Ohrožené druhy pavouků v České republice

Česká krajina prodělala za posledních sto let dramatický vývoj. Rozsáhlé změny v jejím využívání, budování infrastruktury a zejména změny ve způsobu zemědělského a lesnického obhospodařování vedly mnohde k tomu, že nám z ní vymizela řada jak vzácných, tak dříve běžných druhů zvířat i rostlin.

Stepník moravský (Eresus moravicus)

Stepník moravský je vzácný druh pavouka, který byl objeven a vědecky popsán teprve v roce 2008 RNDr. Jedná se o endemický druh pro střední Evropu, zejména Českou republiku, kde se vyskytuje především na jižní Moravě. Byl nalezen například na Pálavě u Mikulova, v oblasti Bzeneckých písků, na předměstích Brna, v Podyjí, na Mohelenské hadcové stepi.

Samice stepníka dosahuje velikosti 13 až 16 mm, samec 5 až 9 mm. Samci mají výstražné bílo-černo-červené zbarvení připomínající zbarvení slunéčka, které je chrání před predátory orientující se zrakem, jakými jsou například ptáci.

Stepník je poměrně plachý a žije skrytě v přibližně 10 cm hlubokých norách jejichž ústí je z vrchu chráněno pavučinovou stříškou. Stepník moravský jako velice pozoruhodný a jako památný druh si zasluhuje druhovou ochranu. Je uveden v červeném seznamu kriticky ohrožených druhů. Ochrana jeho přirozeného prostředí je klíčová pro jeho přežití.

Záleží na tom, o kterém stepníkovi se bavíme, protože v České republice žijí čtyři různé druhy - stepník rudý, moravský, černonohý a pálavský. U různých druhů probíhají námluvy v různou dobu. Samečky stepníka moravského můžeme potkat na přelomu dubna a května, kdežto třeba samečci stepníků rudých pobíhají po povrchu země až v pozdním létě.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Kousnutí stepníkem je extrémně nepravděpodobné, jsou to velmi mírumilovní pavouci. Stepníci jsou jedni z našich nejjedovatějších pavouků a jejich jed prý dokáže způsobit několikahodinovou horečku provázenou bolením hlavy.

Stepník rudý

U nás je stepník rudý vzácný druh pavouka, vyskytuje se jen v teplých nížinách. Najdeme ho lokálně ve středních Čechách, v okolí Prahy, Českém krasu, Českém středohoří na Mělnicku. Na Moravě například na Pálavě, Bzenecku, Pouzdřanech, Brněnsku, Moravském krasu, ale zasahuje i na Hanou, kde se vyskytuje na úpatí Velkého Kosíře.

Na suchých písčitých plochách Radouče byl naposledy pozorován v roce 2011, pak se po něm doslova slehla zem. Pavouk se dožívá 3 až 4 let. Žije ve velmi dobře ukryté noře v zemi.

Pavučina je tvořena pevnou, asi 5 cm širokou stříškou, která je nahoře pokryta travou a pokračuje dále jako rourka široká asi jako prst. Od okraje se táhnou lapací vlákna (kribelátní vlášení), s jejichž pomocí dokáže ulovit i střevlíka. Je jedovatý a velmi plachý, takže je malá pravděpodobnost, že na něj člověk narazí.

Slíďák tatarský (Lycosa singoriensis)

Latinské jméno Lycosa singoriensis označuje v českém názvosloví slíďáka tatarského, jednoho z největších a nejvzácnějších zástupců čeledi slíďákovitých ve střední Evropě. Slíďák tatarský patří k největším evropským pavoukům, přičemž samice mohou dosahovat délky těla až 35 milimetrů, zatímco samci jsou menší a štíhlejší. Tělo je robustní, hnědě až šedě zbarvené s tmavšími kresbami, které zajišťují dobré maskování v písčitém prostředí. Nohy jsou silné, dlouhé a uzpůsobené k rychlému běhu.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Areál rozšíření slíďáka tatarského sahá od jihovýchodní Evropy přes stepní oblasti východní Evropy až do střední Asie. V České republice je výskyt velmi omezený a soustředěný především do nejteplejších oblastí jižní Moravy.

Slíďák tatarský obývá suché, otevřené a teplé biotopy, jako jsou písčiny, stepi, sprašové stráně a řídké travnaté porosty. V půdě si buduje svislé nory vystlané pavučinou, které slouží jako úkryt i místo rozmnožování. Potravu slíďáka tatarského tvoří různí bezobratlí, zejména hmyz, kobylky, brouci a další pavouci, které aktivně loví na zemi.

Rozmnožování probíhá na jaře a počátkem léta. Samice nosí kokon s vajíčky připevněný na zadečku a později i čerstvě vylíhlá mláďata, což je typický znak slíďákovitých.

Slíďák tatarský patří v České republice mezi kriticky ohrožené druhy bezobratlých a je zákonem chráněn. Hlavními hrozbami jsou zánik stepních biotopů, zarůstání lokalit a fragmentace populací.

