Likvidace odpadní vody z bazénů

Pro zachycení pitné vody, dešťových vod, ale také pro likvidaci vod odpadních, jsou ideální volbou plastové nádrže z polypropylenu. Pro zachycení pitné vody, dešťových vod, ale také pro likvidaci vod odpadních, jsou ideální volbou plastové nádrže z polypropylenu. Pokud zvažujete ideální řešení vaší situace, rozhodně byste neměli hledat podle cen jednotlivých řešení. Důležitým faktorem je kvalita materiálu. Na trhu najdete plastové nádrže z primárního, konstrukčního nebo technického polypropylenu. Právě primární polypropylen je všemi odborníky i výrobci nejvíce doporučován, jelikož jako jediný dokáže garantovat dlouhodobou životnost a kvalitu podzemní nádrže.

Likvidace odpadních vod podléhá zákonu o odpadních vodách, který nařizuje vlastníkům nemovitostí odpadní vodu likvidovat takovým způsobem, aby bylo zajištěno bezpečí, nedošlo ke kontaminaci podloží, povrchových a podzemních vod. Variantou, kdy není možné tuto vodu poslat do kanalizací, je podzemní jímka, případně septiky, které jsou doplněné o zemní pískový filtr.

Alternativy likvidace odpadních vod

V podstatě máte na výběr mezi žumpou, septikem s biologickým stupněm čištění a čistírnou odpadních vod neboli ČOV. V následujících odstavcích vám nastíníme základní výhody a nevýhody nabízených řešení.

Jímka (Žumpa)

Jímka či žumpa je bezodtoková beztlaká nádrž. Uskladňujeme do ní odpadní vodu vytékající z objektu. Po jejím naplní je nutné jímku vyčistit fekálním vozem. Pro absenci odtoku je důležité jímku pravidelně kontrolovat, aby nedošlo ke kontaminaci okolí. Žumpa je vodotěsná bezodtoková jímka, která se většinou vyrábí z betonu nebo plastu. Provozovatel musí zajistit, aby z ní neunikaly do okolí splašky. Rozhodnete-li se pro žumpu, obejdete se bez povolení k vypouštění odpadních vod, ale zato budete potřebovat stavební povolení a budete se muset smířit s pravidelným vývozem splašků. Je nezbytné, aby se fekální vůz dostal dostatečně blízko.

Cena jednoho vývozu se pohybuje mezi 1 - 2 000 Kč (záleží na velikosti žumpy), pořizovací cena žumpy pak cca 15 000 Kč. Žumpa je vhodná pro nemovitosti, které se využívají jen zřídkakdy, případně jako alternativa, kdy se vám nepodaří získat povolení k vypouštění podzemních vod.

Čtěte také: Odpadová firma Vyškov: hodnocení a recenze

Septik

Oproti tomu septik je podzemní nádrž, která obsahuje celkem tři komory k filtraci odpadních vod. Septik je s objektem spojen odpadní trubkou. Oproti jímce má septik odtok, který přefiltrovanou vodu vypouští pryč. Přesto i septik vyžaduje jistou kontrolou a v případě jeho naplnění je nutné přivolat fekální vůz. Septik má podobu usazovací nádrže s několika komorami. Usazuje se v něm kal, který je nutné cca jednou ročně odčerpat. Po předčištění se voda vypouští do potoka, řeky nebo okolní půdy. O pročištění odpadních vod se stará filtr, jehož cena se pohybuje kolem 5 000 Kč na kubický metr. Dobře navržený septik propojený se zemním filtrem může dosahovat stejně efektivity jako domovní čistička odpadních vod (ČOV).

Pořizovací cena se pohybuje mezi 10 000 - 35 000 Kč. Provozovatel se neobejde bez potvrzení o vývozu kalu a stavebního povolení. Septik je ideální pro lidi, kteří nechtějí žumpu, ale nemohou si dovolit investici do ČOV. V praxi se využívá zejména u rekreačních objektů.

