Ohrožené typy ekosystémů v České republice

Na území České republiky (ČR) se vyskytuje mnoho rostlinných i živočišných druhů, jež jsou ohroženy vyhynutím. Cílem ochrany přírody je zajistit, aby všechny tyto druhy zůstaly součástí naší přírody. Cesty k dosažení tohoto cíle mohou být různé - od pasivní (legislativní) ochrany přes vymezování chráněných území až po zabezpečování potřebného managementu.

Pro některé druhy však tyto nástroje samy o sobě nestačí a je nutné jejich pečlivé doplnění a sladění s dalšími typy opatření, včetně např. rozmnožení druhu v zajetí a jeho opětovného vypuštění (vysazení) do přírody. Pro tyto druhy se připravují záchranné programy (ZP). Tyto ZP zaměřené na zachování ohrožených druhů jsou velmi oblíbeným nástrojem, stále častěji používaným u nás i v zahraničí. Výhodou ZP je např.

Když se řekne ekologie, řada lidí si hned vybaví nějaké zákonem chráněné žáby nebo brouky. V médiích se pojem chráněné druhy vyskytuje také celkem často, a proto bych svůj dnešní příspěvek chtěla věnovat právě ochraně druhů rostlin a živočichů. Popíšu, jakým způsobem se aplikuje a jak jsou rostliny a živočichové u nás chráněni.

Ochrana druhů rostlin a živočichů

1. Obecná ochrana - žádné rostliny ani živočichy nesmíme poškodit tak, abychom zničili celou jejich populaci (skupinu jedinců stejného druhu na určitém území). To znamená, že když na nějakém místě žije velká skupina havranů, nemůžu udělat žádnou aktivitu, kterou bych všechny členy této skupiny havranů vyhubila. Nehraje roli, jestli havran je nebo není chráněný druh, já nesmím žádné rostliny nebo živočichy ohrozit tak, abych zničila celou populaci.
2. Zvláštní ochrana - určuje konkrétní druhy rostlin a živočichů, které jsou zvláště chráněné. Tyto druhy rostlin a živočichů jsou uvedeny ve vyhlášce, ve které jsou tyto druhy rozděleny do kategorií ochrany: ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené druhy. Do této skupiny patří z rostlin například orchideje, ze živočichů například některé druhy ptáků nebo velcí savci (vlk, rys a medvěd), druhy hmyzu nebo motýlů.

V souvislosti s chráněnými druhy se často hovoří o tzv. červeném seznamu. Skutečně se jedná o seznam druhů, které jsou vzácné. Ale pozor - jedná se o vědecký nezávislý podklad, ze kterého vychází naše vyhláška, nikoli o její součást.

Někdy se v médiích objeví informace, že nějaká konkrétní stavba byla zastavena, protože se v lokalitě vyskytl nějaký zvláště chráněný druh. Investor se potom zlobí, proč k této situaci došlo přesto, že byly před stavbou provedeny biologické průzkumy terénu.

Čtěte také: Problémy životního prostředí: Pohled z obou stran

Během průzkumu se pokouším v terénu najít zvláště chráněné druhy a mým úkolem je dostat je mimo nebezpečí daného záměru. To lze provést několika způsoby, ať už je to jejich transport nebo vytvoření náhradních biotopů, které pro ně budou atraktivnější. V okamžiku, kdy stavba začne, by už tam žádné vzácné druhy být neměly a mělo by o ně být dobře postaráno. Může se však stát, že se zvířata na původní místo vrátí.

Tím chci říct, že když se před stavbou objeví nějaký zvláště chráněný druh, je třeba zvýšit pozornost a o ten daný druh se dobře postarat a poskytnout mu náhradní biotop. Neznamená to však, že by se stavba nemohla realizovat. Současná česká legislativa je v tomto ohledu velmi přísná, proto se nestává, že by výskyt zvláště chráněného živočicha nebo rostliny byl pravým důvodem pro to, aby se nějaká předem dobře připravená stavba nerealizovala. Existuje totiž spousta nástrojů, které lze pro jejich ochranu využít.

