Ohrožený druh: Arijec

Jedna z delegátek prohlásila: "Konečně diplomati pochopili, že lidstvo se množí skrze ženské tělo." Zítřek planety je prý v lůně ženy!

Je pravda, že se lidstvo množí skrze ženské tělo, ale jaksi se nehovoří o tom, že žena je pouze nositelka života, který vzniká spojením muže a ženy.

O tom, kdo se s ženou spojí a zda případně vzniklý život bude žít či ne, nerozhoduje jen ona sama. O zodpovědnosti muže ploditele se příliš nehovoří. Ten stojí opodál jako stál Adam v ráji, když Eva vztáhla ruku po zakázaném ovoci.

Každé mládě, tedy i lidské, má dva rodiče, kteří jej přivedou na svět. Mládě je plně závislé na rodičích a ti mají zodpovědnost mládě nejen živit, ale i vychovávat. K tomu, aby se tak dělo, slouží lidstvu od počátku instituce rodiny.

To, že dnešní překotně se množící lidstvo odmítá nebo neplní svoji rodičovskou funkci, ještě neznamená, že nejlepším řešením dané situace, jak se zbavit nechtěného potomka, je zabití.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Protože se jedná o vážnou otázku, týkající se budoucnosti planety i lidstva, je nutné, abychom byli informováni o myšlení současné společnosti v kontrastu s Božím pohledem na globální plány lidstva. Nedořešena je nejen otázka populačního trendu, ale i kam jako jednotlivci a národ spějeme.

Před nedávnem u nás vyšla kniha od PhDr. Evy Rheinwaldové "Rodičovství není pro každého". Protože paní dr. Rheinwaldová je častým rozhlasovým hostem, seznámíme i vás s obsahem této jistě zajímavé knihy.

Citujeme: "Svět je přelidněný, lidé umírají hladem, podvýživou a dnes už léčitelnými nemocemi. Je proto pouze logické, že populace by měla být regulována a to tak, že děti by v tomto rádoby "osvíceném" století neměly přicházet na svět jako zvířátka jen proto, že samec se samičkou po sobě sexuálně zatouží. ... Možná, že někdo namítne, že každý má právo mít dítě. Ano, ale pouze když je tento jedinec zcela nezávislý na společnosti a sám se o sebe stará. Zamezit pěstování bídy a utrpení by znamenalo začátek duchovního růstu. (str. 28,29)

Mít dítě by mělo být privilegiem fyzicky a emocionálně zdravých, zodpovědných a inteligentních lidí. Nemělo by se povolovat zasévat a nechat vyrůst špatné sémě těm, kteří nemají ani ponětí o pěstování dobré úrody. Taková společnost by brzy trpěla hlady. A právě tak by se nemělo dovolit pěstovat kriminálníky, zvrhlíky, alkoholiky, lidi závislé na drogách a další miliony těch, kteří mlčky trpí pro svá "zranění" z dětství. Naše poznatky o dědičnosti, kterou se přenášejí z generace na generaci fyzické a duševní nemoci, návykovost a dokonce i osobnost, právě tak jako poznatky o utváření osobnosti a charakteru, o učení se podle vzorů a podmiňování, o vlivu okolí a rodiny a další, by měly být dostatečným důvodem k tomu, abychom už konečně místo léčení symptomů začali zamezovat příčinám. Naše znalosti neslouží v přítomné době ani jednotlivcům ani společnosti. (str. 22)

Mám obavy, že ve světě, zmítajícím se v násilnostech a válkách po celou historii trvání lidstva, se nic nezmění, pokud se nezmění lidé. Znovu opakuji, že je to možné jedině výchovou, která by byla povinná. Zákony by musely zabránit lidem poškozovat společnost, tak jak to bylo zavedeno v Číně. Zdálo se, že je to kruté omezování svobody, ale každý rozumný člověk, kterému jde víc o štěstí dětí než rodičů, musí uznat, že je lepší zabránit příchodu dítěte, než ho vystavit strastiplnému životu. Život je dar, ale kvalita života v celé své šíři a komplexnosti, kdy lidská osobnost se může plně rozvinout, a ne pouze vegetovat a trpět, musí být lidmi vytvořena. (str. 30)

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Na plnění rodičovských povinností by dohlíželi sociální pracovníci, jejichž počet by měl být co největší. Ti, spolu s psychology, by vedli povinné kursy rodičovství. (str. 24) Rodičovství je nejen poslání, ale i umění, kterému musí být talent a dobré znalosti." (str. 7)

Konec citací. Stane-li se kritériem života filosofie "privilegium a plánované versus nežádoucí", společnost může omezovat a eliminovat kohokoliv. Potom nechtění nejsou již jenom nenarození, předčasně narození (šedá oblast lékařství - zda poskytnout dítěti péči či nikoliv), ale i novorozenci, kteří nesplňují fyzicky nebo pohlavně očekávání rodičů.

