Optimalizace Pracovního Klimatu Metodami

Tento článek se zabývá problematikou optimalizace plánů preventivní údržby na základě hodnocení rizika. Cílem je návrh jednotného systému, který pojme optimalizaci údržby zařízení jako celek a docílí lepších výsledků než při aplikaci samostatných moderních metod údržby (RCM - Reliability Centered Maintenance, RBI - Risk Based Inspection, SIFpro - Safety Instrumented Function).

1. Preventivní Údržba a Důležitost Zařízení

V současné době se převážná většina společností při údržbě svých zařízení řídí tzv. programem (řádem) preventivní údržby. V tomto programu je přesně stanoveno, v jakých intervalech a v jakém rozsahu se u zařízení mají provádět jednotlivé stupně údržby (prohlídka, běžná údržba, revize, generální údržba apod.). Tyto intervaly byly stanoveny především podle doporučení výrobce, a to na základě dlouhodobých zkušeností s provozem zařízení, případně na základě určitých optimalizačních výpočtů či zkušeností, které respektovaly nejen samotnou poruchovost zařízení, ale také náklady spojené s údržbou a opravou zařízení.

Cílem údržby je uchovávat zařízení v takovém stavu, aby jeho pohotovost byla co nejvyšší, aby nedocházelo ke zbytečným poruchám, během nichž zařízení není schopno plnit svou funkci. Běžné systémy údržby přistupují ke každému zařízení daného druhu stejně, bez ohledu na to, kde v podniku je umístěno, jaké přenáší zatížení, jaké je napojení na další výrobu apod. Není respektována tzv. důležitost zařízení.

Důležitostí zařízení se rozumí významnost zařízení z hlediska dopadu jeho poruchy na provoz celého podniku. Účinné a efektivní programy údržby jsou nutné pro splnění požadavků, například pro bezpečnost, kvalitu, nízké provozní náklady aj. S velkým počtem výrobních jednotek v rámci společnosti, může být obtížné stanovení priorit činností údržby. Použití moderních metod údržby k hodnocení rizika přispívá k identifikaci závažných rizik v rámci společnosti, které v kombinaci s různými strategiemi údržby usnadní stanovení priorit úkolů.

V současné době lze spatřovat velkou podobnost mezi výrobním zařízením menšího průmyslového podniku a větráním, vytápěním a klimatizací rozsáhlým prostor jako jsou velké stavební objekty nebo administrativní budovy, kde jsou rozsáhlé a složité strojovny zajišťující patřičné klima pro odpovídající práci strojů i pracovníků.

Čtěte také: Technický průkaz a stanoviště stroje

2. Metody Optimalizace Údržby: RCM, RBI a SIFpro

RCM (Reliability Centered Maintenance) představuje strategii pro optimalizaci údržbářských prací, která se snaží zabránit vyšší nákladovosti nebo nižší pohotovosti zařízení. RCM se v zásadě zabývá všemi způsoby poruch, které nejsou pokryty metodami SIFpro a RBI. Metodu lze aplikovat na tvorbu údržbářských plánů pro strojní objekty jako jsou zařízení strojní (zejména rotační stroje), stavby, elektrická zařízení a měřicí přístroje. Konečným výsledkem je základ plánu preventivní údržby a seznam doporučených zlepšení.

RBI (Risk Based Inspection) představuje strategii pro optimalizaci inspekčních a údržbářských prací, která se snaží předejít možné ztrátě úniku média. Metoda RBI se používá k řízení integrity tlakové obálky. Je to objektivní nástroj pro určení rozsahu inspekčních prací pro plánované výrobní zarážky a určení přesných částí stacionárního zařízení, které mají být otevřeny kvůli inspekci. Metoda se rovněž používá pro určení inspekcí za provozu mimo zarážku. V rámci RBI jsou zvažovány všechny takové způsoby poruch, které ovlivňují tlakovou integritu zařízení a potrubních vedení.

SIFpro (Safety Instrumented Function) představuje strategii pro optimalizaci plánu testovacích intervalů jednotlivých regulačních smyček. SIFpro pokrývá nahodilé bezpečné a nebezpečné poruchy jistících přístrojů, včetně alarmů. Jedná se o přesně vymezenou oblast v rámci měřicích přístrojů. Měřicí přístroje, které jsou zahrnuty pod SIFpro patří i pod metodu RCM, ale z jiného pohledu rizika a údržby. Rovněž způsoby poruch jistících přístrojů, které jsou časově závislé, by měly být analyzovány s pomocí RCM.

3. Implementace a Společný Přístup k Metodám

Metody na optimalizaci preventivní údržby už existují řadu let a jejich aplikací se zabývá řada společností. Přesto zatím není moc náznaků, že by byla snaha implementovat tyto metody jako celek a byla pojata optimalizace preventivní údržby na všechna zařízení, která se na výrobě podílejí. Každá ze tří základních metod může být aplikována samostatně a v jakémkoliv preferovaném pořadí. Co se týče pořadí metod, je třeba je přizpůsobit konkrétnímu případu.

Například lze provést RCM až poté, co se aplikovalo RBI, aby před studií RCM byl již definován nejdelší možný cyklus zarážek, který vychází z hodnocení integrity zařízení. Každá metoda (RCM, RBI a SIFpro) se soustředí na specifickou oblast, čímž poskytne účinný nástroj při generování úkolů/prací údržby. Metody poskytují konzistentní a uniformní způsob hodnocení rizika.