V minulosti se ale několikrát stalo, že výskyt zvláště chráněných druhů byl jen záminkou pro to, aby se nemohlo stavět, ta zvířata se stala de facto rukojmím a otevřel se prostor pro spekulace. Biologický průzkum před stavbou tedy řádně zmapuje terén a potvrdí nebo vyvrátí výskyt zvláště chráněných druhů.

Červený seznam ohrožených ekosystémů

Červené seznamy globálně ohrožených druhů pravidelně vydávané Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN) se od začátku 60. let 20. století, kdy se objevily vůbec poprvé, staly významným a všeobecně uznávaným informačním zdrojem, snažícím se co nejobjektivněji zhodnotit, jakému riziku vymření, tedy vyhubení nebo vyhynutí, čelí příslušný druh či nižší taxon.

V IUCN se mnohovrstevnatou problematikou ekosystémů zabývá zejména komise pro péči o ekosystémy (CEM). Právě ji k vypracování nezbytných podkladů pro sestavování červených seznamů této hladiny organizace biologických systémů zmocnil už IV.

Čtěte také: Ohrožení přírody

I když co nejobjektivněji stanovit, co je a co není druh, není úplně snadnou záležitostí (Plesník 2022), není žádným překvapením, že právě v případě další základní úrovně biologické rozmanitosti - ekosystému - se při snaze ji hodnotit z hlediska životaschopnosti objevují určité těžkosti.

Jako ekosystém, tedy strukturní a funkční celek složený ze všech živých organismů (bioty) a neživého (abiotického) prostředí v určitém čase a prostoru, můžeme vymezit jakoukoli část prostředí osídlenou organismy, a to včetně zcela umělého, vytvořeného člověkem.

Ekosystémy jsou koncepčními entitami, které v přírodě většinou neexistují jako přesně vymezené jednotky. Určení konkrétního ekosystému proto bývá mnohdy vysloveně účelové a nemusíme při něm zachytit v přírodě skutečně existující celky. Vymezení určitého ekosystému tak zůstává především otázkou měřítka. Je ekosystémem studánka, nebo celý les, v němž se nachází, či rovnou horský hřeben, jehož je zmiňovaný les součástí? Samozřejmě všechny tři případy představují různě velký a také rozdílně fungující ekosystém.

Pokud se neřídíme prostorovým měřítkem, můžeme z určitého místa vymezit nekonečně mnoho ekosystémů. Proto lze ekosystémy třídit podle rozmanitých hledisek, jako je jejich složení, struktura nebo v nich probíhající procesy. Na druhou stranu je specifická biologická entita mezi společenstvem a krajinou nesporně užitečná, v našem případě mj.

Ekosystémová diverzita se určuje obtížněji než druhová nebo genetická rozmanitost právě proto, že skutečně funkční hranice společenstev a ekosystémů jsou obvykle jen těžko rozpoznatelné. Svědčí o tom mj. přítomnost četných ekotonů, přechodových zón mezi dvěma dobře vymezenými ekosystémy.

Čtěte také: Aktivity pro děti: Ekologie

Výjimku z uvedeného pravidla představují jasně izolované ekosystémy (ostrovy, horské hřebeny) nebo ekosystémy vymezené příslušnými procesy: v druhém případě máme na mysli kupř. povodí vodních toků nebo mangrovové porosty rostoucí v prostoru mezi přílivem a odlivem nebo těsně u něj. Situaci rovněž ztěžuje nepřeberné množství typů ekosystémů.

Dlouhou dobu byl za nejúspěšnější pokus o klasifikaci ekosystémů považován návrh na třídění půdního krytu (DiGregorio & Jansen 2000). Nicméně po několikaletém intenzivním úsilí předložila IUCN, konkrétně CEM, propracovaný návrh na klasifikaci ekosystémů (Keith et al. 2020, 2022).