Domovní čistírna odpadních vod (ČOV)

Čistírny odpadních vod mají podobu samostatných nádrží a fungují na principu biologického čištění. O tento proces se starají mikroorganismy, které rozkládají veškeré nečistoty v odpadní vodě. Nevýhodou budiž vyšší pořizovací cena než v případě žumpy a septiku, nicméně výhody toto drobné negativum vyvažují - ČOV jsou naprosto bezúdržbové, čistí vodu úsporně a velmi efektivně, instalace je snadná a v okolí není žádný zápach. Navíc se nabízí možnost dalšího rozšíření.

ČOV se hodí pro objekty, které jsou obydleny či provozovány nepřetržitě, tak i pro rekreační objekty s nepravidelným provozem. Domácí čistírna odpadních vod, často označovaná jako ČOV, je zařízení určené k biologickému čištění splaškových vod z domácnosti. Domovní ČOV jsou vhodné pro rodinné domy, chaty i chalupy bez kanalizace. Provoz domácí čističky odpadních vod Ekocis je velmi jednoduchý. Kromě pravidelné kontroly stačí obvykle jednou až dvakrát ročně odkalování. Kal z čistírny odpadních vod představuje skvělý materiál ke zkompostování.

Nestandardní metody úpravy vody v bazénech

Magnetodynamická úprava vody

Magnetodynamická úprava vody je vhodná pro vody tvrdé, vytvářející vodní kámen. Cirkulovaná voda je vedena magnetickým polem vytvořeným magnety připevněnými zvenčí potrubí. Účinkem zmagnetizování nedochází k vysrážení vodního kamene, který je nepříjemný zvláště na zařízení temperace bazénové vody, protože snižuje účinnost zařízení a může způsobit až jeho poruchu. Tato metoda je doporučována zvláště na vody podzemní - je-li rodinný bazén plněn vodou z vlastní studny.

Čtěte také: Použití flexibilní hadice

Technicky lze zařízení instalovat velmi jednoduše - magnet nebo elektromagnet se připevní zvenčí na cirkulační potrubí, do prostoru před elektroohřev.

Desinfekce UV zářením

Desinfekce UV záření je progresivní technologický způsob zabezpečení vody. Jde o fyzikální způsob desinfekce vody bez vlivu na chemické složení vody, její chuť, nezpůsobuje zápach, což je její veliká přednost. Proces likvidace bakterií i jejich sporů a virů probíhá účinkem krátkovlnného záření o vlnové délce cca 250 µm. Velkou výhodou této metody je jednoduchost provedení a to, že nemůže dojít k předávkování jako u chemických způsobů sanitace vody.

Upravovaná voda je po zbavení zákalotvorných a barvotvorných látek na filtračním zařízení přivedena do speciální trubice, kde v tenké vrstvě prochází komorou. Zde je ozářena UV paprsky, které zahubí vše živé ve vodě. Takto vyčištěná voda je vrácena zpět do bazénu. Zařízení se připojuje pouze na zdroj el.

Úprava vody pomocí elektrolýzy soli

Tato metoda se k nám dostala z přímořských států, kde slaná voda je mnohem levnější než voda sladká. Princip metody je založen na rozkladu chloridu sodného - kuchyňské soli (hydrolýze) účinkem elektrického proudu. Sama slanost vody brání rozvoji organizmů citlivých na obsah soli ve vodě, zvláště na zelenou řasu, která se při úpravě vody touto metodou ve vodě nevyskytuje.

Uvolňovaný chlór má desinfekční účinky hubící mikroorganizmy. Napsané rovnice by mohly vypadat jako "perpetum mobile", protože procesy ve vodě jsou vratné. Prouděním vody se ale uvolněný chlór dostává z vody a také díky přítomnosti i jiných látek ve vodě, zvláště organických, dochází ke vzniku různých sloučenin rovnicemi nepopsaných a tím ke ztrátám soli, kterou je nutné nahrazovat.

Čtěte také: Odpadní kanalizační trubky: přehled

Pobyt v bazénu ošetřeném slanou vodou je poměrně příjemný. Voda ztrácí charakteristickou "bazénovou příchuť" po chlóru a plavci si pochvalují, že voda příjemně nadnáší. Chcete-li si však pořídit tuto technologii, doporučujeme volit již při výstavbě materiály a strojní zařízení odolné zvýšené agresivitě slané vody, i když někteří dodavatelé těchto zařízení tvrdí, že to není potřeba.