Čtěte také: Bezpečnost práce a pracovní vozy: stanovisko

Výrobní jednotky, v sekci výroby, jsou často označovány jako podniky, závody či továrny, které pomocí výrobního zařízení mění materiály nebo substance na nové produkty. V chemickém průmyslu má největší rozsah metoda RCM, která obsáhne většinu výrobních zařízení. Je to dáno tím, že metoda se zabývá převážně strojními zařízeními (zejména rotační stroje), které jsou hojně zastoupeny ve zpracovatelském průmyslu. Metoda RBI obsáhne veškerá tlaková a potrubní zařízení. Konkrétně do metody patří kolony, reaktory, výměníky, chladiče, potrubí aj.

Pokud by metody byly aplikovány separátně, tak nepojmou veškerá zařízení, která se na výrobě podílí. Organizovaný a společný přístup ke zlepšení preventivní údržby by měl být cílem každé výrobní společnosti. Často ale mohou vznikat problémy se zaváděním těchto metod, protože to představuje významnou změnu pro organizaci, a to nejenom v oblasti údržby, ale i v ovlivnění výroby či začlenění managementu do procesu.

Rozhodovací procesy vycházející z hodnocení rizika se stávají stále více důležitými nástroji pro řízení činností, procesů, produktů a služeb společností. Každá metoda se soustředí na specifickou oblast, čímž se poskytne maximální efektivnost při generování údržbářských činností. Hlavní přínos při zavedení tohoto systému je sladěný a strukturovaný proces. Celý proces ŘRS je kombinací analýzy a provádění preventivních prací.

4. Fáze Systému Řízení Rizika a Spolehlivosti (ŘRS)

Navržený systém je kvůli větší přehlednosti a jednoduššímu pochopení rozdělen do pěti fází, které jsou dále rozděleny do jednotlivých dílčích bloků. Každá fáze je chápána jako proces, který se skládá z dílčích činností, které na sebe navzájem navazují či se prolínají. První fáze pojednává převážně o možnostech implementace metod do procesu údržby ve společnosti. Zabývá se shromažďováním dat a informací formou auditu, dále školením zaměstnanců i managementu.

Ve druhé fázi se připravují konkrétně všechna potřebná data k tomu, aby analýzy metod mohly probíhat ve schváleném plánu. Čtvrtá fáze se zaobírá implementací a sestavením jednotlivých výstupů z analýz, které je potřeba skloubit do jednotného balíku dat pro přesun do informačního systému údržby. Poslední pátá fáze řeší aktualizaci implementovaného systému v případě změn, které se během provozu vyskytnou.

Čtěte také: Metodika pro Vzorkování Ovzduší

Návrh systému ŘRS byl aplikován na výrobní jednotce - hydrogenační rafinace plynového oleje. Tato jednotka slouží k rafinaci surového plynového oleje ve vodíkové atmosféře cirkulačního plynu na příslušném hydrogenačním katalyzátoru. Porovnáním s jinou výrobní jednotkou (s podobným rozsahem zařízením), kde byly implementovány tyto metody převážně separátně, došlo k úspoře času implementace metod v řádu 30 %. Zahrnuje to převážně časy zaměstnanců provozu, specialistů a techniků údržby, kteří se na procesu podílejí. Největší podíl na zefektivnění procesu má fáze č. 2, kde se nejvíce prolínají jednotlivé metody, a lze využívat informace z jedné metody pro metodu druhou.

Po zavedení systému údržby, který je řízen a optimalizován na základě rizika se očekává zlepšení v několika oblastech údržby, a to zejména v procesu plánování preventivní údržby a inspekce.

5. Výzvy a Podmínky Implementace

Při návrhu systému, který jde napříč organizačními strukturami, liniemi pravomocí a zasahuje do mnoha zavedených procesů ve společnosti, není ho jednoduché začlenit do procesu bez překážek. Bez dostupnosti nezbytných datových vstupů (kde „nezbytných“ je často synonymem pro „rozsáhlých a detailních“) nelze přistoupit k analytické činnosti. Nároky na informační vstupy jsou stejně důležité jako datové vstupy, kvalita analytické práce při jejich nedostatku je zásadně negativně ovlivněna. Kvalita analytické činnosti představuje jádro procesu ŘRS.

S využitím metod a technik oboru spolehlivosti, diagnostiky a hodnocení rizik jsou datové a informační vstupy transformovány do nákladově efektivních strategií údržby. Výsledky analytické činnosti musí být uspořádány do programů údržby, což vyžaduje schopnost nasazení efektivních postupů a jejich dokonalou organizaci v programu údržby.

Vytvoření podmínek a podpora managementu souvisí s organizací údržby a je zcela klíčová, protože implementace systému ŘRS je složitý a náročný proces, jehož rozběh se ani při optimálních podmínkách nevyhne komplikacím, které mohou vyústit ve zpoždění proti plánovanému harmonogramu. Vždy vyžaduje koncentraci finančních a lidských zdrojů. I když jsou tyto faktory obecně platné, mají nestejnou váhu, která je zpravidla závislá na organizační a odborné úrovni managementu, kde se systém ŘRS zavádí.

Pro úspěšnou implementaci metod řízení rizika a spolehlivosti je naprosto zásadní vytvoření potřebných podmínek a vysoká podpora vrcholového managementu těmto postupům. Tato podpora je nutná, protože při zavádění ŘRS jdou implementační procesy napříč celou společností.

tags: #optimalizace #pracovního #klimatu #metody

Oblíbené příspěvky:

• Hra o Přežití a Prevenci
• Velký rybník Červená Voda
• Posuzování životního cyklu
• Báňský záchranný sbor Hamr na Jezeře
• Přírodní krásy Mostecka