Zatímní zkušenosti potvrzují, že čím dokonalejší a vědecky jednoznačnější jsou kritéria pro hodnocení druhů z hlediska jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, tím méně bude existovat druhů a nižších taxonů, o nichž máme k dispozici nezbytné aktuální a věrohodné údaje. Totéž se vztahuje také na ekosystémy. Zatímco druhy fauny, flóry a dalších organismů ohrožuje nebezpečí extinkce, u ekosystémů představuje obdobné riziko jejich zhroucení.

Na rozdíl od prokazatelně vyhubených nebo vyhynulých druhů jsou zhroucené ekosystémy nahrazeny jinými. Ochránce přírody ale zajímá nejen to, zda určitý ekosystém plošně ubývá, nebo se naopak rozšiřuje, ale i to, jak úspěšně funguje. Ekologové si v tomto případě vypomáhají podobenstvím s lidským zdravím. Jestliže se necítíte dobře, zajdete k praktickému lékaři. Ten vás může poslat na řadu vyšetření u jednotlivých specialistů a po jejich ukončení stanoví diagnózu.

Kolektiv expertů, zabývajících se přípravou červeného seznamu celosvětově ohrožených ekosystémů, neměl před sebou právě jednoduchý úkol. Stejně jako u kritérií pro zařazování druhů do červených seznamů museli odborníci obecně použitelné přístupy přeměnit v jednoznačné kvantitativní hodnoty. První návrh kritérií byl uveřejněn po třech letech intenzivních diskusí (Rodríguez et al. 2011). Později byl doplněn o nepřekrývající se kategorie a návodné příklady jejich použití (Keith et al. 2013). Rada IUCN uvedenou metodiku oficiálně schválila o rok později (Keith et al. 2015).

Aby se v co největší míře omezily potíže související s vymezením ekosystémů, byly následně zpracovány obsáhlé pokyny pro aplikaci kritérií a kategorií v různém prostorovém měřítku (Bland et al.

Hodnocení určitého ekosystému začíná syntézou dostupných znalostí a informací o něm. Může jít o jeho popis, kupř. prostřednictvím charakteristických druhů, procesů, funkcí a dalších znaků, mapové podklady o jeho minulém, současném a předpokládaném budoucím rozšíření, určení hlavních vnějších činitelů (hnacích sil), jež jej ovlivňují, prostorová data a indikátory trendů ekologické integrity.

Ekologická integrita označuje stav, kdy je v ekosystému udržováno složení a funkční vztahy odpovídající přírodní biologické rozmanitosti. Postihuje proto kapacitu ekosystému podporovat a udržet vyrovnaný, celistvý a adaptivní celek s druhovým složením, prostorovou strukturou a probíhajícími procesy srovnatelnými s přírodním ekosystémem příslušné oblasti (Noss 1990, Pimentel et al. 2000, Plesník 2010a, 2010b, 2023a, WCS 2019, Karr et al.

Pro západoafrickou suchou savanu jsou kromě trav s dlouhými stébly typické i až deset metrů vysoké stromy, které ale v poslední době vykazují jen malou schopnost regenerace. Získané údaje jsou hodnoceny níže uvedenými kritérii.

Kritéria se tak zaměřují jak na prostorové rozšíření hodnoceného ekosystému (A-B), tak na dva prvky ekosystémové integrity (C-D), a to jak v minulosti (nejméně padesátiletá historie), přítomnosti a budoucnosti (výhled 50 let). Protože se různé typy ekosystémů mohou měnit rozdílnými cestami a mechanismy, poškození ekosystému (i.e. snížení integrity podle kritérií C a D) se hodnotí pomocí veličin specifických pro určitý ekosystém a vztažených k jeho zhroucení.

Pro kritérium E, tedy kvantitativní hodnocení možného zániku daného ekosystému, jsou nezbytné pravděpodobnostní (stochastické) matematické modely dynamiky ekosystémů (cf. Bland et al.

Splnění jakéhokoli z výše uvedených kritérií kvalifikuje daný ekosystém pro zařazení do příslušného stupně ohrožení. Každý ekosystém by měl ale být hodnocen všemi kritérii, pro která jsou k dispozici údaje, přičemž využita by měla být nejlepší dostupná data.