Slané vodě dobře odolávají plastové rozvody, u nerezových prvků se doporučuje použití vyššího stupně kvality. Snižuje se životnost čerpadel. U výměníků ohřevu vody se doporučuje použití s titanovým povrchem. Účinek soli je patrný po čase i v bazénové hale.

Zařízení elektrolýzy se instaluje za filtraci a temperaci vody. Připojuje se pouze na zdroj elektrického proudu. Dle druhu nabízeného zařízení bývá slanost vody od 0,5 % (slanost slzy) do slanosti 3,5 % (mořská voda).

Ozonizace

Ozón je namodralý plyn těžší než vzduch, silně dráždivý, působící toxicky. Je dosud nejsilnějším oxidantem používaným k likvidaci organických a anorganických nečistot a hygienickému zabezpečení vody v bazénech. Pro svou nestálost se musí vyrábět v místě spotřeby - elektrickým výbojem vysokého napětí.

Jeho schopnost usmrcovat mikroorganizmy ve vodě je vysoká na bacterium coli a spóry cca 300x vyšší než chlórem. U bazénových technologií pro privátní bazény se ozonizace začala uplatňovat až od používání tzv. doplňkové či částečné ozonizace, kdy se nesytí celý objem cirkulované vody, ale jen určité potřebné množství.

Zařízení musí mít jen takovou velikost, aby vyrábělo jen tolik ozónu, které se při oxidaci stačí spotřebovat. Při částečné ozonizaci se z cirkulace vyvede odbočka za filtrem pro cca 1/4-1/5 objemu, zde se voda sytí ozónem, a takto upravená voda je přivedena zpět do cirkulačního potrubí. V přepočtu vychází při částečné ozonizaci cca 0,05-0,1 g/m3 cirkulované vody, u některých systémů i nižší.

Ozonizačních přístrojů se vyskytuje v nabídce bazénových firem řada - jedná se o malá, ale poměrně nákladná zařízení. Při použití ozonizátoru doporučujeme značnou opatrnost - ozón má karciogenní účinky nebezpečné pro člověka. Únik ozónu doprovází charakteristický zápach jako u tichého výboje elektrického proudu. Ozonizační zařízení by mělo procházet pravidelnými preventivními prohlídkami.

Úprava vody pomocí iontů mědi a stříbra

Způsob úpravy a zabezpečení vody pomocí iontů mědi a stříbra je staré jako lidská civilizace. Již v Mezopotámii a ve starém Egyptě věděli, že voda v měděných nebo stříbrných nádobách vydrží déle čerstvá než v nádobách z jiných materiálů. Těžké kovy dokáží při dlouhodobém působení narušovat buněčnou strukturu jednoduchých organizmů (bakterií a řas) a mohou proto zabezpečovat vodu s dlouhodobým účinkem - nevyprchávají z vody tak rychle jako např. Použití je jednoduché a není se proto čemu divit, že se i na našem trhu objevily v nabídkách bazénových firem zařízení, které využívají tohoto principu.

Nabízená zařízení (pokud se neuvažuje pouze s přímou aplikací chemického preparátu do bazénové vody) pracují na principu iniciace iontů těžkých kovů pomocí stejnosměrného proudu procházejícího mezi vloženými elektrodami.

Do vody se vsype příslušný preparát s obsahem mědi a stříbra, rozmíchá se v bazénu a při proudění cirkulované vody se pomocí proudu z vložených elektrod uvolňují ionty mědi a stříbra, které vodu ochraňují před rozvojem řasy a mikroorganizmů, které přijdou do vody spolu s koupajícími. Instalace zařízení do cirkulačního systému je obdobná jako u "slané vody". Stejný problém je nutné řešit při likvidaci odpadních vod s obsahem iontů těžkých kovů.