Je smutnou zkušeností, že se rodí stále více poškozených dětí a počet rizikových těhotenství a neplodnost mužů i žen narůstá. V zájmu pěstování kvality života a ušlechtilé snaze zabránit utrpení mohou do kategorie nežádoucích brzy patřit i lidé s genetickými vadami, porušenou imunitou, alergici, diabetici, nemocní, slepí, němí, nemohoucí, krátkozrací, ráčkující, tělesně handicapovaní a jinak postižení.

Jejich řady mohou rozšířit přestárlí, chudí, rasově odlišní, politicky nespolehliví a nikdo z nás neví, kde se zvůle interrupce, sterilizace a euthanasie zastaví. Jednoduchý lékařský nebo operativní zákrok může zbavit jedince plodnosti i života. Euthanasie, zabití z milosti, je jen otázkou patřičného zákonodárství.

Ve vyspělých zemích klesla hodnota lidského života na minimum. Člověk je pouhá ekonomická jednotka, osobní zátěž či břemeno, ale zapomínáme, že nejsme pány života. Pánem života je Bůh. Jednotlivci a národy mají možnost vyjadřovat se k budoucnosti světa, avšak jejich právo určovat globální budoucnost lidstva leží jinde než v zabíjení.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Na jedné straně ekologové burcují svědomí lidí za záchranu ohrožených zvířat, ale málokdo si uvědomuje, že mezi ohrožené druhy naší planety nepatří pouze rostliny a zvířata, ale především děti.

Je zvláštní, že delegáti podobných konferencí jsou jednotní v boji za sociální spravedlnost, za odzbrojení, proti trestu smrti, ale jako prostředek vybudování lepších zítřků volí právě smrt. Krok po kroku sami sobě připravujeme zkázu hlasováním, podporujícím jakoukoliv demografickou manipulaci. Kdokoliv se může stát jednoho dne nežádoucí přítěží této planety. Každý totiž může překážet vývojově silnějšímu!

Minulost, přítomnost a budoucnost

Před námi leží ukázka dalšího zajímavého textu, který stojí za zamyšlení: Bez lidí neexistuje žádná lidská idea na tomto světě a proto je idea jako taková přesto podmíněna vždy existencí lidí a tím i všech zákonů, které vytvořily předpoklady jejich bytí. A nejen to! Určité ideje jsou vázány na určité lidi. To platí ponejvíce právě pro takové myšlenky, jejichž obsah má svůj původ ne v exaktní vědecké pravdě, nýbrž ve světě citu, nebo jak se to dnes tak krásně říkává "vnitřní zážitek". Všechny tyto ideje, které nemají nic společného s chladnou logikou, nýbrž představují čisté výrazy citu, etické představy atd., jsou připoutány k bytí lidí, jejichž duchovní představivosti a tvůrčí síle vděčí za svou existenci. (130)

Vše, co dnes na této zemi obdivujeme - věda a umění, technika a vynálezy - je jen tvůrčím produktem nemnoha národů. ... Všechna kultura závisí na člověku a ne naopak. Aby se zachovala určitá kultura, musí být zachován člověk, který ji stvořil. ... Člověk, který nezná zákony a nedbá jich, připravuje se o štěstí, které je mu určeno. (131)

V boji o každodenní chléb podléhá všechno slabé, nemocné, méně odhodlané, zatímco boj samců o samice poskytuje právo k plození jen tomu nejzdravějšímu. Vždy však je boj prostředkem k upevňování zdraví a odolnosti druhu, a proto i příčinou jeho vyššího vývoje. Kdyby tento proces probíhal jinak, přestalo by všechno další vyšší formování druhu a nastoupil by spíše jeho opak. Neboť protože méněcenné má co do početnosti vždy převahu nad nejlepším, rozmnožovalo by se při stejných životních a rozmnožovacích možnostech to horší mnohem rychleji, až by nakonec nutně musilo nejlepší ustoupit do pozadí. Musí tedy být provedena korektura ve prospěch lepších. Tu však obstarává příroda tím, že vystavuje slabší část tak těžkým životním podmínkám, že už tím je omezována její početnost, a ani zbytek nepřipouští k rozmnožení bez výběru, nýbrž i tu uskutečňuje bezohledný výběr podle síly a zdraví. (129)