Arachnologové objevili menší kolonie slíďáků i v jedné okrajové části Zlína. Pokud na slíďáka tatarského narazíte, rozhodně ho nezabíjejte a raději kontaktujte nejbližšího arachnologa.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

Latinské jméno Argiope bruennichi označuje v českém názvosloví křižáka pruhovaného, nápadného a snadno rozpoznatelného zástupce pavouků díky kontrastnímu žluto-černému pruhování zadečku. Tento druh, často přezdívaný „vosí pavouk“, je typický stavbou velkých kruhových pavučin se stabilimentem a postupným šířením do střední Evropy v souvislosti s oteplováním klimatu.

Křižák pruhovaný patří mezi větší evropské pavouky, přičemž samice dosahují délky těla až 25 milimetrů, zatímco samci jsou výrazně menší. Zadeček samic je nápadně oválný a výrazně pruhovaný střídajícími se žlutými, černými a bílými pruhy, zatímco hlavohruď je stříbřitě šedá. Nohy jsou dlouhé, štíhlé a pruhované.

Původní areál rozšíření křižáka pruhovaného zahrnoval jižní a jihovýchodní Evropu, severní Afriku a Asii. V posledních desetiletích se druh výrazně rozšířil do střední Evropy, včetně České republiky, kde je dnes místy hojný.

Křižák pruhovaný obývá otevřené, slunné biotopy s vysokou bylinnou vegetací, jako jsou louky, pastviny, meze, ruderální plochy a okraje polí. Vyhledává místa s dostatkem létajícího i skákajícího hmyzu a stabilními opěrnými body pro stavbu pavučin.

Tento druh je aktivní převážně během dne, kdy setrvává uprostřed své pavučiny. Typickým znakem jeho sítě je stabilimentum, výrazný klikatý pás z hustých vláken, který může sloužit k výztuze sítě nebo k optickému varování.

Potravu křižáka pruhovaného tvoří především větší hmyz, jako jsou kobylky, sarančata, mouchy a vosy, které se zachytí v pevné pavučině. Kořist je ochromena jedem a následně zkonzumována.

Rozmnožování probíhá koncem léta, kdy samci opatrně přistupují k pavučinám samic. Po páření klade samice vajíčka do několika nápadných kokonů, které upevňuje na vegetaci.

Křižák pruhovaný není v České republice považován za ohrožený druh a jeho populace jsou spíše na vzestupu. Lokálně může být ohrožen intenzivním zemědělstvím, častou sečí luk a používáním pesticidů.

Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium)

Zápřednice jedovatá se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy, jižní Morava), nejčastěji na loukách. Zapřádá si pavučinové hnízdo v klasech trav. Délka těla dospělých samic se pohybuje mezi 10 až 15 mm, hlavohruď 3,9 až 7,5 mm, oproti samcům je barva světlejší až hnědá. Zadeček samičky má zelenohnědou barvu s tmavým proužkem, který sahá přibližně do půli zadečku.

Hlavohruď samce se pohybuje od 3,5 až 6,3 mm a je nápadně červená, celková délka samce je 7,5 až 12 mm. Samci mají zadeček nápadně žlutý s tmavším proužkem uprostřed. Zadeček se u samců ke konci zužuje. Nohy jsou dlouhé světle hnědě zbarvené.

Kousnutí zápřednicí jedovatou je bolestivé a místo kolem vpichu opuchne. Ke kousnutí ovšem dochází opravdu výjimečně, pavouk kousne jen když jej někdo zmačkne. Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem apod. Příznaky kousnutí samy odezní během několika hodin nebo do druhého dne, otok a bolestivost místa kousnutí mohou přetrvat o něco déle.

V České republice v posledních letech čím dál víc zaznamenáváme zprávy o zvýšeném výskytu zápřednice jedovaté a to především v oblasti Ústeckého kraje. V létě 2014 bylo zaznamenáno několik výskytu zápřednice jedovaté v blízkosti nebo přímo v lidském obydlí.

Ochrana pavouků a jejich stanovišť

Předmětem pozornosti ochránců přírody se tak stávají i neobvyklá, lidmi silně ovlivněná místa jako staré lomy, výsypky, odkaliště nebo právě plochy pod elektrickým vedením. Plochy pod elektrickým vedením jsou z tohoto pohledu zajímavé. Nabízí velmi pestrou škálu stanovišť - čerstvě smýcené dřeviny, staré obrůstající pařezy s dutinami, plochy s obnaženou půdou, kvetoucí rostliny a další. Navíc jsou tyto plochy ušetřeny vlivu pesticidů a hnojiv.

V letošním roce probíhají opakované průzkumy výskytu hmyzu, zejména vos a včel, ale i brouků a pavouků. Ukazuje se, že hmyz pod vedením vysokého napětí nachází jak prostor pro život, tak i důležitý migrační koridor.

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně nedávno potvrdili, že z hlediska ochrany přírody neobvyklá metoda řízeného vypalování porostů může významně podpořit výskyt kriticky ohrožených druhů pavouků, jako slíďáka suchopárového.

Tabulka: Přehled vybraných ohrožených druhů pavouků v ČR

tags: #ohrožený #druh #pavouka #v #České #republice

Oblíbené příspěvky:

• Stacionární zdroje tepla a ovzduší
• Tipy na kondiční cvičení venku
• Cesta k harmonii a zdraví
• Karlovy Vary móda
• Průvodce výběrem odpadkového koše se senzorem