Vakuová filtrace

Jedná se o metodu filtrace. Filtry ale nevypadají tak, jak je známe z běžných provozů či katalogů bazénových firem. Filtračním materiálem je speciální rozsivková zemina - Diatomit (89% SiO2) s účinností filtrace částic i 1-3 µm, která se nanese na konstrukci filtračních modulů.

Při regeneraci filtru se splachují zachycené nečistoty spolu s filtračním materiálem a na moduly se nanáší nový filtrační materiál z rozsivek. Vzhledem k vysoké účinnosti - záchytu i velmi malých částí (pískový filtr zachytává částice až cca 10x větší) se z vody odstraňují i jednobuněčné a drobné organizmy - plísně, bakterie, spóry a řasy.

Filtr se instaluje na sání cirkulačního čerpadla, které nepotřebuje ani lapač vlasů. Pracuje v podtlakovém systému. Ostatní prvky cirkulace zůstávají v "klasickém" provedení. Není problém s likvidací odpadních vod, protože se využívají pouze přírodní materiály.

Volba vhodné metody úpravy

Volbu vhodné metody úpravy bazénové vody je třeba provádět uvážlivě a podle podmínek využívání. Asi ne nejvhodnější by bylo uvažovat instalaci ozonizace, UV záření či vakuové filtrace u sezónního "plasťáku". Zde je na místě co nejjednodušší technologie, která nám v zimním období tolik nezestárne.

U celoročně využívaných bazénů se může využít i některé složitější a i dražší metody úpravy vody, když nám zajistí snadnější údržbu a křišťálovou vodu bez nebezpečí, že se budeme koupat v chemickém roztoku. Volba závisí na místních podmínkách i na tom, jak hluboko máme do kapsy. Jako každý systém i při určitém stupni automatizace je potřeba řádná údržba zařízení, bazénové vany i celého okolí bazénu.

Likvidace odpadních vod a kanalizace

Do kanalizačních stok je možné vypouštět pouze odpadní vodu z domácností (vaření, hygiena, praní, úklid), nikoliv dešťovou vodu ze střech a vodu z bazénů. Odváděním balastních vod do kanalizace dochází k vyplavování biologické báze, což se negativně podepisuje na kvalitě čistícího procesu. Balastní vody musí každý likvidovat na svém pozemku. Do kanalizačních stok je zakázáno přepouštět lidské fekálie z žump či septiků, stejně tak jako vypouštět zvířecí fekálie z močůvkových jímek. Fekálie jakéhokoliv původu bakterie ničí.

Do kanalizace nepaří žádné „pevné“ předměty. Do záchodů bychom neměli vhazovat dámské vložky a tampóny, punčochy a prádlo, použité hadry a utěrky, které se namotávají na rotační zařízení čističky a zablokují čistící proces. Nepatří sem ani odpad z připravované stravy (slupky či odřezky), zbytky nezkonzumovaného jídla.

Odpadní voda představuje vodu, jejíž kvalita byla zhoršena lidskou činností. Odpadní vody se dělí na odpadní vody splaškové z domácností a občanské vybavenosti a průmyslovou odpadní vodu. Součástí odpadních vod mohou být i vody srážkové. Tradičně byly v minulosti budovány odvodňovací systémy ke shromažďování a odvádění všech druhů odpadních (a dešťových) vod bez ohledu na jejich původ. To v podstatě platí dodnes.

Pokud je srážková voda odváděna do veřejné kanalizace, považuje se za vodu odpadní a musí být ve smlouvě na odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací uveden výpočet množství srážkových vod. To znamená, že i za srážkovou vodu platíte.

Pro účely výpočtu stočného se množství odvedených srážkových vod vypočítává samostatně pro každý pozemek a stavbu, ze které jsou tyto vody odvedeny přímo přípojkou nebo přes volný výtok do dešťové (uliční) vpusti a následně do kanalizace. Výsledek výpočtu se pak rozdělí podle podílu ploch určených v nemovitosti pro trvalé bydlení a pro činnosti neosvobozené od zpoplatnění odvádění srážkových vod.

