltě (77,7 %). V Česku je podíl těžby a dobývání zanedbatelný (0,3 %), nicméně stavebnictví dosahuje 43,8 %. V některých zemích s vysokým zastoupením zmíněných odvětví a menším počtem obyvatel může být těmito odpady, což jsou typicky zeminy nebo minerální demoliční odpady, celková produkce odpadů na jednoho obyvatele značně zkreslená. Proto Eurostat sleduje i kategorii „odpady s výjimkou hlavních minerálních odpadů“. V té dosáhla celková produkce na obyvatele Evropské unie 1 777 kg a na obyvatele Česka 1 519 kg. Od ostatních zemí se značně vychýlilo Estonsko se 7 491 kg, což souvisí s tamní výrobou energie založenou na roponosných břidlicích.

Produkce odpadu bez hlavních minerálních odpadů na obyvatele (kg)

Dalším významným původcem odpadů je zpracovatelský průmysl, který se v EU na celkové produkci podílel 10,3 % a v České republice dokonce 12,5 %. Na celkových téměř 231 milionech tun odpadu vyprodukovaných zpracovatelským průmyslem v EU mělo nejvyšší podíl Německo s 55 miliony tun, s odstupem následovaly Itálie (28 mil. tun) a Polsko (téměř 26 mil. tun). Česko se s necelými 5 miliony tun ocitlo přibližně v polovině pomyslného žebříčku.

Podíl odvětví na produkci odpadů (%)

Za pozornost stojí i pohled na složení vyprodukovaných odpadů. Eurostat publikuje výsledky dle evropské klasifikace odpadů (EWC-Stat), která sdružuje jednotlivé kódy dle katalogu odpadů do logických celků. Například nekovový odpad (kód 07) se dělí na několik dílčích kategorií. Jednou z nich je skleněný odpad (kód 071), který se dále skládá ze skleněných obalů (kód 0711) a ostatních skleněných odpadů (0712). Ty jsou tvořeny několika kódy odpadů dle katalogu odpadů (sklo z autovraků, sklo z demoličních odpadů, sklo z komunálních odpadů, atd.). Zmíněného skleněného odpadu bylo v EU v roce 2022 vytvořeno více než 18 milionů tun (41 kg na obyv.), přičemž Česko se na tomto množství podílelo přibližné 309 tisíci tun (29 kg na obyv.). Největším producentem skleněného odpadu byla Itálie s téměř 3,8 miliony tun. V přepočtu na jednoho obyvatele vévodila Belgie se 111 kg.

Itálie dosáhla i nejvyšší produkce odpadních plastů, na celkové produkci EU mírně přesahující 20 milionů tun se svými více než 5 miliony tun (90 kg na obyv.) podílela přibližně 26 %. Odpadu z papíru a lepenky na území evropské sedmadvacítky vzniklo 44 milionů tun (98 kg na obyv.), což tvořilo 5,5 % z celkových odpadů (s vyloučením hlavních minerálních odpadů). V České republice tvořil odpad z papíru a lepenky 8,7 % celkových odpadů (s vyloučením hlavních minerálních odpadů), tedy 1,4 milionu tun v absolutním vyjádření a 132 kg na jednoho obyvatele. V rámci EU tvořily největší část nekovových odpadů dřevěné odpady (téměř 47 milionů tun). Německo, Francie a Itálie dohromady přispěly k tomuto množství 58 %, Česko s 270 tisíci tun ani ne jedním procentem.

Podíl složek nekovového odpadu (%)

Samostatnou kategorií odpadu jsou pak odpady nebezpečné, které mohou představovat zvýšené riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, nejsou-li likvidovány správně. Z odpadů vytvořených v EU v roce 2022 bylo jako nebezpečný odpad klasifikováno 119 milionů tun (266 kg na obyv.). Mezi lety 2020 a 2022 byl pozorován podstatný nárůst celkového množství nebezpečného odpadu (25 %), z velké části způsobený téměř devítinásobným nárůstem jeho objemu ve Finsku. V roce 2022 se podíl nebezpečných odpadů na celkové produkci odpadů pohyboval mezi 0,7 % v Rumunsku a 26,4 % ve Finsku. V tuzemsku tvořily nebezpečné odpady 4 % z celku.

tags: #odpadky #ve #světě

Oblíbené příspěvky:

• Dotazník ekologická stopa
• Průvodce výběrem nože do přírody
• Modernizace pouličního osvětlení v ČR
• Odpadkový koš s romantickým designem
• Efektivní čištění odpadu