Výhodou zůstává, že uvedenou metodiku je možné použít pro hodnocení jak suchozemských, vnitrozemských vodních, mořských a pobřežních ekosystémů, tak v různém měřítku, i.e. Červený seznam ohrožených ekosystémů využívá většinu kategorií ohrožení uplatňovaných v druhových seznamech, a to od nejméně ohroženého: Málo dotčený (LC), Téměř ohrožený (NT), Zranitelný (VU), Ohrožený (EN) a Kriticky ohrožený (CR). Stejně jako v případě druhů spadají také ekosystémy klasifikované v kategoriích VU, EN a CR mezi obecně ohrožené.

Kategorie Vyhynulý nebo vyhubený (EX) a Vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě (EW) musely být, jak jsme již uvedli, v případě ekosystémů nahrazeny kategorií Zaniklý (CO), označující jejich zhroucení. Analogicky s druhy zavádí IUCN také kategorie Ekosystém, o němž jsou nedostatečné údaje (DD) a Nevyhodnocený (NE).

Přestože se klasifikace ohrožení ekosystémů zánikem netěší takové pozornosti, jako je tomu v případě druhů, do roku 2024 vyhodnotilo z tohoto hlediska všechny suchozemské ekosystémy 63 států. V případě mořských ekosystémů šlo o 32 zemí, kdežto soupisy ohrožených sladkovodních ekosystémů včetně mokřadů uveřejnilo 42 států. V řadě dalších zemí proběhlo hodnocení určitých dílčích souborů ekosystémů, kupř. lesů mírného a tropického podnebného pásu v Severní a Jižní Americe.

Protože se doporučuje provádět klasifikaci ohrožení ekosystémů každých pět až deset let, červené seznamy ekologických soustav již opakovaně vyšly kupř. v Norsku, Finsku a Jihoafrické republice (Nicholson et al.

Je zřejmé, že sestavení červeného seznamu ohrožených ekosystémů na jakékoli úrovni bude vyžadovat velké množství důvěryhodných údajů. V některých případech bude možné při sběru dat pro hodnocení ohrožení ekosystémů s úspěchem uplatnit výstupy dálkového průzkumu Země, a to včetně použití umělé inteligence (Plesník & Plesníková 2023) nebo terénního mapování biotopů.

Na druhou stranu červené seznamy ohrožených ekosystémů najdou zcela určitě vhodné uplatnění při naplňování klíčového strategického dokumentu přijatého Úmluvou o biologické rozmanitosti - Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost (KMGBF, UNEP 2022c, 2022d, Plesník 2023b). Byly odsouhlaseny přímo jako titulkový indikátor A1 doporučený smluvním stranám úmluvy pro monitorování realizace KMGBF (Nicholson et al.

V roce 2024 publikovala IUCN vůbec první červený seznam v celosvětovém měřítku ohrožených ekosystémů. Odborníci si pro zmiňovaný soupis zvolili specifické, ale relativně dobře vymezitelné ekosystémy, o nichž již určitou dobu víme, že se celkově nenacházejí v příznivém stavu - mangrovy (IUCN 2024b).

V některých případech se výstupem obdobné klasifikace, zejména pokud vycházela z mapování stanovišť, staly červené seznamy ohrožených biotopů, i když při ní byla využita, byť občas upravená, metodika IUCN pro zařazování ekosystémů do červených seznamů. V Evropě je důvodem popsaného stavu jednak tradice, jednak mezinárodní právní normy pracující s typy přírodních stanovišť.

V ČR takto vyšel stále ještě nedoceněný Červený seznam ohrožených biotopů České republiky (Chytrý et al. 2019, 2020). Autoři z ČR se významně podíleli i na přípravě Evropského červeného seznamu ohrožených biotopů, pochopitelně v případě suchozemských a sladkovodních stanovišť (Janssen et al. 2016). První část mimořádného díla zahrnovala mořské biotopy (Gubbay et al. 2016).