Toto smýšlení, v němž zájem vlastního já ustupuje ve prospěch zachování společenství, je prvním předpokladem každé skutečné lidské kultury. Jen z něho se mohou zrodit všechna velká díla lidstva, která svému tvůrci přinesou jen malý zisk, avšak jež se stanou velkým požehnáním pro celé lidstvo. (136)Pravý idealismus není nic jiného než podřízení zájmů a života jedince celku, to však opět je předpokladem pro vznik organizátorských forem všeho druhu, odpovídá idealismus v nejniternějším základu poselství vůli přírody. Jen on vede člověka k dobrovolnému uznání privilegia síly a moci, čímž se stává zrnkem onoho řádu, který formuje a tvoří celý vesmír. Nejčistší idealismus je tedy bezděčně totožný s nejhlubším poznáním. (137)

Rozdělíme-li lidstvo do tří druhů, na zakladatele kultury, nositele kultury a její ničitele, pak přichází v úvahu jako představitel toho prvního jen árijec. (132) Protože světový názor nikdy není ochoten dělit se o moc s druhým světovým názorem, nemůže také být hotov spolupracovat na daném stavu, který odsuzuje, nýbrž cítí závazek proti tomuto stavu a celému nepřátelskému ideovému světu všemi prostředky bojovat, to znamená připravovat jeho svržení. (154)

Přitom není nutno, aby každý, kdo za tento světový názor bojuje, byl zasvěcen do posledních idejí a myšlenkových pochodů vůdců hnutí. (155) Věřilo se, že politické hnutí, složené jen z kruhů inteligence, je už tím cennější a má větší nárok, ba i větší pravděpodobnost dostat se k moci, než je tomu u nevzdělané masy. (155)

Každá světodějná myšlenka má nejen právo, nýbrž povinnost zajistit si prostředky, které umožňují její uskutečnění. Úspěch je jediným pozemským soudcem správnosti či nesprávnosti takového počínání. (157) Pokrok a kultura lidstva nejsou produktem majority, nýbrž spočívají výlučně na genialitě a činorodosti osobností. (158)

Přívržencem hnutí je ten, kdo souhlasí s jeho cíli, členem je ten, kdo za něj bojuje. Postoj přívrženců spočívá v poznání, kdežto podstatou členství je odvaha toto poznání zastávat a dál šířit. Poznání ve své pasivní podobě odpovídá většině lidstva, která je setrvačná a zbabělá. (160)

Nejúplnějšího vítězství dosáhne světonázorová revoluce vždy tehdy, jestliže získá co možno všechny lidi pro nový světový názor, a je-li třeba, později jim jej i vnutí, zatímco organizace myšlenky, tedy hnutí, má obsáhnout jen tolik členů, kolik je bezpodmínečně třeba k obsazení nervových center státu. (161)

Státní hranice jsou vytvářeny lidmi a jsou také lidmi měněny. Skutečnost, že se některému národu podaří získat nepřiměřené množství půdy, není žádným vyšším závazkem k věčnému uznání této skutečnosti. Žádná vyšší moc nepřidělila jinému národu více prostoru a půdy. Podobně jako půdu nedostali naši předkové darem od nebes, nýbrž jí museli vybojovat s nasazením života, nepřidělí nám ani v budoucnu půdu a tím život žádná boží milost, nýbrž ji získáme jen násilím vítězného meče. (191-192)

Angličan sir Halford Mackinder nazýval kdysi rozsáhlé území východní Evropy a evropské Rusko "srdcem světa": už svým obrovským plošným rozsahem je toto území podle něho chráněno před každým útokem a je v podstatě nezranitelné. Proto je nazývá "citadelou vlády nad světem". Kdo ovládne toto "srdce světa, ovládne svět". (205)

Pokud tušíte, odkud vítr vane, jste na správné stopě. "To, co Hitler vydává za přirozený přírodní zákon, z něhož se člověk nemůže beztrestně vymanit, totiž privilegium síly a moci, jež vyplývá z domnělé nerovnosti ras, je v dnešní situaci cestou k sebevraždě současného lidstva." (153)