Informace k výpočtu srážkové vody pak nalezneme ve třetím oddílu prováděcí vyhlášky, konkrétně v paragrafu 31, který definuje způsob výpočtu množství srážkové vody bez měření s odkazem na výpočet v příloze 16.

Od placení jsou v současné době dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu v platném znění (§20, odst.6) osvobozeni:

• vlastníci dálnic, silnic a komunikací veřejně přístupných
• zoologické zahrady
• nemovitosti určené k trvalému bydlení a domácnosti
• vlastníci drah (na základě novely zákona o vodách č. 20/2004 Sb. část III, článek IV)

Druhy odpadních vod

Splašková odpadní voda

Splašková odpadní voda vzniká každodenní lidskou činností - pochází z domácností, škol, úřadů, obchodů a podobně. Splaškové odpadní vody jsou přivedeny kanalizačním systémem (gravitační, tlakový, kombinovaný apod.) na čistírny odpadních vod (ČOV).

Průmyslová odpadní voda

Průmyslová odpadní voda vzniká v průmyslových a výrobních podnicích. Míra a charakter znečištění vody záleží na druhu průmyslu a typu výroby. Průmyslová odpadní voda se čistí buď přímo v podniku (vlastní předčistící zařízení - neutralizační jednotky, lapače ropných látek a tuků, speciální chemické ČOV aj.) nebo v městské ČOV.

Vyčištěná odpadní voda je průběžně před vypouštěním zpět do vodoteče (do potoku, řeky) monitorována. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika je tzv. evropskou “citlivou oblastí” ochrany vod, patří limity vypouštěných odpadních vod k jedněm z nejpřísnějších.

Kam s odpadem, který nepatří do kanalizace?

Biologický odpad - patří do kontejnerů na bioodpad nebo do zahradních kompostérů či do komunitních a obecních kompostáren. Sem spadají: odpady z kuchyňských drtičů zbytky jídel, zbytky zeleniny a ovoce a dalších potravin

Tuky a oleje (fritovací a ostatní oleje z domácností) - patří do sběrných vozů. Správný způsob likvidace tuků je takový, že je obyvatelé musí shromažďovat do nádoby, kterou lze pevně uzavřít a poté ji odvézt do sběrného dvora. V krajním případě, když sběrné dvory nefungují, mohou lidé vyhodit použité mastnoty v uzavřené nádobě do kontejneru. Používáním drtiče kuchyňských odpadů porušujete kanalizační řád.

Chemikálie a další nebezpečné látky - patří do stabilních sběrových míst v jednotlivých městech. Sem lze zařadit: staré barvy, ředidla, lepidla kyseliny, hydroxidy, detergenty mazadla, oleje zbytky čistících prostředků domácí a zahradní chemie obsah baterií, ropné látky radioaktivní látky, infekční a karcinogenní a další chemické látky

Veškeré hygienické potřeby - ...

Naše domácí čistírny odpadních vod se vyznačují velmi jednoduchou konstrukcí. Tou první je plastová nádrž ve tvaru válce o základní výšce 1,5 metru a průměru 1,3 metru. Druhou, podstatně menší, ale neméně důležitou část představuje kompresor, který skrze několik ventilů vhání do ČOV vzduch. Domácí čistírny odpadních vod Ekocis jsou navrženy tak, aby jejich provoz byl co nejsnadnější na obsluhu. Kromě pravidelné kontroly představuje jedinou činnost nezbytnou pro její správné fungování občasné odkalování - cca jednou či dvakrát ročně.

Kde se dozvím více o instalaci, provozu nebo povolování ČOV? Nejsem si jistý výběrem - kde mohu získat radu? Pokud si nejste jistí, jaká domácí čistička odpadních vod je pro vás nejvhodnější, neváhejte nás kontaktovat. Nenašli jste odpověď na svou otázku? Máte dotaz, nebo zájem o ČOV?

tags: #odpadova #voda #bazen #likvidace

Oblíbené příspěvky:

• Dopady zákazu skládkování v ČR
• Ztráta vody z ekosystému
• Zákony ekologie
• Zákon o ochraně ovzduší - podrobný výklad
• Likvidace chladiva: Jak na to?