Příklady ohrožených ekosystémů

• Ještě nedávno husté, svěží lesy na Vysočině se mění ve vyprahlé paseky zbrázděné kolejemi po těžkých strojích.
• Panonské písečné stepi, jejichž dřívější rozsáhlá plocha se zmenšila v důsledku zalesňování, zarůstání křovinami a nežádoucího obohacování živinami.
• Sladkovodní ekosystémy patří k nejvíce ohroženým biotopům světa. Tato skutečnost je výsledkem mnoha faktorů, které jednotlivě, ale samozřejmě i v kombinaci přímo ovlivňují degradaci sladkovodních ekosystémů. Největší problémy pro tato stanoviště představuje změna klimatu. Jejím následkem je vysychání a také mnoho antropogenních negativních vlivů, jako jsou eutrofizace, odvodnění, zavlečení invazních druhů a celková degradace životního prostředí.

Strategie pro posílení ochrany biologické rozmanitosti

Vláda proto dnes schválila dlouhodobou strategii pro posílení ochrany a udržitelné biologické rozmanitosti České republiky - konkrétně Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2026 - 2050 a navazující Akční plán pro období 2026-2030.

Od 80. let 20. století zmizely z území České republiky desítky druhů rostlin a živočichů a populace mnoha dalších jsou v kritickém ohrožení. Dlouhodobý pokles je patrný zejména u běžných druhů ptáků v zemědělské krajině. Příčiny tohoto stavu spočívají především v minulosti - kvůli dominantnímu intenzivnímu hospodaření, eutrofizaci, fragmentaci krajiny - a v současnosti také v důsledku negativních dopadů klimatické změny. Navzdory úsilí vynaloženému v posledních dvou dekádách se stále nedaří plošný úbytek biodiverzity zastavit.

Nová strategie proto stanovuje deset dlouhodobých cílů rozdělených do tří prioritních oblastí, které se zaměřují na ochranu a obnovu ekosystémů, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a posílení povědomí společnosti o významu přírody. Cílem je, aby do roku 2050 nedocházelo k úbytku biodiverzity na žádné úrovni a aby byly vytvořeny podmínky pro její dlouhodobé posilování.

Strategie klade důraz na propojení ochrany přírody s dalšími sektory, zejména se zemědělstvím, lesnictvím, vodním hospodářstvím a územním plánováním, a na posílení meziresortní spolupráce. Cílem je například zlepšit územní ochranu a ochranu ohrožených druhů rostlin a živočichů, podporovat udržitelné hospodaření v různých typech ekosystémů, zlepšit osvětu, vzdělávání a výzkum v této oblasti, včetně zajištění finančních prostředků nezbytných pro dlouhodobé naplnění stanovených cílů.

Součástí schváleného materiálu je i Akční plán, který stanovuje konkrétní opatření a odpovědnosti jednotlivých orgánů státní správy. V roce 2030 bude provedeno jeho vyhodnocení a aktualizace podle nejnovějších výzev a potřeb ochrany přírody. Mezi konkrétní cíle Akčního plánu patří mimo jiné zajištění ochrany alespoň 23 % území České republiky prostřednictvím chráněných území, zavedení přísné formy ochrany na minimálně 6 % území státu, legislativní úprava definice významných krajinných prvků a vymezení jejich jádrových zón, zavedení nového konceptu tzv. jiných účinných opatření na ochranu biodiverzity (OECMs) či systematické obnovování prostupnosti krajiny a snižování její fragmentace.

Akční plán také zahrnuje opatření pro aktivní péči o nejohroženější druhy živočichů a rostlin a jejich biotopy, přípravu právního rámce pro Národní plán obnovy přírody v návaznosti na implementaci evropského Nařízení o obnově přírody a také posílení biodiverzity v zemědělských ekosystémech prostřednictvím nástrojů Společné zemědělské politiky i po roce 2027.

tags: #ohrožené #typy #ekosystému #v #české #republice

Oblíbené příspěvky:

• Co jsou environmentální daně?
• Má recyklace plastů smysl?
• Zásah Člověka: Srovnání Umělého Vysazování
• Přírodní věštby a jejich interpretace
• Třídění objemného odpadu