Tato šílená vize vyvraždění a ujařmení mnohamiliónových nadbytečných "rasově méněcenných" národů a osídlení veškeré dobyté půdy čackými německými sedláky-kolonisty (v evropském měřítku Amerika přisuzuje vůdčí roli opět Němcům) má přitom v Hitlerových očích dokonce i nezvratné morální oprávnění. Hitlerova "filozofie dějin", která pokládá člověka a lidstvo za živočišný druh, jenž podléhá stejným přírodním zákonům jako všechny živočišné druhy od prvoků až k obratlovcům, promítá se do zásady, že každý národ má tolik půdy, kolik si jí vybojuje na jiných, méněcenných národech; nezabránit dalšímu množení těchto sice rasově méněcenných, ale velmi životaschopných a dychtivých národů znamená snižovat celkovou rasovou hodnotu lidstva, neboť tyto národy ubírají prostor jeho nejhodnotnějšímu kulturotvornému rasovému jádru. Z toho vyplývá jediný "morální" zákon, hlásající, že "právo je v síle". (205-206)

Nejnebezpečnější, pro lidstvo přímo sebevražednou silou se v této situaci stal rasismus a nacionalismus jakéhokoliv zabarvení a původu. Přesvědčujeme se o tom nejen ve vztahu k zemím tzv. "třetího světa", ale dokonce i v hrůzných iracionálních krvavých explozích nacionální i náboženské nenávisti, která na jihu Evropy zachvátila i národy sobě etnicky tak blízké, jako jsou Srbové a Chorvati. Tato rasistická a nacionalistická nákaza však nabývá na intenzitě i v nejvyspělejších západních zemích - v Německu, ve Francii či v Itálii. Nové nebezpečné recidivy rozpoutaných vášní prožila před nedávnem i Amerika." (221)

V úvodu knihy Hitlerův Mein Kampf, ze které jsme citovali, Jiří Hájek píše: "V době, kdy jsem byl v lágru, jsem z Hitlerova Mého boje neznal ani řádku. Čtu-li jej dnes, nacházím v něm dokonalé "teoretické zdůvodnění" barbarství a pohrdání člověkem a lidským životem, které jsem poznal v KZ Sachsenhausen spolu s 1200 českými studenty, zatčenými 17. listopadu 1939 v Praze a Brně po pohřbu Jana Opletala. Přál bych si proto, aby čtenáři mladších generací, kteří byli této zkušenosti ušetřeni, nechápali ani sebenesmyslnější Hitlerovo fantazírování jen jako pouhou "teorii", nýbrž jako bezprostřední pokyny pro reálnou společenskou praxi." (3-4)

Posláním této ukázky není propagovat Hitlerovy myšlenky nacismu, ale varovat, že i dnešní obyčejný člověk může být zmanipulován prostřednictvím vyšších cílů politických a ekonomických autorit, duchovních vůdců, teologů, veřejných činitelů a celé sítě zodpovědných "odborníků", jako je např. šarmantní paní dr. Rheinwaldová.

Ti všichni se cítí povoláni zachránit lidstvo před katastrofou přelidnění. Ale vraťme se k dnešku: "Nadace pro rozvoj člověka" sdružuje vědce, kněze a veřejné činitele a usiluje o vytvoření sítě odborníků, kteří by spolupracovali na globálních problémech. Ekologická hnutí nabádají obyvatelstvo k většímu "duchovnu". Povýšili jsme Matku Zemi na životadárnou a ničivou bohyni.

Tvrdíme, že Matka příroda je jeden velký živý organismus, který aktivně řídí životní prostředí, na rozdíl od darwinovského myšlení, že se příroda a vše živé přizpůsobuje. Dochází k filosofickému posuvu, kde nepřežívá ten nejschopnější a nejsilnější, ale ten, kdo se sžil a spolupracuje s ostatními druhy. Vytváříme teorii vzájemné závislosti. Idealisticky si představujeme, že by se lidstvo mělo vrátit k "tradičním hodnotám." Intelektuálové nového tisíciletí nám slibují skvě...

tags: #ohrožený #druh #arijec

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce tříděním odpadu
• LPG přestavba v Rychvaldu
• Sázení stromů v ČR
• Brána do unikátní krajiny
• Poplatky za komunální odpad